Partnerství mé babičky
V tomto příběhu je uceleně popsán život mé báječné a inspirativní babičky.
Na úvod musím pro lepší představu uvést několik důležitých informací. Babička zemřela v mých 11 letech, v roce 1989. Bylo jí 83 let. Tedy mé vyprávění je složené z dávných vzpomínek mého dětství. Naštěstí mi babička v pokročilém věku vypravovala stěžejní příběhy opakovaně. A to vždy s nasazením jako při prvním podání. Nemusíte se tedy bát, o nic nepřijdete, pamatuji si vše. A to jsem člověk s nadprůměrně špatnou pamětí – krátkodobou i dlouhodobou. Mě to neobtěžuje, s okolím je to horší, mají mě trochu za zvláštního intro/extroverta.
Dětství nejsilněji ovlivní další vývoj životních událostí. Tímto děkuji všem, kteří mi to mé krásné dětství připravili. Bylo jich hodně, byla jsem šťastné dítě.
Skvělý táta, vždy připraven zavtipkovat a hlavně úplně se vším si poradit. I skvělá máma, co mi psala slohy, léčila záněty průdušek, dělala úžasné Vánoce a poctivě se nám starala o pravidelnou a chutnou stravu. A také mladší brácha, který byl mnou často mučen a nucen k hraní si na rodinu nebo na porod.
Velký podíl hrála role babičky, ženy laskavé, veselé a milující, bohužel však již staré, plné zdravotních omezení a obtíží. Ačkoli veškerá její role spočívala v poutavém vyprávění o vlastním, velmi renesančním životě plném lásky, zaryla se mi do paměti její dobrota, která umí i po 40 letech zahřát u srdce.
Strávila jsem desítky hodin s babičkou v posteli a nábožně poslouchala její příběhy z mládí. Zdály se mi neuvěřitelně krásné a romantické. Těšila jsem se, že až budu dospělá, budu mít také takový život.
Babička Ludmila pocházela z Prahy, z rodiny truhláře, kde jako místní krasavice neměla o nápadníky nouzi. Vystudovala rodinnou školu a zaměstnaná byla v kanceláři. Poprvé se vdala velmi mladá za velmi mladého architekta, syna majitele textilní továrny. Začala žít v luxusu, cestovat i podporovat svou matku, vdovu. Mladí manželé žili ve vile společně s otcem, panem továrníkem.
Velmi brzy po svatbě se však začaly objevovat první problémy. Otec si chtěl mladou dívku přivlastnit pro sebe. Předcházel si ji drahými dary a slovy plnými lichotek. Novomanžel měl z otce strach a prosby babičky, aby zasáhl a otcovo nevhodné chování ukončil, nijak neřešil. Po třech letech skončilo bezdětné manželství rozvodem. Tedy pro začátek celkem nezvládnuté partnerství. Dva muži byli na babičku ve 20 letech moc.
Obstarala si podnájem, přestěhovala do něj všechny své krásné šaty, pilně pracovala a žila společenským životem. Vždy dokonale oblečena i učesána. Sama dlouho nebyla, zamilovala se do židovského podnikatele a majitele obchodu s látkami a oblečením. Naštěstí bez otce tentokrát… Začal jí život plný lásky s báječným mužem. Jméno si nepamatuji, Vím jen, že byl inženýr a jeho fotka byla pod sklem na nočním stolku. Babička jako sekretářka a zároveň modelka pro jeho firmu procestovala celý svět. Byla dokonce v Jižní Americe, v Africe i Asii. Myslím, že nebyla jen v Austrálii. Tuhle romanci bohužel zničila válka. Aby svého milého zachránila od transportu do Osvětimi, chtěla, aby uzavřeli sňatek. On ve vypjaté situaci odmítal s tím, že nebude přenášet vlastní neštěstí na svou ženu. Časem by je čekal špatný osud oba. V koncentračním táboře těsně před koncem války zemřel. Prý na zápal plic. Ona nikdy nezapomněla, do smrti ho milovala a když umírala, věřila, že se setkají.
To už jí bylo 37 let. Neměla ani manžela, ani děti. V té době katastrofa. Na jednom večírku u kamarádky se objevil starý známý, který se vrátil z Anglie, kde strávil mnoho let jako voják. Před válkou utekl jako žid přes Polsko až do Anglie. Byl o dva roky mladší než babička, byl hezký („Budu s ním mít hezké děti“), byl to hrdina a nabídl jí manželství. Bohužel hlavně z praktických důvodů se Ludmila a Pavel vzali a založili rodinu v krásném městě v Podkrkonoší.
Vztah to byl zvláštní. Pavel byl silně poznamenám tragickými událostmi, které se odehrály v jeho rodině. Nepřežil nikdo. Majetek nezůstal žádný. V padesátých letech, kdy byly děti ještě velmi malé, strávil dlouhých 7 let v uranových dolech v Jáchymově. Trest za účast v cizinecké armádě. Povahu měl tedy smutnou, byl neurotický a moc hodný. Pamatuji si ho hlavně, jak poslouchá v rádiu cizí stanice. Mluvil plynně sedmi jazyky. Myslím, že babičku miloval. Je mi moc líto, ale ona jeho ne. Jak takové manželství vypadalo? No hrůza. Neustále vypjatá atmosféra plná hádek před dětmi, které stály na straně matky a na otce byly drzé. Obě děti odešly z domova hned, jak to šlo.
Když z domova odejdou děti, mají manželé dvě možnosti. Buď se naučí žít znovu spolu jako partneři, nebo se to nenaučí a žijí si každý svůj vlastní život bez respektu a tolerance. Jim se myslím povedlo to první. Dobře si pamatuji, jak děda telefonoval ze služební cesty z Litoměřic, že stojí u pultu, kde mají krásné podprsenky a jakou že velikost má vzít. Podotýkám, že to nebyl standardní nákup prádélka. Jednalo se o velikost podprsenky č. 7-8. Za mne toto milé galantní gesto dostává známku 1 a je také důvodem, proč tento pár řadím do kategorie vítězů.
V dalším díle budou detailně popsány jednotlivé události babiččina života. Příběhy z dalekých cest i kusé vzpomínky na obyčejné i neobyčejné události. Děkuji vám za čas, který jste věnovali četbě tohoto krátkého příběhu.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 1174
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 827
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 507
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 454
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 588
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3064
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2196
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3962
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 13965
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1071
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
.
