Rány osudu
O tom, jak dokáže osud změnit život.
Mám velkou rodinu, čtyři děti, žijeme v rodinném domečku, který je dvougenerační a nastěhovali jsme se tam s mými rodiči. Bydlíme v něm tři roky, občas nějaké hádky, ale to je všude, soužití v pohodě a vzájemná tolerance, kdy já našim pomáhala a vařila a oni hlídali děti.
Moje máma je už dlouho v invalidním důchodu. Prodělala spoustu nemocí, operací, ale je neskutečný bojovník. V březnu dostala již druhou mrtvičku, nečekaně v noci, druhý den špatně mluvila. Nakonec skončila v nemocnici a na rehabilitaci, já se s ní učila a za měsíc jsem ji rozmluvila tak, že jí bylo krásně rozumět. Tak jsme byli spokojení, ale v květnu bum, při cestě za vnukovým fotbalem jí v autě spadla tvář a opět nemohla mluvit. Rychle do špitálu, cesta trvala cca 10 minut. Byla s mojí sestrou.
Prý je v pohodě. Já za ní druhý den jela, to už se nemohla napít, sama si nesedla, další den už jen ležák a obrovský pláč. Chodila jsem za ní každý den, za dvacet minut mě vždy vyhnala, vždy jsem odcházela s velkým pláčem, máma mě nestačila říct ani ahoj, než odjela a teď jen leží, nejí, nepije, nemluví, nehejbe se. V nemocnici nechali mrtvici dojít do konce. Mám pocit, že to zanedbali, s tolika přístroji a vším, všude se píše, nejpozději do 6 hodin a dopad je minimální.
Máma chtěla zemřít, vzdala to, sestra je zdravotní sestra a řekla mi, že si ji vezmeme domů, ani na vteřinu jsme nezaváhala. Máma díky tomu začala bojovat. Změnilo nám to všem život.
Sestra se odstěhovala k nám a na střídačku s tátou o mámu pečujeme. Dáváme jí jídlo do žaludku, polohujeme, sprchujeme, náš život je plánovaný, kdo kdy… Máma zabojovala, rozhejbala ochrnutou nohu, že se pohne a ruka se už také hýbe. Moc ji chceme alespoň částečně zpět a doufáme v lázně, kde ji naučí znova mluvit.
Se mnou už odmítá se učit, a částečně se pohybovat. Ale narazili jsme, nikde nám ji nechtějí vzít i přes to, že sestra pojede s ní a bude se o ni starat. Tak doufáme, kdy konečně mámu přijmou a my si s ní alesoň trochu popovídáme znovu a ona bude trochu soběstačnější a hned veselejší.
Aby toho nebylo málo, v Chorvatsku můj muž mi ukázal zvětšené uzliny v tříslech. Řekla jsem mu, že si asi něco skřípl při cvičení. Ale uzliny rostly, následovala návštěva doktora a pak rychlé poslání na hematoonkologii. Pořád jsem věřila, že osud nemůže být tak krutý, že v květnu máma a v září něco špatného s mužem. Ale ukázalo se, že může.
Manžela ihned hospitalizovali, rychle vyšetření a léčba. Výsledek folikulární lymfom, následuje chemo a bio léčba se slovy, že vyléčitelné to je. Oba jsme s manželem plakali, ale manžel bojuje silně. Už má po 4. chemo, snáší ji perfektně a je mu lépe, výsledky krve jsou jak na houpačce, ale že se to zvyšuje snad znamená, že porážíme tu potvoru. Zda úplně, se teprve uvidí, ale já doufám, že ano.
Je to velký nápor, ale nezbláznila jsem se z toho a snažím se bojovat s oběma, co to jde. Musím podporovat mámu i manžela. Ale bojujeme statečně a oni mají těžší boj než já a jdou do něj tvrdě.
A závěrem? Osud opravdu dokáže hnusně zahýbat volně plynoucím životem a nikdy si nemyslete, že vás to nemůže potkat. S každou uzlinkou leťte k doktorovi a s každou záchvatovou nevolností také. Nepodceňte to, raději odejít s tím, že to nic není, než čekat.
My nečekali dlouho, ale manželův lymfom udeřil velice rychle a zvláštně, je zvláštní případ, říká doktor, protože tento se často jen pozoruje, než je léčba. Agresivně nastoupil a snad to vypadá, že agresivně ustupuje. Tak nám držte, prosím, palce, ať to máma i manžel zvládnou a my mohli žít opět normálním životem. Díky.
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 2659
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 3764
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 3010
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3102
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1737
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1623
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1661
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1365
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 1121
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4302
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Ať vše dobře dopadne.
