Sklep a já
- Ostatní
- Milka111
- 26.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sklep, cibule a já sama doma. :)
Jsem na neschopence, mám rizikové těhotenství. Babička, že by tedy vytáhla alespoň syna ven, když já nemůžu. Souhlasila jsem s radostí: „Alespoň se vyvětrá, vydovádí a večer půjde normálně spát.“ Kdybych věděla, že ta věta mě bude stát mnoho stresu. 
Řekla jsem si tedy, že uvařím. Původně jsem chtěla těstoviny se špenátem a kuřecím masem.
Super maso mám, těstoviny taky.Ta ještě do mrazáku pro špenát. Do háje! Špenát nikde.
Tak tedy plán B. Těstoviny se zeleninou a kuřecím masem.
Zeleninu jsem po dlouhém hledání našla. Jasně, mohla jsem do obchodu, ale já nemám vycházky. Dobře, jdeme tedy na to, dáme hezky vařit těstoviny. Nakrájíme maso na kostičky.
Tak a teď cibuli, ach jo, je tady poslední a ještě zkažená. Přece tady někde musí být.
Po dlouhém hledání to vzdávám a zvedám telefon. Volám mojí skoro tchyni, bydlíme spolu v jednom baráčku a nemůžu si stěžovat, je super.
Říkám: „Ahoj mamčo, prosím tě nemáme tu někde cibuli? Nakonec je nebudu dělat se špenátem, už ho nemáme, udělám to tak, jak to dělám většinou.“
Mamča: „Ano máme, ve sklepě.“
Já v duchu: „Do háje, toho jsem se bála.“
Odpovídám: „A kde se tam rozsvítí?“
Mamča: „Napravo, hned jak otevřeš dveře, jak sejdeš a otevřeš druhé dveře, tak taky napravo.“
Odpovídám: „Dobře tedy, tak tedy premiéra sklep a já.“
Mamča: „Neboj, ráno jsem tam byla s jablky, pavučiny jsem vymetla obličejem.“
Já: „To jsem ráda. Tak si to tam užívejte, papa.“
Mamča: „Papa.“ 
Do sklepa nikdy nechodím, vždy jsem se tomu ukázkově vyhla, bojím se ho, a ještě víc pavučin a pavouků. Neznám totiž lepšího instruktora karate než sebe, když se mi dostane pavučina či něco jiného na obličej.
Stoupnu si před ty dveře, opatrně je otvírám a rychle rozsvítím. Uvažuji, zda tam vlezu. Škoda, že mi nedal vycházky aspoň na hodinu. Došla bych ji koupit a nazdar. Co kdybych šla? Ne nemůžu, přijde kontrola a jsem v prdeli na celých 8 měsíců. Je mi 23, musím tam jít. Nejsem přece malá, že? Stojím tam jak malá holčička, která ztratila medvídka. Strach je ale větší. Po deseti minutách jsem ty dveře zase zavřela.
Po dalších deseti minutách opět otvírám ty dveře, rozsvítím. Koukám na pavučiny. A přemýšlím, kolik pavouků tam bude. Ve sklepích pavouci prostě jsou, v každém. Mám myšlenky na to, že tohle někdo vidět, tak si řekne, že jsem opravdu trapná, ale já mám prostě strach. Udělám dva kroky a jsem vevnitř, sejdu pár schodů, ale opět se úprkem vracím.
Po dalších pěti minutác, na sebe dávám zimní bundu, kapuci na hlavu a říkám si: „Kdyby na mě nějaký spadl nebo vlezl, alespoň to neucítím hned a třeba si toho nevšimnu.“
Otvírám opět dveře, rozsvítím, a scházím dolů a koukám. Cože? Další dveře? A musím tam zase rozsvítit? Utíkám okamžitě zpátky nahoru a říkám si, že dnes nevařím!
Nahoře jsem rozklepaná, sundám si tu bundu. Stojím tam před těmi dveřmi. A myslím si, že mé těhotenství mi pomohlo k tomu, že jsem se rozbrečela jak malá holka, nejsem tam schopná dojít, a že přijdou domů hladoví všichni a já kvůli cibuli nebudu mít nic!
Ještě mám na to jídlo chuť!
Přestala jsem brečet, nasadila bundu, a sešla dolů, otevřela co nejrychleji druhé dveře, rozsvítila, a vidím. Ha! Cibule! Popadnu 4 kousky a letím co nejrychleji nahoru.
Nahoře se vítězně otočím, že se mi nic nestalo, a že jsem žádného pavouka neviděla.
Do háje! Já tam dole zapomněla zhasnout! Tak a je to tady na novo.
Ovšem už jsem to zvládla mnohem rychleji. Zaklapla jsem dveře a řekla, že už tam nikdy nejdu. Ovšem těstoviny se mi mezitím hezky rozvařily až spálily, tak jsem musela uvařit nové. Když píšu tenhle mini deníček, tak mám jídlo uvařené a čekám, až mi všichni hladoví přijdou domů.
Teď se tomu směji, ale jedno vím jistě. Příště, než mi všichni odejdou, zkontroluji, že tady mám všechno a budu se opět co nejvíce vyvarovat tomu, abych tam musela kdy jít. Vařila jsem tohle jídlo stejně dlouho jako guláš z hovězího masa. Strach dělá divy. Myslela jsem si, že už jsem z toho vyrostla - no asi ne. Kdekdo má přece nějaký strach, ne?
Přečtěte si také
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 944
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 721
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 565
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1031
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 443
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1825
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2606
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1478
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1374
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1685
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
dobry denicek 
Pro mě byl denicek nezajímavý až uhozeny ale zase na druhou stranu chápu že každý má z něčeho strach.
já taky nesnáším pavouky ale možná o něco mín než ty 
Ale jednou věcí jsi mě potěšila a to popis vztahu jaký máš s tchýní. 
