Proč?
Za celý život jsem si prošla mnohými věcmi. Dětským domovem, týráním, znásilněním i porodem v 16 letech. Syna mám u sebe a starám se o něj, ale co jsem zažila teď, mě už naprosto zlomilo. Neustále přemýšlím, proč? Proč pořád já?
Ano, mám syna, kterého sem porodila v 16 letech. Těhotenství i porod, všechno proběhlo v naprostém pořádku, člověk by ani nečekal, že to půjde takto bez problémů. Nebyla jsem na dítě v té době připravená, ale najednou jsem ho držela v náručí a musela se rozhodnout.
Rozhodla jsem se tak, že se tomu postavím čelem a začala o svého syna pečovat, pod dohledem, abych se ujistila, že vše dělám správně. Byla jsem na něj sama, jen Já a Můj syn. Přesto mi celý život dal na jinou úroveň a já byla s ním velmi šťastná, protože jeho láska mi dokázala prohřát mé tolikrát zničené srdce.
Nyní je mu už 6 let, chodí do přípravné třídy a příští rok do školy.; 
Po dlouhé době jsem si našla partnera, který má krásný vztah k dětem, miluje mě i mé dítě, a chtěl by i své vlastní.
Já jsem už dlouho toužila po dalším uzlíčku štěstí, malej by už tak byl vcelku věkově daleko od svého sourozence. A je to krásné držet to nevinné stvořeníčko v náručí, které vás potřebuje a bude potřebovat celý život. ♥
Dohodli jsme se tedy tak, že se začneme snažit. Sic bez nějakých ovulačních testů, čajů, či podpůrných vitamínů, prostě aby to nebyl hon na miminko, ale aby přišlo, pokud má. Měsíce plynuly a neustále nic.
Přišla nám celozávodní dovolená v práci, tak jsme si zařídili dovolenou a taky odletěli. Menstruaci jsem měla vždy nepravidelnou, a tak jsem věděla, že si to jen tak spočítat nemůžu. Ale tušila jsem, že někdy během dovolené či ke konci bych to měla dostat.
Ovšem na dovolené jsem na toto myšlenky vůbec neměla, užívali jsme si tam ty teplé dny. A já na to nemyslela. Přiletěli jsme zpět a druhý den jsme šli opět do práce. Utekl takto týden v práci a mě to začalo hlodat. Koupili jsme tedy dva těhotenské testy s tím, že si je ráno udělám.
Ovšem druhý den jsem začala špinit, tak jsem si říkala: „Aha tak už přišla, zase plané naděje.“
Krvácela jsem ale hrozně dlouho a čím dál víc, bylo to silnější a silnější. Gynekolog měl dovolenou, tak jsem šla k praktickému, že mám bolesti, a dlouho krvácím. Vůbec mě nenapadlo, co by to mohlo být. Vystavil mi neschopenku a poslal do nemocnice, že si myslí, že jsem potratila.
Druhý den ráno jsem tedy jela do nemocnice přemítala jsem, co mě čeká, protože jsem nevěděla, co to tedy je. Přišla jsem do místnosti a pan doktor do mně dal ultrazvuk. Nikdy nezapomenu, co mi řekl: „Podívejte, tady je, akorát už není živé. Tělo se ho snaží zbavit, pošlu vás na revizi.“
Byla jsem zdrcená, slzy mi tekly po tvářích. Vypsali mi různé papíry, které jsem musela podepsat. Na ruku jsem dostala červený proužek.
Vyšla jsem ven do čekárny, kterou jsem musela projít. Seděly tam samé těhulky, a já se na ně nemohla dívat. Každá se na mě dívala protože jsem slzy zastavit nemohla. Hlavou se mi honilo milion věcí.
V nemocničním pokoji jsem nevěděla, co mám dělat. Byla jsem zoufalá, a na zákrok jsem čekala dlouho - 10 hodin bez pití, tak mě hrozně bolela hlava a stále jsem brečela. Nevěděla jsem ani, kdy na zákrok půjdu. Neustále mě posouvali a já si mezitím neustále hladila to své bříško, až mě teda v 18 hodin vzali.
Po zákroku jsem brečela 3,5 hodin v kuse. Doktorka mi dala infuzi a řekla mi, že je to normální, stejně jsem ale měla v hlavě prázdno. Prosila jsem primáře třikrát, aby mě pustil domů. Přítel jel domů ještě z práce, tak mě vyzvedl.
I pro něj to bylo velmi těžké, ovšem snažil se mě hodně podržet a staral se o mě, jak nejlépe dokázal, ale šlo vidět, že tam uvnitř hodně trpí. Ale nechtěl mi tím ubližovat.
Vzhledem ke své práci, která je fyzicky i psychicky náročná, jsem musela být docela dost dlouho doma. Četla jsem si tady všechny rady, nakoupila čaje, vitamíny, kapky, ovu testy, a nedokázala myslet na nic jinýho.
Říkala jsem si, že jakmile půjdu zpět do práce, myšlenky budou jinde, ale není to tak. Je to už 4 týdny, ale stále to bolí. Člověk si pokládá otázky. V 16 jsem na to byla sama a přesto synka mám a snažila jsem se mu přes těžké situace udělat hezké dětství.
Teď, když vím, že bychom byli úplná rodina, a ani jedno dítě by nepostrádalo lásku, pracujeme oba, a já už jsem taky vyspělejší, děti by byli zabezpečené, tak mě potká něco takového. Nemůžu se s tím srovnat. Tečou mi slzy, jen to opět píšu. Myslím na to, jak by vypadalo, jestli by to byla holčička či chlapeček…
Nevím, jestli někdy už na to nebudu tolik myslet. Snad to není moc dlouhé, očekávám i kritiku vzhledem k mému synovi, ale já jsem hrdá, že ho mám. Je to má jediná vlastní rodina.
Přečtěte si také
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 12
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 66
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2911
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2004
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3666
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 12947
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 993
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7413
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 3176
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 1565
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...
. Ted uz musi byt jenom lip 
Vždy po takovéto smutné události následovalo otěhotnění a kupodivu pohodové těhotenství, ted tu mám dvě zdravé děti a jsem za ně štastná!!
,nektere i v II trimestru, deti jeste nemam 
