One born every minute
- Těhotenství
- Adulik
- 09.02.13 načítám...
Každou minutu se v Anglii narodí miminko. Tento deníček bude o mém miminku, těhotenství, porodu a životu v Londýně. A taky pořadu One born every minute, který mě inspiroval a dodal odvahy.
10ti minutový odpočinek:)
pokoj s porodní vanou
isabelka smilja s maminkou
- 6
isabelka smilja s tatínkem
- 1
Můj nový život začal v září 2011, kdy jsem na testu objevila dvě čárky. Ten pocit si pamatuji naprosto přesně. Nemohla jsem tomu uvěřit a pořád dokola jsem si opakovala: „já budu maminka, já budu maminka", a přitom se mi koulely slzy po tvářích. Po této euforii se dostavil pocit strachu a nejistoty jak to všechno zvládneme. Přece jenom mi bylo 20 let (stejně tak příteli), bydleli jsme daleko od rodiny a v malém bytě. Byla jsem z toho tak rozrušená, že jsem to příteli řekla až druhý den. Ten se mnou 14 dní nepromluvil, jak byl v šoku.
TP jsem měla stanovený na 24. května 2012. Moje těhotenství bylo opravdu pohodové. Jediný problém byl nedostatek železa, takže jsem jedla nějaké tabletky. Do poradny jsem chodívala každé 3 a později 2 týdny. Vždy to probíhalo stejně. Přišla jsem k midwife (něco jako porodní asistentka, doktorka a sestřička), ta se mě zeptala, jak se cítím, jestli je vše v pořádku, prohmatala mi bříško a já jsem si poslechla srdíčko. Většinou jsem byla do 10 minut hotová:)
Čím víc se porod blížil, tím víc jsem se bála, jaké to bude. Moje tři kolegyně z práce postupně všechny porodily a já jsem byla poslední na řadě. Asi nejvíc mi pomohl pořad One born every minute. Je to z prostředí porodnice, kde jsou nainstalované kamery a vlastně diváka provázejí celým porodem. Díky němu jsem byla připravená a věděla jsem, jaké komplikace můžou nastat, jak probíhá císařský řez, ale i porod do vody, který jsem si moc přála. Pokaždé, když se miminko narodilo, brečela jsem dojetím 
V půl páté ráno 20. května 2012 mi začaly kontrakce. Byli jenom takové slaboučké, ani jsem je nemusela nijak prodýchávat. Můj jel na 8 do práce a já jsem ho ujišťovala, že to je v pořádku, ať klidně jede. Po deseti minutách od chvíle, kdy odjel, jsem mu volala, ať přijede zpátky, že se bojím, že porodím doma Zanedlouho jsem měla kontrakce po 5 minutách a musela jsem začít prodýchávat.
Asi po hodině jsme jeli do porodnice. Tam mě vyšetřili a řekli, že se něco děje, ale jsem otevřená na 1–2 centimetry, takže mě poslali domů. Kontrakce nepřestaly, jenom jejich frekvence se měnila. V noci jsem je měla i po 10 minutách, ale nad ránem už byly po 3 minutách. Ráno po probdělé noci a hodině silných kontrakcích jsem opět volala do porodnice. A opět mě poslali domů s výsledkem stejným jako z předešlého dne. Dali mi nějaké prášky na bolest, ať si chvíli odpočinu, ty ale neměly dlouhodobý efekt.
Kontrakce začaly být hodně bolestivé a přicházely každých 5–7 minut, a tak to pokračovalo celé pondělí. V noci jsem chodila tak, že jsem měla kojící polštář kolem krku, hlavu položenou na něm a mezi kontrakcemi jsem se snažila spát. Ale jenom jsem trošku zabrala, přišla další. V úterý už jsem byla hodně vyčerpaná a navíc jsem chytla bolesti do zad, takže jsem nemohla být v jedné poloze moc dlouho. Jak já jsem záviděla příteli, že může v klidu spát. Jediné, co mi pomáhalo, byla vana, ve které jsem byla 4× za den:) Odpoledne jsme jeli do porodnice, ale výsledek byl stejný jako předešlé dny. Nedovedla jsem si představit další den bez spánku a v bolestech. Kontrakce jsem měla každé tři minuty a myslela jsem si, že to nikdy neskončí. Z posledních sil jsem vycházela schody, chodila venku tam a zpátky a přála si, ať už porodím.
Ten poslední den byl nejhorší, bolesti sílily a to ani nemluvím o těch v zádech. Nemohla jsem sedět, ani ležet, jedině stát. Ve středu jsem volala do porodnice, že jsem strašně vyčerpaná a kontrakce jsou po třech minutách a jestli by mi nemohli nějak pomoci. Byla jsem odhodlaná ten den porodit. V porodnici se nás ujala moc milá midwife. Nabídla mi injekci, abych se na chvíli vyspala a že můj případ prokonzultuje. Injekce zabrala na 10 minut, poté jsem cítila kontrakce a nemohla jsem ležet.
Domluvili jsme se, že mi prasknou vodu a nechají si mě tam. Ani nevíte, jak se mi po těch dnech ulevilo. Vodu mi praskli kolem třetí hodiny a poté jsem si vlezla do porodní vany. Požádala jsem o trubičku s kyslíkem a dýchala a dýchala. Za chvilku říkám příteli, že se mi chce tlačit, ale nevím kudy to půjde 
Midwife mě vyšetřila a byla jsem otevřená na 8 cm. Poté už to šlo strašně rychle. Ve vaně jsem byla na všech čtyřech. Tlačila jsem, dýchala do trubičky a řvala, to mi moooc pomáhalo.
Isabelka se narodila 23. května 2012 ve 20.17 hodin. Okamžitě jsem si ji dala na prsa. Měřit a vážit mi ji přišli až po hodině, takže jsem měla spoustu nerušeného času se s ní seznámit. Můj porod byl naprosto přirozený, bez šití a mám na něj opravdu krásné vzpomínky.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 3420
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1324
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 735
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3515
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2495
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1237
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7630
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4662
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3224
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1959
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
Náš Honzík je ve 20:04 
Me nastesti praskla voda hned ze startu, takze vsechno bylo mnohem rychlejsi. Mame dvou a pul mesicniho chlapecka Olivera 
Ale je to opravdu hezky udělané a celkově pěkné.
Moc gratuluju k Isabelce, je moc krasna 
