One born every minute
- Těhotenství
- Adulik
- 09.02.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každou minutu se v Anglii narodí miminko. Tento deníček bude o mém miminku, těhotenství, porodu a životu v Londýně. A taky pořadu One born every minute, který mě inspiroval a dodal odvahy.
Můj nový život začal v září 2011, kdy jsem na testu objevila dvě čárky. Ten pocit si pamatuji naprosto přesně. Nemohla jsem tomu uvěřit a pořád dokola jsem si opakovala: „já budu maminka, já budu maminka", a přitom se mi koulely slzy po tvářích. Po této euforii se dostavil pocit strachu a nejistoty jak to všechno zvládneme. Přece jenom mi bylo 20 let (stejně tak příteli), bydleli jsme daleko od rodiny a v malém bytě. Byla jsem z toho tak rozrušená, že jsem to příteli řekla až druhý den. Ten se mnou 14 dní nepromluvil, jak byl v šoku.
TP jsem měla stanovený na 24. května 2012. Moje těhotenství bylo opravdu pohodové. Jediný problém byl nedostatek železa, takže jsem jedla nějaké tabletky. Do poradny jsem chodívala každé 3 a později 2 týdny. Vždy to probíhalo stejně. Přišla jsem k midwife (něco jako porodní asistentka, doktorka a sestřička), ta se mě zeptala, jak se cítím, jestli je vše v pořádku, prohmatala mi bříško a já jsem si poslechla srdíčko. Většinou jsem byla do 10 minut hotová:)
Čím víc se porod blížil, tím víc jsem se bála, jaké to bude. Moje tři kolegyně z práce postupně všechny porodily a já jsem byla poslední na řadě. Asi nejvíc mi pomohl pořad One born every minute. Je to z prostředí porodnice, kde jsou nainstalované kamery a vlastně diváka provázejí celým porodem. Díky němu jsem byla připravená a věděla jsem, jaké komplikace můžou nastat, jak probíhá císařský řez, ale i porod do vody, který jsem si moc přála. Pokaždé, když se miminko narodilo, brečela jsem dojetím ![]()
V půl páté ráno 20. května 2012 mi začaly kontrakce. Byli jenom takové slaboučké, ani jsem je nemusela nijak prodýchávat. Můj jel na 8 do práce a já jsem ho ujišťovala, že to je v pořádku, ať klidně jede. Po deseti minutách od chvíle, kdy odjel, jsem mu volala, ať přijede zpátky, že se bojím, že porodím doma
Zanedlouho jsem měla kontrakce po 5 minutách a musela jsem začít prodýchávat.
Asi po hodině jsme jeli do porodnice. Tam mě vyšetřili a řekli, že se něco děje, ale jsem otevřená na 1–2 centimetry, takže mě poslali domů. Kontrakce nepřestaly, jenom jejich frekvence se měnila. V noci jsem je měla i po 10 minutách, ale nad ránem už byly po 3 minutách. Ráno po probdělé noci a hodině silných kontrakcích jsem opět volala do porodnice. A opět mě poslali domů s výsledkem stejným jako z předešlého dne. Dali mi nějaké prášky na bolest, ať si chvíli odpočinu, ty ale neměly dlouhodobý efekt.
Kontrakce začaly být hodně bolestivé a přicházely každých 5–7 minut, a tak to pokračovalo celé pondělí. V noci jsem chodila tak, že jsem měla kojící polštář kolem krku, hlavu položenou na něm a mezi kontrakcemi jsem se snažila spát. Ale jenom jsem trošku zabrala, přišla další. V úterý už jsem byla hodně vyčerpaná a navíc jsem chytla bolesti do zad, takže jsem nemohla být v jedné poloze moc dlouho. Jak já jsem záviděla příteli, že může v klidu spát. Jediné, co mi pomáhalo, byla vana, ve které jsem byla 4× za den:) Odpoledne jsme jeli do porodnice, ale výsledek byl stejný jako předešlé dny. Nedovedla jsem si představit další den bez spánku a v bolestech. Kontrakce jsem měla každé tři minuty a myslela jsem si, že to nikdy neskončí. Z posledních sil jsem vycházela schody, chodila venku tam a zpátky a přála si, ať už porodím.
Ten poslední den byl nejhorší, bolesti sílily a to ani nemluvím o těch v zádech. Nemohla jsem sedět, ani ležet, jedině stát. Ve středu jsem volala do porodnice, že jsem strašně vyčerpaná a kontrakce jsou po třech minutách a jestli by mi nemohli nějak pomoci. Byla jsem odhodlaná ten den porodit. V porodnici se nás ujala moc milá midwife. Nabídla mi injekci, abych se na chvíli vyspala a že můj případ prokonzultuje. Injekce zabrala na 10 minut, poté jsem cítila kontrakce a nemohla jsem ležet.
Domluvili jsme se, že mi prasknou vodu a nechají si mě tam. Ani nevíte, jak se mi po těch dnech ulevilo. Vodu mi praskli kolem třetí hodiny a poté jsem si vlezla do porodní vany. Požádala jsem o trubičku s kyslíkem a dýchala a dýchala. Za chvilku říkám příteli, že se mi chce tlačit, ale nevím kudy to půjde
Midwife mě vyšetřila a byla jsem otevřená na 8 cm. Poté už to šlo strašně rychle. Ve vaně jsem byla na všech čtyřech. Tlačila jsem, dýchala do trubičky a řvala, to mi moooc pomáhalo.
Isabelka se narodila 23. května 2012 ve 20.17 hodin. Okamžitě jsem si ji dala na prsa. Měřit a vážit mi ji přišli až po hodině, takže jsem měla spoustu nerušeného času se s ní seznámit. Můj porod byl naprosto přirozený, bez šití a mám na něj opravdu krásné vzpomínky.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 1827
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 394
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 469
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 421
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 279
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2166
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 3956
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2105
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1282
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1230
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...