Porod neporod
Jako těhotná jsem ráda četla deníčky ostatních uživatelek a představovala si, jak asi bude probíhat můj porod. A proto bych se teď, skoro půl roku po velkém třesku, chtěla o mé vzpomínky podělit i s ostatními a zároveň, s odstupem času, bych ráda zjistila, jestli to vážně bylo tak hrozné, jak mi všichni říkají...
Ani nevím, co mně ve státní svátek 8. 5. 2014 v 7:30 ráno přimělo tak časně vstát a udělat si těhotenský test. Dva dny opožděná menstruace byla u mě běžnou záležitostí, ale tentokrát bylo něco jinak… Test byl pozitivní a já nevěřícně rozbalovala a následně prováděla test č. 2, samozřejmě opět na mě vykoukly dvě modro-fialové čárky.
Těhotenství probíhalo bez komplikací, dny ubíhaly jeden jako druhý, od kontroly ke kontrole. Těšila jsem se na každý ultrazvuk a netrpělivě čekala na určení pohlaví, doufala jsem v holčičku. Ve 13. tt na mě z ultrazvuku vykoukl jasně viditelný MUŽSKÝ pohlavní orgán a chlapečka mi potvrzovali na každém dalším ultrazvuku.
Termín porodu jsem měla stanovený na 6. 1. 2015 a dle ultrazvuku 13. 1. 2015. Pro mírné křeče v břiše jsem jela pár dní před druhým termínem pro jistotu na kontrolu do nemocnice, kde si mě nechali tři dny na pozorování. Vše bylo v pořádku, ale asi mě chtěla mít paní doktorka z krku a rozhodla, že se bude vyvolávat.
Po tom, co jsem načetla o vyvolávaných porodech a viděla, jak holky z mého pokoje při násilném vyvolávání trpí, jsem se rozhodla vyvolání odmítnout, což se samozřejmě nelíbilo doktorům a začali mě strašit. Já jsem se nenechala a odjela domů, kde jsem netrpělivě a ke konci už dost hystericky očekávala, kdy už konečně přijde ten porod. Přenášela jsem pět dní a v neděli 18. 1. 2015 po půlnoci mi praskla ve spánku voda.
Vzbudila jsem manžela a pomalu se jelo do porodnice. Když sestry viděly ve dveřích moje obří břicho, vystrašily mě otázkou, zda vím váhový odhad, prý to bude macek… Na monitorech se nic nedělo a otevřená pouze na 1 cm, byla jsem tedy odeslána na pokoj se slovy, „jděte spát“. Spát se moc nedalo, měla jsem pravidelné kontrakce po 7 min a křížové bolesti. Celou noc až do 6 h do rána jsem si ulevovala na míči ve sprše. Ráno mě doktor vyšetřil a praskl mi zbytek plodové vody, voda byla zakalená - špenátově zelená.
Pak už klasický postup, klystýr a zavedení kanyly a následné vyšetření, kde zněl verdikt 4 cm a slabé kontrakce. Ale šla jsem již na porodní sál a mohla jsem alespoň zavolat manželovi, který dorazil cca v 10 h dopoledne. V tu dobu už se do mě valil oxytocin horem spodem (prý kvůli zakalené vodě a slabým kontrakcím) a byla jsem skoro po celou dobu napíchnutá na monitoru. Měla jsem šílené křížové bolesti, epidurál nezabral a já myslela, že je to moje poslední hodinka.
Když už mě pustila porodní asistentka do sprchy, tak netekla teplá voda a než začala téci teplá, tak jsem musela zase zpět na monitor. Takhle to šlo až do cca 15 h, mezitím mi porodní asistentka pořád zvyšovala dávku oxytocinu, nechtěla mi zajít branka a dítě neklesalo do porodních cest. Už jsem začínala mít nutkání tlačit, tak jsem dostala povolení přitlačovat, nejdříve v leže, pak přišla lékařka a po vyšetření konstatovala, že dítě je pořád moc nahoře, tak jsem musela přitlačovat ve stoje a to začal teprve ten správný mazec.
Už jsem neměla sílu, měla jsem jednu nekončící kontrakci a porodní asistentka mi pořád zvyšovala dávku oxytocinu. Vyčerpáním jsem usínala. Pak přišla opět lékařka provedla vyšetření se stejným verdiktem - dítě nesestupuje a branka nezašla. Já jsem začala hystericky a srabácky škemrat o císařský řez a dostala jsem od lékařky pěkně od plic vynadáno.
Nicméně mě zachránila moje porodní asistentka, která někde odchytila primáře. Ten, když přišel, sáhl (pardon za naturalistický popis, ale jinak se to říci nedá) do mě jako do březí krávy a pak už to byl šrumec. Podepisovala jsem papíry, PA mě holila, lapiduch mě nakládal na vozík, manžel mi balil věci a pak už si pamatuji jen sál, strašný strach a temno.
Jakub se narodil akutním císařským řezem v 16 h s mírami 4000 g a 54 cm, apgar 9-10-10 a měl 3× omotaný pupečník kolem krku. I kdybych tlačila jako pominutá, asi bych ho nikdy nedokázala porodit.
Kubu mi přinesla sestra na přisátí pouze jednou a pak mi přišla nějaká učeňka oznámit, že má kapačku a silnou žloutenku, ale víc jsem nedozvěděla, nikdo mi nedal žádné info. Až do druhého dne. Díky tomuto odloučení a strachu jsem se vůbec nerozkojila, ale to už by byl jiný příběh…
Toť můj porod, děkuji za přečtení a omlouvám se za délku.
Přečtěte si také
Milenec mi slíbil nový život. Pak jsem uviděla jeho těhotnou manželku
- Anonymní
- 11.10.26
- 93
Tvrdil, že jeho manželství už dávno skončilo a čeká jen na správnou chvíli, kdy se odstěhuje. Věřila jsem mu a začala plánovat naši společnou budoucnost. Pak jsem na internetu našla fotografie,...
Dceřiny spolužačky chodí do školy jako lehké děvy. Proč jim to rodiče dovolí?
- Anonymní
- 11.10.26
- 91
Ráno před školou je někdy zajímavější podívaná než módní přehlídka. Jen místo modelek postávají před vchodem holky, kterým ještě není ani patnáct. A já si čím dál častěji říkám, jestli jsem jediná,...
Manželka mě šokovala návrhem. Prý má nápad, jak oživit náš milostný život
- Anonymní
- 11.10.26
- 138
S Lídou jsme spolu už nějaký ten pátek. A poslední roky je náš milostný život dost nudný. Před ní bych to neřekl, ale tuším, že to cítí podobně. Ani jeden jsme nějak nedokázali vymyslet, jak ho...
Občas s ním spím jen proto, aby byl doma klid. A začínám z toho mít špatný pocit
- Anonymní
- 11.10.26
- 113
Přiznat si to není zrovna příjemné. Někdy s přítelem spím, i když sama vůbec nemám chuť. Ne proto, že by mě nutil. On na mě netlačí tak, abych nemohla říct ne. Spíš tlačím sama na sebe a mám pocit,...
Máma chce, abych k ní jezdila častěji. Jenže mě pokaždé rozhodí
- Anonymní
- 11.10.26
- 102
Moje máma si poslední dobou stěžuje, že k ní málo jezdím. A já vlastně chápu, že jí to může být líto. Jenže kdykoli se návštěva blíží, začínám mít trochu sevřený žaludek. Vím totiž, jak bude probíhat.
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 656
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 1431
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 2174
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 673
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 610
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...