Operace ve 14. týdnu
- Těhotenství
- pandora
- 04.11.11 načítám...
Toto vlastně píši hlavně proto, abych varovala ostatní maminky, aby nepodceňovaly jakoukoli nemoc. Mě se to málem vymstilo a zaplatila bych životem svým i miminka. Když tímto svým příběhem pomohu byť i jen jediné mamince v rozhodování, zda léčit nebo se na to vykašlat, tak to mělo svůj smysl.
S manželem jsme si moc přáli miminko, a tak jsem vysadila HA a s veškerou vervou jsme se vrhli na snažení o mimi. Bohužel jsem měla za sebou neléčené žlučníkové záchvaty, které se vrcely podle toho, jak jsem zrovna byla neopatrná v jídle. Tyto problémy jsem opakovaně podceňovala, sotva jsem se vzpamatovala ze záchvatu, už jsem se nijak nesnažila jej léčit. Lékaři mi doporučili operaci, ale protože jsem měla žlučník neustále v zánětu, nešlo operaci provést laparoskopicky. Z tohoto důvodu jsem operaci neustále odmítala, nechtěla jsem mít jizvu přes celé břicho. Vím, bylo to hloupé a dnes, když nad tím tak přemýšlím, nemohu uvěřit tomu, jak jsem byla nezodpovědná. Nicméně záchvaty ustaly a já měla asi rok klid. Do doby než jsem otěhotněla.
V osmém týdnu jsem skončila na pohotovosti. Měla jsem velký záchvat. Dali mi kapačky, udělali sono a verdikt zněl - žlučový kámen o velikosti 4 mm. Poslali mě na gastro a odběry krve a dělali všechny možné testy. Po týdnu jsem podepsala revers a šla domů. Měli jsme s manželem asi 3 týdny před svatbou. Dávala jsem si velký pozor na to, co jím a piju, ale stejně to přišlo jako rána do zátylku. Obrovský záchvat. Velmi silný, ale s trochu jiným průběhem. Vnitřně jsem cítila, že je něco špatně, ale pořád mi to nedocházelo. Až přišel manžel a řekl, že mi zežlouty oči. Měla jsem úplně žluté bělmo. Hned jsme jeli na pohotovost, kde mě udělali opět všechny možné odběry. Když lékař přišel s tím, že je to akutní zánět slinivky břišní a že skoro všichni skončí v komatu nebo zemřou, můj jinak silný manžel skoro omdlel. Strašně jsem se nenáviděla za to, jak jsem byla hloupá a vše podcenila.
Hned mě hospitalizovali a dali mi kapačky. Týden jsem nejedla ani nepila. Jednou denně mě vozili na gynekolodii na vyšetření miminka. Ještě podotknu, že tyto záchvaty provází zvraceni a průjem až do mdlob. Miminko se přesto drželo jako klíště. Verdikt zněl: okamžitá operace bez ohledu na mimi. Celou noc před operací jsem probrečela sama v nemocničním pokoji. Jak nejsem věřící, prosila jsem Boha o pomoc. Druhý den ráno sa stal zázrak. Lékaři mi oznámili, že nemusejí použít rentgen na vyjmutí kamene, protože samovolně odešel. Šance je asi jedno procento. Rentgen by býval poškodil plod. Měli jsme asi 3 dny před svatbou. Uprosila jsem lékaře, aby mě pustili alespon na jeden den vdát se. Vše bylo zaplceno včetně šatů a hostiny na hradě Hněvín. Svatba byla krásná a i šaty jsem oblékla, i když už jsem byla ve 14. týdnu. Jen jsem nemohla přestat myslet na zítřejší operaci. Na hostině jsem se bála cokoliv pozřít, protože doktoři mě upozornili, že jestli budu mít nový záchvat, bude můj poslední. Ještě ten večer jsem jela do nemocnice a ráno měla být operace.
Když jsem se probudila z narkózy, byly ty první minuty strašné. Ta nejistota, jestli jsem ještě těhotná nebo ne. Bylo mi hrozně. Pak přišel chirurg, který mě operoval a řekl, že mimi je v pořádku, že ho viděl, ať se hlavně 24 hodin vůbec nehýbu. Pak následoval opět ultrzvuk a kontrola mimča po operaci. Vše dobře dopadlo, byl to takový malý zázrak a maličký se narodil v pořádku a měl 4500 g. Dnes mu budou 2 roky a je to zdravý klučina. Když na to vzpomínám, přijde mi to jako příběh někoho jiného. Vůbec nechápu, jak jsem to mohla zvládnout a můj manžel, jak mu muselo být. Když je člověk blízko smrti, pochopí mnohé a změní své priority. Jsem znovu těhotná a doufám, že toto těhotenství bude v pořádku. Nejvzácnější je zdraví a život.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 1722
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 670
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 422
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3170
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2307
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1125
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7475
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4287
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3076
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1911
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...