Od dvou čárek... k páru křídel

Věřím, že něco mezi nebem a zemí existuje.

Když přišla naše dcera s myšlenkou, že chce sourozence, neviděli jsme v tom žádný problém.

Manžel zdráv, já též, první těhotenství zcela v pořádku, tak proč nemít druhé dítě.
S manželem jsme se tedy rozhodli, že si pořídíme druhé dítě. Bylo těsně před Vánoci, když jsme se napevno pustili do našeho druhého potomka. Zadařilo se, ale až v dubnu, 24.4 jsme konečně objevili na testu krásné //. Manžel byl radostí úplně bez sebe, ale ve mně cosi nedávalo najevo to pravé radostné očekávání.

Byla sobota a my jeli s dcerou do kina na Šmoulíky, celé jsem to dojetím proplakala a říkala si, no jo to ty hormony, to je normální. Tehdy jsem uznala ve své hlavě, že jsem vážně těhotná.

Ale proč jsem stále měla pocity spíše smutné než radostné, jsem nechápala.
Všechno se tak nějak ve mně táhlo, manžel vybíral jméno, radoval se z druhého potomka, ale já… Já neustále cítila smutek, jakoby melo přijít něco špatného.

Bylo posledního dubna a my jako každý rok šli na průvod čarodějnic k místnímu jezeru a následné pálení vatry.

Dcera s manželem si to náramně užívali, zatímco já vnímala bolest břicha a zad. To nic není, říkala jsem si, to k tomu přece patří. Nakonec jsem to potlačila a užívala si s rodinou večer.

1.5. jsme doma lenošili, neboť manžel večer odcházel na noční službu do práce. „Lásko,“ říkám manželovi, „ráno se objednám na prohlídku k doktorce.“ Řekla jsem manželovi, s vědomím, že stejně něco nebude v pořádku. „Miláčku, ale určitě musíš donést fotku děťátka,“ urgoval manžel. Jen jsem se na něj podívala a řekla, že určitě ano.

S dcerou jsem si později udělala večeři, tím, že jsem mela pořád chuť na mandarinky, dala jsem si jich snad celé kilo. Psala jsem si s manželem, který si naše dítko v bříšku pojmenoval za mandarinku.

Šla jsem spát, všechno bylo v pořádku. Dcera spí, mně je najednou celkem krásně, tak se mi dobře usnulo.

Bylo 1:30 v noci, kdy mě ze spaní vytrhl sen o potratu a bolelo mě břicho, byla to opravdu strašná bolest. Donutila jsem se dojit na wc, kdy jsem zjistila že krvácím. Musela jsem tedy následně vzbudit dceru a volat manžela.

Vzhledem k tomu, že bydlíme hodinu od nemocnice a manžel pracuje 45 min od domu, volala jsem v noci rychlou zdravotnickou pomoc. Ještě, že tak. Když sanitka dojela, dostavila se mi velká tachykardie a bylo mi zle, bolesti byly opravy nesnesitelné.

V nemocnici jsem byla připravená na verdikt, že jsme o maminko přišli. Následoval kolotoč vyšetření, včetně ultrazvuku, na kterém miminko neviděli.

„Nejspíš se jedná o spontánní potrat,“ oznámila mi lékařka.

„Věděla jsem, že to špatně skončí,“ řekla jsem si.

Den po příjmu jsem šla opět na ultrazvuk, protože hladina hCG, byla velmi vysoká a nenasvědčovala potratu. Po 45 minutách zněl verdikt lékařů mimoděložní těhotenství 6. týden v pravém vejcovodu, plod bez srdeční akce.

Šlo to vše rychle, najednou bolesti, strach, pláč, léky, sál a narkóza.

3.5. jsem přišla o naše druhé dítě i o vejcovod.

Probuzení bylo víc jak zvláštní. Nevím dodnes, zda šlo o kombinaci léků, narkózy nebo to měl na svědomí celkový šok a velká ztráta krve, ale…

Stála jsem a usmívala, kolem mě se rozpínala mlha a přede mnou stálo malé dítě, chlapec. Svítilo na něj slunce a nebylo mu vidět do tváře, kolem se rozléhal dětský veselý smích a mával mi… Po chvilce jsem opět vnímala nemocniční pokoj a lékaře, který neustále opakoval mé jméno se slovy, zda už ho vnímám.

Kdo ví, co jsem mohla vidět či to vytvořila má hlava pro útěchu, ale bylo to mé dítě, které mi dávalo sbohem, věřím v to.

Když nastal čas vysvětlit, co se stalo, naší dceři, nevěřili jsme, co nám povídá.
Manžel začal s tím, že jí musí říct, aby nebyla hlavně smutná. Když v tom se naše dcera otočila a povídá: „Já vím, tatínku, bráška je andílek a hlídá nás v nebi. Neumřel, protože je anděl.“

Byli jsme v šoku a já o to víc, když jsem si uvědomila, že v té vidině to děťátko byl vlastně taky chlapec. Nikdy se nejspíš nedivím, kde a jak dcera přišla, že se jedná o brášku a možná ani nechci, jelikož její vyrovnání se se situací bylo víc jak krásné a upřímné.

Stejně jako to, že nikdy nezjistím, co jsem vlastně viděla já a jak si to vysvětlit. Kdo ví, třeba mezi nebem a zemí něco skutečně je.

Jedno ale s manželem víme určitě a to, že naděje nikdy neumírá, tak jako naše naděje na vytouženého druhého potomka.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
13569
18.5.17 06:54

Deníček si velmi pěkně napsala :srdce: A popravdě, u posledního těhotenství které taky nedopadlo, jsem se cítila dost podobně. Psychicky jsem na tom byla dost zvláštně a nedokázala jsem se z těhotenství moc radovat. Pak jsem si to i dávala sama trochu za vinu že to nedopadlo. Ale prostě všechno se děje z nějakého důvodu a zřejmě to tak mělo být. Aspoň u mě.
Přeji, ať se brzy dočkáte toho uzlíčku štěstí :hug: :kytka:

  • Zmínit
  • Upravit
18.5.17 06:55

Mela jsem takovy pocit, ze neco nebude dobre od zacatku druheho tehotenstvi take. Nekdy kolem 8.tt jsem zacala krvacet…nejdriv hematom, pak se zjistilo, ze to byla nejspise dvojvajecna dvojcatka a jedno priroda nepustila dal…Verim, ze jsi videla sveho chlapecka… :srdce: Jsou veci mezi Nebem a Zemi…At jste brzy 4 :kytka: Nas to ceka v srpnu… :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.5.17 07:23

Taky věřím na věci mezi nebem a zemí. Chlapeček za sebe pošle určitě náhradu v podobě malého krásného rošťáka a nebo další princezny :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4625
18.5.17 08:27

Teda, mrazivy denicek i dojimavy, hezky a ctive napsano, ze uprostred zamrazilo a na konci se mi az zamlzily oci…musela to byt sila, opravdu zvlastni zazitek… preju at se mala brasky nebo sestricky a vy sveho vytouzeneho druheho miminka dockate co nejdriv - to je ten nejlepsi lek a moc bych vam to ze :srdce: prala! :hug: On uz na dalsi mimi ten vas andilek da pozor…

  • Nahlásit
  • Zmínit
381
18.5.17 10:52

Krásně napsaný deníček. Je mi líto co vás to potkalo, ale andílek určitě pošle dalšího. Já u prvního taky prožívala divný pocit, doktor jste těhotná a já fakt. Žádná radost pořád takový divný pocit. Pak se mi zdál sen o tom že jsem kojila a měla hodně mléka až to všude teklo a ve snáři to znamenalo nemoc dítěte a o týden později jsem začala špinit a druhý den krvácet s následnou revizí. A po dvou letech se po měsíci snažení povedlo a za 2 měsíce se nám narodí princezna. :-) tak vám přeji ať se vám to povede co nejdříve. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
282
18.5.17 12:21

Děkuji, za milá slova.
Vím, že spousta jiných žen má mnohém horší zážitky.
Ale i tak mi z toho bylo dost zle. Samozřejmě každý den je lepší, už se chystám znovu do práce. Ale už pořád budeme vědět, že tam někde na nebíčku máme naše maličké miminko. Za každý den, děkuji aspoň za dceru a věříme, že ten náš maličký pečlivě mezi hvězdami hledá tu nejjasnější a nejveselejší kterou nám pak sešle a my budem mít zase o kousek více radostí, než smutku. :srdce:
Každopádně nedělám, že tu nikdy nebyl. Vzhledem k tomu co jsem prožila, mi dává opravdu za pravdu to heslo " mezi nebem a zemí"

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.5.17 13:02

Mrzí mě to… Vím, jaké to je. Držím pěsti, at´ má vaše malá brzy sourozence!! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.5.17 13:09

Je mi to lito a drzim palce, at mate svoje stesticko brzy zpatky :srdce:
S nami se taky nase prvni prislo rozloucit, tu noc pred revizi jsme meli s manzelem oba sen o stejny holcicce :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
663
18.5.17 13:18

:srdce: přeji hodně úspěchů do dalšího snažení

  • Nahlásit
  • Zmínit
284
18.5.17 13:22

chápu

Hele my potratili 2× za sebou a i když to bylo asi v prvním měsíci, tak to byly nejhorší pocity, jaké jsem ve svém životě zažil. Ani si neumím představit co to musí být pro ženu. A ano, v takový moment člověk chce věřit v to, že to mělo nějaký smysl.

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.5.17 14:00

Hezky napsané…já objevila dvě čárky na testu 28.4. a minulou sobotu jsem také potratila(7tt).A i když se to stalo takto brzy, je mi moc smutno. Přesně, jak už tu několikrát zaznělo, také od samého začátku jsem tušila, že něco bude špatně…přeji mnoho štěstí v dalším snažení :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.5.17 14:22

Zajímavé, kolik je tu případů, kdy se už na začátku objevil pocit, že něco není v pořádku. Taky jsem to tak měla. Už při pohledu na pozitivní těhotenský test jsem „věděla“, že je něco špatně. Nebyla to obava, nejistota.. ani nevím, jak to pojmenovat, prostě jsem cítila, že něco neklaplo. Pak se to trochu utlumilo, ale někde v hlavě jsem to měla pořád. A pak na kontrole v 11. týdnu plod bez srdeční akce. U dalšího těhotenství jsem cítila, že je to ok, a bylo :srdce: Jinak u syna jsem na začátku těhotenství měla také takový „nadpřirozený“ zážitek, sice v jiné situaci, ale byl velmi silný. Jsem přesvědčena o tom, že to nejsou výplody fantazie.
Přeji ti, ať se brzy dočkáš dalšího miminka a ať je příště už všechno v pořádku :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5141
18.5.17 14:51

To mě moc mrzí, věřím, že se druhého miminka dočkáte. Taková ta ženská intuice ale určitě funguje, takový nějaký 6. smysl, nebo co, o tom by mohla vyprávět skoro každá z nás (jako že je něco špatně, nebo že se něco stane, ať pozitivního, tak negativního). Držím palce do dalšího snažení, neboj, s jedním vaječníkem (či vejcovodem) se dá také otěhotnět, já mám tak 4 děti. Tak to zvládnete taky. Přeji, ať bolest brzy přebolí, zase bude dobře.

  • Nahlásit
  • Zmínit
42
18.5.17 15:33

Ano, ja jsem taky od zacatku vedela, ze je neco spatne. Bohuzel se na to prislo az ve 22.tt :,( Intuice proste funguje. Drzim palce, at se Vam brzy postesti :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3397
18.5.17 16:31

Taky jsem loni od začátku těhotenství věděla, že je něco špatně. Pak v osmém týdnu přišlo krvácení a já jela na pohotovost smířená s tím, že je to pryč. Ale miminko se udrželo a já musela ležet a brát Utrogestan.Pak přišel prvotrimestriální screening a s ním další šok, když paní doktorka vyslovila podezření na Downův syndrom, který se další týden potvrdil.4.října jsem nastoupila na přerušení a od ledna se snažíme znovu, zatím bohužel bez úspěchu :(

Příspěvek upraven 18.05.17 v 16:36

  • Nahlásit
  • Zmínit
282
18.5.17 16:43

@Misa_z_Ostravy Taky pozoruji, že spousta žen to poznala. 8o
Naše tělo opravdu umí zvláštní věci.
Tak věřím, že každá z nás už po tomto ucítí jen ty správné a šťastné pocity :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
282
18.5.17 16:46

@Zabatko 4 děti, to je tedy krásné! :srdce:
Já věřím, že se nám taky zadaří co nejdříve, aby ta bolest byla konečně utlačena něčím hezčím :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
282
18.5.17 16:48

@kyka2 Neztrácej nedějí! Od ledna, tak to ještě není nic hrozného. Jednoho dne, až to budeš nejméně čekat tak to přijde. Věř mi!
Váš andílek, si jen dává na čas aby vybral tu nejlepší a nejveselejší hvězdičku a mohl ji k vám poslat! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
945
18.5.17 17:08

Také jsem od začátku těhotenství měla divný pocit. Po třech letech snažení tam byly konečně //, myslela jsem že budu skákat radostí, ale prostě jsem cítila že něco není dobře. V 8tt špinění, následně vinou doktorky, která špatně určila co mi je a hrabala se ve mě jsem začala krvácet. Potrat se naštěstí zastavil. Byla jsem dva týdny v nemocnici, jeden den se mi stalo, že jsem ležela, přemýšlela, no ono se toho v nemocnici moc dělat nedá a najednou jako by někdo z mnou pronesl jasně a nahlas ahoj Lili, bylo to tak jasné a hlasité, jako by někdo vedle mě opravdu stál, ale jako by nemluvil ke mě, ale k někomu jinému. Doma jsem mohla jen z postele na záchod, odešlo ze mě několik velkých hematomů. V asi 13tt bolesti břicha, po vyšetření zjištěny bakterie ecoli, které jsem přeléčila. Ve 20tt velký ultrazvuk a hurá, čekáme zdravou holčičku. Já jsem byla ovšem pořád nervózní, tušila jsem, že je něco špatně. Ve 23tt brzy ráno opět špinění a opět chybná diagnóza lékařky, prý jen prasklá cévka v čípku. Byla jsem v nemocnici napozorování a den na to mi praskla ve 23tt voda. Následoval převoz rychlou do hradce, kde zjistili velký zánět jak v děloze, tak i v plodové vodě. Doktoři se nás de fakto jen zeptali, jestli se budeme chtít s malou rozloučit a ať počítáme s nejhorším. Nasadili silná antibiotika, napíchali kortikoidy. Malá bojovala a udržela se tam až do 26tt, celou dobu jsem se v nemocnici nervovala, jestli neumře vevnitř, jestli nebude mít infekce nebo nebude postižená. Díky bohu vše dopadlo dobře, po třech měsících nás pustili domů a jsem neskonale vděčná, že ten náš zázrak je tu s námi. A naše holčička se jmenuje Lili :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1120
18.5.17 19:48

Popravdě mě malinko udivilo, že už v tak ranném stadiu jste prvnímu dítěti řekli o mimi, nebo ne a ona opravdu pochopila sama? Ale jinak přeji vše dobré a brzy vytoužené mimi.

Příspěvek upraven 18.05.17 v 19:49

  • Nahlásit
  • Zmínit
282
18.5.17 20:06

@ilonka12 Bude ji pět a vzhledem k tomu, že jsme se o tom doma bavili tak to pochopila sama.
A vzhledem k tomu, že kdyz se to stalo byla jsem s ni v noci sama a manžel byl v práci. Tudíž jsem ji musela říct, proč pro maminku jede sanitka a ona musí s semnou… Ale vzpomínat zrovna na tenhle okamžik nechci.

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.5.17 11:59

Teda, uplně mě z toho mzrazí v zádech a na konci deníčku jsem měla v očích slzy. Také na tyhle věci „mezi nebem a zemí“ věřím.
Něco trochu podobného se stalo to mé kamarádce, byli jsme společně venku v záčátku jejího těhotenství, měla jít druhý den na kontrolu a říkala mi, že má špatné tušení, že je něco špatně. Druhý den na kontrole už bylo miminko bez srdeční akce :-(
Vám držím palce, ať vám brzy andílek pošle další miminko :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19.5.17 17:33

Mela jsem neco podobneho :(.Kdyz jsem vloni na konci prazdnin objevila na testu //,zacala jsem brecet.Melo to byt treti a na manzelovi vyplakane miminko. Jenze presne v 6.tt mi zacalo byt strasne zle. Nebyla jsem schopna vubec fungovat.Ale ultrazvuky az do 13.tt byly v naprostem poradku.Jen mi bylo divne ze mimivse UTZ ukazuje jako o tyden starsi nez by melo byt. Vedela jsem naprosto presne kdy jsem otehotnela. Mozna snad i na hodinu presne.Ale prisel NT screening ve 13.tt,tak mi oznamili ze mrnousek nema pruchozi mocove cesty a ze musim na preruseni.Bylo to jako kdyz me prasti obrovskou palici. O to vic mi je ted smutnu, kdyz vim, ze jsemdnes mohla drzet v naruci meho Honzika :,(.Mam totiz dneska termin. V nemocnici jsem ale taky mela sen, ze se se mnou muj chlapecek louci a usmiva se na me. Drzim nam vsem palecky, at je ta bolest cim dal mensi. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
140
20.5.17 00:37

Toto spojemi mama versus micmo nikdy nekonci rika se tomu motýli kridla ktera tyto dva spojene lidi zdy upozornuji na ze neco je spatne inu tak to priroda zaridila, jen lide tato spojeni v soucasne dobe nevyuzivaji

  • Nahlásit
  • Zmínit
957
20.5.17 05:21

Take jsme neco podobneho zazili… Moje prvni tehotenstvi, prvni dve carky na testu a pritom ja v sobe nemela takove to nadseni. Nedokazala se radovat a tesit se. V 10.tydnu na kontrole mi doktor rekl, ze miminku prestalo byt srdicko, ale starim odpovidalo, a ze se to stalo behem poslednich dvou dnu. Ja mela o dve noci pred tou kontrolou sen-byla jsem na lesni ceste a kousek prede mnou stala holcicka, tak 5 let a jen jsme se na sebe divaly a usmivaly. Normalne si sny nepamatuju, ale tento jsem hned to rano vykladala manzelovi a rikala mu, ze proste citim, ze je neco divne a ze se bojim, ze o miminko prijdeme a prislo se se mnou rozloucit… Na revizi jsem nechtela, potrat probehl o dva tydny pozdeji doma a mame v nebi andelicka Klarku. Za tri mesice na to jsem zjistila, ze jsem znovu tehotna, a ted v sobe nosim Honzika, ktery za mesic vykoukne na svet. Od zacatku tehu citim radost a modlim se, at vsecko dobre dopadne. Citim to tak :srdce: holky verte, ze to, co se nam deje, ma nejaky duvod, ktery treba nezname :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4565
20.5.17 07:49

Holky, já bych to zas tak neabsolutizovala :mrgreen: ;), jednou jsem potratila, mám jedno dítě s vadou neslučitelnou se životem (operací tedy nějak poskládané, ale dítě postižené), k tomu jedno dítě zdravé, ale že je všechno v pořádku, jsem si myslela pokaždé, a nepoznala jsem vůbec nic. :D A to si o sobě nemyslím, že bych byla bez intuice. Prostě někdy si to uvědomíme až poté, se slovy „Já jsem si říkala, že je něco špatně“, ale kdyby to dopadlo dobře, třeba byste to ani neřekly. Tím nechci zpochybňovat něčí tvrzení, jen chci říct, že ta „intuice“ můžou být i třeba jen prosté obavy. ;) Všem hodně štěstí a zdravé děti :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.7.17 21:53

Tedy častěji deníčku pouze čtu ale u tohohle to nemůže zůstat beze slov. Hezky napsané. A už hodně dlouho mi takhle fakt hodně moooc a často nemrazilo. Slza taky byla, to k tomu patří. Ještě teď když to píšu mi mrazí při popisu vidiny v mlze…mmmm fakt síla. Tak snad andílek pošle náhradu. Moc Vám to přeju. A. :kytka:

Příspěvek upraven 24.07.17 v 21:55

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.8.17 16:26

To je smutný. Když se něco stane tak před Tim taky něco tuším

  • Nahlásit
  • Zmínit