Nechci víc...
- O životě
- Simoncicak
- 19.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už nějaký ten rok jsem deníčkem nepřispěla. Možná proto, že posledních pár let jakoby proletělo rychlostí blesku. Shrnutí minulých deníčků už hoodně starých. :) Psala jsem, jak se žije samoživitelce, psala jsem o soudním stání s otcem své dcery, psala jsem o životě s Kačenkou, o tom, jak roste. A pak o tom, jak jsem se po letech sešla s kamarádem a život nabral jiný rozměr a z kamaráda se stal muž s velkým M pro mě přítel, pro mou dceru životní vzor a hlavně táta. A tady bych chtěla pokračovat...
- 2
- 2
Někdy v roce 2013 jsem se po letech sešla s kamarádem, kterého jsem pár let neviděla. Sešli jsme se na chatě, kam jsme jezdili jako náctiletí a užívali si víkendy. Poprvé se mnou byla tehdy skoro tříletá dcera Kačenka.
V posledním deníčku jsem o chatě psala více. Teď to shrnu tak, že Katka se do Tomáše okamžitě zamilovala, vyloženě se mu tam pověsila na krk a zůstala na něm celý víkend jak opička. Dny, kdy jsme se vrátily z víkendu se ptala jen po Tomovi. Není divu, dělal s ní blbinky a vše, co chtěla, jí vysvětloval. Já jsem tehdy opravdu odpočívala, jelikož dcera si ani nevšímala, že nějakou maminku v blízkosti má. 
S Tomem jsme se po chatě začali scházet a hooodně si povídali o všem - o minulosti, o tom, po čem toužíme, co bychom chtěli, co nám chybí. Začal nás brávat na výlety. Kačenka naprosto zbožňuje hrady a zámky - nechybí nám doma meče, štíty a vůbec, z každého hradu si NĚCO prostě musí dovézt. Já říkám, že nemám holku, ale kluka.
S Kačkou se nám s příchodem Tomáše obrátil život o 360 stupňů a já tak strašně ráda snila o tom, že opravdu jednou budeme fungovat jako rodina. Někde vzadu v hloubi duše jsem však stále stála nohama na zemi a přicházelo takové „a co kdyby“… Co když mu to nevydrží, co když se něco po..***! Mám dojem, že jsem se těmito scénáři zabývala až moc, všechny mé vztahy stály za prd a teď se najednou jevilo, že tohle je úplně jiné.
Tom bydlel 30 km od našeho města, a přesto za náma přijel i čtyřikrát do týdne. Na víkendy nás brával k babičce do malé vesničky, kde byla Kačenka prostě v sedmém nebi - no jo, panelákové dítko. Měla jsem strach z reakce jeho rodiny, ale hned při prvním setkání mě veškeré černé scénáře opustily. Byli a vlastně jsou skvělí všichni!
V roce 2014 Kačenka nastoupila do školky. Ještě týden před nástupem mi vykládala, že raději půjde do vězení jak do školky. To bylo velmi, velmi úsměvné, takže Kačka šupala do školky a já po rodičovské do práce. Brigádničila jsem i během rodičáku, jak se dalo, v obchodě, ale po rodičovské jsem si našla místo v prodejně suvenýrů v Zoo.
Úžasná práce, dítě ve školce nakonec spokojené, skvělý muž… Volné chvíle trávené na výletech, nebo jen my dva na motorce na skvělých dlouhých vyjížďkách. Vše úžasné až na to, že Tom bydlel stále těch 30 km od nás a stále za náma jen dojížděl.
X-krát se plánovalo, že se prostě sestěhujeme. Bylo hrozné, když vždy odjížděl. Bylo mi smutno, nestačilo to být s ním vždy jen chvilku nebo o víkendu. Starosti o to, že se něco ve vztahu podělá, že se rozejdeme a že tím bude hlavně Katka trpět už mne ale přešly, jelikož mi Tomáš několikrát dokázal, že je spolehlivý, věrný a stálý jako žádný jiný před ním, že vlastně neznám oddanějšího chlapa.
Bylo to těžké období, hlavně v létě rok 2015 Tomáš vzal vše do vlastních rukou. To, že se přestěhuje za náma a najdeme si podnájem v městě, kde žijeme s Káťou, kde měla školku, já práci, navíc práci, kterou jsem zbožňovala.
Nikdy jsem to v deníčcích nepsala a ani teď to nebudu dopodrobna rozebírat. Ale se svou matkou jsem si nikdy nijak nerozuměla. Mám ji ráda, ale naše názory se neshodují. Díky ní jsem měla s malou kde žít, protože vztah s Katčiným otcem dopadl velmi neslavně a těhotenství jsem strávila už u matky, u které jsem ale nebydlela od 18 let. Zkrátka jsem její životní omyl, asi tak bych to nazvala, a někdy, jak já říkám, jí houkne.
A tak se stalo, že po jednom víkendu, kdy jsme s Kačkou přijely od Tomášovy babičky, mi máti oznámila, že mám týden na to sehnat si jiné bydlení a řeči typu: „Ať se o vás stará ten tvůj šamstr.“
Tečka! Byl to opravdu náš poslední týden u ní a ve Zlíně vůbec. Nelituji! Tom byl po telefonu svědkem jednoho výstupu, který máti předvedla, a neváhal ani vteřinu. Za dva dny po tom, co vyslechl mě i mou matku, která vykřikovala něco o tom, jak nás u sebe už nechce, sehnal byteček v místě, kde má už mnoho let stálou práci a nás čekalo stěhování,
Kačenka ta se těšila, já měla nervy, jelikož jsme v červenci řešily přestup do jiné školky, ale museli při nás stát snad všichni svatí, protože ve školce, kterou máme hned vedle našeho domu, se uvolnilo místečko ve třídě předškoláčků a Kačenka mohla v září nastoupit.
Za měsíc už to bude rok, co žijeme SPOLEČNĚ, a já nelituju jediného dne tady. Jsme 30 km od Zlína v malém městečku. V bytě, který jsme si zařídili k obrazu svému, práci jsem si tady našla téměř okamžitě, nic nám nechybí a až poslední rok jsem v klidu. S dcerou a s přítelem, kterého miluji, který se s láskou stará jak o mě, tak o Kačenku a v očích má stále ty samé jiskřičky jak před třemi lety, kdy mně vzal poprvé za ruku a řekl, že mě miluje!
Kačenka nám v září nastupuje do školy. Z mojí malé cácorky bude školačka a nám opět začne nová životní etapa… Začíná se u nás dost často mluvit o svatbě. No přesněji, mluví o ní Tom a Kačka. Ta by šla ráda na svatbu za družičku, ale nevím jestli se netěší víc na svatební koláčky, jak na asistenci družičky. 
Musím se každým dnem ujišťovat, že tohle všechno se děje, že se mi to nezdá a že tahle pohoda, kterou společně máme, opravdu existuje, že dýcháme, žijeme, že se milujeme! Každé ráno, kdy mě políbí na tvář, než odejde do práce a já ještě spím, potichu se plíží do pokoje Kačky, aby ji přikryl a dal jí pusu na čelo (vstává dřív než my), každý den, kdy si spolu uvaříme po práci kávu a společně odpočíváme, každý okamžik s ním a s Kačenkou mi dává tolik energie, tolik elánu do života!
I sebevětší prů**r, který se zdá neřešitelný, se s ním řeší vlastně lehce! Jsme tři a jsem na to pyšná, že mám to, co mám. Zdravou, chytrou, úžasnou dceru a milujícího, starostlivého, skvělého přítele, muže s velkým M, který je nám neskutečnou oporou. Nechci víc, mám všechno, mám v srdci lásku a cítím se milována.
Přečtěte si také
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 675
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 714
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 488
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 409
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3618
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1771
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1363
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1587
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1952
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7514
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
krásný
Doufám tedy ze jsem tady nějak neslapla vedle a neco tomu nebrani, kdyztak se omlouvam - předchozí denicky jsem nečetla, ale chystam se na to kdyz tu vidím odkazy - a tesim se ze budou stejne tak pěkné a dojemné jako tenhle! Jen tak dál - at se vám daří a uzijte si kdyztak svatbu! Treba se pak ještě dočkáme dalšího porodniho denicku… 
hezkou neděli přeji 
hodně štěstí i dál
. Moc ráda čtu o štěstí druhých.