Proč?
Za celý život jsem si prošla mnohými věcmi. Dětským domovem, týráním, znásilněním i porodem v 16 letech. Syna mám u sebe a starám se o něj, ale co jsem zažila teď, mě už naprosto zlomilo. Neustále přemýšlím, proč? Proč pořád já?
Ano, mám syna, kterého sem porodila v 16 letech. Těhotenství i porod, všechno proběhlo v naprostém pořádku, člověk by ani nečekal, že to půjde takto bez problémů. Nebyla jsem na dítě v té době připravená, ale najednou jsem ho držela v náručí a musela se rozhodnout.
Rozhodla jsem se tak, že se tomu postavím čelem a začala o svého syna pečovat, pod dohledem, abych se ujistila, že vše dělám správně. Byla jsem na něj sama, jen Já a Můj syn. Přesto mi celý život dal na jinou úroveň a já byla s ním velmi šťastná, protože jeho láska mi dokázala prohřát mé tolikrát zničené srdce.
Nyní je mu už 6 let, chodí do přípravné třídy a příští rok do školy.; 
Po dlouhé době jsem si našla partnera, který má krásný vztah k dětem, miluje mě i mé dítě, a chtěl by i své vlastní.
Já jsem už dlouho toužila po dalším uzlíčku štěstí, malej by už tak byl vcelku věkově daleko od svého sourozence. A je to krásné držet to nevinné stvořeníčko v náručí, které vás potřebuje a bude potřebovat celý život. ♥
Dohodli jsme se tedy tak, že se začneme snažit. Sic bez nějakých ovulačních testů, čajů, či podpůrných vitamínů, prostě aby to nebyl hon na miminko, ale aby přišlo, pokud má. Měsíce plynuly a neustále nic.
Přišla nám celozávodní dovolená v práci, tak jsme si zařídili dovolenou a taky odletěli. Menstruaci jsem měla vždy nepravidelnou, a tak jsem věděla, že si to jen tak spočítat nemůžu. Ale tušila jsem, že někdy během dovolené či ke konci bych to měla dostat.
Ovšem na dovolené jsem na toto myšlenky vůbec neměla, užívali jsme si tam ty teplé dny. A já na to nemyslela. Přiletěli jsme zpět a druhý den jsme šli opět do práce. Utekl takto týden v práci a mě to začalo hlodat. Koupili jsme tedy dva těhotenské testy s tím, že si je ráno udělám.
Ovšem druhý den jsem začala špinit, tak jsem si říkala: „Aha tak už přišla, zase plané naděje.“
Krvácela jsem ale hrozně dlouho a čím dál víc, bylo to silnější a silnější. Gynekolog měl dovolenou, tak jsem šla k praktickému, že mám bolesti, a dlouho krvácím. Vůbec mě nenapadlo, co by to mohlo být. Vystavil mi neschopenku a poslal do nemocnice, že si myslí, že jsem potratila.
Druhý den ráno jsem tedy jela do nemocnice přemítala jsem, co mě čeká, protože jsem nevěděla, co to tedy je. Přišla jsem do místnosti a pan doktor do mně dal ultrazvuk. Nikdy nezapomenu, co mi řekl: „Podívejte, tady je, akorát už není živé. Tělo se ho snaží zbavit, pošlu vás na revizi.“
Byla jsem zdrcená, slzy mi tekly po tvářích. Vypsali mi různé papíry, které jsem musela podepsat. Na ruku jsem dostala červený proužek.
Vyšla jsem ven do čekárny, kterou jsem musela projít. Seděly tam samé těhulky, a já se na ně nemohla dívat. Každá se na mě dívala protože jsem slzy zastavit nemohla. Hlavou se mi honilo milion věcí.
V nemocničním pokoji jsem nevěděla, co mám dělat. Byla jsem zoufalá, a na zákrok jsem čekala dlouho - 10 hodin bez pití, tak mě hrozně bolela hlava a stále jsem brečela. Nevěděla jsem ani, kdy na zákrok půjdu. Neustále mě posouvali a já si mezitím neustále hladila to své bříško, až mě teda v 18 hodin vzali.
Po zákroku jsem brečela 3,5 hodin v kuse. Doktorka mi dala infuzi a řekla mi, že je to normální, stejně jsem ale měla v hlavě prázdno. Prosila jsem primáře třikrát, aby mě pustil domů. Přítel jel domů ještě z práce, tak mě vyzvedl.
I pro něj to bylo velmi těžké, ovšem snažil se mě hodně podržet a staral se o mě, jak nejlépe dokázal, ale šlo vidět, že tam uvnitř hodně trpí. Ale nechtěl mi tím ubližovat.
Vzhledem ke své práci, která je fyzicky i psychicky náročná, jsem musela být docela dost dlouho doma. Četla jsem si tady všechny rady, nakoupila čaje, vitamíny, kapky, ovu testy, a nedokázala myslet na nic jinýho.
Říkala jsem si, že jakmile půjdu zpět do práce, myšlenky budou jinde, ale není to tak. Je to už 4 týdny, ale stále to bolí. Člověk si pokládá otázky. V 16 jsem na to byla sama a přesto synka mám a snažila jsem se mu přes těžké situace udělat hezké dětství.
Teď, když vím, že bychom byli úplná rodina, a ani jedno dítě by nepostrádalo lásku, pracujeme oba, a já už jsem taky vyspělejší, děti by byli zabezpečené, tak mě potká něco takového. Nemůžu se s tím srovnat. Tečou mi slzy, jen to opět píšu. Myslím na to, jak by vypadalo, jestli by to byla holčička či chlapeček…
Nevím, jestli někdy už na to nebudu tolik myslet. Snad to není moc dlouhé, očekávám i kritiku vzhledem k mému synovi, ale já jsem hrdá, že ho mám. Je to má jediná vlastní rodina.
Přečtěte si také
Máma se vrátila k příteli, který ji málem zabil. Mám o ni obrovský strach
- Anonymní
- 01.09.26
- 3
Je mi 25 let a mamce 45. Celý život tak nějak pořád hledá toho pravého. Nikdy jsem jí v tomhle moc nerozuměla. Ona prostě nedokáže být sama. Tři manželství, tři rozvody a několik dalších vztahů jen...
Dcera nechce jezdit k tátovi. On tvrdí, že ji proti němu navádím
- Anonymní
- 01.09.26
- 47
Po rozchodu jsme se s bývalým domluvili, že dcera u něj bude každý druhý víkend. Jenže poslední měsíce před odjezdem pláče, bolí ji břicho a prosí mě, abych ji tam neposílala. Když jsem to začala...
„Mít jedináčka je sobecké!“ řve tchyně. Přitom sama vychovala jen jedno dítě
- Anonymní
- 01.09.26
- 83
Náš syn je na světě zázrakem. Můj porod byl jedno velké trauma, na které do smrti nezapomenu – nastaly vážné komplikace a lékaři na sále bojovali o život můj i o život miminka. Zvládli jsme to jen...
Život mě zkouší ze všech stran. Zvládnu to?
- kristyna dostalova
- 01.09.26
- 90
Ani nevíš, že procitneš a svět ti přinese tolik věcí, o kterých můžeš polemizovat. Pro ženy i muže je to leckdy náročné, ale zároveň krásně vyvážené období plné vzpomínek.
Ve dvaceti jsem přesně věděla, jak budu žít po čtyřicítce. Realita je úplně jiná
- Anonymní
- 31.08.26
- 3511
Tento deníček je spíš takové zamyšlení, bilancování. Nedávno jsem sfoukla 40 svíček – samozřejmě symbolicky – a tak nějak na mě dolehlo, že už rozhodně nejsem mladá. Střední věk, to zní hrozně....
Manžel chce třetí dítě. Já už ale další mateřství nezvládnu
- Anonymní
- 31.08.26
- 2181
Máme dvě malé děti a manžel začal mluvit o třetím. Vždycky si prý přál velkou rodinu a nechce, abychom jednou litovali, že jsme to nezkusili. Jenže já jsem po dvou těhotenstvích, porodech a letech...
V Tunisku jsem zjistila, že all inclusive neznamená, že si můžete odpočinout
- Anonymní
- 31.08.26
- 4022
Když jsme vybírali dovolenou, manžel rázně prohlásil, že do Egypta nikdy. Tam totiž hrozí střevní potíže, o které rozhodně nestojíme. Ale kam tedy, když je všude tak draho? Nakonec to vyhrálo...
Máma nás celý život ignorovala. Teď je nemocná a chce, abychom se starali
- Anonymní
- 31.08.26
- 10455
Máma teď leží v nemocnici a moje sestra jí nosí ovoce, pyžamo a časopisy. Já tam nechodím. A čím víc se na mě rodina dívá jako na bezcitnou dceru, tím víc si říkám, jestli bych se za to vlastně...
Sestra mi pořád dává svoje dítě na hlídání. Když odmítnu, jsem sobec
- Anonymní
- 31.08.26
- 4257
Nejdřív jsem sestře pohlídala syna jednou za čas, protože jsem jí chtěla pomoct. Jenže z občasné výpomoci se stala samozřejmost. Dnes mi vozí dítě skoro každý pátek a rodina se tváří, že když jsem...
„Trestáš vlastní děti!“ Vyčítá mi rodina, že jsem omezila kontakt s babičkou
- Anonymní
- 30.08.26
- 12563
U vlastní mámy člověk tak nějak automaticky čeká, že bude stát na jeho straně. Jenže já jsem zjistila, že někdy může být největší problém právě to, když vlastní rodina odmítne přijmout, že už...
. Ted uz musi byt jenom lip 
Vždy po takovéto smutné události následovalo otěhotnění a kupodivu pohodové těhotenství, ted tu mám dvě zdravé děti a jsem za ně štastná!!
,nektere i v II trimestru, deti jeste nemam 
