Rány osudu
O tom, jak dokáže osud změnit život.
Mám velkou rodinu, čtyři děti, žijeme v rodinném domečku, který je dvougenerační a nastěhovali jsme se tam s mými rodiči. Bydlíme v něm tři roky, občas nějaké hádky, ale to je všude, soužití v pohodě a vzájemná tolerance, kdy já našim pomáhala a vařila a oni hlídali děti.
Moje máma je už dlouho v invalidním důchodu. Prodělala spoustu nemocí, operací, ale je neskutečný bojovník. V březnu dostala již druhou mrtvičku, nečekaně v noci, druhý den špatně mluvila. Nakonec skončila v nemocnici a na rehabilitaci, já se s ní učila a za měsíc jsem ji rozmluvila tak, že jí bylo krásně rozumět. Tak jsme byli spokojení, ale v květnu bum, při cestě za vnukovým fotbalem jí v autě spadla tvář a opět nemohla mluvit. Rychle do špitálu, cesta trvala cca 10 minut. Byla s mojí sestrou.
Prý je v pohodě. Já za ní druhý den jela, to už se nemohla napít, sama si nesedla, další den už jen ležák a obrovský pláč. Chodila jsem za ní každý den, za dvacet minut mě vždy vyhnala, vždy jsem odcházela s velkým pláčem, máma mě nestačila říct ani ahoj, než odjela a teď jen leží, nejí, nepije, nemluví, nehejbe se. V nemocnici nechali mrtvici dojít do konce. Mám pocit, že to zanedbali, s tolika přístroji a vším, všude se píše, nejpozději do 6 hodin a dopad je minimální.
Máma chtěla zemřít, vzdala to, sestra je zdravotní sestra a řekla mi, že si ji vezmeme domů, ani na vteřinu jsme nezaváhala. Máma díky tomu začala bojovat. Změnilo nám to všem život.
Sestra se odstěhovala k nám a na střídačku s tátou o mámu pečujeme. Dáváme jí jídlo do žaludku, polohujeme, sprchujeme, náš život je plánovaný, kdo kdy… Máma zabojovala, rozhejbala ochrnutou nohu, že se pohne a ruka se už také hýbe. Moc ji chceme alespoň částečně zpět a doufáme v lázně, kde ji naučí znova mluvit.
Se mnou už odmítá se učit, a částečně se pohybovat. Ale narazili jsme, nikde nám ji nechtějí vzít i přes to, že sestra pojede s ní a bude se o ni starat. Tak doufáme, kdy konečně mámu přijmou a my si s ní alesoň trochu popovídáme znovu a ona bude trochu soběstačnější a hned veselejší.
Aby toho nebylo málo, v Chorvatsku můj muž mi ukázal zvětšené uzliny v tříslech. Řekla jsem mu, že si asi něco skřípl při cvičení. Ale uzliny rostly, následovala návštěva doktora a pak rychlé poslání na hematoonkologii. Pořád jsem věřila, že osud nemůže být tak krutý, že v květnu máma a v září něco špatného s mužem. Ale ukázalo se, že může.
Manžela ihned hospitalizovali, rychle vyšetření a léčba. Výsledek folikulární lymfom, následuje chemo a bio léčba se slovy, že vyléčitelné to je. Oba jsme s manželem plakali, ale manžel bojuje silně. Už má po 4. chemo, snáší ji perfektně a je mu lépe, výsledky krve jsou jak na houpačce, ale že se to zvyšuje snad znamená, že porážíme tu potvoru. Zda úplně, se teprve uvidí, ale já doufám, že ano.
Je to velký nápor, ale nezbláznila jsem se z toho a snažím se bojovat s oběma, co to jde. Musím podporovat mámu i manžela. Ale bojujeme statečně a oni mají těžší boj než já a jdou do něj tvrdě.
A závěrem? Osud opravdu dokáže hnusně zahýbat volně plynoucím životem a nikdy si nemyslete, že vás to nemůže potkat. S každou uzlinkou leťte k doktorovi a s každou záchvatovou nevolností také. Nepodceňte to, raději odejít s tím, že to nic není, než čekat.
My nečekali dlouho, ale manželův lymfom udeřil velice rychle a zvláštně, je zvláštní případ, říká doktor, protože tento se často jen pozoruje, než je léčba. Agresivně nastoupil a snad to vypadá, že agresivně ustupuje. Tak nám držte, prosím, palce, ať to máma i manžel zvládnou a my mohli žít opět normálním životem. Díky.
Přečtěte si také
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 6739
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1252
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 2549
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 1977
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1552
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 4813
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1791
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 1057
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 1039
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 4377
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Ať vše dobře dopadne.
