ORL FN Bory
- Zdraví
- Barbulka
- 20.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Z důvodů stále špatného tympano vyšetření na jednom oušku, nám byl doporučen zákrok odsátí oušek, prý má za bubínkem tekutinu/hnis. Přitom by se pod narkózou zkontrolovala dříve odstraněná nosní mandle a případně by se fikla podjazyková uzdička.
Úterý 11.8
Příjem měl být 8:00-8:30. Přišli jsme kolem 8:15 šli jsme k přijímací kanceláři, kde paní chtěla jen Maxíkovu kartičku pojišťovny. Pak se jen orientačně ptala na nějaké nacionále a mimoto se ptala, jestli půjdu se synem já, na to já, že ne, že jde manžel a ona, že je tu psaná maminka. Pak se ptala, jestli máme domluvený nadstandard, já že ne, a ona že to je problém, jelikož na pokojích jsou maminky. Říkala mi, že jsem si to vyjednala na sebe, já na to, že jsem říkala, že půjde manžel a že to objednávala doktorka. Bylo to dohadování. Takže paní telefonovala a měli jsme štěstí, nadstandard se uvolnil, tak nám ho hned zamluvila a pak nás poslala výtahem do pátého patra.
Tam před oddělením už čekaly dvě rodiny a po nás přišly další dvě rodiny, čekali jsme něco kolem půl hodiny, pak si nás zavolala sestřička, moc milá, sepsala s námi papíry a pak nás poslala čekat do herny, než se uvolní pokoj a půjdem na vyšetření. Herna je hned naproti vyšetřovně.
Po nějaké době si nás zavolal starý pan doktor do vyšetřovny, manžel šel s Maxíkem, za chvilku slyším Maxíka volat, že chce maminku, sestřička v herně šla hlídat mladšího syna a já šla dovnitř, Maxík plakal, tak jsem ho uklidnila, pan doktor se ptal na nějaké informace a že se mu musí podívat do krku, tak jsem se ptala, že tu jsme na odsátí uší a on že tam má v papírech, že na nosní mandli, tak jsem byla rozladěná, že je to jinak, než mi doktorka na ambulanci říkala.
Doktor se divil, že Maxík na mandli už byl, všichni se tomu pořád divili, asi jim tam nikdo podruhý nechodí, nebo nevím.
Maxíka jsem si posadila na sebe a snažila se ho přesvědčit, ať otevře pusinku a držela ho, Maxík že ne, doktor zavelel, chytil mu nos a snažil se mu nacpat špachtli do pusy, Maxík se statečně dusil. Už jsem chtěla říct dost, když sám doktor uznal, že to nepůjde, něco si zapsal a řekl, že nás asi tedy pošlou domů, já na řvaní a naštvaná jsem uklidňovala Maxíka, pak jsme ještě zkoušeli, ať Maxík aspoň vyplázne jazyk, doktor chtěl vidět uzdičku, ale on vyplázl jen špičku a šli jsme ven z ordinace.
V herně si Maxík hned běžel hrát, já naštvaně Michalovi říkala, co si o tom myslím. On mi pak řekl, že když jsme odcházeli, doktor řekl, že se na to tedy podívají na sále.
Mezitím děti snědly svačinu z domova.
Dále bylo na řadě vyšetření doktorky anestezioložky na sesterně vedle vyšetřovny, syn šel s manželem, zevnitř se ozývalo veselé povídání a Maxík za chvilku s úsměvem vyběhl. Manžel říkal, že doktorka se různě ptala a pak Maxíkovi řekla, jestli se mu může jen podívat do pusinky a ukázala mu ruce a schovala si je za záda, Maxík bez problémů pusinku otevřel.
Chvilku poté nám sestřička řekla, že nadstandard pokoj je připravený, uzounká nudlička místo na jednu postel skříň a stůl, záchod se sprchou spojený s druhým pokojem – lednička, mrazák, televize, konvice.
Poté jsme se rozloučili a já jela s mladším synem domů. Bylo po jedenácté. Kluci dostali oběd, syn rizoto, polévku, mrkvový salát, manžel segedín.
Odpoledne šli ještě na vyšetření oušek – tympano, Maxík si nechal v klidu jedno ouško a o druhém prohlásil, že to je dobré, tak mu sestřička řekla, že tomu druhému oušku by to bylo líto a nechal si vyšetřit i to druhé. Dostal od sestry pak na výběr z hraček. Hned si dole v automatu koupili sušenky a syn je na pokoji baštil a hrál hry na mobilu.
Večer dostali k večeři sýr typu žervé a pečivo. Od půlnoci nesmí jíst ani pít. Přišel ještě doktor konající službu a řekl manželovi, že syn spadá do jednoho procenta dětí, kterým mandle doroste a potíže přetrvávají, že prý se odstraní madle a teprve pak se po cca 4 měsících, pokud potíže nepřestanou, ouška odsávají a dávají se trubičky, že ten špatný sluch je jen dočasný. Ta mandle tam prý tlačí a tím to není ucho průchozí a neslyší.
Ještě jsme si zaskypovali a pak už šli kluci spát. Syn byl na operaci v pořadí šestý, cca desátá hodina.
Středa 12.8
Maxík se vzbudil kolem půl šesté na záchod, pak ještě spinkal, kolem sedmé přinesla sestřička papírek, kam pak budou zapisovat čárky kolik Maxík vypije hrníčků s čajem. Poté šli kluci koukat koukat na pohádky v herně.
Před desátou přišly dvě sestřičky, aby Maxíkovi píchly injekci s oblbovačkou, musely ho zalehnout a pak mu ji dát do zadečku, manžel říkal, že účinek měl rychlý nástup, syn byl mimo a viděl prý různé flíčky, na sál si pro něj půjde zhruba za tři čtvrtě hodiny.
Odváželi ho na sál cca 9:30.
Manžel čekal před sálem, zhruba v 10:45 říkal, že už jedou.
Když ze sálu Maxíka přivezli, spinkal, sestřička mu sundala náplast z ouška, tak zaplakal a chtěl maminku, pak mu sestřička řekla, že si musí lehnout na bok, poslechl a zase usnul, manžel ho měl po 20 minutách budit, aby neusnul hlubokým spánkem a že reaguje. V 11:45 už mu měl dávat pít, na podjazykovou uzdičku dostal řepíkový čaj.
Před jednou hodinou mi manžel volal, ať si zapnu skype, že mě chce někdo pozdravit. Maxík poctivě pil třetí hrneček čaje, řepíkem vyplachoval pusinku a měl druhý ledový obklad na krčku, ukazoval mi ručku s kanylou a říkal že jel výtahem na sály a tam pak usnul. Potom mi namaloval obrázek a že bude odpočívat, spát už nesměl.
Stále jsme neměli žádné informace, manžel se ptal sestřičky, kdy už se něco dozvíme a ta mu řekla, že snad někdo přijde, nepřišel.
Večer přišli na pokoj nemocniční klauni, Maxík z nich prý byl nadšený, dostal omalovánky.
Čtvrtek 13.8
Jelikož nám nikdo nic neřekl, dohodli jsme se, že pro ně přijedu na devátou, trochu jsem se zdržela a na cestě mi manžel volal, že mají problém, Maxík musí na kontrolu a nechce otevřít pusinku. Když jsem dojela, manžel byl naštavný, Maxík uplakaný, prý musí otevřít pusu, aby se zkontroloval krk a bez toho nás nepustí domů a také, že prý je možná vystěhují z pokoje někam na chodbu. Manžel mi řekl, že to spolu zkoušeli dvakrát, ale pusu neotevřel – doktor mu chytil nos a snažil se mu narvat špachtli do krku, a to jsem mu říkala, ať už tohle dušení nedovolí.
S Maxíkem jsem to probrala a vysvětlila mu, jak to bude probíhat. I jsme si to zkusili a v pohodě, tak jsem s ním šla před vyšetřovnu, pozdravila sestřičky, nikdo si nás nevšímal, čekali jsem cca 10 minut, doktor neměl pacienta, tak jsem zaklepala na sesternu jestli má doktor čas a můžeme to znovu zkusit.
Vešli jsme na vyšetřovnu, došli jsme v pohodě až ke křeslu, Maxík se hodně bál, ale šel, posadili jsme se a já mu říkala, co se bude dít, šlo to dobře, pak doktor vzal špachtli a vrazil mu ji docela daleko do krku, tak ho Maxík chytil s vyjeknutím za ruku, ale dobrý, prý to zkouknul, já myslela, že je to vše, i Maxíkovi jsem říkala, že pak půjdem domů, ale doktor se najednou otočil a že ještě musí zkontrolovat ty uši.
Maxík, ale začal okamžitě plakat a ouška si chytil, já se mu to snažila vysvětlit, sestřičky s doktorem se mu snažily ruce z uší sundat, vedlo to akorát ke většímu hysteráku, Maxík se mi sesunul z náruče na zem, jedna sestra ho chtěla rvát, ale druhá jí řekla, ať toho nechá, že by si ještě víc ublížil. Já už byla s nervama celkem hin, už mi tekly slzy. Proběhlo tam několik vět mezi personálem.
Doktor se mě ptal, jestli chodíme někam na psychologii nebo jestli má nějaký problém s lékaři, zprudka jsem na něj vyštěkla, že do teď ne. Doktor mi odvětil, že přeci nebudou čekat až mu to zase vysvětlím a přesvědčím ho.
Tak prý jestli pomůže, když ho seřvu, rázně jsem zavrtěla hlavou (že tohle na něm praktikovat nebudu). Pořád jsem se ho snažila slovně přesvědčit, že tu kontrolu oušek potřebujeme, akorát jsem sama nevěděla proč, jelikož nám stále nikdo neřekl, co vše se na sále dělalo.
Doktor ho najednou se sestrama chytil a zařval na něj, strhli mu ruce z oušek. Slovník doktora: „Takoví velký kluci otvírají pusu sami, děsíš nám tu ostatní děti, kdyby ses nechoval jako smrad, ale šikovný kluk jako teď, tak to bylo hned hotový.“
Já jsem byla tak v šoku, že jsem nestihla ani hlesnout, pak už jsem byla radši zticha, protože bych ho poslala do…, Maxík pak šel se sestrou, aby mu sundala kanylu. Byl úplně hin.
Všichni se najednou chovali jako míliusové, doktor samý úsměv, Maxík dostal obrázek, jak byl statečný. Bylo mi z nich zle, nechtěla jsem to tam prodlužovat a hádat se s nimi, ale co nejdřív vypadnout, tak jsem byla zticha. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela úplně. Sestra se mě ptala jestli jsem v pořádku, tak jsem jí vztekle odsekla, že ne.
Doktor mi říkal, jak máme pečovat o Maxíka po dobu rekonvalescence, tak jsem se jen zeptala, jestli mu tedy ty uši odsáli, doktor se na mě překvapeně podíval a řekl, že ano, že udělali vše co bylo na žádance. Konečná.
Stále mi nikdo normálně nebyl schopen říct, jak to probíhalo na sále, řekla jsem, že na zprávu si počkám venku. Ve zprávě není nic, jen napsány latinsky názvy provedených výkonů.
Co vím je, že odsáli ouška obě, znova odstranili nosní mandli a odstranili podjazykovou uzdičku, nevím jak to probíhalo, zda bylo vše bezpodmínečně nutné.
Na kontrolu jdeme na ORL až 10. září, tam se teprve na tympano uvidí, zda to pomohlo.
1. den po zákroku Maxík huhňá, neuvěřitelně slintá
2. den po zákroku, stále nepoužívá jazyk, slintá
3. den po zákroku už tolik neslintá, je mu lépe rozumět, pod jazýčkem nacházím steh
Závěr Žádná informovanost, přístup k dětem, které se bojí, příšerný.
Za nás ORL FN Bory už NIKDY!!!
Přečtěte si také
„Sedněte si, maminko.“ Trapas v MHD, po kterém pálím šaty a začínám cvičit
- Anonymní
- 27.05.26
- 1482
Vždycky jsem se považovala za ten typ holky, kterou by malíři v baroku milovali. Žádná vychrtlá modelka z přehlídkových mol, ale poctivý slovanský typ. Krev a mlíko, jak říkávala moje babička. Mám...
Kámoška nás přihlásila na běžecký závod. Stydím se jí říct, že to nedám
- Anonymní
- 27.05.26
- 477
Jsem mileniál. Takže když se kolem mě zvedla vlna běžeckého šílenství a můj Instagram zaplavily fotky vysmátých lidí v upnutých legínách s hashtagy jako runtastic nebo morningrun, věděla jsem, že v...
Máma tátu celý život podváděla. Myslela jsem si, že budu jiná, teď dělám to samé
- Anonymní
- 27.05.26
- 1223
Moje máma byla vždycky tak trochu „do větru“, jak se říká. Jako malá jsem to samozřejmě nevnímala. Myslela jsem si, že naši mají normální manželství jako všichni ostatní. Jenže čím jsem byla...
Manželka po porodu odmítá sex. Když jsem zmínil milenku, označila mě za vyděrače
- Anonymní
- 27.05.26
- 962
S Danielou jsme měli vždycky krásný intimní život. Nikdy mezi námi v tomhle směru nebyl problém a patřili jsme k párům, které si byly opravdu blízké. Jenže všechno se změnilo po narození naší dcery...
Šéf mě po poradě psychicky znemožnil. Rozbrečela jsem se na záchodě
- Anonymní
- 27.05.26
- 1095
Myslela jsem si, že svou práci zvládám, i když jedu poslední měsíce úplně na doraz. Jenže po jedné poradě si mě šéf zavolal bokem a řekl mi něco, po čem jsem se šla okamžitě rozbrečet na záchod.
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 4180
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 1968
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 2689
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 1766
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 754
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
To, že má poruchu autistického spektra nikoho nezajímalo…stačil by trochu pomalejší přístup, kdy bych synovi stihla vysvětlit, co se bude dít. Bohužel mají tolik pacientů, že na to čas nemají. Pro mě to byl signál, že Bory už nikdy.
