Od začátku
O mém dětství se ani radši nebudu zmiňovat, nepřála bych ho nikomu. Začnu ale vyprávění svým manželem. Jsem s ním už od 18 let. Po dvou letech jsme se sestěhovali do Brna a žili jsme spokojený život, pořídili jsme si pejska Ernieho a radovali jsme se z života. A začali jsme snít o miminku.
Tehdy mi bylo čerstvých 21 let. „Není brzy?“ tázal se mě tehdy ještě snoubenec. 
Nakonec jsem se po dlouhém přemlouvání nechala přemluvit, že na prcka je opravdu brzy a ustoupila jsem s návrhem.
Neuběhl ní měsíc a chystala se svatba - opět můj nápad, tentokrát nebyl odmítnut.
Byla velká, dlouhá, krásná, nezapomenutelná. A potom ta svatební noc. Měli jsme v plánu zadělat na prckovi právě o svatební noci, ale nezadařilo se. Jakto? Pohltily mě obrovské pocity smutku a zklamání, i manžela to trápilo více než mě. Vyčítal si, že za to může on, že dříve by to třeba šlo…
Zkoušíme to dál, uběhne rok. Dojdeme si na vyšetření. To není normální, proč zrovna my?? Napadala mě slova „Proč? To už nemá cenu žít!“, kolikrát ještě horší. 
Po dlouhém sezení v čekárně (bez objednání) nás přijala velmi vlídná paní doktorka. Řekli jsme jí o naše problémů a ejhle - dozvídáme se, že není žádný problém. Jsme zdravííí, hurá!.
Snažíme se další dva roky, nic. Bylo mi na nic. Zemřel nám v nejhorším i čtyřnohý kamarád Ernie, což nás taky hodně vzalo. V rodině se mým sourozencům začaly rozšiřovat rodiny a my pořád nic. Moc mě to trápilo. Ti, kterým se taky nedařilo, ví, o čem mluvím.
Přijdou najednou fofry v práci, zařizování, bydlení a přes všechno jsme snažení nějak neřešili. Buď jo nebo ne, docela jsme s tím byli smíření. Nakonec jsme ale zjistili, že čekáme miminko.
Celé těhotenství jsem byla v klidu, naprosto nic jsem nedělala, abysme se mimiska dočkali a přišlo to teď.
Už to bude skoro 6 let, co se nám narodil dne 25.2.2008 nás Matěj. Matýsek bylo naše vysněné miminko a byl strašně hodný hlavně v noci. Nezáviděla jsem maminkám, kterým děti nespí, ale Mates se budil snad jen první týden a to jen asi dvakrát za noc, takže pohoda.
Po dvou letech jsme znovu zasněli o miminku a tentokrát už to bylo bez problémů - a na poprvé!!! Když byli Matesovi 3 roky, narodila se nám naše první holčička Anetka (3.3.2011), která už při porodu moc zabojovala, aby vůbec přežila. Toho si moc vážím a děkuji tímto lékařů brněnské porodnice za skvělou péči.
Anetka je, byla, a bude (i když nemusela by) hrozný čert. Už v šestinedělí jsem nevěděla, co s ní, ale vydržela jsem. Anetka spinkala snad jen 5 hodin a vůbec ji to nevadilo. Byla čilé dítko, ale tak co, nám to nevadí a jsme rádi, že se na nás usmálo štěstí s našimi dvěma andílky.
Po pár letech, když byl Anetce 2 roky a Matesovi 5 let, nám začalo být smutno po vození kočárku. Anetce už se tam totiž nelíbilo, a tak jsme zkusili snažení znovu. A bylo to tam, ale ne jednou, ale rovnou dvakrát. Čekala jsem dvojčátka.
Začala jsem mít strach, jak to začnu zvládat a (zatím) poslední těhotenství jsem si vůbec neužila. V šestém měsíci těhotenství jsme se přestěhovali do Berlína. Odvahu v Berlíně rodit jsem v sobě nenašla, a tak jsem se týden před termínen nasáčkovala k mamce do Brna, abych se ve svém těhu svěřila brněnským porodníkům a lékařům. Opět jim patří velké díky! Moc děkuji za to, jak skvěle odrodili dvojčátka Beatku a Jakoubka, 
Asi si řeknete, že jsem blázen, ale s manželem a všema dětma jsme odjeli novým autíčkem pro nás pro všechny do Berlína. Cestu naše děti prospali až na Anetku, ta řádila celou cestu, ale miminka nevzbudila. DÍKY BOHU! Já byla totiž z cesty a strachu vyčerpána víc než všichni dohromady…
Doma se nám všem daří, máme se rádi. Ne, nemáme se rádi… my se milujeme, milovali jsme se a milovat budem.
Talent na psaní deníčku asi nemám, kritiku snesu, ale pro mě je to o životě a neměla jsem ho lehký! Tak komentujte, zajímá mě, co si tom mém deníčku myslíte. Byla bych ráda za rady pro příští psaní deníčku. A moc děkuji těm, co to dočetli až sem!
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 544
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 996
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 441
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 1191
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 338
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3294
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1428
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 512
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1329
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 981
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.
My máme zatím jen jednu princeznu a plánujeme druhé mimi, ale až za nějaký ten rok, tak snad nám bude přáno 
řečeno s nadsázkou, samozřejmě, ALE…obě děti mám zatím hyperaktivní a fakt netuším, jak bych zvládala je, starost o velký dům, svoji práci a ještě dvojčátka 
Ale co bude, bude 
jen nase decka se pustili nadobro kocarku po rduhych narozeninach obe tak i u dvojcat by to tk mohlo byt ;0