Partnerství mé babičky

V tomto příběhu je uceleně popsán život mé báječné a inspirativní babičky.

Partnerství mé babičky

Na úvod musím pro lepší představu uvést několik důležitých informací. Babička zemřela v mých 11 letech, v roce 1989. Bylo jí 83 let. Tedy mé vyprávění je složené z dávných vzpomínek mého dětství. Naštěstí mi babička v pokročilém věku vypravovala stěžejní příběhy opakovaně. A to vždy s nasazením jako při prvním podání. Nemusíte se tedy bát, o nic nepřijdete, pamatuji si vše. A to jsem člověk s nadprůměrně špatnou pamětí – krátkodobou i dlouhodobou. Mě to neobtěžuje, s okolím je to horší, mají mě trochu za zvláštního intro/extroverta.

Dětství nejsilněji ovlivní další vývoj životních událostí. Tímto děkuji všem, kteří mi to mé krásné dětství připravili. Bylo jich hodně, byla jsem šťastné dítě.

Skvělý táta, vždy připraven zavtipkovat a hlavně úplně se vším si poradit. I skvělá máma, co mi psala slohy, léčila záněty průdušek, dělala úžasné Vánoce a poctivě se nám starala o pravidelnou a chutnou stravu. A také mladší brácha, který byl mnou často mučen a nucen k hraní si na rodinu nebo na porod.

Velký podíl hrála role babičky, ženy laskavé, veselé a milující, bohužel však již staré, plné zdravotních omezení a obtíží. Ačkoli veškerá její role spočívala v poutavém vyprávění o vlastním, velmi renesančním životě plném lásky, zaryla se mi do paměti její dobrota, která umí i po 40 letech zahřát u srdce.

Strávila jsem desítky hodin s babičkou v posteli a nábožně poslouchala její příběhy z mládí. Zdály se mi neuvěřitelně krásné a romantické. Těšila jsem se, že až budu dospělá, budu mít také takový život.

Babička Ludmila pocházela z Prahy, z rodiny truhláře, kde jako místní krasavice neměla o nápadníky nouzi. Vystudovala rodinnou školu a zaměstnaná byla v kanceláři. Poprvé se vdala velmi mladá za velmi mladého architekta, syna majitele textilní továrny. Začala žít v luxusu, cestovat i podporovat svou matku, vdovu. Mladí manželé žili ve vile společně s otcem, panem továrníkem.

Velmi brzy po svatbě se však začaly objevovat první problémy. Otec si chtěl mladou dívku přivlastnit pro sebe. Předcházel si ji drahými dary a slovy plnými lichotek. Novomanžel měl z otce strach a prosby babičky, aby zasáhl a otcovo nevhodné chování ukončil, nijak neřešil. Po třech letech skončilo bezdětné manželství rozvodem. Tedy pro začátek celkem nezvládnuté partnerství. Dva muži byli na babičku ve 20 letech moc.

Obstarala si podnájem, přestěhovala do něj všechny své krásné šaty, pilně pracovala a žila společenským životem. Vždy dokonale oblečena i učesána. Sama dlouho nebyla, zamilovala se do židovského podnikatele a majitele obchodu s látkami a oblečením. Naštěstí bez otce tentokrát… Začal jí život plný lásky s báječným mužem. Jméno si nepamatuji, Vím jen, že byl inženýr a jeho fotka byla pod sklem na nočním stolku. Babička jako sekretářka a zároveň modelka pro jeho firmu procestovala celý svět. Byla dokonce v Jižní Americe, v Africe i Asii. Myslím, že nebyla jen v Austrálii. Tuhle romanci bohužel zničila válka. Aby svého milého zachránila od transportu do Osvětimi, chtěla, aby uzavřeli sňatek. On ve vypjaté situaci odmítal s tím, že nebude přenášet vlastní neštěstí na svou ženu. Časem by je čekal špatný osud oba. V koncentračním táboře těsně před koncem války zemřel. Prý na zápal plic. Ona nikdy nezapomněla, do smrti ho milovala a když umírala, věřila, že se setkají.

To už jí bylo 37 let. Neměla ani manžela, ani děti. V té době katastrofa. Na jednom večírku u kamarádky se objevil starý známý, který se vrátil z Anglie, kde strávil mnoho let jako voják. Před válkou utekl jako žid přes Polsko až do Anglie. Byl o dva roky mladší než babička, byl hezký („Budu s ním mít hezké děti“), byl to hrdina a nabídl jí manželství. Bohužel hlavně z praktických důvodů se Ludmila a Pavel vzali a založili rodinu v krásném městě v Podkrkonoší.

Vztah to byl zvláštní. Pavel byl silně poznamenám tragickými událostmi, které se odehrály v jeho rodině. Nepřežil nikdo. Majetek nezůstal žádný. V padesátých letech, kdy byly děti ještě velmi malé, strávil dlouhých 7 let v uranových dolech v Jáchymově. Trest za účast v cizinecké armádě. Povahu měl tedy smutnou, byl neurotický a moc hodný. Pamatuji si ho hlavně, jak poslouchá v rádiu cizí stanice. Mluvil plynně sedmi jazyky. Myslím, že babičku miloval. Je mi moc líto, ale ona jeho ne. Jak takové manželství vypadalo? No hrůza. Neustále vypjatá atmosféra plná hádek před dětmi, které stály na straně matky a na otce byly drzé. Obě děti odešly z domova hned, jak to šlo.

Když z domova odejdou děti, mají manželé dvě možnosti. Buď se naučí žít znovu spolu jako partneři, nebo se to nenaučí a žijí si každý svůj vlastní život bez respektu a tolerance. Jim se myslím povedlo to první. Dobře si pamatuji, jak děda telefonoval ze služební cesty z Litoměřic, že stojí u pultu, kde mají krásné podprsenky a jakou že velikost má vzít. Podotýkám, že to nebyl standardní nákup prádélka. Jednalo se o velikost podprsenky č. 7-8. Za mne toto milé galantní gesto dostává známku 1 a je také důvodem, proč tento pár řadím do kategorie vítězů.

V dalším díle budou detailně popsány jednotlivé události babiččina života. Příběhy z dalekých cest i kusé vzpomínky na obyčejné i neobyčejné události. Děkuji vám za čas, který jste věnovali četbě tohoto krátkého příběhu.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
2877
27.1.19 00:43

Měla si úžasnou babičku, vzpomněla jsem si na svojí, taky se na tehdejší dobu vdavala pozdě a mého tátu, jediné dítě porodila v 37 letech… Teď mi je líto, že o jejím životě před svatbou vím jen hodně málo… Moje vzpominka je jak jsme vždycky večer ležely a odrikavaly Andelicku muj straznicku......

  • Zmínit
  • Nahlásit
24557
27.1.19 01:07

deníček se mi moc líbil, těším se na pokračování :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1128
27.1.19 01:27

Nejzajímavější příběhy píše život sám, ty plné radosti a někdy bohužel i ty méně šťastné. Děkuji za zajímavé počtení a těším se na pokračování. :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.1.19 07:52

Moc krasne :-).

  • Zmínit
  • Nahlásit
661
27.1.19 08:03

Mám moc ráda deníčky tohoto typu :kytka: těším se na pokračování

  • Zmínit
  • Nahlásit
5304
27.1.19 08:12

Hezký deníček, děkuji za příjemné počtení :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
804
27.1.19 08:20

Uz se take tesim na pokracovani :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
6230
27.1.19 08:32

Moc pěkný deníček :kytka: Těším se na další.

  • Zmínit
  • Nahlásit
KájaHvězdička
27.1.19 10:35

Moc pěkné. :srdce:

  • Nahlásit
1326
27.1.19 11:08

@welovefashion ano tuhle andělíčků můj straznicku jste mi vybavila moji babičku teďka ji je přes 70 let a tohle vždycky večer dělávala i prababička :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
27.1.19 12:11

Díky vám...

Moc děkuji přečtení a milé reakce. Už přemýšlím o pokračování a těším se na psaní… K :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1674
27.1.19 12:16

Taky děkuji za milé a příjemné čtení! :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1349
27.1.19 13:17

To bylo moc hezký, konečně zajímavý text! Těším se na pokračování.

  • Zmínit
  • Nahlásit
rokris
27.1.19 17:42

To je táák krásně napsáno! :kytka: :kytka: :kytka:

  • Nahlásit
27.1.19 18:18

Ooooo děkuji moc.

K. :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
320
27.1.19 19:33

Velice milé počtení. Už očekávám pokračování.

  • Zmínit
  • Nahlásit
778
27.1.19 21:39

Hezky :kytka:

  • Zmínit
  • Nahlásit