Sklep a já
- Ostatní
- Milka111
- 26.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Sklep, cibule a já sama doma. :)
Jsem na neschopence, mám rizikové těhotenství. Babička, že by tedy vytáhla alespoň syna ven, když já nemůžu. Souhlasila jsem s radostí: „Alespoň se vyvětrá, vydovádí a večer půjde normálně spát.“ Kdybych věděla, že ta věta mě bude stát mnoho stresu. 
Řekla jsem si tedy, že uvařím. Původně jsem chtěla těstoviny se špenátem a kuřecím masem.
Super maso mám, těstoviny taky.Ta ještě do mrazáku pro špenát. Do háje! Špenát nikde.
Tak tedy plán B. Těstoviny se zeleninou a kuřecím masem.
Zeleninu jsem po dlouhém hledání našla. Jasně, mohla jsem do obchodu, ale já nemám vycházky. Dobře, jdeme tedy na to, dáme hezky vařit těstoviny. Nakrájíme maso na kostičky.
Tak a teď cibuli, ach jo, je tady poslední a ještě zkažená. Přece tady někde musí být.
Po dlouhém hledání to vzdávám a zvedám telefon. Volám mojí skoro tchyni, bydlíme spolu v jednom baráčku a nemůžu si stěžovat, je super.
Říkám: „Ahoj mamčo, prosím tě nemáme tu někde cibuli? Nakonec je nebudu dělat se špenátem, už ho nemáme, udělám to tak, jak to dělám většinou.“
Mamča: „Ano máme, ve sklepě.“
Já v duchu: „Do háje, toho jsem se bála.“
Odpovídám: „A kde se tam rozsvítí?“
Mamča: „Napravo, hned jak otevřeš dveře, jak sejdeš a otevřeš druhé dveře, tak taky napravo.“
Odpovídám: „Dobře tedy, tak tedy premiéra sklep a já.“
Mamča: „Neboj, ráno jsem tam byla s jablky, pavučiny jsem vymetla obličejem.“
Já: „To jsem ráda. Tak si to tam užívejte, papa.“
Mamča: „Papa.“ 
Do sklepa nikdy nechodím, vždy jsem se tomu ukázkově vyhla, bojím se ho, a ještě víc pavučin a pavouků. Neznám totiž lepšího instruktora karate než sebe, když se mi dostane pavučina či něco jiného na obličej.
Stoupnu si před ty dveře, opatrně je otvírám a rychle rozsvítím. Uvažuji, zda tam vlezu. Škoda, že mi nedal vycházky aspoň na hodinu. Došla bych ji koupit a nazdar. Co kdybych šla? Ne nemůžu, přijde kontrola a jsem v prdeli na celých 8 měsíců. Je mi 23, musím tam jít. Nejsem přece malá, že? Stojím tam jak malá holčička, která ztratila medvídka. Strach je ale větší. Po deseti minutách jsem ty dveře zase zavřela.
Po dalších deseti minutách opět otvírám ty dveře, rozsvítím. Koukám na pavučiny. A přemýšlím, kolik pavouků tam bude. Ve sklepích pavouci prostě jsou, v každém. Mám myšlenky na to, že tohle někdo vidět, tak si řekne, že jsem opravdu trapná, ale já mám prostě strach. Udělám dva kroky a jsem vevnitř, sejdu pár schodů, ale opět se úprkem vracím.
Po dalších pěti minutác, na sebe dávám zimní bundu, kapuci na hlavu a říkám si: „Kdyby na mě nějaký spadl nebo vlezl, alespoň to neucítím hned a třeba si toho nevšimnu.“
Otvírám opět dveře, rozsvítím, a scházím dolů a koukám. Cože? Další dveře? A musím tam zase rozsvítit? Utíkám okamžitě zpátky nahoru a říkám si, že dnes nevařím!
Nahoře jsem rozklepaná, sundám si tu bundu. Stojím tam před těmi dveřmi. A myslím si, že mé těhotenství mi pomohlo k tomu, že jsem se rozbrečela jak malá holka, nejsem tam schopná dojít, a že přijdou domů hladoví všichni a já kvůli cibuli nebudu mít nic!
Ještě mám na to jídlo chuť!
Přestala jsem brečet, nasadila bundu, a sešla dolů, otevřela co nejrychleji druhé dveře, rozsvítila, a vidím. Ha! Cibule! Popadnu 4 kousky a letím co nejrychleji nahoru.
Nahoře se vítězně otočím, že se mi nic nestalo, a že jsem žádného pavouka neviděla.
Do háje! Já tam dole zapomněla zhasnout! Tak a je to tady na novo.
Ovšem už jsem to zvládla mnohem rychleji. Zaklapla jsem dveře a řekla, že už tam nikdy nejdu. Ovšem těstoviny se mi mezitím hezky rozvařily až spálily, tak jsem musela uvařit nové. Když píšu tenhle mini deníček, tak mám jídlo uvařené a čekám, až mi všichni hladoví přijdou domů.
Teď se tomu směji, ale jedno vím jistě. Příště, než mi všichni odejdou, zkontroluji, že tady mám všechno a budu se opět co nejvíce vyvarovat tomu, abych tam musela kdy jít. Vařila jsem tohle jídlo stejně dlouho jako guláš z hovězího masa. Strach dělá divy. Myslela jsem si, že už jsem z toho vyrostla - no asi ne. Kdekdo má přece nějaký strach, ne?
Přečtěte si také
Našla jsem u muže v telefonu fotky své sestry. Chce s ní spát
- Anonymní
- 11.07.26
- 1368
Sedím doma v obýváku, děti spí a já mám pocit, že se mi pod nohama propadla zem. Dneska odpoledne si manžel nechal na stole odemčený telefon, protože šel ven čistit auto. Pípla mu zpráva na...
Pár stránek knihy a jedna velmi trapná chvíle v metru
- Anonymní
- 11.07.26
- 966
Měla to být jen obyčejná cesta do práce a pár stránek nové knihy. Místo toho jsem seděla v metru se slzami v očích, a když ke mě přistoupila starší dáma upekla jsem si ještě k tomu pěkný trapas....
Celé roky jsem si myslela, že mě tchyně nesnáší. Nakonec mi nejvíc pomohla
- Anonymní
- 11.07.26
- 710
Když jsem poznala Filipa, bylo mi pětadvacet a byla jsem přesvědčená, že když si rozumí dva lidé, mají z poloviny vyhráno. Nenapadlo mě, že mnohem složitější bude vyjít s jeho maminkou.
Na rodinné dovolené jsem zjistila, kdo je pro manžela důležitější než my
- Anonymní
- 11.07.26
- 834
Když jsme letos vyrazili do Chorvatska, věřila jsem, že nás čeká deset dní, kdy konečně vypneme. Manžel poslední měsíce pracoval od rána do večera a doma jsme spolu zvládli prohodit sotva pár vět....
Kamarádka mi nevzala jen partnera. Začala žít život, který měl být můj
- Anonymní
- 11.07.26
- 575
Když jsme se s Michalem rozešli po pěti letech, říkala jsem si, že horší už to být nemůže. Brečela jsem celé týdny a snažila se smířit s tím, že některé vztahy prostě nevydrží. Netušila jsem, že ta...
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 1030
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 1241
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 2009
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 2860
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 742
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
dobry denicek 
Pro mě byl denicek nezajímavý až uhozeny ale zase na druhou stranu chápu že každý má z něčeho strach.
já taky nesnáším pavouky ale možná o něco mín než ty 
Ale jednou věcí jsi mě potěšila a to popis vztahu jaký máš s tchýní. 
