Obytným autem do Norska
- Cestování
- zuzan
- 13.06.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme cestovali obytným autem po Norsku
- 1
Již několikrát jsem si říkala, že bych zde něco napsala o naší cestě do Norska, aby se maminky nebály cestování s dětmi. Děti jsou spokojené všude když jsou s námi. Naší cestu jsme uskutečnili v červenci 2008. Valince byly tři roky a Jiříkovi sedm. Jeli jsme já, manža, moje ségra a kamarád.
Měli jsme v plánu vyrazit v den kdy si půjčíme obytňák, ale po zjištění jak dlouho vypadá nakládání a příprava jsme vyrazili až druhý den ráno. Naše první trasa vedla do Berlína asi 500 km. Po menším bloudění jsme zaparkovali u Berlínské ZOO, kde jsme přenocovali. Děti první den zvládly v pohodě nikdo ani nekvikl. Druhý den jsme vyrazili do Zoo, která je nádherná. Dětem se nejvíc líbil ohromný dětský koutek s velikými klouzačkami.
Večer jsme vyrazili směr Dánsko. Nejprve jsme mysleli že pojedem taky těch 500km, ale nakonec jsme dojeli až do Dánska asi 700km, kde jsme padli na odpočívadle mrtví unavou. Děti jsme jen přeložili z autosedaček do postelí a spali jsme až do rána. Druhý den jsme navštívili dánský Legoland, nádherná atrakce pro nás a hlavně pro děti, doporučuju. Noc jsme strávili na parkovišti u legolandu.
Ráno jsme vyrazili směr Švédsko, chtěli jsme jet mostem v Kodani ale navigace trochu zklamala, tak jsme jeli poprvé trajektem. Nejdřív jsme měli hrůzu, jak budeme najíždět a vyjíždět tím naším autobuskem, ale zadařilo se bez problémů. Děti ještě takovou lodí nejely tak byly uplně nadšené. Večer jsme zaparkovali v nádherném kempu u Švédského moře. Bylo zde tak trochu jak u nás v listopadu, ale odolní švédi se koupali jak o život a i malé děti lítaly v plavkách. My jsme byli trochu jak exoti v bundách a děti i v čepicích. Kemp byl tak nádherně čistý, že jsem měla pocit že snad za každým na záchodě vytíraj. Bylo zde plno dětských hřišt s trampolínami a obr klouzačkami.
Další den jsme vyrazili do Osla to už jsme měli za sebou nějakých 1800km. Z Osla jsme vyrazili směr sever. Zastavovali jsme většinou v kempech nebo i na divoko chytali ryby a koupali se v ledových jezerech. Prohlédli jsme si město Bergen a pomalu vyrazily po pobřeží lemovaném fjordy zpátky na jih. Trajektem jsme jeli celkem osmkrát tak už to pak děti nebraly za nic exotickýho. Projeli jsme snad tisíce tunelů norské silnice jsou jak s dírami v ementálu. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Tropical Island u Berlína. Děti po tom životě v divočině uplně zářily.
Celkem jsme najeli 7000 km cesta trvala čtrnáct dní. Děti cestu zvládaly v pohodě velkou pomocí bylo DVD s pohádkami. Koukat po krajině je přestalo bavit asi po padesáti km. Měli jsme v autě jen jeden hysterický záchvat a to druhý den v noci kdy Valinka ze sebe rvala pásy sedačky, že už nikam nejede a chce do postele, ale byli jsme drsňáci a tak pochopila, že holt musí sedět a od té doby se tato situace už neopakovala.
Jo a po sedmitisících km jsou děti vyléčený z kinetozy. Předtím blindily po 5km ted už jim špatně nebývá. Letos jedeme opět, ale trochu blíž po Madarsku.
Nebojte se cest děti to zvládnou.
Přečtěte si také
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1035
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1197
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 1691
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 512
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 633
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 4804
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 4779
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 978
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 1072
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 990
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
,moc hezký fotečky… 
ABSOLVUJE TUTO CESTU KAŽDÝ ROK 
Ale tam pry prsi 366 dnu v roce.. 
