Je lepší rodit přirozeně, nebo sekcí?

Skoro před 8 a skoro před 10 lety jsem sepsala dva deníčky mých porodů. Jaký byl ten třetí?

Když mladšímu synovi byly 3 roky, rozhodla jsem se podstoupit abdominoplastiku se sešitím břišních svalů a o rok později plastiku hráze. Vše bylo „příčinou“ obou těhotenství a porodů. Na obě operace jsem šla s tím, že naše rodina je kompletní.

Uběhlo pár let a já pořád toužila po miminku, i když můj věk patřil k těm vyšším, ale i tak jsem to „riskla“ a za dva cykly se podařilo. Bylo mi skoro 36 let a já otěhotněla potřetí.

Měla jsem fajn práci, kde jsem chtěla zůstat až do mateřské. Na prvním ultrazvuku v 8. týdnu se pan doktor hodně dlouho zakoukal, až mě to vyděsilo. Žije? Jo jo, odpověděl doktor a dál koukal do monitoru. Máte tady kromě plodu myom o velikosti 10×10 cm. Co s ním budeme dělat? Zeptala jsem se. Teď už nic a objednává mě na další kontrolu za 6 týdnů.

Vše probíhalo v pořádku, 1. screening negativní a vzhledem k mému věku jsem si zaplatila i Prenascan. Dvakrát jsem šla na odběr krve a dvakrát se nepodařilo test vyhodnotit - málo DNA plodu. Tak mi nezbývalo nic, než jen věřit screeningu a že 1:4400 bude stačit.

Silvestr a mě začaly bolesti v zádech, přirovnala bych je ke kontrakcím, ale ta bolest byla neustálá bez přestávky. Vyjela jsem do nemocnice.
Kromě objemného myomu nic nenašli, chtěli si mě tam nechat, ale na to jsem nebyla připravená. Tak jsem zkoušela ještě domácí prostředí.
Vydrželo to dva dny, kdy jsem vyrazila znovu. Tentokrát jiná doktorka říkala, že možná mi myom tlačí na ledvinu a proto mám bolesti. Dostala jsem žádanku na urologii. Urologie hrůza, za 3 minuty jsem byla z ordinace pryč s tím, že je všechno v pořádku.

Pondělí 3. 1. jsem vyrazila potřetí s již už nesnesitelnými bolestmi a sbalenými věcmi s tím, že už tam zůstanu. Dorazím a v čekárně asi čtyři pacientky.
Už to nedávám a brečím bolestí. Naštěstí si toho sestry všimly a všechny čtyři čekající „přeskakuji“. V ordinaci mladý doktor, který si po chvilce volá „posilu“.
Moc toho nevykoumali, ale já už zůstávám a těším se na léky, co mi bolest utiší. Berou mi krev. Vyšší CRP, mám antibiotika a v kapačce paracetamol. Přichází menší úleva. Domů se dostávám až mi klesne CRP, což bylo v pátek. Od propuštění docházím do rizikové poradny a mám neschopenku, takže plán chodit do práce až do mateřské nevyšel.

2. screening a test na cukrovku v pořádku. Ve 29. týdnu mi pravidelně tvrdne břicho, již to trvalo asi 4 hodiny, tak jsem raději vyrazila. Opět si mě tam nechali, napíchali kortikoidy na dozrání plic - kdyby náhodou. Něco do kapačky na zastavení tvrdnutí. Strávila jsem tam víkend, odpočinula si tam a poznala fajn maminku, se kterou jsme v kontaktu doteď.

3. screening vcelku v pořádku, rychlejší průtoky pupečníkem. Za týden další ultrazvuk, na dalším ultrazvuku opět rychlé průtoky, to už se mi moc nelíbílo, ale doktoři jsou v klidu. Takto chodím na ultrazvuky každý týden, někdy jsou průtoky v pořádku, další ultrazvuk zase rychlý. Miminko vždy menší, prý to bude drobné miminko. Na posledním ultrazvuku ve 36+2 týdnu vážilo 2 500 gramů.

Jak budu rodit? Stále jsem nevěděla jak. Co doktor, to názor. Od ledna mi říkali, že kvůli myomu císařem. Poté se zjistilo, že myom není porodní překážkou. Jenže co ta plastika hráze? Mám se nechat znovu „trhnout“ nebo raději zkusit na potřetí císaře a mít srovnání? Ve 37. týdnu dostávám
termín císaře na 22. 6. 2021 ve 39+0.

Je 15. 6. 2021 a už asi 4 hodiny mám pravidelné tvrdnutí s bolestí do zad. Že by? Zkusila jsem to a vyrazila. Nic. Kontrakce sice jsou, ale nevedou k otevírání. Přetrvávám na boxu do rána. V 5 hodin ustávají, ale v 7 hodin se zase vracejí. Bez změny nálezu. Doktoři se poradili a zařadili mě do programu na 16. 6.. Juuu, zítra budeme mít miminko. Kupodivu jsem se hezky vyspala, ale na řadu jsem šla až ve 12 hodin. To bylo čekání, ale dočkala jsem se.

16. 6. 2021 ve 12:38 hodin se nám narodilo naše 3. štěstí, láska a na potřetí holčička - Anežka. Malinkatá 2 390 gramů a 46 cm, ale zdravá a nádherná. Teprve teď jsme kompletní.

Je lepší rodit císařem nebo přirozeně? Každé má „své“… Císař nakonec asi nebyl až tak úplně hrozný, bolelo to, ale za týden jsem byla téměř v pořádku. Jako mínus je absence bondingu a separace, když jsem byla na JIPu. Byla jsem rozhodnutá se „prát“, že nechci seperaci, v hlavě připravený co chci, ale nakonec k tomu nedošlo a byla jsem ráda, že to nějak dávám.