Pěstounská péče: Přes překážky k happy endu
Rozhodla jsem se, že se podělím o svůj příběh, třeba si z toho něco vezme ten, kdo o pěstounské péči přemýšlí.
Jak to začalo? Byla jsem na mateřské dovolené, když v televizi proběhla informace o tom, že se hledají pěstouni pro děti z dětských domovů. Sedla jsem k počítači a hledala jsem další informace.
Manžela jsem se zeptala, jestli by si vzal dítko do pěstounské péče, on že by neměl problém, ale jen holku, že kluka si udělá sám. V té době jsme měli dva syny, 3 roky a 5 let. Jakmile mi to odsouhlasil, zeptala jsem se mé mámy, co si o tom myslí, ona mi to také hned odsouhlasila. Nakonec jsem se zeptala synů, kdy jsme jim vysvětlila, že je domeček, kde žijí děti bez maminky a tatínka. Oba hned nadšeně souhlasili.
Když se k tomu všichni začali stavět tak kladně, stavila jsem se na sociálce na odboru pro ochranu dětí a sešla se se šéfkou a poptala se jí, co vše se musí udělat proto, abychom se mohli stát pěstouny.
Napřed jsme se sešli s paní i s manželem, kdy jsme si o tom všem povídali. Pak jsme museli vyplnit pár papírů, kde jsme popisovali, jaké dítě si představujeme, které nemoci akceptujeme, co máme za koníčky, rodinu, zaměstnání. Pak jsme museli zajít na obecní úřad, kde na nás psali posudek: že s námi není vedeno žádné správní řízení. Taky jsme museli dostat potvrzení od lékaře, že jsme v pořádku. Po odevzdání papírů jsme čekali na pozvání na školení pěstounů a psychotesty.
Školení pěstounů probíhalo v několika sezeních, přesný počet si nepamatuji, ale bylo to nejméně deset sezení. Zde nás připravovali na to, s čím vším se můžeme setkat během vykonávání pěstounské péče. Školili jsme se zároveň se žadateli o adopci. Během toho jsme si prošli i sezením u psychologa. Nejprve to bylo povídání, při dalším sezení jsme dělali každý zvlášť psychotesty a pak přijel psycholog k nám domů si popovídat s našimi dětmi. Jen si s nimi povídal a podíval se na jejich pokojíček.
Návštěva u nás proběhla i ze strany sociálky, neprohlížela skříně, ale jen se podívala, jaké máme zázemí. Podmínka, že by dítě muselo mít vlastní pokoj, opravdu nebyla.
No a když jsme s manželem toto vše prošli, čekali jsme na papír, že jsme byli zařazeni do řady čekatelů o pěstounskou péči. Veškeré tyto procedury trvaly skoro tři čtvrtě roku. Pak už jsme čekali jen na dítě. Po roce čekání jsem už vážně byla nervózní, bylo to moc dlouhé a zrovna bylo období, kdy bylo v našem kraji více dítek do adopce než do pěstounské péče. Musím říct, že to čekání bylo pro mne velice nepříjemné. Přinášelo mi obavy a také pochybnosti, jestli jsem udělala dobře, jestli to zvládnu a podobně. Když se nedělo nic už druhý rok, tak jsme se s manželem rozhodli, že si založíme na svoje dítě.
Ten rok byl však přelomový, protože jsme i prodávali byt, abychom mohli koupit dům. No a jednoho dne mi zavolala makléřka, že má zájemce o byt. Chvíli na to jsem zjistila, že jsem těhotná, a když jsem byla ve 3 měsíci, zazvonil kouzelný telefon a oznámil nám, že pro nás mají holčičku. Bylo to ještě takové hektické, protože když nás sháněli z OSPODU, že pro nás mají dítě, nebrala jsem telefon ani já a ani manžel a tak nás sháněli i v práci. Nakonec mi z práce dali vědět, že mě shání sociálka a tak jsem jim volala a řekli mi, že mají holčičku, abychom se k nim dostavili co nejdříve a podívali se do spisu.
Mluvila jsem zrovna s naším psychologem, který mi oznámil, že má za dva dny dovolenou a my budeme muset jít k jinému psychologovi pro spis. Manžel neměl ještě dva dny volno v práci a já přemlouvala toho psychologa, že se za ním stavím sama, protože jsem nechtěla jít k jinému. On ale řekl, že to nejde, že musíme přijít oba. (Naštěstí pro nás všechny, protože kdyby náš psycholog věděl, že jsem těhotná, tak by nám holčičku nedal. Ten druhý byl benevolentní a řekl, že půl roku na zabydlení se malé, než se mimi narodí, je dostatečně dlouhá doba.)
Takže jsme se za dva dny jeli podívat na kraj do spisu naší malé. Řekli nám vše o jejím zdraví, jejich rodičích a nakonec nám ukázali fotku. Rozhodnutí jsme byli hned, ale když jsme viděli fotku, chtěli jsme pro ni jet hned. Ale nešlo to, museli jsme nejprve zavolat do kojeneckého ústavu a domluvit si schůzku. Čekali jsme další tři dny a pak jeli za malou.
Byli jsme moc natěšení. V kojeneckém ústavu nás odvedli do hracího pokojíku, kam nám malou přivedli. Chvilku nás pozorovali a pak odešli a nechali nás s malou se seznámit. Malá měla mít za necelý měsíc 2 roky. Hned šla za manželem, já ji moc nezajímala. Ale vše se zlomilo, mohla jsem za ní jezdit i sama, takže jsem za ní jezdila třikrát týdně. Při třetí návštěvě jsem vzala i kluky, se kterými se seznámila a hned si spolu hráli. Pak jsem přijela s manželem a malá mi už neslezla z klína a když ji odváděli, začala moc plakat a nechtěla už ode mne odejít. Takže jsem plakala s ní.
Ředitelka se nás zeptala, kdy si ji převezmeme. Navrhli jsme den před jejími narozeninami, to bylo dva týdny od seznámení. Tak souhlasili, že už by to šlo. Přišel den D, všichni jsme se sbalili a jeli si pro malou. Předali nám ji nahou, museli jsme si dovézt vlastní oblečení. Oblékli jsme si ji a vypadli co nejdřív to šlo. A malá už byla naše. Po cestě jsme se stavili v obchodě a malá byla ze všeho vyjevená, nikdy do té doby v obchodě nebyla, neseděla v nákupním vozíku a podobně. Ale zapadla do naší rodiny hned, jak kdyby se mi narodila.
A dnes? Dnes je to jediné dítě, které mi je podobné a nikdo by nevěřil, že není biologická. Oni totiž hledají rodiče k dětem nikoliv děti k rodiči a hledají i podle podobnosti, do papíru se musí vložit fotky.
Tak ve zkratce jsem popsala náš začátek pěstounské péče, třeba to trochu pomůže těm, které to zajímá a odpovědělo jim to i na otázky, které chtěli vědět. Mějte se krásně všichni a Šťastné a veselé.
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2440
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3487
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 2779
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 2872
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1604
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1572
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1622
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1340
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1090
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4271
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
jen že zvědavosti se musím zeptat zda se vám narodila holčička nebo chlapeček? 
Ať se Vám daří s krásné svátky!
no panečku. My máme chlapečky zatím dva 
.
. At vas uz nikdo a nic nerozdeli 
krásný příběh
Spousta lidí o pěstounství uvažuje, ale ne každý k tomu najde odvahu. Jste šikulky 
