Poprvé bez dudlíku
- Rodičovství
- If.3
- 13.08.21
- Sdílet
- 5
Jak jsme se zbavili dudliku....
Naše poprvé je velmi čerstvé. Je tomu právě 4ty den, kdy jsme zcela bez
dudlíku. nutno podotknout, že Klárce budou za 3m dva roky. Máme vyrostlé
1,2,4 a aktuálně se klubou spodní 3ky -zoubky. A nyní k věci, jak se to
poprvé stalo.
Ze středy na čtvrtek malá v posteli neustále nechtěla spát. Smála se,
vymýšlela cokoli, jen aby nemusela usnout. mami pití, mami ee, tati kde je,
pipi tam… Dokážete si představit. Potom si vytáhla dudlík, aby její
brebenteni bylo značně slyšitelné a nedošlo k zavření očí. A tak jsem
ho ukořistila a říkám jí, že už toho mám tak akorát, že pěkně zlobí
a proto ten dudlík vyhodím z okna, chytne ho pipi (ptáček) a odletí
s ním a už ji ho nevrátí. Ta z toho měla takovou srandu, že jsem teda
udělala gesto vyhození z okna (sranda je, že ve všech oknech máme sítě
proti hmyzu) a schovala ho do dlaně a poté pryč. Jejda to bylo najednou
pláče a vzlykání a snopliku, fuj. Po hodině, když už jsem si říkali,
že každou chvíli na nás přijdou sousedi, jestli tu malou tahame za uši,
nebo ji snad řežeme nohy a ruce, jsem jako super máma šla do vedlejšího
pokoje prosit toho zpropadeneho ptáčka, aby nám dudlík vrátil. Tak jej se
slovy, že mu ho musí ráno, jak se vyspinka, vrátit sama dostala a do 2min
spala. Ve čtvrtek ráno ho s radostí dobrovolně dala do kuchyně na okno
(před síť že jo, nebudu přece sundávat), a šly jsme si hrát.
V nestřežené chvíli jsem dudlík vzala a schovala, plus všechny ostatní
taky. No a od té doby už ho neviděla. Řekla jsem, že si pro něj
přiletěla pipi a vzala ho pro nějaké miminko, které ho potřebujete. Dyt
Klárka už je velká šikovná holka a dudu nepotrebuje. A tak az do poledne
šlo vše hladce. Na dudu si ani nevzpomela, ale jen do doby, kdy měla jít po
obědě spinkat. Prorvali jsme 45min cisteho času, kdy nepomohlo vůbec nic.
Ale jak to bývá, unavila se, a pak už stačilo 15 min u maminky
v náručí a usla. Nemusím říkat, že během těch 45 minut šíleného
záchvatu jsem ji chtěla naplacat na zadek, vrátit do břicha, popř odevzdat
v nějakém baby boxu, nebo ji v té ložnici prostě nechat a jít pryč a
taky sestsetdevadesattrikrat a pulkrat jsem ji chtěla ten dudel do te papulky
prostě vrazit… Po 1,5h spaní se vzbudila s úsměvem jako by se nic
předtím nedělo. Vyspinkana do růžova a mamiiiiii, tady jsem juchajda. No,
nebudu lhát, po takovéhle jejím úsměvu a láskyplném objetí je úplně
vše zapomenuto a jede se dál. Večer už to bylo mnohem lepší, pláč
ještě nějaký byl, i zeptani se, kde je dudu, ale zvladame. Dneska (4ty den)
se zeptá a vlastně si i sama odpoví. Mami? Dudu? Pipi, mimi, ahaaaa. A tím
to končí. Jako ani dneska to usínání není úplně na povel, ale úplně
v pohodě se to dá zvládnout.
Takže ve zkratce. Holky, držím vám palce. Nebojte se občas nechat ty naše
prince a princezny „vyřvat“. Jsme matky, nejlepší z nejlepších,
neskutečné frajerky, zvládneme víc, než si myslíme!
ob týden nám vyvážeji popelnice a pro malyho
vždy obrovský zážitek a tak jsem mu jednou řekla, ze dudlicek už byl
rozbity a tak si ho odvezli popelari. Taky proběhlo par scén a pak sám začal
všude říkat, ze si dudlík odvezli 
a teď ve 3,5 letech, kdy doma máme půl
roční miminko s dudlikem si vzpomněl, ze ten jeho skončil v útrobách
popelarskeho vozu 
