Partnerství mé babičky
V tomto příběhu je uceleně popsán život mé báječné a inspirativní babičky.
Na úvod musím pro lepší představu uvést několik důležitých informací. Babička zemřela v mých 11 letech, v roce 1989. Bylo jí 83 let. Tedy mé vyprávění je složené z dávných vzpomínek mého dětství. Naštěstí mi babička v pokročilém věku vypravovala stěžejní příběhy opakovaně. A to vždy s nasazením jako při prvním podání. Nemusíte se tedy bát, o nic nepřijdete, pamatuji si vše. A to jsem člověk s nadprůměrně špatnou pamětí – krátkodobou i dlouhodobou. Mě to neobtěžuje, s okolím je to horší, mají mě trochu za zvláštního intro/extroverta.
Dětství nejsilněji ovlivní další vývoj životních událostí. Tímto děkuji všem, kteří mi to mé krásné dětství připravili. Bylo jich hodně, byla jsem šťastné dítě.
Skvělý táta, vždy připraven zavtipkovat a hlavně úplně se vším si poradit. I skvělá máma, co mi psala slohy, léčila záněty průdušek, dělala úžasné Vánoce a poctivě se nám starala o pravidelnou a chutnou stravu. A také mladší brácha, který byl mnou často mučen a nucen k hraní si na rodinu nebo na porod.
Velký podíl hrála role babičky, ženy laskavé, veselé a milující, bohužel však již staré, plné zdravotních omezení a obtíží. Ačkoli veškerá její role spočívala v poutavém vyprávění o vlastním, velmi renesančním životě plném lásky, zaryla se mi do paměti její dobrota, která umí i po 40 letech zahřát u srdce.
Strávila jsem desítky hodin s babičkou v posteli a nábožně poslouchala její příběhy z mládí. Zdály se mi neuvěřitelně krásné a romantické. Těšila jsem se, že až budu dospělá, budu mít také takový život.
Babička Ludmila pocházela z Prahy, z rodiny truhláře, kde jako místní krasavice neměla o nápadníky nouzi. Vystudovala rodinnou školu a zaměstnaná byla v kanceláři. Poprvé se vdala velmi mladá za velmi mladého architekta, syna majitele textilní továrny. Začala žít v luxusu, cestovat i podporovat svou matku, vdovu. Mladí manželé žili ve vile společně s otcem, panem továrníkem.
Velmi brzy po svatbě se však začaly objevovat první problémy. Otec si chtěl mladou dívku přivlastnit pro sebe. Předcházel si ji drahými dary a slovy plnými lichotek. Novomanžel měl z otce strach a prosby babičky, aby zasáhl a otcovo nevhodné chování ukončil, nijak neřešil. Po třech letech skončilo bezdětné manželství rozvodem. Tedy pro začátek celkem nezvládnuté partnerství. Dva muži byli na babičku ve 20 letech moc.
Obstarala si podnájem, přestěhovala do něj všechny své krásné šaty, pilně pracovala a žila společenským životem. Vždy dokonale oblečena i učesána. Sama dlouho nebyla, zamilovala se do židovského podnikatele a majitele obchodu s látkami a oblečením. Naštěstí bez otce tentokrát… Začal jí život plný lásky s báječným mužem. Jméno si nepamatuji, Vím jen, že byl inženýr a jeho fotka byla pod sklem na nočním stolku. Babička jako sekretářka a zároveň modelka pro jeho firmu procestovala celý svět. Byla dokonce v Jižní Americe, v Africe i Asii. Myslím, že nebyla jen v Austrálii. Tuhle romanci bohužel zničila válka. Aby svého milého zachránila od transportu do Osvětimi, chtěla, aby uzavřeli sňatek. On ve vypjaté situaci odmítal s tím, že nebude přenášet vlastní neštěstí na svou ženu. Časem by je čekal špatný osud oba. V koncentračním táboře těsně před koncem války zemřel. Prý na zápal plic. Ona nikdy nezapomněla, do smrti ho milovala a když umírala, věřila, že se setkají.
To už jí bylo 37 let. Neměla ani manžela, ani děti. V té době katastrofa. Na jednom večírku u kamarádky se objevil starý známý, který se vrátil z Anglie, kde strávil mnoho let jako voják. Před válkou utekl jako žid přes Polsko až do Anglie. Byl o dva roky mladší než babička, byl hezký („Budu s ním mít hezké děti“), byl to hrdina a nabídl jí manželství. Bohužel hlavně z praktických důvodů se Ludmila a Pavel vzali a založili rodinu v krásném městě v Podkrkonoší.
Vztah to byl zvláštní. Pavel byl silně poznamenám tragickými událostmi, které se odehrály v jeho rodině. Nepřežil nikdo. Majetek nezůstal žádný. V padesátých letech, kdy byly děti ještě velmi malé, strávil dlouhých 7 let v uranových dolech v Jáchymově. Trest za účast v cizinecké armádě. Povahu měl tedy smutnou, byl neurotický a moc hodný. Pamatuji si ho hlavně, jak poslouchá v rádiu cizí stanice. Mluvil plynně sedmi jazyky. Myslím, že babičku miloval. Je mi moc líto, ale ona jeho ne. Jak takové manželství vypadalo? No hrůza. Neustále vypjatá atmosféra plná hádek před dětmi, které stály na straně matky a na otce byly drzé. Obě děti odešly z domova hned, jak to šlo.
Když z domova odejdou děti, mají manželé dvě možnosti. Buď se naučí žít znovu spolu jako partneři, nebo se to nenaučí a žijí si každý svůj vlastní život bez respektu a tolerance. Jim se myslím povedlo to první. Dobře si pamatuji, jak děda telefonoval ze služební cesty z Litoměřic, že stojí u pultu, kde mají krásné podprsenky a jakou že velikost má vzít. Podotýkám, že to nebyl standardní nákup prádélka. Jednalo se o velikost podprsenky č. 7-8. Za mne toto milé galantní gesto dostává známku 1 a je také důvodem, proč tento pár řadím do kategorie vítězů.
V dalším díle budou detailně popsány jednotlivé události babiččina života. Příběhy z dalekých cest i kusé vzpomínky na obyčejné i neobyčejné události. Děkuji vám za čas, který jste věnovali četbě tohoto krátkého příběhu.
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 4239
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 702
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 801
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 708
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 445
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2377
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4165
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2322
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1400
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1384
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
.
