OGTT vyšetření
- Těhotenství
- pajinka256
- 28.01.15 načítám...
Čeká to nás maminky, ale čeká to i jiné lidi. Vyšetření, které je pro spoustu lidí tak nechutné, že když to vypráví, tak kolikrát dle popisu je zjevně i porod procházkou v růžové zahradě. Deníček je o tom, jak jsem šla připravená na vyšetření a odcházela s údivem.
Prvně jsem o tomto vyšetření slyšela od sousedky, která vyprávění zakončila větou: „Když jsem směla odejít, tak jsem sedla do auta a doslova sežrala připravenou bagetu, abych neumřela hlady.“
A tak první věc, se kterou musí člověk počítat, že opravdu nebude moct 13 hodin jíst. 10 hodin chtějí, aby člověk nejedl před vyšetřením a během vyšetření, které zabere cca 3 hodiny se taky nesmí jíst a ani mi nebylo dovoleno pít.
Z vyprávění mojí sestry jsem se musela připravit na chuť nápoje, který se musí vypít. Její slova popisovala, že ani marcipán oproti tomu pití není sladký. Pro mě tato část nebyla nějak moc nepříjemná a zvládla jsem to za cca 10 minut. Stačilo si namlouvat, že piji prostě trochu víc sladký čaj.
A ta nejhlavnější část, kterou zase asi nejhůř prožívala moje tchýně, je odběr krve. Lépe řečeno několik odběrů. Nejdřív pích do prstíčku a pak se vidí, jestli se započne celý mučící proces. Potom následuje další odběr, to už ze žíly, a potom další a další v hodinových rozestupech. Stručně a jednoduše popsáno… 
To bysme měli asi tak trochu představu, co člověka čeká a nemine.
Ale to by bylo, abych si já nenabrala ještě něco navíc. Nejdřív jsem se poctivě objednala na vyšetření do Třemošné. Objednána jsem byla na 7:30, což začíná ordinační doba. Na místo jsem dorazila včas a ihned jsem se vylekala počtu čekajících lidí. Všechna místa byla zabrána převážně ženami důchodového věku, a tak jsem se pro přípravu potřebných dokumentů a zdravotního průkazu uchýlila za „roh“, kde zjevně fronta lidí končila.
Najednou se ze dveří vyhrnula starší dáma v plášti s tím, ať si jde první. Než jsem se rozkoukala, šup, už tam byla první dáma. Po pár minutách se otevřely znovu dveře, a tak jsem chtěla předat papíry, aby bylo jasno, že jsem na místě. Ale šup a další dáma za sebou zabouchla dveře.
Mezitím vedle mě sedící důchodkyně vyprávěla své příběhy a mimo jiné poučovala přísedící o systému, který upřednostňuje lidi, kteří jdou na vyšetření kvůli cukru, že tito lidé pak trpí, když musí být o hladu atd.
A tak jsem usoudila, že když jsem objednaná, jdu na vyšetření týkající se cukru a na rozdíl od ostatních budu hladovět minimálně 3 hodiny, tak jsem to právě já, kdo má jít napřed a prostě jsem se přemístila na lavičku u dveří. To však zahlédla dotyčná důchodkyně a to by bylo, aby to nechala jen tak. Šup, už stála ve dveřích. Jen tak, aby se asi neřeklo, pronesla, jestli náhodou tam někoho nepředbíhá. Všichni mlčeli, načež já si dovolila dámu upozornit na to, že jsem objednaná na 7:30 a jelikož už je téměř 8 hodin a nějakou dobu už čekám, tak bych měla být na řadě já. Na to se jen zakřenila a už byla v ordinaci.
Na to, jak jsem mírná povaha, tak jsem najednou pociťovala, jak jsem rozčílená. Hlavně že v informačním letáku o průběhu vyšetření píší, že by měl být člověk v psychické pohodě. Při mým štěstí se ke dveřím hrnula další starší dáma, tak jsem se ozvala, že bych opravdu měla být na řadě, načež si něco zabrblala a stála dál. Tato dáma se hrnula pro klíče od WC a tak, než by někdo stačil mrknou, už jsem v ordinaci a předávám papíry.
Sestřička se podívala a hned se zděsila, jak je možné, že jdu na řadu až teď, když viděla, že jsem tam byla ještě dřív, než stihla dojít do práce. Tak jsem se omluvila s tím, že i když jsem se snažila dámě vysvětlit, že bych měla být na řadě, tak stejně vtrhla do ordinace jako blesk. Což sestru rozčílilo natolik, že její slova museli slyšet všichni, včetně té dámy, která si možná oblékala kabát v čekárně. Protože dáma nejen že musela být rychle v ordinaci, ale zrovna měla potřebu se vypovídat o potížích svého manžela atd. Já tam jen seděla a byla z toho rozhozená, že jsem radši mlčela, abych nebrečela. Zjevně mě celá situace rozhodila tak, že jsem najednou měla chuť plakat.
Po tomto boji o přístup do ordinace jsem se konečně dočkala a šlo se na věc. Píchanec do prstu, jako by se nic nedělo. Odběr krve proběhl výtečně, a to i přes moje obvyklé problémy. Většinou je umění ze mě dostat kapičku. Dostala jsem kelímek s čajem a instrukce, co a jak bude. Ochota a vstřícnost sestry mě uklidnila a já šla popíjet svůj nápoj do čekárny.
První hodina čekání byla ubíjející, ale než uběhla, tak v čekárně nebyla ani noha a já šla na druhé odebírání krve. Tentokrát z druhé ruky. Jenže to nebylo příliš úspěšné, a tak bylo potřeba odběru z místa u zápěstí. A tak olepená třemi náplastmi odcházím čekat další hodinu.
Sem tam projde nějaký ten člověk a další hodina utíká, jako by nic.
Ťukám naposledy na dveře. Poslední píchnutí, jako bych už nevnímala a dokonce jsme s úsměvem probraly se sestřičkou, co a kam půjdu sníst jako první. Lákavá je cukrárna, abych si jí užila, ještě dřív, než by mi nedej bože nařídili dietu, ale nakonec odolám a v 11 hodin přijíždím konečně domů.
A výsledek? Nic pro mě nebylo tak strašný jako doprošovat se důchodců o právo jít na vyšetření jako první, když jako jediná ze všech jsem byla objednaná. Navíc osoby, které na tohle vyšetření jdou, mají bez debaty přednost o proti ostatním.
Nejvíc mě mrzí ten pocit, že důchodci se považují za ty, co mají mít přednost za každou cenu a nehledí na ostatní. Je píchnou jednou do prstu a odcházejí, ale zvládnou to ostatním znepříjemnit natolik, že celý proces bych si klidně zopakovala znova. Jen bych si přála v čekárně normální lidi, kteří mi nerozhodí moje hormony natolik, že mi je z toho k pláči. 
A tak vám všem přeji, abyste vyšetření absolvovali bez potíží a bez zbytečných obav. 
Přečtěte si také
Po pracovní akci jsem políbila kolegyni. Pořád na to myslím a manžela ignoruji
- Anonymní
- 22.04.26
- 1316
O tom, jestli nejsem náhodou na ženy, přemýšlím už delší dobu. Vždycky jsem tu myšlenku ale rychle zahnala a snažila se ji neřešit. Pak se to ale stalo. Pracovní akce, jedna noc mimo domov, hodně...
Máma naletěla šarlatánce, která z ní tahá peníze. A já nevím, jak jí pomoci
- Anonymní
- 22.04.26
- 495
Je mi z toho strašně smutno. Moje máma byla vždycky rozumná, praktická ženská, která si uměla poradit a nenechala se jen tak obalamutit. Neříkám, že taková už není, ale od chvíle, kdy odešla do...
Denně vařím pro 4 chlapy. Mám pocit, že většinu volného času trávím jen u plotny
- Anonymní
- 22.04.26
- 922
Není to tak, že bych žila se čtyřmi muži. Mám manžela a tři syny. Jeden studuje na vysoké a dva na střední. A snědí toho tolik, že bych uživila i závodní jídelnu. Je moje chyba, že jsem je naučila...
Máma mi nikdy miminka pohlídat nechtěla, bráchovi teď hlídá celé dopoledne
- Anonymní
- 22.04.26
- 1311
Dneska jsem se vrátila od mámy a upřímně? Mám v sobě takovej mix vzteku a totálního zmaru, že jsem musela děti nechat u pohádky a jít se vypsat, jinak bych snad začala brečet před nima. Ten pocit...
Proč někteří lidé parkují tak bezohledně? Dnes jsem málem neodjela od školky
- Anonymní
- 22.04.26
- 325
Musím se z toho aspoň vypsat. Bohužel jsem se nedočkala majitele auta, jinak bych se asi neudržela. Parkování u naší školky je složité už delší dobu, hned vedle se staví byty a stavaři to tam dost...
„Vždyť to ještě nebylo dítě,“ a další nevyžádané rady od okolí, když potratíte
- Anonymní
- 21.04.26
- 3175
Potrat jsem zažila už třikrát. Dvakrát se mi to podařilo utajit, ale potřetí už ne. O miminko jsem přišla ve 14. týdnu a to už se schovat nedá. Ženy, které si tím prošly, asi vědí, jaké to je. Ten...
Dcera (16) si přivedla přítele domů a manžel to nemůže rozdýchat. Moc to hrotí
- Anonymní
- 21.04.26
- 2775
Moje šestnáctiletá dcera Kamča si našla kluka. Není to její první zkušenost, ale dalo by se říct, že první vážnější vztah prožívá až teď. Chodí s Denisem skoro půl roku a mně ten kluk připadá...
Nemám ráda děti, ale miluji muže, který má jedno dost náročné. Jak tohle přežít?
- Anonymní
- 21.04.26
- 3626
Život je tak trochu paradox. Od malička nemám ráda děti. Nikdy jsem po nich netoužila a čím jsem byla starší, tím víc jsem věděla, že nejsem na mateřství stavěná. Dlouho jsem žila s mužem, který to...
Sestra-dvojče zemřela, ale já jí vídám každý den. Moje okolí mě má za blázna
- Anonymní
- 21.04.26
- 1480
„A vy máte sourozence?“ ptají se mě často. A moje odpověď většinou zní: „Ano, mám sestru – dvojče.“ Jenže pravda je taková, že moje sestra Adéla před dvěma lety zemřela při autonehodě. A já ji od...
Léta jsem nebyla na gynekologii, ale teď mám problémy. Bojím se nejhoršího
- Anonymní
- 21.04.26
- 1359
Nejsem velká zastánkyně lékařů. Vlastně se jim vyhýbám jako čert kříži. Chodím jen tehdy, když mám nějaký zásadnější problém. Na gynekologii jsem nebyla řadu let. Vlastně ani nevím, jestli moje...
obecně se setkávám s velmi nepříjemnými důchodci kteří rádi mluví o tom jak jsou mladí spatni 
Ale jsou i vyjimky 
tak nevim.
ráno jsem si v klidu v hodinu obědnání ťukla na dveře předala papír a sestřička si pro mě pak přišla, takže ono sedět na zadečku a čekat nemá smysl jak se říká lína pusa holé neštěstí že 
Ale ano, právě že je to asi těhotenství, co způsobilo mou reakci. Právě, že jsem byla v šoku z toho, že to na mě zapůsobilo, tak jak zapůsobilo.
nejak nechapu dotazy k cemu byl ten denicek napsany??? tak to nemusite cist a je to…kazda tady muzem napsat svoje pocity a pohledy na danou vec tak fakt nechapu reakce nekterych z vas..jinak je slusnost se necpat do dveri ordinace a chyba je na strane sestry ze ji nevzala prednostne…sama delam zdr. sestru v ambulanci takze je na me abych vedela kdo s cim a proc je v cekarne a podle toho se ridit..
Akorát je škoda, že takové chování za rouškou anonymity internetu neberu nijak vážně. Jsem ráda, že se deníček i líbil a dokonce dokázal některé pobavit 
kdyby se rodilo jak se pije glukóza 
rodim každý rok 
