Potratila jsem a on odjel radši za mámou. Co mi k tomu řekl, mi vyrazilo dech

S partnerem jsme spolu rok a půl. On hodně sportuje, má své kamarády, občas si zajde s nimi ven – to mu vůbec nevyčítám. Myslím, že mu dávám dost prostoru, aby mohl dělat věci, které má rád. Jenže je tu něco, s čím se pořád nemůžu srovnat. Je příliš fixovaný na své rodiče.

Potratila jsem a on odjel radši za mámou. Co mi k tomu řekl, mi vyrazilo dech Potratila jsem a on odjel radši za mámou. Co mi k tomu řekl, mi vyrazilo dech Zdroj: Canva

Pokud je léto, tráví u nich skoro každý víkend. V týdnu k nim zajede také. Když zrovna nejsou hezké víkendy vhodné na grilování a čas u bazénu, stejně tam jede aspoň dva víkendy v měsíci. Pro mě to znamená, že spoustu času nejsme spolu. Snažila jsem se mu říct, že bych ráda víkendy trávila s ním – cestovali bychom, byli doma, budovali náš vztah. On ale vždycky odjede k rodičům.

Nejvíc mě to zasáhlo, když jsem potratila ve 3. měsíci. Byl to pro mě těžký okamžik a potřebovala jsem ho mít vedle sebe. On se mnou sice byl pár dní, ale pak jel zase k rodičům. Dokonce i druhý víkend po sobě, i když jsem ho prosila, aby tentokrát zůstal. Nedokázal mi vysvětlit proč. Přímo jsem se ho zeptala, proč se mnou teď nemůže být, odpověděl, že jeho máma ho potřebuje. Mlčel a já měla pocit, že je prostě automaticky naučený zajet domů a vůbec ho nenapadá jiná varinata. A takhle z vnějšku mu tenhle návrh nejde vložit do hlavy.

Jeho rodiče ho nijak nepotřebují, nejde o to, že by jim pomáhal. Prostě tam sedí, povídají si, pijí alkohol. Často je tam i jeho bratr, který má dům hned vedle. Ten má se svou ženou problémy, protože i ona tráví víkendy se svými rodiči, a jejich rodina se tím rozkládá. Partner to vidí, ale sám dělá totéž.

Já u jeho rodičů čas trávit nechci. Sama jsem se složitě učila oddělit od těch svých a nechci svůj život znovu podřizovat někomu jinému. Připadá mi nefér, že bych měla jezdit za jeho rodiči, když se to po něm vůči mým neočekává.

Stojím na křižovatce. Chci žít vlastní život, mít partnerský vztah, kde spolu trávíme čas a kde budujeme společnou budoucnost. Jenže on se pořád vrací zpátky k původní rodině, jako by tam byl jeho skutečný život. Někdy mi přijde, že je to tak pro něj prostě pohodlnější - obsatarné jídlo, dlouhé ranní vyspávání. Nemusí nic plánovat, převzít za sebe nedejbože za nás zodpovědnost. Prostě „mama hotel“.

Mluvila jsem s ním o tom, ale nikdy to nikam nevedlo. Mlčí, odmítá kompromis. Já začínám vidět jako jedinou možnost rozchod. Protože pokud si partner neuvědomí, že k založení vlastní rodiny je potřeba i odstřihnout se od té původní, nikdy se neposuneme dál.

PS: Neplánovali jsme spolu rodinu, otěhotněla jsem vlastně náhodou, přestože používám antikoncepci. Na miminko jsem se ale začala rychle těšit a možná právě i tím mi došlo a přidalo na naléhavosti, jestli jsem s mužem, se kterým chci rodinu.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
3847
12.9.25 10:19

Ztrácíš s ním čas.

  • načítám...
  • Zmínit
12.9.25 14:00

Jak se říká, nic se neděje náhodou. Myslím, že když si čekala miminko, tak sis moc dobře uvědomila, jak by to u Vás pak vypadalo - Ty sama s dítětem doma a on u svých rodičů, lehárko, servis… Přijde mi, že s těma sobcema se teď roztrhl pytel… Odpověděla sis na to sama - toto není chlap pro rodinu, pro Tebe, co by se postaral..Vždyť ani neumí odpovědět na to, proč tam jezdí…Je to tak daleko, že tam musí přespávat? A jak on se stavěl k miminku? A k potratu? Když Ti nevyhověl a nezůstal s tebou ani v takove situaci, fakt to není muž, co je Te hoden. Pryč od něj!

  • načítám...
  • Zmínit
12.9.25 14:01

Jo a přečti si deníček z 9.9. " Jsi jenom ženská, moje máma to zvládá líp", to jako varování, jak to pak může dopadnout :zed: :cert:

  • načítám...
  • Zmínit