Nechci víc...
- O životě
- Simoncicak
- 19.06.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Už nějaký ten rok jsem deníčkem nepřispěla. Možná proto, že posledních pár let jakoby proletělo rychlostí blesku. Shrnutí minulých deníčků už hoodně starých. :) Psala jsem, jak se žije samoživitelce, psala jsem o soudním stání s otcem své dcery, psala jsem o životě s Kačenkou, o tom, jak roste. A pak o tom, jak jsem se po letech sešla s kamarádem a život nabral jiný rozměr a z kamaráda se stal muž s velkým M pro mě přítel, pro mou dceru životní vzor a hlavně táta. A tady bych chtěla pokračovat...
- 2
- 2
Někdy v roce 2013 jsem se po letech sešla s kamarádem, kterého jsem pár let neviděla. Sešli jsme se na chatě, kam jsme jezdili jako náctiletí a užívali si víkendy. Poprvé se mnou byla tehdy skoro tříletá dcera Kačenka.
V posledním deníčku jsem o chatě psala více. Teď to shrnu tak, že Katka se do Tomáše okamžitě zamilovala, vyloženě se mu tam pověsila na krk a zůstala na něm celý víkend jak opička. Dny, kdy jsme se vrátily z víkendu se ptala jen po Tomovi. Není divu, dělal s ní blbinky a vše, co chtěla, jí vysvětloval. Já jsem tehdy opravdu odpočívala, jelikož dcera si ani nevšímala, že nějakou maminku v blízkosti má. 
S Tomem jsme se po chatě začali scházet a hooodně si povídali o všem - o minulosti, o tom, po čem toužíme, co bychom chtěli, co nám chybí. Začal nás brávat na výlety. Kačenka naprosto zbožňuje hrady a zámky - nechybí nám doma meče, štíty a vůbec, z každého hradu si NĚCO prostě musí dovézt. Já říkám, že nemám holku, ale kluka.
S Kačkou se nám s příchodem Tomáše obrátil život o 360 stupňů a já tak strašně ráda snila o tom, že opravdu jednou budeme fungovat jako rodina. Někde vzadu v hloubi duše jsem však stále stála nohama na zemi a přicházelo takové „a co kdyby“… Co když mu to nevydrží, co když se něco po..***! Mám dojem, že jsem se těmito scénáři zabývala až moc, všechny mé vztahy stály za prd a teď se najednou jevilo, že tohle je úplně jiné.
Tom bydlel 30 km od našeho města, a přesto za náma přijel i čtyřikrát do týdne. Na víkendy nás brával k babičce do malé vesničky, kde byla Kačenka prostě v sedmém nebi - no jo, panelákové dítko. Měla jsem strach z reakce jeho rodiny, ale hned při prvním setkání mě veškeré černé scénáře opustily. Byli a vlastně jsou skvělí všichni!
V roce 2014 Kačenka nastoupila do školky. Ještě týden před nástupem mi vykládala, že raději půjde do vězení jak do školky. To bylo velmi, velmi úsměvné, takže Kačka šupala do školky a já po rodičovské do práce. Brigádničila jsem i během rodičáku, jak se dalo, v obchodě, ale po rodičovské jsem si našla místo v prodejně suvenýrů v Zoo.
Úžasná práce, dítě ve školce nakonec spokojené, skvělý muž… Volné chvíle trávené na výletech, nebo jen my dva na motorce na skvělých dlouhých vyjížďkách. Vše úžasné až na to, že Tom bydlel stále těch 30 km od nás a stále za náma jen dojížděl.
X-krát se plánovalo, že se prostě sestěhujeme. Bylo hrozné, když vždy odjížděl. Bylo mi smutno, nestačilo to být s ním vždy jen chvilku nebo o víkendu. Starosti o to, že se něco ve vztahu podělá, že se rozejdeme a že tím bude hlavně Katka trpět už mne ale přešly, jelikož mi Tomáš několikrát dokázal, že je spolehlivý, věrný a stálý jako žádný jiný před ním, že vlastně neznám oddanějšího chlapa.
Bylo to těžké období, hlavně v létě rok 2015 Tomáš vzal vše do vlastních rukou. To, že se přestěhuje za náma a najdeme si podnájem v městě, kde žijeme s Káťou, kde měla školku, já práci, navíc práci, kterou jsem zbožňovala.
Nikdy jsem to v deníčcích nepsala a ani teď to nebudu dopodrobna rozebírat. Ale se svou matkou jsem si nikdy nijak nerozuměla. Mám ji ráda, ale naše názory se neshodují. Díky ní jsem měla s malou kde žít, protože vztah s Katčiným otcem dopadl velmi neslavně a těhotenství jsem strávila už u matky, u které jsem ale nebydlela od 18 let. Zkrátka jsem její životní omyl, asi tak bych to nazvala, a někdy, jak já říkám, jí houkne.
A tak se stalo, že po jednom víkendu, kdy jsme s Kačkou přijely od Tomášovy babičky, mi máti oznámila, že mám týden na to sehnat si jiné bydlení a řeči typu: „Ať se o vás stará ten tvůj šamstr.“
Tečka! Byl to opravdu náš poslední týden u ní a ve Zlíně vůbec. Nelituji! Tom byl po telefonu svědkem jednoho výstupu, který máti předvedla, a neváhal ani vteřinu. Za dva dny po tom, co vyslechl mě i mou matku, která vykřikovala něco o tom, jak nás u sebe už nechce, sehnal byteček v místě, kde má už mnoho let stálou práci a nás čekalo stěhování,
Kačenka ta se těšila, já měla nervy, jelikož jsme v červenci řešily přestup do jiné školky, ale museli při nás stát snad všichni svatí, protože ve školce, kterou máme hned vedle našeho domu, se uvolnilo místečko ve třídě předškoláčků a Kačenka mohla v září nastoupit.
Za měsíc už to bude rok, co žijeme SPOLEČNĚ, a já nelituju jediného dne tady. Jsme 30 km od Zlína v malém městečku. V bytě, který jsme si zařídili k obrazu svému, práci jsem si tady našla téměř okamžitě, nic nám nechybí a až poslední rok jsem v klidu. S dcerou a s přítelem, kterého miluji, který se s láskou stará jak o mě, tak o Kačenku a v očích má stále ty samé jiskřičky jak před třemi lety, kdy mně vzal poprvé za ruku a řekl, že mě miluje!
Kačenka nám v září nastupuje do školy. Z mojí malé cácorky bude školačka a nám opět začne nová životní etapa… Začíná se u nás dost často mluvit o svatbě. No přesněji, mluví o ní Tom a Kačka. Ta by šla ráda na svatbu za družičku, ale nevím jestli se netěší víc na svatební koláčky, jak na asistenci družičky. 
Musím se každým dnem ujišťovat, že tohle všechno se děje, že se mi to nezdá a že tahle pohoda, kterou společně máme, opravdu existuje, že dýcháme, žijeme, že se milujeme! Každé ráno, kdy mě políbí na tvář, než odejde do práce a já ještě spím, potichu se plíží do pokoje Kačky, aby ji přikryl a dal jí pusu na čelo (vstává dřív než my), každý den, kdy si spolu uvaříme po práci kávu a společně odpočíváme, každý okamžik s ním a s Kačenkou mi dává tolik energie, tolik elánu do života!
I sebevětší prů**r, který se zdá neřešitelný, se s ním řeší vlastně lehce! Jsme tři a jsem na to pyšná, že mám to, co mám. Zdravou, chytrou, úžasnou dceru a milujícího, starostlivého, skvělého přítele, muže s velkým M, který je nám neskutečnou oporou. Nechci víc, mám všechno, mám v srdci lásku a cítím se milována.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 1945
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 404
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 481
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 428
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 283
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2178
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 3966
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2112
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1289
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1235
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
krásný
Doufám tedy ze jsem tady nějak neslapla vedle a neco tomu nebrani, kdyztak se omlouvam - předchozí denicky jsem nečetla, ale chystam se na to kdyz tu vidím odkazy - a tesim se ze budou stejne tak pěkné a dojemné jako tenhle! Jen tak dál - at se vám daří a uzijte si kdyztak svatbu! Treba se pak ještě dočkáme dalšího porodniho denicku… 
hezkou neděli přeji 
hodně štěstí i dál
. Moc ráda čtu o štěstí druhých.