One born every minute
- Těhotenství
- Adulik
- 09.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každou minutu se v Anglii narodí miminko. Tento deníček bude o mém miminku, těhotenství, porodu a životu v Londýně. A taky pořadu One born every minute, který mě inspiroval a dodal odvahy.
Můj nový život začal v září 2011, kdy jsem na testu objevila dvě čárky. Ten pocit si pamatuji naprosto přesně. Nemohla jsem tomu uvěřit a pořád dokola jsem si opakovala: „já budu maminka, já budu maminka", a přitom se mi koulely slzy po tvářích. Po této euforii se dostavil pocit strachu a nejistoty jak to všechno zvládneme. Přece jenom mi bylo 20 let (stejně tak příteli), bydleli jsme daleko od rodiny a v malém bytě. Byla jsem z toho tak rozrušená, že jsem to příteli řekla až druhý den. Ten se mnou 14 dní nepromluvil, jak byl v šoku.
TP jsem měla stanovený na 24. května 2012. Moje těhotenství bylo opravdu pohodové. Jediný problém byl nedostatek železa, takže jsem jedla nějaké tabletky. Do poradny jsem chodívala každé 3 a později 2 týdny. Vždy to probíhalo stejně. Přišla jsem k midwife (něco jako porodní asistentka, doktorka a sestřička), ta se mě zeptala, jak se cítím, jestli je vše v pořádku, prohmatala mi bříško a já jsem si poslechla srdíčko. Většinou jsem byla do 10 minut hotová:)
Čím víc se porod blížil, tím víc jsem se bála, jaké to bude. Moje tři kolegyně z práce postupně všechny porodily a já jsem byla poslední na řadě. Asi nejvíc mi pomohl pořad One born every minute. Je to z prostředí porodnice, kde jsou nainstalované kamery a vlastně diváka provázejí celým porodem. Díky němu jsem byla připravená a věděla jsem, jaké komplikace můžou nastat, jak probíhá císařský řez, ale i porod do vody, který jsem si moc přála. Pokaždé, když se miminko narodilo, brečela jsem dojetím ![]()
V půl páté ráno 20. května 2012 mi začaly kontrakce. Byli jenom takové slaboučké, ani jsem je nemusela nijak prodýchávat. Můj jel na 8 do práce a já jsem ho ujišťovala, že to je v pořádku, ať klidně jede. Po deseti minutách od chvíle, kdy odjel, jsem mu volala, ať přijede zpátky, že se bojím, že porodím doma
Zanedlouho jsem měla kontrakce po 5 minutách a musela jsem začít prodýchávat.
Asi po hodině jsme jeli do porodnice. Tam mě vyšetřili a řekli, že se něco děje, ale jsem otevřená na 1–2 centimetry, takže mě poslali domů. Kontrakce nepřestaly, jenom jejich frekvence se měnila. V noci jsem je měla i po 10 minutách, ale nad ránem už byly po 3 minutách. Ráno po probdělé noci a hodině silných kontrakcích jsem opět volala do porodnice. A opět mě poslali domů s výsledkem stejným jako z předešlého dne. Dali mi nějaké prášky na bolest, ať si chvíli odpočinu, ty ale neměly dlouhodobý efekt.
Kontrakce začaly být hodně bolestivé a přicházely každých 5–7 minut, a tak to pokračovalo celé pondělí. V noci jsem chodila tak, že jsem měla kojící polštář kolem krku, hlavu položenou na něm a mezi kontrakcemi jsem se snažila spát. Ale jenom jsem trošku zabrala, přišla další. V úterý už jsem byla hodně vyčerpaná a navíc jsem chytla bolesti do zad, takže jsem nemohla být v jedné poloze moc dlouho. Jak já jsem záviděla příteli, že může v klidu spát. Jediné, co mi pomáhalo, byla vana, ve které jsem byla 4× za den:) Odpoledne jsme jeli do porodnice, ale výsledek byl stejný jako předešlé dny. Nedovedla jsem si představit další den bez spánku a v bolestech. Kontrakce jsem měla každé tři minuty a myslela jsem si, že to nikdy neskončí. Z posledních sil jsem vycházela schody, chodila venku tam a zpátky a přála si, ať už porodím.
Ten poslední den byl nejhorší, bolesti sílily a to ani nemluvím o těch v zádech. Nemohla jsem sedět, ani ležet, jedině stát. Ve středu jsem volala do porodnice, že jsem strašně vyčerpaná a kontrakce jsou po třech minutách a jestli by mi nemohli nějak pomoci. Byla jsem odhodlaná ten den porodit. V porodnici se nás ujala moc milá midwife. Nabídla mi injekci, abych se na chvíli vyspala a že můj případ prokonzultuje. Injekce zabrala na 10 minut, poté jsem cítila kontrakce a nemohla jsem ležet.
Domluvili jsme se, že mi prasknou vodu a nechají si mě tam. Ani nevíte, jak se mi po těch dnech ulevilo. Vodu mi praskli kolem třetí hodiny a poté jsem si vlezla do porodní vany. Požádala jsem o trubičku s kyslíkem a dýchala a dýchala. Za chvilku říkám příteli, že se mi chce tlačit, ale nevím kudy to půjde
Midwife mě vyšetřila a byla jsem otevřená na 8 cm. Poté už to šlo strašně rychle. Ve vaně jsem byla na všech čtyřech. Tlačila jsem, dýchala do trubičky a řvala, to mi moooc pomáhalo.
Isabelka se narodila 23. května 2012 ve 20.17 hodin. Okamžitě jsem si ji dala na prsa. Měřit a vážit mi ji přišli až po hodině, takže jsem měla spoustu nerušeného času se s ní seznámit. Můj porod byl naprosto přirozený, bez šití a mám na něj opravdu krásné vzpomínky.
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 1188
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 662
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 1143
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 396
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 366
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 1072
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 864
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 781
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 944
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 756
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...