Proč já?
- Těhotenství
- Erian
- 01.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tuhle otázku si čas od času asi položí každý a hlavně v situacích, kde je „něco špatně“. Říkáme si, co jsme udělali nebo neudělali, že nám se tohle přece nemohlo stát. A ono se to stát může a nejlíp úplně nečekaně.
Mám dva zdravé a krásné syny. Oba jsme je počali neplánovaně, a tak jsou narození 13 měsíců od sebe. Obě těhotenství byly bez jediného problému, všechno v pořádku a na jedničku s hvězdičkou. Dělala jsem, co mě bavilo, v obou případech pomáhala s rekonstrukcí baráku, uklízela, stěhovala nábytek a prostě tak nějak normálně fungovala.
Po porodu druhého syna jsem si nechala zavést hormonální tělísko Mirena. Počítala jsem s tím, že využiju celých jeho 5 let, po které mě mělo chránit. Jenže ouha, tělísko mělo za sebou sotva 2 roky funkčního období a mně se doslova zbláznily hormony a začala jsem chtít miminko. A samozřejmě nejlépe hned. Tak jsem si nechala tělísko vyjmout, první cyklus jsem dala tělu na vzpamatování a pak začala studovat, jak že to žena pozná svojí ovulaci a plodné dny.
Druhý cyklus jsme to tedy zkusili podle „zaručených příznaků“. Další cyklus jsem si koupila ovulační testy a zjistila, že příznaky mám úplně jindy než samotnou ovulaci. Ten cyklus s ovulačními testy se ukázal jako podařený a já držela na začátku prosince v ruce pozitivní těhotenský test.
Ke gynekoložce jsem kdovíjak nespěchala, vím, že mám dlouhé cykly a později ovulaci, takže jsem se objednala na první prohlídku, když jsem byla v devátém týdnu. Miminko bylo o něco menší, ale už bilo srdíčko a všechno se zdálo v pořádku. Na další kontrole už po Novém roce byl proveden screening v 1. trimestru, vyšlo nám úplně zdravé miminko. Triple testy jsem odmítla, tak nějak jsem se naladila na co nejmíň lékařských prohlídek, když to není nezbytné.
Chtěla jsem si rodit co nejpřirozeněji, takže jsem si začala shánět literaturu k tomuhle tématu, zašla jsem si na přednášku a pomalu, ale jistě plánovala buď ambulantní porod, nebo rovnou porod doma.
Těhotenství mě opět nijak neomezovalo, až na pár dní nevolností jsem byla fit. Občas mě chytnul rapl a já celý den uklízela, stěhovala nábytek a tahala těžké krabice na půdu. Je pravda, že mi asi od 12. týdne tvrdnulo břicho, ale nepřikládala jsem tomu velký význam. No měla jsem přibrzdit a začít se chovat víc jako těhotná.
Jednu krásnou březnovou neděli mě ráno chytla křeč do podbřišku, bolelo to jako kontrakce a pak jsem začala krvácet. Hodně krvácet. Nastala panika. Došla jsem vzbudit manžela, ten byl chudák úplně mimo. Volali jsme sanitku. Když lékařka přijela, jen stačilo říct, že jsem 19 týdnů těhotná a že krvácím - a víc jsem říkat nemusela. Naložili mě a jeli jsme k Apolináři.
Vzali mě na ambulanci, doktor mě vyšetřil, udělal ultrazvuk a když mi řekl, že miminko žije, málem jsem vyskočila a objala ho. Cestou v sanitce jsem se pomalu smiřovala s tím, že jedu porodit mrtvé dítě, tak moc mě to krvácení vyděsilo. Doktor taky našel v děloze hematom, z toho místa to tolik krvácelo. Rozhodl pro hospitalizaci.
Uložili mě tedy na pokoj na gynekologii, dostala jsem kapačku s čímsi na zastavení krvácení. Pak taky Ascorutin na posílení cév a Utrogestan na udržení těhotenství. Pak přidali ještě magnezium, protože mi pořád tvrdnulo břicho. V pondělí mi udělali kontrolní ultrazvuk, miminko stále v pořádku, hematom se o něco zvětšil. V úterý v poledne mě propustili domů s tím, že ležet a polykat prášky můžu i doma a že stejně by pro mě nemohli nic udělat, kdybych začala rodit.
Manžel si mě odvezl domů a začal mu život „matky samoživitelky“. Nejen že chodí do práce a vydělává, ale stará se o nákupy, o vaření, o úklid, o kluky a ještě o mě, coby o mrzáka, který nemůže skoro nic. Už po týdnu jsem fňukala, jak mě to strašně nebaví.
Hematom se pomalu, ale jistě vstřebával, zato mě čekala další podpásovka v podobě myomu v děloze. Objevila ho moje gynekoložka na jedné kontrole, byť říkala, že neví, co to je, že si není jistá. Za pár dní mě čekal ultrazvuk ve 20. týdnu v benešovské nemocnici, tam mi to paní doktorka víceméně potvrdila. Takže já se pomalu dávám psychicky dohromady z hematomu a v tom přijde další ráda v podobě myomu.
Myom je nezhoubný nádor, trpí jím až 30 % žen v produktivním věku, především prý těch bezdětných. Kde se vzal u mě, nevím. Problém je, že vlivem těhotenských hormonů roste. Takže jak poroste dítě, poroste i myom. Když ho našli, měl 5×3 cm, mám ho samozřejmě uvnitř v děloze – některé typy myomů vyrostou i vně dělohy, pak těhotenství nepřekáží. Ten můj překáží, minimálně to bude překážka při porodu, takže mě velmi pravděpodobně čeká císařský řez, kterému jsem se vždycky bránila jak čert kříži.
Vím, že spousta maminek řekne, že císař není takové zlo, ale pro mě je to celkem šok. Malovala jsem si těhotenství a porod bez zbytečných a stresujících vyšetření a zásahů a teď mám přesný opak. Rizikové těhotenství s možností buď předčasného porodu a nebo v lepším případě toho císařského řezu.
Ale naše malé štěstí je zatím velký bojovník, jak se zdá. Pohlaví nevíme, proto je to v celém deníčku tak nějak neurčitě popsané. Původně jsme se chtěli nechat překvapit, ale tchyně by hrozně ráda pohlaví věděla, chce totiž po čtyřech vnucích konečně vnučku. Já sice tuším dalšího kluka, i bříško dostalo pracovní název Arnošt, ale ona si to nenechá rozmluvit. Tak už asi měsíc chci to pohlaví vědět, ale mrně se odmítá ukázat, takže máme stejně všichni smůlu. 
Ještě bych chtěla „do nebe“ vychválit mého manžela za to, jak to statečně zvládá, jak se bez křivého slova ujal vedení celé domácnosti. Taky za tu starost o mě a o naše nenarozené dítě. Neberu to jako samozřejmost, protože vím, že jsou i muži, se kterými by tahle situace vůbec nehnula a neudělali by nic, aby pomohli. Takže za to jsem mu neskonale vděčná, i za to, že si stále udržuje svůj nadhled a humor, i když ho trápí strach o miminko.
Deníček určitě nemá žádnou informační hodnotu, za což se závěrem omlouvám. Potřebovala jsem si jen utřídit myšlenky a celou tuhle patálii někomu a nějak sdělit. Rodině jsme řekli jen to nejnutnější, nechtěli jsme šířit paniku, jak se říká. Věřím, že ten nádor už znamená konec mých komplikací, že už se nic dalšího nenajde. A budu se snad i modlit, za každý týden, kdy dítě vydrží u mě. Nakonec to doufám dopadne tak, že budu ještě přenášet a rodit přirozeně.
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 6470
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 811
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 586
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 1802
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4780
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 3422
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2484
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 726
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 8220
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3915
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Přeji pohodový zbytek těhotenství 
..At jste oba v poradku 
a sama si to neumim při své činorodosti představit, ale někdy to holt jinak nejde…takže plně chápu tvůj šok, avšak důležitý je ten výsledek a jak tu někdo psal je to jenom epizoda 
a kdyby to dopadlo jinak, tak ať je hlavně miminko zdravé, evidentně bude bojovníček 
to označení mě pobavilo.
A pak si tě může více vážit, za to, co zvládáš. A dodám k tvoji podpoře, že i když to u mě takto bylo, první dítě jsem rodila jen 7 dní před termínem a druhé 10 dní před termínem. I když jsem tam měla také nějaké nálezy naznačující císařský porod, rodila jsem přirozeně. Tak snad to tak taky bude. Držím palce 