Proč?
Za celý život jsem si prošla mnohými věcmi. Dětským domovem, týráním, znásilněním i porodem v 16 letech. Syna mám u sebe a starám se o něj, ale co jsem zažila teď, mě už naprosto zlomilo. Neustále přemýšlím, proč? Proč pořád já?
Ano, mám syna, kterého sem porodila v 16 letech. Těhotenství i porod, všechno proběhlo v naprostém pořádku, člověk by ani nečekal, že to půjde takto bez problémů. Nebyla jsem na dítě v té době připravená, ale najednou jsem ho držela v náručí a musela se rozhodnout.
Rozhodla jsem se tak, že se tomu postavím čelem a začala o svého syna pečovat, pod dohledem, abych se ujistila, že vše dělám správně. Byla jsem na něj sama, jen Já a Můj syn. Přesto mi celý život dal na jinou úroveň a já byla s ním velmi šťastná, protože jeho láska mi dokázala prohřát mé tolikrát zničené srdce.
Nyní je mu už 6 let, chodí do přípravné třídy a příští rok do školy.; 
Po dlouhé době jsem si našla partnera, který má krásný vztah k dětem, miluje mě i mé dítě, a chtěl by i své vlastní.
Já jsem už dlouho toužila po dalším uzlíčku štěstí, malej by už tak byl vcelku věkově daleko od svého sourozence. A je to krásné držet to nevinné stvořeníčko v náručí, které vás potřebuje a bude potřebovat celý život. ♥
Dohodli jsme se tedy tak, že se začneme snažit. Sic bez nějakých ovulačních testů, čajů, či podpůrných vitamínů, prostě aby to nebyl hon na miminko, ale aby přišlo, pokud má. Měsíce plynuly a neustále nic.
Přišla nám celozávodní dovolená v práci, tak jsme si zařídili dovolenou a taky odletěli. Menstruaci jsem měla vždy nepravidelnou, a tak jsem věděla, že si to jen tak spočítat nemůžu. Ale tušila jsem, že někdy během dovolené či ke konci bych to měla dostat.
Ovšem na dovolené jsem na toto myšlenky vůbec neměla, užívali jsme si tam ty teplé dny. A já na to nemyslela. Přiletěli jsme zpět a druhý den jsme šli opět do práce. Utekl takto týden v práci a mě to začalo hlodat. Koupili jsme tedy dva těhotenské testy s tím, že si je ráno udělám.
Ovšem druhý den jsem začala špinit, tak jsem si říkala: „Aha tak už přišla, zase plané naděje.“
Krvácela jsem ale hrozně dlouho a čím dál víc, bylo to silnější a silnější. Gynekolog měl dovolenou, tak jsem šla k praktickému, že mám bolesti, a dlouho krvácím. Vůbec mě nenapadlo, co by to mohlo být. Vystavil mi neschopenku a poslal do nemocnice, že si myslí, že jsem potratila.
Druhý den ráno jsem tedy jela do nemocnice přemítala jsem, co mě čeká, protože jsem nevěděla, co to tedy je. Přišla jsem do místnosti a pan doktor do mně dal ultrazvuk. Nikdy nezapomenu, co mi řekl: „Podívejte, tady je, akorát už není živé. Tělo se ho snaží zbavit, pošlu vás na revizi.“
Byla jsem zdrcená, slzy mi tekly po tvářích. Vypsali mi různé papíry, které jsem musela podepsat. Na ruku jsem dostala červený proužek.
Vyšla jsem ven do čekárny, kterou jsem musela projít. Seděly tam samé těhulky, a já se na ně nemohla dívat. Každá se na mě dívala protože jsem slzy zastavit nemohla. Hlavou se mi honilo milion věcí.
V nemocničním pokoji jsem nevěděla, co mám dělat. Byla jsem zoufalá, a na zákrok jsem čekala dlouho - 10 hodin bez pití, tak mě hrozně bolela hlava a stále jsem brečela. Nevěděla jsem ani, kdy na zákrok půjdu. Neustále mě posouvali a já si mezitím neustále hladila to své bříško, až mě teda v 18 hodin vzali.
Po zákroku jsem brečela 3,5 hodin v kuse. Doktorka mi dala infuzi a řekla mi, že je to normální, stejně jsem ale měla v hlavě prázdno. Prosila jsem primáře třikrát, aby mě pustil domů. Přítel jel domů ještě z práce, tak mě vyzvedl.
I pro něj to bylo velmi těžké, ovšem snažil se mě hodně podržet a staral se o mě, jak nejlépe dokázal, ale šlo vidět, že tam uvnitř hodně trpí. Ale nechtěl mi tím ubližovat.
Vzhledem ke své práci, která je fyzicky i psychicky náročná, jsem musela být docela dost dlouho doma. Četla jsem si tady všechny rady, nakoupila čaje, vitamíny, kapky, ovu testy, a nedokázala myslet na nic jinýho.
Říkala jsem si, že jakmile půjdu zpět do práce, myšlenky budou jinde, ale není to tak. Je to už 4 týdny, ale stále to bolí. Člověk si pokládá otázky. V 16 jsem na to byla sama a přesto synka mám a snažila jsem se mu přes těžké situace udělat hezké dětství.
Teď, když vím, že bychom byli úplná rodina, a ani jedno dítě by nepostrádalo lásku, pracujeme oba, a já už jsem taky vyspělejší, děti by byli zabezpečené, tak mě potká něco takového. Nemůžu se s tím srovnat. Tečou mi slzy, jen to opět píšu. Myslím na to, jak by vypadalo, jestli by to byla holčička či chlapeček…
Nevím, jestli někdy už na to nebudu tolik myslet. Snad to není moc dlouhé, očekávám i kritiku vzhledem k mému synovi, ale já jsem hrdá, že ho mám. Je to má jediná vlastní rodina.
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 1
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 16
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 45
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 74
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 108
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 944
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1108
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1744
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2490
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 673
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
. Ted uz musi byt jenom lip 
Vždy po takovéto smutné události následovalo otěhotnění a kupodivu pohodové těhotenství, ted tu mám dvě zdravé děti a jsem za ně štastná!!
,nektere i v II trimestru, deti jeste nemam 
