Rány osudu

O tom, jak dokáže osud změnit život.

Mám velkou rodinu, čtyři děti, žijeme v rodinném domečku, který je dvougenerační a nastěhovali jsme se tam s mými rodiči. Bydlíme v něm tři roky, občas nějaké hádky, ale to je všude, soužití v pohodě a vzájemná tolerance, kdy já našim pomáhala a vařila a oni hlídali děti.

Moje máma je už dlouho v invalidním důchodu. Prodělala spoustu nemocí, operací, ale je neskutečný bojovník. V březnu dostala již druhou mrtvičku, nečekaně v noci, druhý den špatně mluvila. Nakonec skončila v nemocnici a na rehabilitaci, já se s ní učila a za měsíc jsem ji rozmluvila tak, že jí bylo krásně rozumět. Tak jsme byli spokojení, ale v květnu bum, při cestě za vnukovým fotbalem jí v autě spadla tvář a opět nemohla mluvit. Rychle do špitálu, cesta trvala cca 10 minut. Byla s mojí sestrou.

Prý je v pohodě. Já za ní druhý den jela, to už se nemohla napít, sama si nesedla, další den už jen ležák a obrovský pláč. Chodila jsem za ní každý den, za dvacet minut mě vždy vyhnala, vždy jsem odcházela s velkým pláčem, máma mě nestačila říct ani ahoj, než odjela a teď jen leží, nejí, nepije, nemluví, nehejbe se. V nemocnici nechali mrtvici dojít do konce. Mám pocit, že to zanedbali, s tolika přístroji a vším, všude se píše, nejpozději do 6 hodin a dopad je minimální.

Máma chtěla zemřít, vzdala to, sestra je zdravotní sestra a řekla mi, že si ji vezmeme domů, ani na vteřinu jsme nezaváhala. Máma díky tomu začala bojovat. Změnilo nám to všem život.

Sestra se odstěhovala k nám a na střídačku s tátou o mámu pečujeme. Dáváme jí jídlo do žaludku, polohujeme, sprchujeme, náš život je plánovaný, kdo kdy… Máma zabojovala, rozhejbala ochrnutou nohu, že se pohne a ruka se už také hýbe. Moc ji chceme alespoň částečně zpět a doufáme v lázně, kde ji naučí znova mluvit.

Se mnou už odmítá se učit, a částečně se pohybovat. Ale narazili jsme, nikde nám ji nechtějí vzít i přes to, že sestra pojede s ní a bude se o ni starat. Tak doufáme, kdy konečně mámu přijmou a my si s ní alesoň trochu popovídáme znovu a ona bude trochu soběstačnější a hned veselejší.

Aby toho nebylo málo, v Chorvatsku můj muž mi ukázal zvětšené uzliny v tříslech. Řekla jsem mu, že si asi něco skřípl při cvičení. Ale uzliny rostly, následovala návštěva doktora a pak rychlé poslání na hematoonkologii. Pořád jsem věřila, že osud nemůže být tak krutý, že v květnu máma a v září něco špatného s mužem. Ale ukázalo se, že může.

Manžela ihned hospitalizovali, rychle vyšetření a léčba. Výsledek folikulární lymfom, následuje chemo a bio léčba se slovy, že vyléčitelné to je. Oba jsme s manželem plakali, ale manžel bojuje silně. Už má po 4. chemo, snáší ji perfektně a je mu lépe, výsledky krve jsou jak na houpačce, ale že se to zvyšuje snad znamená, že porážíme tu potvoru. Zda úplně, se teprve uvidí, ale já doufám, že ano.

Je to velký nápor, ale nezbláznila jsem se z toho a snažím se bojovat s oběma, co to jde. Musím podporovat mámu i manžela. Ale bojujeme statečně a oni mají těžší boj než já a jdou do něj tvrdě.

A závěrem? Osud opravdu dokáže hnusně zahýbat volně plynoucím životem a nikdy si nemyslete, že vás to nemůže potkat. S každou uzlinkou leťte k doktorovi a s každou záchvatovou nevolností také. Nepodceňte to, raději odejít s tím, že to nic není, než čekat.

My nečekali dlouho, ale manželův lymfom udeřil velice rychle a zvláštně, je zvláštní případ, říká doktor, protože tento se často jen pozoruje, než je léčba. Agresivně nastoupil a snad to vypadá, že agresivně ustupuje. Tak nám držte, prosím, palce, ať to máma i manžel zvládnou a my mohli žít opět normálním životem. Díky.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Lenka 80
22.12.16 00:39
:hug: :(
  • Upravit
242
22.12.16 00:47

:hug: Ať vše dobře dopadne.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4225
22.12.16 07:47

:hug: Preji hodne sil v boji…at je pro vas vsechny nadchazejici rok plny uspechu a uzdraveni :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
71
22.12.16 07:57

Jste uzasna rodina v tom, jak drzite pospolu. Nic nevzdavejte, jdete dal a dal a bojujte! Verim, ze date nepriznivemu osudu na frak! Hodne sil! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Maddi-Jane
22.12.16 08:05

Co k tomu říct, to je prostě život no :nevim:, hodně lidí je na tom hůř, věřím, že manžel se z toho dostane, a s maminkou snad budete mít štěstí..držte se :kytka:

  • Upravit
7629
22.12.16 08:24

Budu vam drzet pesti :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
18
22.12.16 09:20

Klobouk dolu, jste velmi silna zena a obdivuji, jak jako rodina drzite spolu. Ja ziju v zahranici a ani si netroufam domyslet, jak by to v takovem pripade bylo u nas :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
4547
22.12.16 09:22

No, máš toho teď fakt hodně, tak ti přeji štěstí a aby se ti ty starosti zmenšovaly a rostla ti radost. :srdce: :hug: Těžko mezi lidmi poměřovat míru starostí, a říct kdo je na tom hůř. Důležité je neztrácet víru :hug: Bude líp :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
22.12.16 10:22

Tento rok byl po zdravotni strance na ho.no u strasne moc lidi v mem okoli, i v nasi rodine. Zjara nam odesla teta, pak muj tatka, dlouhodobe bojujici s mnoha nemocemi, prodelal tezkou komplikaci a dlouho byl spatnej, v zaveru roku mamce diagnostikovali neuro. problem, cekaji dve operace. A to jsou prosim cerstvi padesatnici…Pevne verim, ze ten pristi rok bude lepsi, nezbyva, nez byt optimista a tesit se ze zdravi tam, kde je (deti treba).Posilam mnoho sil!

  • Nahlásit
6176
22.12.16 10:38

Preji hodne sil a doufam ze vse v dobre se otoci :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
22.12.16 10:39

Držím palečky, ať boj dobojujete k vítězství :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 11:33

To je zivot. Malokomu se neco takoveho vyhne. Kazdy se drive ci pozdeji s nejakou nemoci a pozdeji smrti setkame…
Prožila jsem neco hodně podobného s moji babickou, plus tedy její nepovedena operace srdce, kdy ji praskla aorta. Tri týdny to vypadalo velmi spatne. Ale pak se najednou probudila z umělého spánku a svete div se se zrehabilitovala a nakonec byla schopna zase chodit a byt sobestacna. A to ji tehdy bylo 81 let. Pak v průběhu let dostala jeste asi 3× mrtvicku, ale vždycky se z toho dostala. Nicméně postupně slabla a i to srdíčko uz nezvladalo takze v 85 letech umřela. Ty poslední roky jejího života jsme strávili v intenzivnim kontaktu a jsem za to moc rada.
Chtěla jsem ale jeste říct, ze babička mela první mrtvici kdyz ji bylo asi 50 let, takze on prožít dlouhý a kvalitní život i po mrtvici jde.
Drzim palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
661
22.12.16 12:41

Co na to říct… Moc držím palce ať bojujete a vyhrajete :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3356
22.12.16 14:17

Držím pěsti, ať vše dobře dopadne! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
743
22.12.16 14:19

Ste statocni a musite mat domov plny lasky. Drzim moc palce a prajem pokojne sviatky!

Příspěvek upraven 22.12.16 v 20:05

  • Nahlásit
  • Zmínit
5480
22.12.16 14:24

Osud Vás opravdu nešetřil a já jen přeju mnoho sil a držím palce, ať to s oběma dopadne na výbornou a zase můžete v kidu a v pohodě žít!! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 15:24

Přeji mnoho sil, snad vamzitra novy rok prinese mnohona pozitivnich zprav :) :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
14726
22.12.16 18:37

:hug: drzim palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 18:42
:hug: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 18:59
:hug: :hug: :hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 19:38

Děkuji všem za podporu :hug:, o manželově osudu se rozhodne v únoru, o mámině nevím, odmítly nás i poslední lázně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
594
22.12.16 20:11

Moc vám všem držím palce a přeji mnoho sil! :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 20:38

Hodně sil, držím vám palce.My boj s lymfomem bohužel prohráli :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
2527
22.12.16 20:47

Moc moc držím palce a myslím na Vás, posilam sílu aspoň na dálku…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3687
22.12.16 21:11
:hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 21:45

Držím a pevně!!! Z celého srdce!! Držte se!! :hug: :hug:

Příspěvek upraven 22.12.16 v 21:46

  • Nahlásit
  • Zmínit
1516
22.12.16 22:10

Vím, jak se cítíš. Já tohle zažívala v roce 2014, mamka nádor v děloze a brácha ten samý rok nádor na mozku. Myslela jsem, že to nedám. Naštěstí k nám osud byl milosrdný a oba žijí. Loni si mamka ošklivě zlomila ruku a nohu zároveň - v 73 letech. Dodnes má omezenou hybnost ruky a vlastně i nohy, ale chodí. Letos v srpnu jsem si zlomila nohu já - operace a už jsem 4. měsíc na neschopence, na noze ortézu a návrat k normální chůzi bude ještě zajímavý, ale snad se podaří. Jo nemoci nás kosí, ale vždy to člověk musí nějak zvládnout, ono mu nic jiného nezbývá. Ale přehodnotí život a slovo zdraví není jen slovo, ale to nejcennější.

Příspěvek upraven 22.12.16 v 22:11

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.12.16 22:31

Držím palečky

  • Nahlásit
  • Zmínit
2973
22.12.16 22:53

Drzim palce, at to vybojujete! Je pekne, jak drzite pri sobe :hug:

@Maddi-Jane „Mnoho lidi je na tom hur“… empaticky komentar. Jako bys cloveku, kteremu prave amputovali nohu rekla, ze muze byt rad, ze mu nevzali obe…

  • Nahlásit
  • Zmínit
23.12.16 08:34

@Rozárka78-děkuji za zastání, měla jsem z toho podobný pocit, já přeci neřekla, že jsme na tom nejhůře a hrůza. Já se chtěla jen svěřit a tak tochu poplakat a ne s někým soupeřit. Děkuji ti

  • Nahlásit
  • Zmínit
9659
23.12.16 09:45

Hodně sil a štěstí do dalšího roku, ať vše dobře dopadne :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
414
23.12.16 23:25

Držím palce ať vse dobře dopadne!
Nevím zda to tu již někdo nepsal, ale výborné rehabilitační centrum je v Hostinném. Babicka 75 po mrtvici, dle doktorů jasný ležák a zde ji do týdne postavili na nohy.Byla taky zcela nesobestacna a vzali ji v pohodě i bez doprovodu. Tak to určitě zkuste. Hodne sil :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
24.12.16 10:55

@werakla Děkuji za tip, určitě zkusíme, všude nás odmítají.

  • Nahlásit
  • Zmínit
896
9.1.17 20:25

Drzim moc palce at vam to vse dobre dopadne. Neco podobneho jsem zazila. Je to hruza. Do te doby jsem si byla jista jak nam se to nemuze stat.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.1.17 21:50

@abidail děkuji, zatím výsledky dobré a tak doufáme, že to porazíme

  • Nahlásit
  • Zmínit
4542
13.12.17 14:48

Myslím na vás.

  • Nahlásit
  • Zmínit