Operace ve 14. týdnu
- Těhotenství
- pandora
- 04.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Toto vlastně píši hlavně proto, abych varovala ostatní maminky, aby nepodceňovaly jakoukoli nemoc. Mě se to málem vymstilo a zaplatila bych životem svým i miminka. Když tímto svým příběhem pomohu byť i jen jediné mamince v rozhodování, zda léčit nebo se na to vykašlat, tak to mělo svůj smysl.
S manželem jsme si moc přáli miminko, a tak jsem vysadila HA a s veškerou vervou jsme se vrhli na snažení o mimi. Bohužel jsem měla za sebou neléčené žlučníkové záchvaty, které se vrcely podle toho, jak jsem zrovna byla neopatrná v jídle. Tyto problémy jsem opakovaně podceňovala, sotva jsem se vzpamatovala ze záchvatu, už jsem se nijak nesnažila jej léčit. Lékaři mi doporučili operaci, ale protože jsem měla žlučník neustále v zánětu, nešlo operaci provést laparoskopicky. Z tohoto důvodu jsem operaci neustále odmítala, nechtěla jsem mít jizvu přes celé břicho. Vím, bylo to hloupé a dnes, když nad tím tak přemýšlím, nemohu uvěřit tomu, jak jsem byla nezodpovědná. Nicméně záchvaty ustaly a já měla asi rok klid. Do doby než jsem otěhotněla.
V osmém týdnu jsem skončila na pohotovosti. Měla jsem velký záchvat. Dali mi kapačky, udělali sono a verdikt zněl - žlučový kámen o velikosti 4 mm. Poslali mě na gastro a odběry krve a dělali všechny možné testy. Po týdnu jsem podepsala revers a šla domů. Měli jsme s manželem asi 3 týdny před svatbou. Dávala jsem si velký pozor na to, co jím a piju, ale stejně to přišlo jako rána do zátylku. Obrovský záchvat. Velmi silný, ale s trochu jiným průběhem. Vnitřně jsem cítila, že je něco špatně, ale pořád mi to nedocházelo. Až přišel manžel a řekl, že mi zežlouty oči. Měla jsem úplně žluté bělmo. Hned jsme jeli na pohotovost, kde mě udělali opět všechny možné odběry. Když lékař přišel s tím, že je to akutní zánět slinivky břišní a že skoro všichni skončí v komatu nebo zemřou, můj jinak silný manžel skoro omdlel. Strašně jsem se nenáviděla za to, jak jsem byla hloupá a vše podcenila.
Hned mě hospitalizovali a dali mi kapačky. Týden jsem nejedla ani nepila. Jednou denně mě vozili na gynekolodii na vyšetření miminka. Ještě podotknu, že tyto záchvaty provází zvraceni a průjem až do mdlob. Miminko se přesto drželo jako klíště. Verdikt zněl: okamžitá operace bez ohledu na mimi. Celou noc před operací jsem probrečela sama v nemocničním pokoji. Jak nejsem věřící, prosila jsem Boha o pomoc. Druhý den ráno sa stal zázrak. Lékaři mi oznámili, že nemusejí použít rentgen na vyjmutí kamene, protože samovolně odešel. Šance je asi jedno procento. Rentgen by býval poškodil plod. Měli jsme asi 3 dny před svatbou. Uprosila jsem lékaře, aby mě pustili alespon na jeden den vdát se. Vše bylo zaplceno včetně šatů a hostiny na hradě Hněvín. Svatba byla krásná a i šaty jsem oblékla, i když už jsem byla ve 14. týdnu. Jen jsem nemohla přestat myslet na zítřejší operaci. Na hostině jsem se bála cokoliv pozřít, protože doktoři mě upozornili, že jestli budu mít nový záchvat, bude můj poslední. Ještě ten večer jsem jela do nemocnice a ráno měla být operace.
Když jsem se probudila z narkózy, byly ty první minuty strašné. Ta nejistota, jestli jsem ještě těhotná nebo ne. Bylo mi hrozně. Pak přišel chirurg, který mě operoval a řekl, že mimi je v pořádku, že ho viděl, ať se hlavně 24 hodin vůbec nehýbu. Pak následoval opět ultrzvuk a kontrola mimča po operaci. Vše dobře dopadlo, byl to takový malý zázrak a maličký se narodil v pořádku a měl 4500 g. Dnes mu budou 2 roky a je to zdravý klučina. Když na to vzpomínám, přijde mi to jako příběh někoho jiného. Vůbec nechápu, jak jsem to mohla zvládnout a můj manžel, jak mu muselo být. Když je člověk blízko smrti, pochopí mnohé a změní své priority. Jsem znovu těhotná a doufám, že toto těhotenství bude v pořádku. Nejvzácnější je zdraví a život.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 754
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 469
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 774
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 355
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 219
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18389
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2456
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2643
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2392
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1582
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....