O štěstí!
- O životě
- Simoncicak
- 26.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V nedávných deníčcích jsem psala o porodu, o životě s mojí dcerou Kačenkou, s kterou jsem byla sama. Ale jak jsem si myslela, že nikdy už s nikým nezažiju lásku a moje láska bude patřit jen mé dceři, tak jsem se spletla. Už nejsme jen my dvě, ale přibyl k nám pro Kačku strýc a pro mě skvělý partner. :) Děkuji za to štěstí.
My dvě :)
- 1
s Tomem :)
- 2
Naše Káťa :)
- 3
kačka se strýcem Tomem :)
Chci se podělit v tomto deníčku o krásných 6 měsíců, nejspíš to bude delší psaní. 
Květen 2013
S dlouholetou kamarádkou Vendulou se domlouváme na víkend strávený na chatičce, kam jsme jezdily v dobách, kdy nám bylo sladkách náct. Užívaly jsme si tam super chvilky, ať už samy nebo když za náma přijeli kamarádi. Utíkaly jsme tam vždy před ruchem města a v klidu v tichu pozorovaly les a přírodu.
Těším se, tak moc se těším. Na chatě jsem nebyla, když to počítáme, nějakých 5-6 let. Tentokrát k nám přibude další slečna - a to moje dcera Kateřinka. Těšíme se už kvůli ní, jak si to tam s ní užijeme.
Den odjezdu se blíží a na Facebooku s Vendulkou vzpomínáme na kamarády, kteří za námi jezdili. Jaké by bylo je znova po letech, kdy jsme je opravdu ani jedna neviděla, zkontaktovat? A ono se to podařilo - stačilo trochu zavzpomínat na příjmení a je to. Facebook je všemocný, říkáme si a tak jsme domluvení.
S Vendulou odjíždíme samy dvě a s Kačkou. Těšíme se, já zvlášť. Moc jsme s dcerou nikam nejezdily a většinu času trávily ve Zlíně, i když tady je vyžití pro děti, tak přece jen ta příroda.. Kačka je z chatičky nadšená, líbí se jí, že se může volně pohybovat po zahradě a nikdo ji neokřikuje, že tam nesmí a to se nebere. Sedíme na verandě a s nostalgií vzpomínáme na časy, kdy jsme tak sedávaly, ale místo kafíčka jsme popíjely víno nebo něco ostřejšího. 
Smějeme se tomu, jak stárneme.
Pobyt na chatě probíhá suprově a večer se dostaví naši kamarádi. Objímáme se a setkání po tolika letech je zvláštní, ale připadá nám chvilkama, že jsme pořád stejní, že ty roky, co nás dělily, vůbec nebyly a my jsme stále ta mládež, co si může kde co dovolit. Kluci se vítají s Kačenkou a dávají jí dárky, co jí přivezli. Smějeme se, Kačenka se směle pouští do debaty se strýcema a je šťastná. V tu chvíli by mě nenapadlo, že jeden z mých kamarádů je ten, co při mě a mé dceři bude stát v dalších měsících!
Večer trávíme na verandě je teplo a v tichosti si povídáme o letech, co jsme se neviděli a defakto o sobě neslyšeli. Každý máme něco, s čím se pochlubit, a taky si každý z nás necháváme tajemství. Spát jsme šli až v pozdních ranních hodinách. Takto uběhly tři dny a my se vracely domů. Mě a Kačenku vezl Tom, Vendulku jeho brácha. Když se s náma Tom loučil, slíbil brzské setkání a sliboval Katce zmrzku. Netušila jsem v tu dobu nic, byl to prostě kamarád. Po pár dnech, co jsme se vrátily z chaty, Katka onemocněla. V noci nás odvezla sanitka a poležely jsme si na dětské JIP. Tři dny po návratu z nemocnice proběhla mezi mnou a Tomem nějaká konverzace jen na Facebooku. Sliboval, že přijede za náma (není ze Zlína). Nevěnovala jsem tomu až takovou pozornost, nedokázala jsem vyčíst z toho něco víc než přátelství.
Červen
Tomáš přijel. Prožili jsme nádherný den s Kačkou, kolotoče, zmrzka, procházka po městě. Tomáš, když si na to vzpomínám, nedal Katku z rukou. Pořád tu moji, tenkrát skoro tříletou, holčičku nosil a věnoval jí tolik pozornosti. Když jsme se po prožitém dni vrátily s Kátou domů, celou noc jsem nespala a přemýšlela. Nedal mi najevo city, nic, jen se mazlil s Katkou, ale i to pro mě bylo tak hřejivé a krásné, že jsem nad tím nedokázala přestat přemýšlet. Za pár dní na to jsme si psali a Tomáš mě přemlouval, ať s ním večer vyrazím ven. Ouha, na to já nebyla zvyklá. Malou jsem v noci nikdy nenechala mamce, u které žijeme. NIKDY nebyla v noci beze mě, ale zvědavost a (nevím, jak to říct) touha se s Tomem vidět byla silná!
Prožili jsme večer povídáním u skleničky (já u skleničky, on jako řidič u birela). Řekli jsme si toho tolik a bylo mi s ním moc dobře. Zvláštní bylo to, že když jsme se scházeli před lety, s Tomášem jsme do sebe šili. Neměla jsem ho ráda, připadal mi jako naivní děcko, a tak jsem se o něm i vyjadřovala. Tomu jsme se společně zasmáli.
Tom slavil v červnu narozeniny a my se rozhodli, že je oslavíme společně na chatě. Jenže pár dní před odjezdem Vendula volala, že na chatu se nepojede, že má problémy s partnerem, tak jsme s Tomášem hned zasedli a domluvili chatku v kempu. Ani nás nenapadlo jeho oslavu zrušit, jeli jsme jen on, já a Kačenka.
Užili jsme si krásné dva dny a právě tam jsem poznala, že ho miluju. Že toho kluka, co znám přes deset let, miluju! Bála jsem se toho zjišění, seděla jsem u chatičky a pozorovala, jak si Tomáš s Kačenkou hraje. Ta pištěla radostí a smála se. Byla tak šťastná. Byly to krásné dny, na které nikdy nezapomenu. Cítila jsem v sobě, že zase žiju. Ne že bych to s Katkou necítila, ale když jsme tady byli tři a oni dva si hráli a bavili se, přišlo mi to krásné. Ale objevoval se u mě pocit strachu, že ho ztratím, že to bude jen na chvíli, že si Káťa na něj zvykkne a on se odporoučí zase jinam. Jsem už taková, bála jsem se! Večer, když Katka usnula, jsme o všem mluvili. Seděli jsme před chatou a on mě ujišťoval, že nás chce a chce nás obě!
Červenec, srpen
Tomáš je motorkář a to jeho hecování, že mu mám dělat batůžek a že mě sveze… Já mám z motorek hrůzu a děs, říkala jsme mu „Nikdy s tebou na to nesednu, mám Katku, proboha!“
Jeden červencový den jsme měli jet kousek za Zlín za kamarádkou, ale Tomášovi stávkovalo auto. Volal mi, že je mu líto, ale že mi vezme helmu a jedem na motorce. Po dohadování po telefonu jsem souhlasila, ale nedovedete si představit ty nervy! Než přijel, ty hodiny utíkaly, já seděla, v duchu brečela a loučila se s Katkou, že určitě se zabijeme. No nedivte se mi, i jako řidič, když kolem mě projel motorkář, měla jsem se na pozoru, abych neudělal chybu a nesejmula ho - byl to můj respekt k nim! A teď? Mám na to vlézt?
Přijel, dal mi instruktáž o nahýbání do zatáček a jak se držet - a vyjeli jsme. Řeknu vám, že vím, že je to nebezpečné a nevhodné pro maminu, co má malé dítě. Já se do toho ale zamilovala. Natolik se mi to zalíbilo, že jsme jezdili celé léto. Kamkoliv jsme jeli bez Katky, tak jsme jeli na motorce. Jinak bylo léto prožité s ním a s Káťou nejkrásnější za poslední roky.
Mojí Katce velmi pomohlo, že jsem se od ní trošičku odpoutala. Do té doby byla mamináček, teď už jí nevadí, že maminka jede ze strýcem pryč. Zamává mi, dá mi pusu a my jí vždy něco přivezem. Ale samozřejmě že jsme hlavně s ní - Zoo, Dinopark, zámky, hrady… Projeli jsme toho s ní tolik za léto a podzim. Od doby, co je Tom s náma, tak opravdu jsme se nenudily.
Září, říjen, listopad…
Všechno běží v rytmu lásky. Jsem tak zamilovaná, Katka Tomáše miluje, je z něho nadšená. On za náma jezdí už ob den, a tak si říkáme, posuneme se dál. Sice spolu nejsme rok dva, ale risk je zisk, takže po Novém roce se stěhujeme. Jeho strýc nám nabídnul byteček nedaleko Zlína. Doufáme, že rok 2014 bude rokem, kdy vše poběží, jak má. A nejen rok 2014, ale i roky další.
Jsem ráda, že ho máme a že je s námi. Nevěřila jsem tomu, že bych mohla svou lásku, kterou jsem věnovala jen dceři, dát i někomu dalšímu. Přišlo mi to nepředstavitelné. Jak moc jsem se mýlila. Nikdy bych neřekla, že starý známý kamarád bude tím, kdo nás zvedne a kdo nás bude milovat!
Bála jsme se reakce jeho rodiny, že si přivede ženskou s dítětem, a bála jsme se zbytečně. Často jsme u jeho babičky, která je úžasná. Trávíme víkendy u ní. Jeho rodiče jsou bezvadní. A moje rodina? No tak ti ho milují! Na oslavě mojí mamky, kde mi dělal garde, ho přijali a s mým dědou si jako řidič a milovník motorů rozumí. Jezdí k nim i sám, když jede okolo.
Čekala jsme dlouho na pocit šťěstí a úplnosti… a to čekání se vyplatilo.
Děkuji všem co dočetli, až sem. Všem maminkám, co jsou samy s prckem, vzkazuji: Nezoufejte! Ono to šťěstí opravdu existuje a i na vás všechny čeká někde milující partner a táta pro Vaše děti.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 12653
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1623
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 1767
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1569
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1011
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 3104
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4913
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2985
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 2100
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1874
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
. Moc krásný deníček gratuluju, že jsi našla svoje štěstí 
.
-co víc napsat? snad jen gratuluji a ať Vám to klape
Držím palce, ať vám láska jen kvete 
jinak taky uvažuji o vlastní mašině, uvidíme po zimě opatrujte se a i když sezona je takřka u konce tak hoodně šťastných kilometrů bez nehod 
