ORL FN Bory
- Zdraví
- Barbulka
- 20.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Z důvodů stále špatného tympano vyšetření na jednom oušku, nám byl doporučen zákrok odsátí oušek, prý má za bubínkem tekutinu/hnis. Přitom by se pod narkózou zkontrolovala dříve odstraněná nosní mandle a případně by se fikla podjazyková uzdička.
Úterý 11.8
Příjem měl být 8:00-8:30. Přišli jsme kolem 8:15 šli jsme k přijímací kanceláři, kde paní chtěla jen Maxíkovu kartičku pojišťovny. Pak se jen orientačně ptala na nějaké nacionále a mimoto se ptala, jestli půjdu se synem já, na to já, že ne, že jde manžel a ona, že je tu psaná maminka. Pak se ptala, jestli máme domluvený nadstandard, já že ne, a ona že to je problém, jelikož na pokojích jsou maminky. Říkala mi, že jsem si to vyjednala na sebe, já na to, že jsem říkala, že půjde manžel a že to objednávala doktorka. Bylo to dohadování. Takže paní telefonovala a měli jsme štěstí, nadstandard se uvolnil, tak nám ho hned zamluvila a pak nás poslala výtahem do pátého patra.
Tam před oddělením už čekaly dvě rodiny a po nás přišly další dvě rodiny, čekali jsme něco kolem půl hodiny, pak si nás zavolala sestřička, moc milá, sepsala s námi papíry a pak nás poslala čekat do herny, než se uvolní pokoj a půjdem na vyšetření. Herna je hned naproti vyšetřovně.
Po nějaké době si nás zavolal starý pan doktor do vyšetřovny, manžel šel s Maxíkem, za chvilku slyším Maxíka volat, že chce maminku, sestřička v herně šla hlídat mladšího syna a já šla dovnitř, Maxík plakal, tak jsem ho uklidnila, pan doktor se ptal na nějaké informace a že se mu musí podívat do krku, tak jsem se ptala, že tu jsme na odsátí uší a on že tam má v papírech, že na nosní mandli, tak jsem byla rozladěná, že je to jinak, než mi doktorka na ambulanci říkala.
Doktor se divil, že Maxík na mandli už byl, všichni se tomu pořád divili, asi jim tam nikdo podruhý nechodí, nebo nevím.
Maxíka jsem si posadila na sebe a snažila se ho přesvědčit, ať otevře pusinku a držela ho, Maxík že ne, doktor zavelel, chytil mu nos a snažil se mu nacpat špachtli do pusy, Maxík se statečně dusil. Už jsem chtěla říct dost, když sám doktor uznal, že to nepůjde, něco si zapsal a řekl, že nás asi tedy pošlou domů, já na řvaní a naštvaná jsem uklidňovala Maxíka, pak jsme ještě zkoušeli, ať Maxík aspoň vyplázne jazyk, doktor chtěl vidět uzdičku, ale on vyplázl jen špičku a šli jsme ven z ordinace.
V herně si Maxík hned běžel hrát, já naštvaně Michalovi říkala, co si o tom myslím. On mi pak řekl, že když jsme odcházeli, doktor řekl, že se na to tedy podívají na sále.
Mezitím děti snědly svačinu z domova.
Dále bylo na řadě vyšetření doktorky anestezioložky na sesterně vedle vyšetřovny, syn šel s manželem, zevnitř se ozývalo veselé povídání a Maxík za chvilku s úsměvem vyběhl. Manžel říkal, že doktorka se různě ptala a pak Maxíkovi řekla, jestli se mu může jen podívat do pusinky a ukázala mu ruce a schovala si je za záda, Maxík bez problémů pusinku otevřel.
Chvilku poté nám sestřička řekla, že nadstandard pokoj je připravený, uzounká nudlička místo na jednu postel skříň a stůl, záchod se sprchou spojený s druhým pokojem – lednička, mrazák, televize, konvice.
Poté jsme se rozloučili a já jela s mladším synem domů. Bylo po jedenácté. Kluci dostali oběd, syn rizoto, polévku, mrkvový salát, manžel segedín.
Odpoledne šli ještě na vyšetření oušek – tympano, Maxík si nechal v klidu jedno ouško a o druhém prohlásil, že to je dobré, tak mu sestřička řekla, že tomu druhému oušku by to bylo líto a nechal si vyšetřit i to druhé. Dostal od sestry pak na výběr z hraček. Hned si dole v automatu koupili sušenky a syn je na pokoji baštil a hrál hry na mobilu.
Večer dostali k večeři sýr typu žervé a pečivo. Od půlnoci nesmí jíst ani pít. Přišel ještě doktor konající službu a řekl manželovi, že syn spadá do jednoho procenta dětí, kterým mandle doroste a potíže přetrvávají, že prý se odstraní madle a teprve pak se po cca 4 měsících, pokud potíže nepřestanou, ouška odsávají a dávají se trubičky, že ten špatný sluch je jen dočasný. Ta mandle tam prý tlačí a tím to není ucho průchozí a neslyší.
Ještě jsme si zaskypovali a pak už šli kluci spát. Syn byl na operaci v pořadí šestý, cca desátá hodina.
Středa 12.8
Maxík se vzbudil kolem půl šesté na záchod, pak ještě spinkal, kolem sedmé přinesla sestřička papírek, kam pak budou zapisovat čárky kolik Maxík vypije hrníčků s čajem. Poté šli kluci koukat koukat na pohádky v herně.
Před desátou přišly dvě sestřičky, aby Maxíkovi píchly injekci s oblbovačkou, musely ho zalehnout a pak mu ji dát do zadečku, manžel říkal, že účinek měl rychlý nástup, syn byl mimo a viděl prý různé flíčky, na sál si pro něj půjde zhruba za tři čtvrtě hodiny.
Odváželi ho na sál cca 9:30.
Manžel čekal před sálem, zhruba v 10:45 říkal, že už jedou.
Když ze sálu Maxíka přivezli, spinkal, sestřička mu sundala náplast z ouška, tak zaplakal a chtěl maminku, pak mu sestřička řekla, že si musí lehnout na bok, poslechl a zase usnul, manžel ho měl po 20 minutách budit, aby neusnul hlubokým spánkem a že reaguje. V 11:45 už mu měl dávat pít, na podjazykovou uzdičku dostal řepíkový čaj.
Před jednou hodinou mi manžel volal, ať si zapnu skype, že mě chce někdo pozdravit. Maxík poctivě pil třetí hrneček čaje, řepíkem vyplachoval pusinku a měl druhý ledový obklad na krčku, ukazoval mi ručku s kanylou a říkal že jel výtahem na sály a tam pak usnul. Potom mi namaloval obrázek a že bude odpočívat, spát už nesměl.
Stále jsme neměli žádné informace, manžel se ptal sestřičky, kdy už se něco dozvíme a ta mu řekla, že snad někdo přijde, nepřišel.
Večer přišli na pokoj nemocniční klauni, Maxík z nich prý byl nadšený, dostal omalovánky.
Čtvrtek 13.8
Jelikož nám nikdo nic neřekl, dohodli jsme se, že pro ně přijedu na devátou, trochu jsem se zdržela a na cestě mi manžel volal, že mají problém, Maxík musí na kontrolu a nechce otevřít pusinku. Když jsem dojela, manžel byl naštavný, Maxík uplakaný, prý musí otevřít pusu, aby se zkontroloval krk a bez toho nás nepustí domů a také, že prý je možná vystěhují z pokoje někam na chodbu. Manžel mi řekl, že to spolu zkoušeli dvakrát, ale pusu neotevřel – doktor mu chytil nos a snažil se mu narvat špachtli do krku, a to jsem mu říkala, ať už tohle dušení nedovolí.
S Maxíkem jsem to probrala a vysvětlila mu, jak to bude probíhat. I jsme si to zkusili a v pohodě, tak jsem s ním šla před vyšetřovnu, pozdravila sestřičky, nikdo si nás nevšímal, čekali jsem cca 10 minut, doktor neměl pacienta, tak jsem zaklepala na sesternu jestli má doktor čas a můžeme to znovu zkusit.
Vešli jsme na vyšetřovnu, došli jsme v pohodě až ke křeslu, Maxík se hodně bál, ale šel, posadili jsme se a já mu říkala, co se bude dít, šlo to dobře, pak doktor vzal špachtli a vrazil mu ji docela daleko do krku, tak ho Maxík chytil s vyjeknutím za ruku, ale dobrý, prý to zkouknul, já myslela, že je to vše, i Maxíkovi jsem říkala, že pak půjdem domů, ale doktor se najednou otočil a že ještě musí zkontrolovat ty uši.
Maxík, ale začal okamžitě plakat a ouška si chytil, já se mu to snažila vysvětlit, sestřičky s doktorem se mu snažily ruce z uší sundat, vedlo to akorát ke většímu hysteráku, Maxík se mi sesunul z náruče na zem, jedna sestra ho chtěla rvát, ale druhá jí řekla, ať toho nechá, že by si ještě víc ublížil. Já už byla s nervama celkem hin, už mi tekly slzy. Proběhlo tam několik vět mezi personálem.
Doktor se mě ptal, jestli chodíme někam na psychologii nebo jestli má nějaký problém s lékaři, zprudka jsem na něj vyštěkla, že do teď ne. Doktor mi odvětil, že přeci nebudou čekat až mu to zase vysvětlím a přesvědčím ho.
Tak prý jestli pomůže, když ho seřvu, rázně jsem zavrtěla hlavou (že tohle na něm praktikovat nebudu). Pořád jsem se ho snažila slovně přesvědčit, že tu kontrolu oušek potřebujeme, akorát jsem sama nevěděla proč, jelikož nám stále nikdo neřekl, co vše se na sále dělalo.
Doktor ho najednou se sestrama chytil a zařval na něj, strhli mu ruce z oušek. Slovník doktora: „Takoví velký kluci otvírají pusu sami, děsíš nám tu ostatní děti, kdyby ses nechoval jako smrad, ale šikovný kluk jako teď, tak to bylo hned hotový.“
Já jsem byla tak v šoku, že jsem nestihla ani hlesnout, pak už jsem byla radši zticha, protože bych ho poslala do…, Maxík pak šel se sestrou, aby mu sundala kanylu. Byl úplně hin.
Všichni se najednou chovali jako míliusové, doktor samý úsměv, Maxík dostal obrázek, jak byl statečný. Bylo mi z nich zle, nechtěla jsem to tam prodlužovat a hádat se s nimi, ale co nejdřív vypadnout, tak jsem byla zticha. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela úplně. Sestra se mě ptala jestli jsem v pořádku, tak jsem jí vztekle odsekla, že ne.
Doktor mi říkal, jak máme pečovat o Maxíka po dobu rekonvalescence, tak jsem se jen zeptala, jestli mu tedy ty uši odsáli, doktor se na mě překvapeně podíval a řekl, že ano, že udělali vše co bylo na žádance. Konečná.
Stále mi nikdo normálně nebyl schopen říct, jak to probíhalo na sále, řekla jsem, že na zprávu si počkám venku. Ve zprávě není nic, jen napsány latinsky názvy provedených výkonů.
Co vím je, že odsáli ouška obě, znova odstranili nosní mandli a odstranili podjazykovou uzdičku, nevím jak to probíhalo, zda bylo vše bezpodmínečně nutné.
Na kontrolu jdeme na ORL až 10. září, tam se teprve na tympano uvidí, zda to pomohlo.
1. den po zákroku Maxík huhňá, neuvěřitelně slintá
2. den po zákroku, stále nepoužívá jazyk, slintá
3. den po zákroku už tolik neslintá, je mu lépe rozumět, pod jazýčkem nacházím steh
Závěr Žádná informovanost, přístup k dětem, které se bojí, příšerný.
Za nás ORL FN Bory už NIKDY!!!
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 4512
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 2039
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 3125
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 5518
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 866
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3120
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 2889
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 6032
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 2503
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 19359
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
To, že má poruchu autistického spektra nikoho nezajímalo…stačil by trochu pomalejší přístup, kdy bych synovi stihla vysvětlit, co se bude dít. Bohužel mají tolik pacientů, že na to čas nemají. Pro mě to byl signál, že Bory už nikdy.
