Proč?
- Prázdná náruč
- Milka111
- 13.10.16 načítám...
Za celý život jsem si prošla mnohými věcmi. Dětským domovem, týráním, znásilněním i porodem v 16 letech. Syna mám u sebe a starám se o něj, ale co jsem zažila teď, mě už naprosto zlomilo. Neustále přemýšlím, proč? Proč pořád já?
Ano, mám syna, kterého sem porodila v 16 letech. Těhotenství i porod, všechno proběhlo v naprostém pořádku, člověk by ani nečekal, že to půjde takto bez problémů. Nebyla jsem na dítě v té době připravená, ale najednou jsem ho držela v náručí a musela se rozhodnout.
Rozhodla jsem se tak, že se tomu postavím čelem a začala o svého syna pečovat, pod dohledem, abych se ujistila, že vše dělám správně. Byla jsem na něj sama, jen Já a Můj syn. Přesto mi celý život dal na jinou úroveň a já byla s ním velmi šťastná, protože jeho láska mi dokázala prohřát mé tolikrát zničené srdce.
Nyní je mu už 6 let, chodí do přípravné třídy a příští rok do školy.; 
Po dlouhé době jsem si našla partnera, který má krásný vztah k dětem, miluje mě i mé dítě, a chtěl by i své vlastní.
Já jsem už dlouho toužila po dalším uzlíčku štěstí, malej by už tak byl vcelku věkově daleko od svého sourozence. A je to krásné držet to nevinné stvořeníčko v náručí, které vás potřebuje a bude potřebovat celý život. ♥
Dohodli jsme se tedy tak, že se začneme snažit. Sic bez nějakých ovulačních testů, čajů, či podpůrných vitamínů, prostě aby to nebyl hon na miminko, ale aby přišlo, pokud má. Měsíce plynuly a neustále nic.
Přišla nám celozávodní dovolená v práci, tak jsme si zařídili dovolenou a taky odletěli. Menstruaci jsem měla vždy nepravidelnou, a tak jsem věděla, že si to jen tak spočítat nemůžu. Ale tušila jsem, že někdy během dovolené či ke konci bych to měla dostat.
Ovšem na dovolené jsem na toto myšlenky vůbec neměla, užívali jsme si tam ty teplé dny. A já na to nemyslela. Přiletěli jsme zpět a druhý den jsme šli opět do práce. Utekl takto týden v práci a mě to začalo hlodat. Koupili jsme tedy dva těhotenské testy s tím, že si je ráno udělám.
Ovšem druhý den jsem začala špinit, tak jsem si říkala: „Aha tak už přišla, zase plané naděje.“
Krvácela jsem ale hrozně dlouho a čím dál víc, bylo to silnější a silnější. Gynekolog měl dovolenou, tak jsem šla k praktickému, že mám bolesti, a dlouho krvácím. Vůbec mě nenapadlo, co by to mohlo být. Vystavil mi neschopenku a poslal do nemocnice, že si myslí, že jsem potratila.
Druhý den ráno jsem tedy jela do nemocnice přemítala jsem, co mě čeká, protože jsem nevěděla, co to tedy je. Přišla jsem do místnosti a pan doktor do mně dal ultrazvuk. Nikdy nezapomenu, co mi řekl: „Podívejte, tady je, akorát už není živé. Tělo se ho snaží zbavit, pošlu vás na revizi.“
Byla jsem zdrcená, slzy mi tekly po tvářích. Vypsali mi různé papíry, které jsem musela podepsat. Na ruku jsem dostala červený proužek.
Vyšla jsem ven do čekárny, kterou jsem musela projít. Seděly tam samé těhulky, a já se na ně nemohla dívat. Každá se na mě dívala protože jsem slzy zastavit nemohla. Hlavou se mi honilo milion věcí.
V nemocničním pokoji jsem nevěděla, co mám dělat. Byla jsem zoufalá, a na zákrok jsem čekala dlouho - 10 hodin bez pití, tak mě hrozně bolela hlava a stále jsem brečela. Nevěděla jsem ani, kdy na zákrok půjdu. Neustále mě posouvali a já si mezitím neustále hladila to své bříško, až mě teda v 18 hodin vzali.
Po zákroku jsem brečela 3,5 hodin v kuse. Doktorka mi dala infuzi a řekla mi, že je to normální, stejně jsem ale měla v hlavě prázdno. Prosila jsem primáře třikrát, aby mě pustil domů. Přítel jel domů ještě z práce, tak mě vyzvedl.
I pro něj to bylo velmi těžké, ovšem snažil se mě hodně podržet a staral se o mě, jak nejlépe dokázal, ale šlo vidět, že tam uvnitř hodně trpí. Ale nechtěl mi tím ubližovat.
Vzhledem ke své práci, která je fyzicky i psychicky náročná, jsem musela být docela dost dlouho doma. Četla jsem si tady všechny rady, nakoupila čaje, vitamíny, kapky, ovu testy, a nedokázala myslet na nic jinýho.
Říkala jsem si, že jakmile půjdu zpět do práce, myšlenky budou jinde, ale není to tak. Je to už 4 týdny, ale stále to bolí. Člověk si pokládá otázky. V 16 jsem na to byla sama a přesto synka mám a snažila jsem se mu přes těžké situace udělat hezké dětství.
Teď, když vím, že bychom byli úplná rodina, a ani jedno dítě by nepostrádalo lásku, pracujeme oba, a já už jsem taky vyspělejší, děti by byli zabezpečené, tak mě potká něco takového. Nemůžu se s tím srovnat. Tečou mi slzy, jen to opět píšu. Myslím na to, jak by vypadalo, jestli by to byla holčička či chlapeček…
Nevím, jestli někdy už na to nebudu tolik myslet. Snad to není moc dlouhé, očekávám i kritiku vzhledem k mému synovi, ale já jsem hrdá, že ho mám. Je to má jediná vlastní rodina.
Přečtěte si také
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 527
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 1620
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1021
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 4355
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 1302
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 4632
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
Moje přítelkyně nemá nikdy dost. Kamarádi mi to závidí, já z toho šílím
- Anonymní
- 29.04.26
- 3535
Jana je krásná žena, která je navíc sexuálně velmi náruživá. Všichni si myslí, že je to výhoda. Kluci v hospodě mi říkají, jak skvěle jsem si vybral. Já se tvářím jako „borec“, ale ve skutečnosti...
Dcera (14) odešla k otci za „svobodou“: Ničí si budoucnost a já to mám platit
- Anonymní
- 29.04.26
- 1791
Dneska jsem ze skříně v dětském pokoji vyndala poslední učebnici dějepisu, kterou si tu Klára zapomněla. Sedla jsem si na její postel a rozbrečela se. Ne proto, že by mi chyběl její smích – ten už...
Lékař mi odmítl napsat Mounjaro. Uvažuju, že si ho seženu „jinde“
- Anonymní
- 29.04.26
- 1910
Dneska jsem odcházela z ordinace a měla jsem regulérně slzy v očích. Cítila jsem se ponížená, odmítnutá a neuvěřitelně naštvaná. Šla jsem tam s takovou nadějí! Říkala jsem si, že konečně existuje...
Naše vymodlená holčička se ve školce mění v agresorku. Denně jsem na koberečku
- Anonymní
- 29.04.26
- 1367
Na Anežku jsme čekali pět let. Už jsme měli zažádáno o adopci, když se konečně po pátém umělém oplodnění zadařilo a já donosila zdravou a krásnou holčičku. Strašně jsem si přála právě dceru,...
. Ted uz musi byt jenom lip 
Vždy po takovéto smutné události následovalo otěhotnění a kupodivu pohodové těhotenství, ted tu mám dvě zdravé děti a jsem za ně štastná!!
,nektere i v II trimestru, deti jeste nemam 
