Porod neporod
- Porod
- Karl-von-Bahnhof
- 17.07.15 načítám...
Jako těhotná jsem ráda četla deníčky ostatních uživatelek a představovala si, jak asi bude probíhat můj porod. A proto bych se teď, skoro půl roku po velkém třesku, chtěla o mé vzpomínky podělit i s ostatními a zároveň, s odstupem času, bych ráda zjistila, jestli to vážně bylo tak hrozné, jak mi všichni říkají...
Ani nevím, co mně ve státní svátek 8. 5. 2014 v 7:30 ráno přimělo tak časně vstát a udělat si těhotenský test. Dva dny opožděná menstruace byla u mě běžnou záležitostí, ale tentokrát bylo něco jinak… Test byl pozitivní a já nevěřícně rozbalovala a následně prováděla test č. 2, samozřejmě opět na mě vykoukly dvě modro-fialové čárky.
Těhotenství probíhalo bez komplikací, dny ubíhaly jeden jako druhý, od kontroly ke kontrole. Těšila jsem se na každý ultrazvuk a netrpělivě čekala na určení pohlaví, doufala jsem v holčičku. Ve 13. tt na mě z ultrazvuku vykoukl jasně viditelný MUŽSKÝ pohlavní orgán a chlapečka mi potvrzovali na každém dalším ultrazvuku.
Termín porodu jsem měla stanovený na 6. 1. 2015 a dle ultrazvuku 13. 1. 2015. Pro mírné křeče v břiše jsem jela pár dní před druhým termínem pro jistotu na kontrolu do nemocnice, kde si mě nechali tři dny na pozorování. Vše bylo v pořádku, ale asi mě chtěla mít paní doktorka z krku a rozhodla, že se bude vyvolávat.
Po tom, co jsem načetla o vyvolávaných porodech a viděla, jak holky z mého pokoje při násilném vyvolávání trpí, jsem se rozhodla vyvolání odmítnout, což se samozřejmě nelíbilo doktorům a začali mě strašit. Já jsem se nenechala a odjela domů, kde jsem netrpělivě a ke konci už dost hystericky očekávala, kdy už konečně přijde ten porod. Přenášela jsem pět dní a v neděli 18. 1. 2015 po půlnoci mi praskla ve spánku voda.
Vzbudila jsem manžela a pomalu se jelo do porodnice. Když sestry viděly ve dveřích moje obří břicho, vystrašily mě otázkou, zda vím váhový odhad, prý to bude macek… Na monitorech se nic nedělo a otevřená pouze na 1 cm, byla jsem tedy odeslána na pokoj se slovy, „jděte spát“. Spát se moc nedalo, měla jsem pravidelné kontrakce po 7 min a křížové bolesti. Celou noc až do 6 h do rána jsem si ulevovala na míči ve sprše. Ráno mě doktor vyšetřil a praskl mi zbytek plodové vody, voda byla zakalená - špenátově zelená.
Pak už klasický postup, klystýr a zavedení kanyly a následné vyšetření, kde zněl verdikt 4 cm a slabé kontrakce. Ale šla jsem již na porodní sál a mohla jsem alespoň zavolat manželovi, který dorazil cca v 10 h dopoledne. V tu dobu už se do mě valil oxytocin horem spodem (prý kvůli zakalené vodě a slabým kontrakcím) a byla jsem skoro po celou dobu napíchnutá na monitoru. Měla jsem šílené křížové bolesti, epidurál nezabral a já myslela, že je to moje poslední hodinka.
Když už mě pustila porodní asistentka do sprchy, tak netekla teplá voda a než začala téci teplá, tak jsem musela zase zpět na monitor. Takhle to šlo až do cca 15 h, mezitím mi porodní asistentka pořád zvyšovala dávku oxytocinu, nechtěla mi zajít branka a dítě neklesalo do porodních cest. Už jsem začínala mít nutkání tlačit, tak jsem dostala povolení přitlačovat, nejdříve v leže, pak přišla lékařka a po vyšetření konstatovala, že dítě je pořád moc nahoře, tak jsem musela přitlačovat ve stoje a to začal teprve ten správný mazec.
Už jsem neměla sílu, měla jsem jednu nekončící kontrakci a porodní asistentka mi pořád zvyšovala dávku oxytocinu. Vyčerpáním jsem usínala. Pak přišla opět lékařka provedla vyšetření se stejným verdiktem - dítě nesestupuje a branka nezašla. Já jsem začala hystericky a srabácky škemrat o císařský řez a dostala jsem od lékařky pěkně od plic vynadáno.
Nicméně mě zachránila moje porodní asistentka, která někde odchytila primáře. Ten, když přišel, sáhl (pardon za naturalistický popis, ale jinak se to říci nedá) do mě jako do březí krávy a pak už to byl šrumec. Podepisovala jsem papíry, PA mě holila, lapiduch mě nakládal na vozík, manžel mi balil věci a pak už si pamatuji jen sál, strašný strach a temno.
Jakub se narodil akutním císařským řezem v 16 h s mírami 4000 g a 54 cm, apgar 9-10-10 a měl 3× omotaný pupečník kolem krku. I kdybych tlačila jako pominutá, asi bych ho nikdy nedokázala porodit.
Kubu mi přinesla sestra na přisátí pouze jednou a pak mi přišla nějaká učeňka oznámit, že má kapačku a silnou žloutenku, ale víc jsem nedozvěděla, nikdo mi nedal žádné info. Až do druhého dne. Díky tomuto odloučení a strachu jsem se vůbec nerozkojila, ale to už by byl jiný příběh…
Toť můj porod, děkuji za přečtení a omlouvám se za délku.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 316
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 158
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 169
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 2942
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2178
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1052
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7346
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3971
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2970
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1879
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...