O štěstí!
- O životě
- Simoncicak
- 26.11.13 načítám...
V nedávných deníčcích jsem psala o porodu, o životě s mojí dcerou Kačenkou, s kterou jsem byla sama. Ale jak jsem si myslela, že nikdy už s nikým nezažiju lásku a moje láska bude patřit jen mé dceři, tak jsem se spletla. Už nejsme jen my dvě, ale přibyl k nám pro Kačku strýc a pro mě skvělý partner. :) Děkuji za to štěstí.
My dvě :)
- 1
s Tomem :)
- 2
Naše Káťa :)
- 3
kačka se strýcem Tomem :)
Chci se podělit v tomto deníčku o krásných 6 měsíců, nejspíš to bude delší psaní. 
Květen 2013
S dlouholetou kamarádkou Vendulou se domlouváme na víkend strávený na chatičce, kam jsme jezdily v dobách, kdy nám bylo sladkách náct. Užívaly jsme si tam super chvilky, ať už samy nebo když za náma přijeli kamarádi. Utíkaly jsme tam vždy před ruchem města a v klidu v tichu pozorovaly les a přírodu.
Těším se, tak moc se těším. Na chatě jsem nebyla, když to počítáme, nějakých 5-6 let. Tentokrát k nám přibude další slečna - a to moje dcera Kateřinka. Těšíme se už kvůli ní, jak si to tam s ní užijeme.
Den odjezdu se blíží a na Facebooku s Vendulkou vzpomínáme na kamarády, kteří za námi jezdili. Jaké by bylo je znova po letech, kdy jsme je opravdu ani jedna neviděla, zkontaktovat? A ono se to podařilo - stačilo trochu zavzpomínat na příjmení a je to. Facebook je všemocný, říkáme si a tak jsme domluvení.
S Vendulou odjíždíme samy dvě a s Kačkou. Těšíme se, já zvlášť. Moc jsme s dcerou nikam nejezdily a většinu času trávily ve Zlíně, i když tady je vyžití pro děti, tak přece jen ta příroda.. Kačka je z chatičky nadšená, líbí se jí, že se může volně pohybovat po zahradě a nikdo ji neokřikuje, že tam nesmí a to se nebere. Sedíme na verandě a s nostalgií vzpomínáme na časy, kdy jsme tak sedávaly, ale místo kafíčka jsme popíjely víno nebo něco ostřejšího. 
Smějeme se tomu, jak stárneme.
Pobyt na chatě probíhá suprově a večer se dostaví naši kamarádi. Objímáme se a setkání po tolika letech je zvláštní, ale připadá nám chvilkama, že jsme pořád stejní, že ty roky, co nás dělily, vůbec nebyly a my jsme stále ta mládež, co si může kde co dovolit. Kluci se vítají s Kačenkou a dávají jí dárky, co jí přivezli. Smějeme se, Kačenka se směle pouští do debaty se strýcema a je šťastná. V tu chvíli by mě nenapadlo, že jeden z mých kamarádů je ten, co při mě a mé dceři bude stát v dalších měsících!
Večer trávíme na verandě je teplo a v tichosti si povídáme o letech, co jsme se neviděli a defakto o sobě neslyšeli. Každý máme něco, s čím se pochlubit, a taky si každý z nás necháváme tajemství. Spát jsme šli až v pozdních ranních hodinách. Takto uběhly tři dny a my se vracely domů. Mě a Kačenku vezl Tom, Vendulku jeho brácha. Když se s náma Tom loučil, slíbil brzské setkání a sliboval Katce zmrzku. Netušila jsem v tu dobu nic, byl to prostě kamarád. Po pár dnech, co jsme se vrátily z chaty, Katka onemocněla. V noci nás odvezla sanitka a poležely jsme si na dětské JIP. Tři dny po návratu z nemocnice proběhla mezi mnou a Tomem nějaká konverzace jen na Facebooku. Sliboval, že přijede za náma (není ze Zlína). Nevěnovala jsem tomu až takovou pozornost, nedokázala jsem vyčíst z toho něco víc než přátelství.
Červen
Tomáš přijel. Prožili jsme nádherný den s Kačkou, kolotoče, zmrzka, procházka po městě. Tomáš, když si na to vzpomínám, nedal Katku z rukou. Pořád tu moji, tenkrát skoro tříletou, holčičku nosil a věnoval jí tolik pozornosti. Když jsme se po prožitém dni vrátily s Kátou domů, celou noc jsem nespala a přemýšlela. Nedal mi najevo city, nic, jen se mazlil s Katkou, ale i to pro mě bylo tak hřejivé a krásné, že jsem nad tím nedokázala přestat přemýšlet. Za pár dní na to jsme si psali a Tomáš mě přemlouval, ať s ním večer vyrazím ven. Ouha, na to já nebyla zvyklá. Malou jsem v noci nikdy nenechala mamce, u které žijeme. NIKDY nebyla v noci beze mě, ale zvědavost a (nevím, jak to říct) touha se s Tomem vidět byla silná!
Prožili jsme večer povídáním u skleničky (já u skleničky, on jako řidič u birela). Řekli jsme si toho tolik a bylo mi s ním moc dobře. Zvláštní bylo to, že když jsme se scházeli před lety, s Tomášem jsme do sebe šili. Neměla jsem ho ráda, připadal mi jako naivní děcko, a tak jsem se o něm i vyjadřovala. Tomu jsme se společně zasmáli.
Tom slavil v červnu narozeniny a my se rozhodli, že je oslavíme společně na chatě. Jenže pár dní před odjezdem Vendula volala, že na chatu se nepojede, že má problémy s partnerem, tak jsme s Tomášem hned zasedli a domluvili chatku v kempu. Ani nás nenapadlo jeho oslavu zrušit, jeli jsme jen on, já a Kačenka.
Užili jsme si krásné dva dny a právě tam jsem poznala, že ho miluju. Že toho kluka, co znám přes deset let, miluju! Bála jsem se toho zjišění, seděla jsem u chatičky a pozorovala, jak si Tomáš s Kačenkou hraje. Ta pištěla radostí a smála se. Byla tak šťastná. Byly to krásné dny, na které nikdy nezapomenu. Cítila jsem v sobě, že zase žiju. Ne že bych to s Katkou necítila, ale když jsme tady byli tři a oni dva si hráli a bavili se, přišlo mi to krásné. Ale objevoval se u mě pocit strachu, že ho ztratím, že to bude jen na chvíli, že si Káťa na něj zvykkne a on se odporoučí zase jinam. Jsem už taková, bála jsem se! Večer, když Katka usnula, jsme o všem mluvili. Seděli jsme před chatou a on mě ujišťoval, že nás chce a chce nás obě!
Červenec, srpen
Tomáš je motorkář a to jeho hecování, že mu mám dělat batůžek a že mě sveze… Já mám z motorek hrůzu a děs, říkala jsme mu „Nikdy s tebou na to nesednu, mám Katku, proboha!“
Jeden červencový den jsme měli jet kousek za Zlín za kamarádkou, ale Tomášovi stávkovalo auto. Volal mi, že je mu líto, ale že mi vezme helmu a jedem na motorce. Po dohadování po telefonu jsem souhlasila, ale nedovedete si představit ty nervy! Než přijel, ty hodiny utíkaly, já seděla, v duchu brečela a loučila se s Katkou, že určitě se zabijeme. No nedivte se mi, i jako řidič, když kolem mě projel motorkář, měla jsem se na pozoru, abych neudělal chybu a nesejmula ho - byl to můj respekt k nim! A teď? Mám na to vlézt?
Přijel, dal mi instruktáž o nahýbání do zatáček a jak se držet - a vyjeli jsme. Řeknu vám, že vím, že je to nebezpečné a nevhodné pro maminu, co má malé dítě. Já se do toho ale zamilovala. Natolik se mi to zalíbilo, že jsme jezdili celé léto. Kamkoliv jsme jeli bez Katky, tak jsme jeli na motorce. Jinak bylo léto prožité s ním a s Káťou nejkrásnější za poslední roky.
Mojí Katce velmi pomohlo, že jsem se od ní trošičku odpoutala. Do té doby byla mamináček, teď už jí nevadí, že maminka jede ze strýcem pryč. Zamává mi, dá mi pusu a my jí vždy něco přivezem. Ale samozřejmě že jsme hlavně s ní - Zoo, Dinopark, zámky, hrady… Projeli jsme toho s ní tolik za léto a podzim. Od doby, co je Tom s náma, tak opravdu jsme se nenudily.
Září, říjen, listopad…
Všechno běží v rytmu lásky. Jsem tak zamilovaná, Katka Tomáše miluje, je z něho nadšená. On za náma jezdí už ob den, a tak si říkáme, posuneme se dál. Sice spolu nejsme rok dva, ale risk je zisk, takže po Novém roce se stěhujeme. Jeho strýc nám nabídnul byteček nedaleko Zlína. Doufáme, že rok 2014 bude rokem, kdy vše poběží, jak má. A nejen rok 2014, ale i roky další.
Jsem ráda, že ho máme a že je s námi. Nevěřila jsem tomu, že bych mohla svou lásku, kterou jsem věnovala jen dceři, dát i někomu dalšímu. Přišlo mi to nepředstavitelné. Jak moc jsem se mýlila. Nikdy bych neřekla, že starý známý kamarád bude tím, kdo nás zvedne a kdo nás bude milovat!
Bála jsme se reakce jeho rodiny, že si přivede ženskou s dítětem, a bála jsme se zbytečně. Často jsme u jeho babičky, která je úžasná. Trávíme víkendy u ní. Jeho rodiče jsou bezvadní. A moje rodina? No tak ti ho milují! Na oslavě mojí mamky, kde mi dělal garde, ho přijali a s mým dědou si jako řidič a milovník motorů rozumí. Jezdí k nim i sám, když jede okolo.
Čekala jsme dlouho na pocit šťěstí a úplnosti… a to čekání se vyplatilo.
Děkuji všem co dočetli, až sem. Všem maminkám, co jsou samy s prckem, vzkazuji: Nezoufejte! Ono to šťěstí opravdu existuje a i na vás všechny čeká někde milující partner a táta pro Vaše děti.
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1629
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 650
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 1449
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 2108
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 406
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3512
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2996
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 4327
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1653
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1508
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...
. Moc krásný deníček gratuluju, že jsi našla svoje štěstí 
.
-co víc napsat? snad jen gratuluji a ať Vám to klape
Držím palce, ať vám láska jen kvete 
jinak taky uvažuji o vlastní mašině, uvidíme po zimě opatrujte se a i když sezona je takřka u konce tak hoodně šťastných kilometrů bez nehod 
