Vyvolávaný porod
- Porod
- čikolka
- 27.03.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Spousta nastávajících maminek se boji, že na konci těhotenství uslyší maminko, porod bude veden indukcí. Rozhodla jsem se popsat, svůj indukovaný porod a ukázat, že opravdu indukce nemusí znamenat utrpení.
Byla jsem dva dny před 40. tt, když jsem z úst doktorky slyšela, „budeme porod vyvolávat, indukce proběhne za dva dny.“ Byla jsem v první moment ráda, konečně se mi uleví od bolesti zad, nohou… No, prostě byla jsem celá bolavá, tak jak to na konci těhotenství bývá.
Další otázka byla, proč vlastně indukce? Vždyť mám ještě čas. Důvod indukce byl jednoduchý, miminko přestalo růst a nejlíp mu bude už na světě.
Na chodbě mě čekal manžel s dcerou. Běžela jsem k němu, vystrašená ale s úsměvem na tváři a volala přes celou chodbu, že miminko bude za dna dny s námi.
Manžel byl zaskočený, od té doby nepřestal být nervózní.
Dcera byla nadšená, že už konečně bude miminko.
Po příchodu domů jsem ale začala lehce panikařit. Vždyť se přece říká, vyvolávaný porod je extrémně bolestiví, je to hrůza. Při čtení různých diskuzí kde maminky popisují, jakou šílenou bolest zažily a že indukce stejně končí sekcí, jsem začala opravdu panikařit.
V tomhle stavu jsem nastupovala v pátek 9. 3. v 7:30 hod do nemocnice.
Tak a je to tady. 8:30 mi byla zavedena tableta, vlastně dvě najednou. Porodní cesty nebyl absolutně připravené. Sepisování různých papíru a průjem jako takový trval další hodinu. Přesně po hodině v 9:30 jsem začala cítit první bolesti, dali se přirovnat plnému močovému měchýři a nemožnosti si odskočit.
Rozloučila jsem se manželem a dcerkou (nemocnice měla zrovna zákaz návštěv pro chřipku) a šla na pokoj. Bolesti se neměnily a já žertovala se sestřičkami, které mě „napomínaly“ že takto se přece nerodí. ![]()
Na pokoji byla maminka, která si zažila indukci ukončenou sekcí, pro silné bolesti a mě bylo úzko.
Bylo 11:45 když mě odvedli na monitor a zavedení poslední tabletky. Při vyšetřování mi pan primář oznámil, že jsem se otevřela na 1 cm a vypadá to nadějně, že bych mohla porodit ještě ten den.
Při odchodu na pokoj jsem zašla do sprchy, protože mě začalo bolet v kříži. Bolest byla taková obyčejná, jako bych měla za sebou delší túru. Po 30 min ve sprše všechny bolesti plně přestaly a já byla smířená, že se vyvolání na poprvé nepovedlo a že zítra jdeme nanovo.
Dala jsem si oběd a čekala co bude. Ve 14 hod se rozjely kontrakce, nastoupily okamžitě po 1'30 min a byly docela snesitelné. Samozřejmě bolest byla později intenzivnější. V 17 hod jsem šla opět na monitor, už jsem každou kontrakci prodýchávala a musela stát. Monitor trval 45 min jelikož miminko spalo a vůbec nechtělo být aktivní. Bolesti na monitoru byly kvůli mé poloze v leže nepříjemné a musela jsem si trochu zanadávat. ![]()
Po 45 min mi ale bylo řečeno, že monitor kontrakce nezaznamenal a že je ta bolest jen z podráždění od tablet.
No to jsem upřímně myslela, že je jen vtip. Říkám, tohle už je k porodu. Procházela jsem kolem doktorky a ta mě odchytla k vyšetření. Oznámila mi, že jsem otevřena na 4 cm a mám se odebrat na porodní sál.
Takže jsem okolo 18:15 odešla na porodní sál s kamarádkou, která byla nakonec u porodu.
Udělali mi přípravu, klystýr. Okamžitá úleva v podobě horké vody udělala své, kontrakce se zesílily a byly opravdu silné. Nastupovaly co pul minuty.
Bylo 19:20 když jsem si konečně po vyšetření od PA a klystýru došla do sprchy. Kde jsem prožila silný bolestivý stah, který mě tedy přinutil vyjeknout. Ale spíše z překvapení, než bolesti. PA mě ihned položila na postel a že jsem na 7 cm a píchne vodu.
V ten moment se stalo něco pro mě neuvěřitelného. Bolest byla stála a já pouze cítila jak se miminko tlačí úplně samo ven. Zakřičela jsem, že je hlavička venku. PA která stala u mé hlavy nevěřila, že je to možné. Bylo… Miminko šlo po píchnutí vody ihned ven. Bylo 19:39, když jsem v náručí držela svého druhorozeného syna.
Porod byl velmi, velmi rychlý. Bolesti samozřejmě byly, ale pro mě byl indukovaný porod krásnější než přirozený. Měl svůj význam, měl svůj důvod, byl jedinečný.
Všechno proběhlo naprosto v pořádku a po porodu jsem ze sálu odcházela po svých a vezla si svého syna sama na pokoj.
Takže maminky, nebojte se! Ne každá indukce musí byt horor a končit sekcí. Já si svoji porod užila víc jak první přirozený. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1548
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 910
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1576
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 652
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 385
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20324
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2584
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2864
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2577
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1735
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....