Ptám se "Proč"?

Původně jsem chtěla založit novou diskuzi, potřebuji si popovídat, nebo se spíše vypovídat? Diskuze by byla na dlouho, deníček bude lepší. Proč se ptám už hodně dlouho. Jak dlouho? Je to už více než rok.

Více než rok od té doby, co jsem poprvé otěhotněla, trošku neplánovaně, ale byla jsem ten nejštastnější človíček. Přítel tuto novinku vstřebával trošku pomaleji, ale byl úžasný a těšil se, jen to tak nějak neuměl říci… to přišlo postupem času, respektive týden po pozitivním testu.

Ale od začátku byl Silvestr,druhá čárka na testu byla strašně slaboulinká, ale byla. Večer jsme měli návštěvu a šli se podívat ven… v tu chvíli to začalo, ti, co bylí ve velkoměstě… bývají tady bujaré Silvestry a člověk, aby měl strach, aby mu někdo nehodil petardu za krk. Pořád jsem se lekala a držela se za bříško, přítel mě chlácholil, že bude špuntík v pořádku, že nemusím mít strach.

Asi týden před Silvestrem mi umřel pejsek… rána. Plakala jsem, nešlo to zastavit. Už tehdy jsem tušila, že jsme těhu. Věděla jsem, že nesmím plakat. Pak další rána… jeden moc hodný človíček si řekl, že už je na světě moc dlouho a že už je na čase odejít, loučil se s námi. Plakala jsem, hodně plakala, prosila onoho človíčka, ať ještě vydrží… když si vzpomenu, mám opět slzy na krajíčku. Človíček, o kterém píši, to nevzdal, pochopil, že jej milujeme z celého srdce a nevzdal to.. .moc mu tímto děkuji!

Ted zpět k Silvestru… první týden v lednu jsem začala malinko špinit… vylekali jsme se a frčeli na pohotovost. Škoda mluvit, doktorka mě odbyla a řekla, že to na těhu není, tudíž není co zachraňovat… podotýkám přes těhotenský test z moči, který mi její asistentka udělala. Toto lékařce nikdy nezapomenu!

Další den jsem se tedy vypravila k mé doktorce. Vyšetřila mě, zjistila, že tam mrňousek opravdu je a odebrala krev. Vysvětlila mi, že mi nemůže dát nic proti špinění, protože mohu být těhotná mimoděložně (což nechápu, protože kdyby tomu tak bylo, tak by na ultrazvuku nic neviděla - automaticky se snad dívají hned do dělohy ne?).

Po pár dnech špinění ustalo, ale měla jsem stále divný pocit, stále strach. Byla jsem na nemocenské a celé dny jsem se od vás nechávala uklidňovat… moc, moc vám za to děkuji! Přítel pomáhal jak mohl, přetrhnul by se pro nás. Měl strach, chlácholil nás. Doufali jsme jen v to pěkné. Mimískovi jsme koupili první obleček… musel přeci vědět, že s ním počítáme! Každý den jsem ležela jako placka a ani se nehla ,abych něco nepokazila.

V druhé polovině ledna… na datum nezapomenu. Začala jsem opět špinit… opět jsme jeli na pohotovost. Tehdy jsme jeli ještě tři… Když jsem vycházela z ambulance bylo mi jasné, že jsme už jen dva… holky, to tak sakrmensky bolí. Když jsme vyšli z nemocnice, složila jsem se, zlatíčko málem taky… říkám málem… byl to totiž on, kdo mě odvedl na autobus, posadil, utíral slzy, objímal mě… bylo mi úplně jedno, že na mě každý kouká… důchodkyně, co se otáčely, jsem v tu chvíli nenáviděla.

Dorazili jsme domů, složila jsem se opět a tentokrát už nejen já… i mé zlatíčko bolelo srdíčko. Seděli jsme na zemi, objímali jsme se a plakali.

Nastalo období smutku, pláče, protivnosti, vše jsem si vyčítala, uvažovali jsme nad psychologem… a vyřešili jsme to nasazením antikoncepce, alespoň částečně. Věděla jsem, že s antikoncepcí otěhotnět nemůžu, přestala jsem miláčka tlačit do dalšího miminka, vše se postupně uklidňovalo. Šlo to pomalu.
Nenáviděla jsem všechny těhule, záviděla jsem, na miminko jsem se nemohla ani podívat.

Pak otěhotněla má šéfová… hodně jsem se přemáhala, doma jsem plakala, v práci se smála a prohlížela si se šéfovou a fotečky jejího mrňouska… ne vždycky, někdy jsem byla odtažitá, i když si to osoba x nezasloužila.
Jsem odtažitá i teď, na jejího mrňouse se sotva podívám, nechci jej chovat… moc se jí za to omlouvám, nechci být zlá, ale někdy se bolest vrací a nejde překousnout.

Následně otěhotněly další dvě kolegyně.

Srpen. Rozhodli jsme,se,že se znovu začneme snažílkovat o miminko :) Vysadila jsem antikoncepci a doufala, že se brzy zadaří. První měsíc… no, co nevyšlo to, to bude tím, že ještě pořádně nenaskočil můj přirozený cyklus. Druhý měsíc… začala jsem být nervozní a začala vyčítat malou frekvenci snažení… bylo to kruté. Třetí měsíc… stále nic… kontrola na gyndě… žádná sliznice… nasazen utroš. Čtvrtý, pátý, šestý, sedmý cyklus… stále nic… dle bt dokonce žádná ovulace.

Následně kontrola na gyndě… nasazen Clostilbegyt a poté Utrogestan… nyní mám po ovulaci… tedy alespoň myslím :) A čekám co bude :) Snad už se konečně dočkáme.

Dnes jsem se dozvěděla, že mé dvě kamarádky čekají druhého potomka… bolí to, ale tak nějak tuším, že máme špuntíka v bříšku, takže :) Snad se nemýlím :)

Jen se ptám „Proč“? Proč někteří o děti přicházejí? Proč to jednomu páru nejde a druhý se jednou „pomiluje“ a je v tom? :)

Nechci aby to vyznělo, že to někomu nepřeji… přeji, ale pouze těm, co po miminku touží…

OMLOUVÁM SE ZA DÉLKU DENÍČKU :)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Paja R
3635
8.3.11 07:10

Ahojky, plne s tebou souhlasim, ja mam dve krasne deti a uz vice jak rok a pul se s manzelem snazime o jeste jednoho spuntika, ale bohuzel nam to tehotenstvi vzdy spatne skonci. Uz jsem mela mimodelozni tehotenstvi, samovolny potrat a trikrat zamlkle tehotenstvi, to posledni zamlkle prozivam prave ted, byla jsem v 6tt, kdyz mi lekar rekl, ze se nevivinulo srdicko :-(. Cas vse zahoji, ver mi, vim o cem mluvim. Moc tobe a tvemu milemu preji, at se vam brzycko na testu ukazou krasne 2 // a vse bude v poradku. :hug: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
vonkova.v
138
8.3.11 08:36

Ahoj,my jsme se rozhodli nechat vše na úřírodě když jsme se rozhodli pro miminko…čekali jsme asi 4 měsíce a vyšlo to…bohužel jsme také měli „zamlklé těhotenství“ vše se seběhlo ale tak strašně rychle,že jsem to sice oplakala,ale snažila se dívat dopředu,antikoncepci jsme již nenasadili,příroda si sama řekne…a do tří měsíců se nám zadařilo a teď máme 7 měsíčního klučíka :-) Je pravda,že to že to poprvé nevyšlo ve mě stále je a nikdy se to neztratí,když jsem jela na sál,také jsem plakala,dodnes nevím zda to byla chyba moje nebo lékařky a je pravda,že na tom nezáleží,je to pryč a náš Mareček se má čile k světu a plně mě zaměstnává :-) přeji mnoho štěstí aby to teď vyšlo a bylo vše OK.

  • načítám...
  • Zmínit
Bibi11
2868
8.3.11 09:04

Ahojky,nám se to stalo taky byla jsem ve 13tt s revizí,od ledna se zas snažíme,pořád nic.Přeji at se Vám zadaří a máte zdravé miminko. :-)

  • načítám...
  • Zmínit
adajar
909
8.3.11 10:06

Ahojky nesmutni cloveka to bude bolet at byl v jakem koliv tt. Ale ver ze v dalsim mimiskovi budes mit stesti opravdu obrovske. A ver zeotehotnis az bude cas.

  • načítám...
  • Zmínit
Melounek
4216
8.3.11 10:26

Ahojky tak já teď taky prožívám to co ty, před týdnem jsem taky přišla o mimi a musela jsem na kyretáž. Ale jedno dítko už doma mám na ní jsem čekala osm měsíců než se konečně zadařilo. Na toto mimi jsem nečekala vůbec prostě to vyšlo na poprvý. Přeji ti co nejkratší snažení a zdravé mimi. :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
HanSed
1206
8.3.11 10:30

Moc dobře vím, o čem píšeš…podobné chvíle jsem zažívala i já… i když trošku jinak… v 30tt nám řekli, že naše holčička má tak poškozený mozek, že nemá šanci na přežití, ale že rodit můžu až v ukončeném 37tt :cry: byly to hrozné týdny, brečeli jsme, já jsem měla výčitky… nakonec holčička přežila, ale je postižená… nikdo nám neřekne, jak moc to bude vážné… lítáme po doktorech, nemocnicích… chceme druhé, ale zatím se nedaří…a navíc mám strach, aby tu samou diagnózu nemělo i druhé miminko…
Držím ti palce, ať brzy najdeš //, miminko určitě přijde :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Fima
29436
8.3.11 10:59

…

Příspěvek upraven 29.06.15 v 10:00

  • načítám...
  • Zmínit
Lomnacka
310
8.3.11 14:32

Taky to nechápu

Ahojky taky jsem si tohleto říkala, proč já, proč právě já jsem musela přijít o miminko v 8 týdnu těhotenství. Taky to hodně bolelo, ale přebolelo a teď máme doma 9 ti měsíčního uličníka:-) A to že některým to jde, jen co se trochu otřou o chlapa, vím taky své. Jedna má kamarádka takhle přišla do jiného stavu asi tak dvakrát a nechala si to vzít. Jednou dělala vše pro to, aby potratila samovolně, coš mi připadá hodně kruté.Prostě neměla na interupci.....
Přeji hodně trpělivosti a ono to určitě příjde:kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
pohodářka
23
8.3.11 14:41

Vše v životě má smysl a nic se neděje jen tak. Tomu věř a třeba to pochopíš až časem.
Každopádně, pokud je děťátko určeno, tak věř, že se dočkáš…Přeji hodně štěstíčka:-) :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Míša8808
13338
8.3.11 15:35

Krásně napsanej deníček. Moc ti držím palce i všem, které po miminku tolik touží. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Simpanova
5044
8.3.11 16:12

Ahoj, mám za sebou zamlklé těhotenství, následně jedno úspěšné a doma mi teď běhá skoro školáček. Tenkrát se obě těhu povedly na první pokus. Nyní jedem 9. měsíc snažení a nic. Někdy ten život zkrátka není úplně takový, jaký bychom si přáli. :nevim:
Moc držím palce, ať se za pár dní objeví na testu // :-)

  • načítám...
  • Zmínit
gabriela72
2
8.3.11 17:04

ahojky,taky vim o cem mluvis a ze to strasne boli a bolet bude.Ja mam 9,5 l syna o druhe jsme se snazili spoustu let a kdyz to prislo v 9tt jsem o malicke prisla.Myslim ze nejvetsi utocnik je stres a pokud budes porad na to tehotenstvi myslet tak ve stresu tve telo bude..Nikdy nezapomenu na obraz ultrazvuku..a bolest v srdci.Nicmene za necele 4 mes jsem otehotnela znova a ted mame krasnou 3 mes holcicku,nas maly andilek.Verim, ze az prijde ten spravny cas miminko prijde!!Moc ti to preju :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 18:47

Ahoj holky
Pájo R, možná si nepřeješ,aby někdo vyjadřoval litost k tomu co tě potkalo,já jsem to ze srce nesnášela,doslova jsem to nenáviděla,ale…je mi to strašně líto,časem to opravdu přebolí,jen ty začátky,kdy je člověk už zase ve stavu jeden v jednom,jsou kruté…věřím ale tomu,že se jednou toho miminka každá dočkáme a ty určitě nejsi vyjímkou!Drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 18:51

pro vonkova

Moc gratuluji k prďolce!A děkuji za uklidnění :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 18:53

Ahoj Bibi 11,děkuji za pěstičky taky vám je moc držím…a co víme třeba nám to oběma výjde už tento cyklus :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 18:56

AHOJ Adajar…těd už je to smutnění lepší,ale semtam mě přepadne vší silou…už aby ten čas nastal :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 18:58

Melounku lehcse to říká,já vím,ale hlavu vzhůru!Jednou nám to výjde a to určitě :)Drž se Moc vám držím pěstičky aby se mimisek povedl co nejdříve!

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 19:00

Hansed…posílám vám spoustu pozitivní energie a hlavněspoutu síly at to všechno zvládnete :hug: .Nechápu proč takové ,věci" potkávají jen ty hodné.

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 19:06

Gabi,moc gratuluji k těhukovství! A moc děkuji za rady ohledně BT :) LETÁČEK U CLOSTILU ASI VÁŽNĚ NELŽE :) Vím,že nám to výjde stejně tak ryhle jako vám :) Přeji krásný zbytek těhu,pohodový porod a pořáááádného rošťáčka :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 19:10

Ahoj Lomnačko,mooooc grtuluji k prďolce!

Přístup té druhé slečny nechápu,co bychom za to my snažilky daly!Je ale pravda,že potraty neuodsuzuji…člověk který ho podstoupí může mít hodně důvodů…ale zminovaná slečna asi netušila,že může otěhotnět :)
Proto přeji těhotenství jen těm,které po něm touží…

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 19:18

Aho pohodářko,jako kdybych slyšela svou kamarádku :)…vše má svůj důvod,vím miminko mohlo být nemocné a takhle je to lepší…další miminko už bude zdravé a vše bude v pořádku…veřím,že příště bude vše dobré…hodně mě naučilo ,,tajemství"…vše je propojeno s našimi myšlenkami…spoustu vcí už jsem pochopila..... …ale už se tak moc těším až ten čas příjde :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 19:21

Ahoj Míšo,
děkuji.Potřebovala jsem se vypovídat :)Utřídit si myšlenky.A moc mi to pomohlo.Děkuji za pěstičky :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 19:24

Ahoj Simpanova,moc držím pěstičky at se vám podaří mimisek co nejdříve…nakonec se tady všechny sejdeme ve stejném měsíci termínu porodu :) Skupina se bude jmenovat ,,LISTOPAD 2011" :) NEBO UŽ říjen 2011 :)

  • načítám...
  • Zmínit
hvězdička25
4228
8.3.11 19:26

Gabrielo,moc gratuluji :) Ono se to docela lehc řekne na miminko nemyslet,ale hůře se to provádí…ale snažím se,ze začátku to bylo horší :)

  • načítám...
  • Zmínit
Martinaaaaa
8.3.11 20:20

Ahoj,
chtěla bych Tě podpořit, určitě se to podaří, jen musíš vydržet. Lehce se to řekne, já vím. Možná, že máš před sebou ještě dlouhou cestu, ale vydrž. Samotné mi trvalo 3 roky než jsem otěhotněla a byly to jenom slzy, trápení, operace,stejné prášky co máš Ty, umělé oplodnění, všechny kamarádky těhotné, zoufalství. A pak to přišlo, když jsem to nejmíň čekala, klišé, ale je to tak. Teď mám dvouletou dveru a jsem podruhé těhotná. A podruhé? Po haluzi, hned 1.měsíc snažení, nechápali jsme. Vydrž, zatni zuby, za pár let se tomu jen usměješ.

  • Upravit
Bibi82
7388
8.3.11 20:59

Ahoj,
jsem v tom s tebou, jsem 6 týdnů po revizi, zamlklé těhu.. bylo to první miminko :cry:

Držím palečky
Bibi

  • načítám...
  • Zmínit
AliceP
3622
8.3.11 23:12

ahoj..musi to byt tezke..ja sama jsem potratila..tehdy jsme se snaili va mesice a ja dostal normalne MS a 4 dny po skonceni MS jsem zacla krvacet..v nemocnici rekli ze jsem v 5tt. a ze to vypada dobre a enchali si me tam..od ty doby jsem uz vubec nekrvacela a radovala se hladila si brisko..rano na kontrole mi doktor rekl ze HCG v krvi kleslo a na sonu uz ani nebylo:(( opravdu sjem v tu chvili tak plakala az jsem se cela klepala a neslo to zastavit..ukrutna bolest..do toho otehotnela ma sestra (dvojce) vzdy jsem si planovaly ze to vyjde nastejno..ja ji ael nezavidela..moc jems ji to prala a uzivala si to sni(opravdu jsem rada ze jsem nemela zle pocity atd.) vedela sjem ze ji brzy dozenu..v otm zacly byt tehontne dalsi a dalsi a ja se pokazde zaradovala s nimi a potom mi zaclo byt uzko..ale to vzdy jen nachvilku..zacli jsme se snazit po 4 mesicich a prvni mesic nic..dalsi taky nic a ten treti sjem si na radu kamaradky koupila ovulacni testy…ovulaci jsme vychytali presne 21.DC a pak uz jen cekali..ja si byla skoro jista ze to klaplo..vic jsme udelat nemohli..a taky ze to vyslo..ted uz jsem stastna a tehotna a snad to doklepem do zdarneho koce..pisu ti to aby jsi vedela ze trapeni ma svuj konec a obrati se ve stesti..jendou uz jsi otehotnela tak proc ne znovu..drzim ti moc palecky a ted mysli pozitivne ze jste meli ovulaci a je to na osudu..az se jednou zadari tak slzicky budou zapomenuty..

  • načítám...
  • Zmínit
gedi
5310
9.3.11 14:02

Ahoj hvězdičko,
i když neznám tu bolest když ztratíš miminko a věřím, že ta bolest je neuvěřitelná a rozhodně nepopsatelná.
Snad i má slova tě podpoří ve vašem snažení :kytka:

Již přes 3 roky jsme se snažili o první miminko a moc jsme oba s manželem po něm toužili. Bohužel až do ledna letošního roku nám dopřáno toto štěstí nebylo :cry:
Podstoupila jsem zákroky, inseminace i umělá oplodnění a stále nic. Až na nemoci, ty mi narůstali s každým vyšetřením. Ještě dodám, že mám navíc PCO (netvoří se mi sami vajíčka).
Každé umělé oplodnění doprovázela hyperstimulace a zhoršovalo se to.
Letos jsme byli připraveni, že půjdeme do posledního placeného IVF. Musím se i sama přiznat, že po psychické stránce jsem byla už i vyčerpaná.
Je pravda, že zároveň s prací studuji a možná to, že jsem měla před sebou dílčí státnice a jakákoli zmínka o těhulkování mi byla cizí. Připravovala jsem se na zkoušky a státnice. A zrovna v tomto období se zadařilo a jen pevně doufám, že i se zdravotním stavem bude vše v pořádku :andel:

Hvězdičko, moc vám držím pěsti, aby se co nejdříve zadařilo a rozhodně neztrácej naději :hug: I když to zní všedně a omšele, věřím, že i na vás se brzy štěstí usměje a budeš mít svého broučka u sebe :kytka:
Drž se a přeji oběma hodně společné síly, to je hodně důležité :hug: ahoj

  • načítám...
  • Zmínit
verrik
6692
10.3.11 13:46

Ahojky, já si to prožila po dvakráté, a nebylo to opravdu nic příjemného a jak jsem si ten tvůj deníček pročítala, tak jsem opět brečela a vrátily se mi ty staré vzpomínky :cry: :cry: Ale život jde dál, zrovna zítra budu testovat, jestli se nám zadařilo nebo ne a pak se jen modlit,aby miminko bylo zdravé a v pořádku!!!!!!!! Vám přeji plno síly a taky mocinky moc štěstíčka při dalším snažení :wink: :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Těhotenství není nemoc, ale...

My ženy TO víme