Pianistka

O životě

Tento deníček není o početí, o rodičovství ani o partnerských problémech, je to krátké povídání o tom, jak umí být život štědrý, jak nám umí seslat tu správnou pomoc v tu správnou dobu a jak může úplná maličkost znamenat tak strašně moc. Nečekejte nic silného, je to prostě jen moje vzpomínka na jednu dobrou ženu.

Bylo mi tenkrát dvacet a s kamarádkou Vandou jsme plánovaly na léto něco velkého. Chtěly jsme se spolu vydat do světa, něco poznat, něco zažít. Rozhodly jsme se pro letní pracovní program v USA pro studenty. S pomocí agentury jsme si vyřídily potřebné záležitosti, zaplatily nemalé poplatky, udělaly si kurz plavčíka – práce, kterou jsme tam dělaly, a vyrazily jsme vstříc novým zážitkům.

První šok nastal hned po příletu na místo určení. Od agentury jsme měly slíbený vybavený byt. Nicméně jednalo se o holobyt s kuchyňskou linkou, která byla sice vybavena super spotřebiči, ale nebyla tam jediná lžička, nůž, sklenice, hrnec, prostě nic. V rohu stála televize a ve vedlejším pokoji byly na zemi dvě nafukovací matrace. Toť vše. Byly jsme z toho značně rozhozené, protože náš pobyt měl trvat 4 měsíce a kupovat si aspoň nějakou mini výbavičku v podobě deky, polštáře, hrnce a aspoň mini sady nádobí byl pro nás nepříjemný, neočekávaný výdaj v našem už tak našponovaném rozpočtu.

Byly jsme strašně unavené a chtěly jít spát, do práce jsme měly nastoupit příští den, kdy nám mělo být vše ukázáno a vysvětleno. Nicméně náš šéf, který nás vyzvednul na letišti a zavezl do bytu, nám řekl, že musíme jít do práce hned, protože holka, která měla zrovna službu náhle onemocněla a on ji potřeboval rychle nahradit.

Tak jsme tedy s Vandou šly. Šéf nám dal k dispozici půjčené auto, my jely za ním, zavezl nás na bazén a odjel. Byl to malý bazének v americké satelitním městečku, bylo horko, chodilo jen pár maminek s dětmi a my měly celkem klid. Celou dobu jsme probíraly tu drzost české agentury, která nám básnila o zařízeném bytečku kousek od pracoviště. Cítily jsme se podvedené a ukřivděné. Vanda se dokonce snažila lovit signál wifi a měla snahu psát aspoň maily a něco s agenturou řešit. Bylo nám 20, jely jsme do Ameriky plné nadšení a očekávání a tohle zrovna nebyl nejlepší úvod.

Za chvíli přišla na bazén paní ve středním věku a začala si s námi povídat. Při povídání přišla řeč také na naše lehké rozčarování ohledně bydlení. Byla velmi pohotová, hned se zeptala, co potřebujeme, říkala, že má doma spoustu nepoužívaných věcí, které stejně chce odvést někam na charitu a že nám je ráda dá. Pak odjela s tím, že jede pro ty věci. Když se ale celé odpoledne nevracela a blížil se konec našeho prvního pracovního dne, přestávaly jsem doufat, že se ještě ukáže.

Pak ale přijela, otevřela kufr auta a ten byl úplně plný vším možným do domácnosti. Ještě se omlouvala, že nás nechala čekat, ale že nám prala povlečení a ručníky a musela počkat, až ji dojede pračka se sušičkou. Vybavila nás obě dvě kompletně od talířků, prostěradel, měkkých ručníků až po příbory a prkýnka.

K tomu přidala pár tipů na dobré levné obchody a restaurace v okolí a dala nám její kontakt, kdyby cokoli. Nechtěla za to nic, stále jen opakovala, jakou jsme jí udělaly radost tím, že tyhle její staré věci ještě využijeme. Jely jsme domů (do holobytu) s úplně jiným pocitem, než s jakým jsme jely dopoledne na bazén. Když jsme vybalovaly věci a ukládaly je, v hrnci jsem našla čtyři padesátidolarové bankovky. Hned jsme paní volaly, ale ona nám stále opakovala, že to musí být nějaký omyl, že ji žádné peníze nechybí, že tam žádné peníze určitě nebyly. I tak jsme ty peníze nosily každý den do práce a čekaly, až přijde. Přišla asi za měsíc. Byla velmi milá, ptala se, jak se nám daří, jak nás baví práce, ale trvala na tom, že žádné peníze do hrnce nedávala a že si je tím pádem nemůže od nás vzít, protože nejsou její, a tím pádem musí být naše a měly bychom si za ně udělat radost.

Myslím, že s Vandou víme, jak to tenkrát s těmi penězi bylo. Tato „pianistka“ – tak jsme jí říkaly, protože jediné, co nám o sobě řekla, bylo, že miluje piano a že se celý život živí jako učitelka klavíru, nám přirozeně utkvěla v paměti, a i když pro ni to bylo možná „jen pár starých věcí“, pro nás to tenkrát znamenalo opravdu hodně. Její skutek nikdy nezapomenu a snažím se ho posílat dál formou dávaní jídla do potravinové banky, nárazovým darováním věcí do azylových domů anebo granulí do útulku. Ano, pro někoho blbost, pytlík granulí za pár korun anebo stará deka, která už se nám nehodí do obýváku, ale pro druhého to může v tu danou dobu znamenat strašně moc…

Při vzpomínce na tuto paní se mi automaticky vynoří další tváře lidí, kteří mi v životě nezištně pomohli, ale o těch možná jindy.

Váš příspěvek
mau-mau
Závislačka 4415 příspěvků 15.10.19 05:07

Hezké :kytka: :srdce:

panikockova
Závislačka 3562 příspěvků 15.10.19 07:53

Krasny :palec: :srdce:

zu.syk
Zasloužilá kecalka 836 příspěvků 15.10.19 08:24

Krásná vzpomínka na krásnou duši :andel:

lisatka
Kecalka 291 příspěvků 15.10.19 08:44

Take jsem kdysi vyrazila do zahranici, stopovala po Evrope a zila (a zase ziji) daleko od domova. Zazila jsem mnoho podobnych situaci, potkala hodne moc hodnych lidi. Hodne me to ovlivnilo a snazim se byt jako oni.

Pety2
Závislačka 2799 příspěvků 15.10.19 12:38

Krasny a inspirativni denicek :kytka:

PenelopaW
Ukecaná baba ;) 1174 příspěvků 6 inzerátů 15.10.19 16:48

Nebudu opakovat, co sem psali ostatní a omezím se jen na to, že je dobře, že v dnešní době, kdy se na nás negativní valí ze všech stran, opravdu ještě existují nezištní a milí lidé. Moc se mi líbí Tvůj přístup „pošli to dál“ (a doporučuji stejnojmenný film těm, co neviděli!), který se také snažím aplikovat. Třeba jen tím, že když jedu dvě stanice, dám pak někomu ještě platnou jízdenku na MHD nebo pustím někoho ve frontě v samoobsluze před sebe. Když se lidi divili a děkovali, ze srandy jsem říkala, že si tím čistím karmu, ale posledního půl roku jsem si začala všímat, že to fakt asi funguje. Protože jakmile něco takového udělám, vždy se mi to nějak - v dobrém - vrátí.
U toho deníčku mne jen mrzí, že jste neměly možnost si s paní víc popovídat, zjistit něco o ní, jaké měla osudy a tak. Tohle mě vždy u milých lidí zajímám, moc ráda poslouchám jejich vyprávění, a občas se nestačím divit, že nejtěžší život potkal lidi, kteří navzdory všem ranám zůstali pokorní a slušní.

Nu a s těmi penězi… nevím, v jakém to bylo roce a jaký tehdy byl kurs dolaru, ale i tak je to velmi slušná výpomoc. Paní musela mít karmu čistou na čtyři další roky dopředu :).

A přece jen budu opakovat: díky za pozitivní a milý deníček ;). Dnes ráno mi nastartoval příjemný den :kytka:.

123Soňa
Ukecaná baba ;) 1520 příspěvků 15.10.19 20:57

Moc pěkný deníček :palec: takový milý :srdce:

Premek_Orac
Kelišová 5934 příspěvků 16.10.19 15:01

Hezké, milé, vlídné. jsem si jistý, že vás to v přístupu k lidem, životu ovlivnilo mnohem víc, než všechny ty nedobré zkušenosti, třeba s tou agenturou. A navíc jsi to krásně sepsala pro druhé.

Nika079
Zasloužilá kecalka 779 příspěvků 6 inzerátů 17.10.19 06:50

Milý deníček, paní bude dobrá duše a určitě by měla radost, že na ni myslíte i takhle s odstupem a že to máte s pomáháním nastaveno stejně. mně to připomnělo můj pobyt v Americe, kdy jsme spali u takových známých, jednoho jsme v podstatě skoro přepadli v bytě (jakože nás čekal jindy) a druhy nám koupil stan, když my ten nas zapomněly na letišti a ještě nás vybavil mapami po národních parcích. dodávám, že tehdy jsme ještě neměly ani mobily, na internetu jsme se střídali všichni u jednoho počítače a Google mapa ještě ani nevedely, že budou :grinning:.

MartinaIrena
Extra třída :D 11314 příspěvků 18.10.19 16:54

Pěkný. Taky nerada vyhazuju věci a posílám dál. Zrovna teď byl u nás ve školce dětský bazárek, tak jsem poslala pěkné hračky, které by ještě mohly sloužit. A paní učitelky s povděkem sáhly po duplu a leporelech. Ještě přemýšlím, čím vybavit u nás ve škole družinku. Ty děti jsou ve třídě celý den a moc toho tam nemají. Mělo by to být něco, co se nepoztrácí a zabaví víc dětí…
Nemáte někdo nápad?

vodolejka
Vesmírná mluvilka 32093 příspěvků 22.10.19 13:32

Krásná vzpomínka :kytka:

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Parker