1.A
Deníček o chystání se do první třídy a taky o tom, jak jsme prožili první týdny školní docházky.
Dokážete si představit ten otrávený obličejík dítěte, když mu vykládáte o první třídě a opatrně mu vysvětlujete, co ho vlastně čeká? 
Mám dceru, šestiletou malou, jak já říkám puberťačku, svéhlavou, drzou holčičku.
Kačenka váží 17 kg měří 110 cm. No joo, prcek. Moje matka dorostla do výšky 150 cm a dcera asi nevyroste o moc víc. 
Takže první, co nás čekalo, bylo vybrat aktovku s výškou dítěte 110 cm.
Opravdu perfektní, od konce července jsem prohlížela weby, rady rodičů malých prvňáčků, vyzkoušely jsme jich mraky a rozhodovali se. Nakonec jsme se rozhodli pro aktovku, která snad nejvíc vyhovovala jak váhou, tak rozměry. Jelikož je na ní potisk Frozen, dcera byla nadšená. Já méně - je mi jasné, že Elsa a Anna se jí líbit bude maximálně do druhé třídy a pak budeme kupovat novou jen díky tomu, že to prostě bude out.
12. 8. odjíždíme na dovolenou do Čech. První den trávíme v Praze, procházíme město a večer už se stahujeme od Prahy dál do Vlašimi, kde mají naši přátelé malý statek s koníkama, pejskama a vším, co děti tak baví. Trávíme u nich pár dnů, krásných prázdninových dnů.
Proč tohle píšu? No protože právě ve Vlašimi jsme koupili novou aktovku! Přicházíme do papírnictví, dcera chce aktovku Frozen. Jen co ji vidí, já navrhuju sovičku, koníka, kočičku. Ne a ne a ne, no fajn, pomyslím si měli jsme ji koupit a vůbec se jí neptat.
Naše slečínka po chvíli zkoušení a přemlouvání pronese, že jestli jí koupím aktovku s kočkou, půjde raději do vězení jak do školy a napučeně odchází. Bolí mě hlava a je mi horko, popadnu Frozen. Vždyť je to pro ni, bude to nosit ona, co já se budu rozčilovat.
Přítel jen s úsměvem přihlíží našemu přehadování a prodavačka se směje nahlas, nejspíš nebudeme jediní s umíněným dítětem. Balíme aktovku, Katka si ji bere na záda a pyšně odkráčí. Tak to vězení se asi konat nebude, pomyslím si, že je to snad i škoda.
První nákup máme za sebou, hurá! Škoda jen, že dovolená nám skončila a čekal nás krutý návrat do reality pracovních dnů. Na stránkách školy, které denně sleduji, už mají seznam pro prvňáčky: pouzdro, pastelky měkká tuha koh-i-nor, přezůvky, pytlík, cvičky, pouzdro, no klasika.
Vyrážíme na papučky. Stojí v obchodě, hledí na papuče a po chvíli pronese: „Tady nic nechci, nelíbí se mi ani ň!“
Zvedám oči v sloup Katka si trucovitě sedne na lavičku a já jí nabízím od papučí s beruškama po motýlky a nevím co… Nakonec si vybere fialové s proužkama po půl hodinovém ukazování přemlouvání a domlouvání, pár výhružek z mé strany, že opravdu s takovou nepůjde do školy, ale do pasťáku a já s tikem oka do blázince.
Máme i cvičky, další den kupujeme pouzdro. Panebožééé, ona si vybrala na první pohled, takže s pastelkama a vším možným jsme v papírnictví strávili asi 10 minut, asi je moc vedro a ani ji to nebaví.
Do školy po pár dnech vše nakoupeno, připraveno, až na dceru, která za mnou přichází jedno dopoledne do kuchyně a povídá mi: „A mamí, víš o tom, že ve škole budu mít samé pětky?“
Odkašlu si a mezi mícháním masa a strouháním okurky se ptám: „A proč bys měla mít pětky? Jsi přece šikovná psát umíš, počítat taky.“
Jen pokrčí ramínkama a s Barbínou v ruce odchází na balkon. Čím víc se škola blíží, tím míň se jí chce, i když mám pocit, že mi to dělá vyloženě naschvál.
Je to tady. Den, o kterém se mi tolikrát zdálo, den, kdy se z mojí holčičky stává právoplatná školačka. Dívám se na ni, jak si obléká halenku, jak se souká do džínů, protože nám z nebe prší asi štěstí, ale opravdu je příšerný slejvák, tak sukýnka nepřichází v úvahu.
Češu jí vlásky, otočím si ji čelem k sobě, upravím neposedné pramínky vlasů. Kačka na mně pozná dojetí a obejme mě. Je to zvláštní pocit, vím přece, že od teď ji čeká jiný život, povinnosti, úlohy, že bude muset trpělivě naslouchat a snažit se, nesnáší neúspěchy v čemkoliv.
Do školy jdeme okolo školky, kam rodiče vedou nové děti, malinké tříleťáčky. Jak já jim závidím. Před rokem jsem takhle vedla Kačku, ta nadšeně pohopsávala, školku milovala. Teď stojíme u školy a já se stále otáčím směrem k školce. Otvírají, vítá nás pan ředitel a starosta, děti dostávají dárečky a pracovní sešity a vítá je paní učitelka, která působí velmi mírně.
Kačka si sedá do první lavice - s její výškou ani jiná nepřipadá v úvahu. Stojím u zdi a dívám se, jak poslouchá, co jim učitelka říká. Vidím, jak hltá každé její slovo, je tak jiná, tak soustředěná a najednou mi proletí hlavou, ať jí to prosím vydrží.
Po přivítání se Katka velice těší na další den, ale hlavně na to, že tam nebudu s ní. Asi mě nikdy nepřestane překvapovat. Druhý den přichází ze školy nadšená, s radostí píše úkol, sice jen nějakou omalovánku, ale plní ho hned po příchodu ze školy, vypráví všem, jak je škola skvělá a já opět v duchu prosím, ať jí to vydrží.
Zatím se vše daří, je chválená od paní učitelky, to jí přidává na sebevědomí a žene to její chuť učit se dál. S radostí každý den vytahuje žákovskou s razítkem a já ji chválím a chválím a chválím.
Nejvíc se těší, až si bude sama moct přečíst knížku. Knížky miluje od malinka. Přečetla jsem jí jich moc a k některým jsme se i vrátily. Teď se těší, až si bude číst sama, i když před sebou má ještě dlouhou cestu k tomu, aby sama četla, její zapálení stále trvá.
Tolik se mi ulevilo. V červnu školku opouštěla se slzama v očích, byla miláček třídy, mezi předškoláčky nejmenší a byla učitelky mazlík. Když jsme se loučili, brečela Kačka, já i učitelka - říkala, že Katka byla dítě za odměnu.
No jo ve školce zlatíčko a všechno si to vybila doma. Ale taková je naše Kačka svérázná, drzá rozpustilá, mírně hysterická holka. Líbí se jí ve škole i ve družině a ráno chodí s úsměvem. U šaten mě vyhazuje, ať už jdu, že není žádné mimino. Čím víc roste a dospívá, tím víc vzpomínám na časy dupaček, plínek, nekonečného kojení… Takže zvykám si hlavně já, protože Katka je od prvního dne ve škole oraz.
PS.: Aktovku Frozen má ve škole snad každá třetí holčička. S tím koněm nebo kočkou by byla originálnější.
Děkuji za přečtení a držte nám palce.
Přečtěte si také
Sousedka mě kritizovala, že děti často hlídá manžel. Prý je to moje povinnost
- Anonymní
- 01.09.26
- 1099
Když jsem si nedávno povídala se sousedkou, vůbec jsem netušila, že se během pár minut dozvím, jak špatně si vedu jako manželka a matka. Začalo to úplně nevinně. Sousedka se mě zeptala, kde mám...
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 811
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 475
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 1873
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 313
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 3992
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2450
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 4690
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 11841
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 4740
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
. Moje malá je hodně temperamentní a tak se do školy těšila a stále těší, taky čekám, kdy ji to nadšení přejde. Držím palce ať vám vše vychází a dcerku neopouští nadšení 
Jeste napis, co ma za znacku aktovky, treba se to rodicum prcku bude hodit 
Jinak pouzdro dostala dcera na Vánoce a bylo fialové s motýlky, takže teď do druhé třídy, když objevila v obchodě koníčkové si koupila samozřejmě nové, dokonce za své penízky, které si pracně ušetřila z kapesného, protože doma máme pravidlo, že nebudu utrácet peníze každý rok za věc, která vydrží několik let. 
