Porod neporod
Jako těhotná jsem ráda četla deníčky ostatních uživatelek a představovala si, jak asi bude probíhat můj porod. A proto bych se teď, skoro půl roku po velkém třesku, chtěla o mé vzpomínky podělit i s ostatními a zároveň, s odstupem času, bych ráda zjistila, jestli to vážně bylo tak hrozné, jak mi všichni říkají...
Ani nevím, co mně ve státní svátek 8. 5. 2014 v 7:30 ráno přimělo tak časně vstát a udělat si těhotenský test. Dva dny opožděná menstruace byla u mě běžnou záležitostí, ale tentokrát bylo něco jinak… Test byl pozitivní a já nevěřícně rozbalovala a následně prováděla test č. 2, samozřejmě opět na mě vykoukly dvě modro-fialové čárky.
Těhotenství probíhalo bez komplikací, dny ubíhaly jeden jako druhý, od kontroly ke kontrole. Těšila jsem se na každý ultrazvuk a netrpělivě čekala na určení pohlaví, doufala jsem v holčičku. Ve 13. tt na mě z ultrazvuku vykoukl jasně viditelný MUŽSKÝ pohlavní orgán a chlapečka mi potvrzovali na každém dalším ultrazvuku.
Termín porodu jsem měla stanovený na 6. 1. 2015 a dle ultrazvuku 13. 1. 2015. Pro mírné křeče v břiše jsem jela pár dní před druhým termínem pro jistotu na kontrolu do nemocnice, kde si mě nechali tři dny na pozorování. Vše bylo v pořádku, ale asi mě chtěla mít paní doktorka z krku a rozhodla, že se bude vyvolávat.
Po tom, co jsem načetla o vyvolávaných porodech a viděla, jak holky z mého pokoje při násilném vyvolávání trpí, jsem se rozhodla vyvolání odmítnout, což se samozřejmě nelíbilo doktorům a začali mě strašit. Já jsem se nenechala a odjela domů, kde jsem netrpělivě a ke konci už dost hystericky očekávala, kdy už konečně přijde ten porod. Přenášela jsem pět dní a v neděli 18. 1. 2015 po půlnoci mi praskla ve spánku voda.
Vzbudila jsem manžela a pomalu se jelo do porodnice. Když sestry viděly ve dveřích moje obří břicho, vystrašily mě otázkou, zda vím váhový odhad, prý to bude macek… Na monitorech se nic nedělo a otevřená pouze na 1 cm, byla jsem tedy odeslána na pokoj se slovy, „jděte spát“. Spát se moc nedalo, měla jsem pravidelné kontrakce po 7 min a křížové bolesti. Celou noc až do 6 h do rána jsem si ulevovala na míči ve sprše. Ráno mě doktor vyšetřil a praskl mi zbytek plodové vody, voda byla zakalená - špenátově zelená.
Pak už klasický postup, klystýr a zavedení kanyly a následné vyšetření, kde zněl verdikt 4 cm a slabé kontrakce. Ale šla jsem již na porodní sál a mohla jsem alespoň zavolat manželovi, který dorazil cca v 10 h dopoledne. V tu dobu už se do mě valil oxytocin horem spodem (prý kvůli zakalené vodě a slabým kontrakcím) a byla jsem skoro po celou dobu napíchnutá na monitoru. Měla jsem šílené křížové bolesti, epidurál nezabral a já myslela, že je to moje poslední hodinka.
Když už mě pustila porodní asistentka do sprchy, tak netekla teplá voda a než začala téci teplá, tak jsem musela zase zpět na monitor. Takhle to šlo až do cca 15 h, mezitím mi porodní asistentka pořád zvyšovala dávku oxytocinu, nechtěla mi zajít branka a dítě neklesalo do porodních cest. Už jsem začínala mít nutkání tlačit, tak jsem dostala povolení přitlačovat, nejdříve v leže, pak přišla lékařka a po vyšetření konstatovala, že dítě je pořád moc nahoře, tak jsem musela přitlačovat ve stoje a to začal teprve ten správný mazec.
Už jsem neměla sílu, měla jsem jednu nekončící kontrakci a porodní asistentka mi pořád zvyšovala dávku oxytocinu. Vyčerpáním jsem usínala. Pak přišla opět lékařka provedla vyšetření se stejným verdiktem - dítě nesestupuje a branka nezašla. Já jsem začala hystericky a srabácky škemrat o císařský řez a dostala jsem od lékařky pěkně od plic vynadáno.
Nicméně mě zachránila moje porodní asistentka, která někde odchytila primáře. Ten, když přišel, sáhl (pardon za naturalistický popis, ale jinak se to říci nedá) do mě jako do březí krávy a pak už to byl šrumec. Podepisovala jsem papíry, PA mě holila, lapiduch mě nakládal na vozík, manžel mi balil věci a pak už si pamatuji jen sál, strašný strach a temno.
Jakub se narodil akutním císařským řezem v 16 h s mírami 4000 g a 54 cm, apgar 9-10-10 a měl 3× omotaný pupečník kolem krku. I kdybych tlačila jako pominutá, asi bych ho nikdy nedokázala porodit.
Kubu mi přinesla sestra na přisátí pouze jednou a pak mi přišla nějaká učeňka oznámit, že má kapačku a silnou žloutenku, ale víc jsem nedozvěděla, nikdo mi nedal žádné info. Až do druhého dne. Díky tomuto odloučení a strachu jsem se vůbec nerozkojila, ale to už by byl jiný příběh…
Toť můj porod, děkuji za přečtení a omlouvám se za délku.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 663
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 437
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 318
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 204
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18240
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2439
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2632
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2378
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1566
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....