OGTT vyšetření
Čeká to nás maminky, ale čeká to i jiné lidi. Vyšetření, které je pro spoustu lidí tak nechutné, že když to vypráví, tak kolikrát dle popisu je zjevně i porod procházkou v růžové zahradě. Deníček je o tom, jak jsem šla připravená na vyšetření a odcházela s údivem.
Prvně jsem o tomto vyšetření slyšela od sousedky, která vyprávění zakončila větou: „Když jsem směla odejít, tak jsem sedla do auta a doslova sežrala připravenou bagetu, abych neumřela hlady.“
A tak první věc, se kterou musí člověk počítat, že opravdu nebude moct 13 hodin jíst. 10 hodin chtějí, aby člověk nejedl před vyšetřením a během vyšetření, které zabere cca 3 hodiny se taky nesmí jíst a ani mi nebylo dovoleno pít.
Z vyprávění mojí sestry jsem se musela připravit na chuť nápoje, který se musí vypít. Její slova popisovala, že ani marcipán oproti tomu pití není sladký. Pro mě tato část nebyla nějak moc nepříjemná a zvládla jsem to za cca 10 minut. Stačilo si namlouvat, že piji prostě trochu víc sladký čaj.
A ta nejhlavnější část, kterou zase asi nejhůř prožívala moje tchýně, je odběr krve. Lépe řečeno několik odběrů. Nejdřív pích do prstíčku a pak se vidí, jestli se započne celý mučící proces. Potom následuje další odběr, to už ze žíly, a potom další a další v hodinových rozestupech. Stručně a jednoduše popsáno… 
To bysme měli asi tak trochu představu, co člověka čeká a nemine.
Ale to by bylo, abych si já nenabrala ještě něco navíc. Nejdřív jsem se poctivě objednala na vyšetření do Třemošné. Objednána jsem byla na 7:30, což začíná ordinační doba. Na místo jsem dorazila včas a ihned jsem se vylekala počtu čekajících lidí. Všechna místa byla zabrána převážně ženami důchodového věku, a tak jsem se pro přípravu potřebných dokumentů a zdravotního průkazu uchýlila za „roh“, kde zjevně fronta lidí končila.
Najednou se ze dveří vyhrnula starší dáma v plášti s tím, ať si jde první. Než jsem se rozkoukala, šup, už tam byla první dáma. Po pár minutách se otevřely znovu dveře, a tak jsem chtěla předat papíry, aby bylo jasno, že jsem na místě. Ale šup a další dáma za sebou zabouchla dveře.
Mezitím vedle mě sedící důchodkyně vyprávěla své příběhy a mimo jiné poučovala přísedící o systému, který upřednostňuje lidi, kteří jdou na vyšetření kvůli cukru, že tito lidé pak trpí, když musí být o hladu atd.
A tak jsem usoudila, že když jsem objednaná, jdu na vyšetření týkající se cukru a na rozdíl od ostatních budu hladovět minimálně 3 hodiny, tak jsem to právě já, kdo má jít napřed a prostě jsem se přemístila na lavičku u dveří. To však zahlédla dotyčná důchodkyně a to by bylo, aby to nechala jen tak. Šup, už stála ve dveřích. Jen tak, aby se asi neřeklo, pronesla, jestli náhodou tam někoho nepředbíhá. Všichni mlčeli, načež já si dovolila dámu upozornit na to, že jsem objednaná na 7:30 a jelikož už je téměř 8 hodin a nějakou dobu už čekám, tak bych měla být na řadě já. Na to se jen zakřenila a už byla v ordinaci.
Na to, jak jsem mírná povaha, tak jsem najednou pociťovala, jak jsem rozčílená. Hlavně že v informačním letáku o průběhu vyšetření píší, že by měl být člověk v psychické pohodě. Při mým štěstí se ke dveřím hrnula další starší dáma, tak jsem se ozvala, že bych opravdu měla být na řadě, načež si něco zabrblala a stála dál. Tato dáma se hrnula pro klíče od WC a tak, než by někdo stačil mrknou, už jsem v ordinaci a předávám papíry.
Sestřička se podívala a hned se zděsila, jak je možné, že jdu na řadu až teď, když viděla, že jsem tam byla ještě dřív, než stihla dojít do práce. Tak jsem se omluvila s tím, že i když jsem se snažila dámě vysvětlit, že bych měla být na řadě, tak stejně vtrhla do ordinace jako blesk. Což sestru rozčílilo natolik, že její slova museli slyšet všichni, včetně té dámy, která si možná oblékala kabát v čekárně. Protože dáma nejen že musela být rychle v ordinaci, ale zrovna měla potřebu se vypovídat o potížích svého manžela atd. Já tam jen seděla a byla z toho rozhozená, že jsem radši mlčela, abych nebrečela. Zjevně mě celá situace rozhodila tak, že jsem najednou měla chuť plakat.
Po tomto boji o přístup do ordinace jsem se konečně dočkala a šlo se na věc. Píchanec do prstu, jako by se nic nedělo. Odběr krve proběhl výtečně, a to i přes moje obvyklé problémy. Většinou je umění ze mě dostat kapičku. Dostala jsem kelímek s čajem a instrukce, co a jak bude. Ochota a vstřícnost sestry mě uklidnila a já šla popíjet svůj nápoj do čekárny.
První hodina čekání byla ubíjející, ale než uběhla, tak v čekárně nebyla ani noha a já šla na druhé odebírání krve. Tentokrát z druhé ruky. Jenže to nebylo příliš úspěšné, a tak bylo potřeba odběru z místa u zápěstí. A tak olepená třemi náplastmi odcházím čekat další hodinu.
Sem tam projde nějaký ten člověk a další hodina utíká, jako by nic.
Ťukám naposledy na dveře. Poslední píchnutí, jako bych už nevnímala a dokonce jsme s úsměvem probraly se sestřičkou, co a kam půjdu sníst jako první. Lákavá je cukrárna, abych si jí užila, ještě dřív, než by mi nedej bože nařídili dietu, ale nakonec odolám a v 11 hodin přijíždím konečně domů.
A výsledek? Nic pro mě nebylo tak strašný jako doprošovat se důchodců o právo jít na vyšetření jako první, když jako jediná ze všech jsem byla objednaná. Navíc osoby, které na tohle vyšetření jdou, mají bez debaty přednost o proti ostatním.
Nejvíc mě mrzí ten pocit, že důchodci se považují za ty, co mají mít přednost za každou cenu a nehledí na ostatní. Je píchnou jednou do prstu a odcházejí, ale zvládnou to ostatním znepříjemnit natolik, že celý proces bych si klidně zopakovala znova. Jen bych si přála v čekárně normální lidi, kteří mi nerozhodí moje hormony natolik, že mi je z toho k pláči. 
A tak vám všem přeji, abyste vyšetření absolvovali bez potíží a bez zbytečných obav. 
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3384
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2265
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2322
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1488
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 6182
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4874
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1904
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 325
Průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 2271
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 982
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
obecně se setkávám s velmi nepříjemnými důchodci kteří rádi mluví o tom jak jsou mladí spatni 
Ale jsou i vyjimky 
tak nevim.
ráno jsem si v klidu v hodinu obědnání ťukla na dveře předala papír a sestřička si pro mě pak přišla, takže ono sedět na zadečku a čekat nemá smysl jak se říká lína pusa holé neštěstí že 
Ale ano, právě že je to asi těhotenství, co způsobilo mou reakci. Právě, že jsem byla v šoku z toho, že to na mě zapůsobilo, tak jak zapůsobilo.
nejak nechapu dotazy k cemu byl ten denicek napsany??? tak to nemusite cist a je to…kazda tady muzem napsat svoje pocity a pohledy na danou vec tak fakt nechapu reakce nekterych z vas..jinak je slusnost se necpat do dveri ordinace a chyba je na strane sestry ze ji nevzala prednostne…sama delam zdr. sestru v ambulanci takze je na me abych vedela kdo s cim a proc je v cekarne a podle toho se ridit..
Akorát je škoda, že takové chování za rouškou anonymity internetu neberu nijak vážně. Jsem ráda, že se deníček i líbil a dokonce dokázal některé pobavit 
kdyby se rodilo jak se pije glukóza 
rodim každý rok 
