Proč já?
- Těhotenství
- Erian
- 01.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tuhle otázku si čas od času asi položí každý a hlavně v situacích, kde je „něco špatně“. Říkáme si, co jsme udělali nebo neudělali, že nám se tohle přece nemohlo stát. A ono se to stát může a nejlíp úplně nečekaně.
Mám dva zdravé a krásné syny. Oba jsme je počali neplánovaně, a tak jsou narození 13 měsíců od sebe. Obě těhotenství byly bez jediného problému, všechno v pořádku a na jedničku s hvězdičkou. Dělala jsem, co mě bavilo, v obou případech pomáhala s rekonstrukcí baráku, uklízela, stěhovala nábytek a prostě tak nějak normálně fungovala.
Po porodu druhého syna jsem si nechala zavést hormonální tělísko Mirena. Počítala jsem s tím, že využiju celých jeho 5 let, po které mě mělo chránit. Jenže ouha, tělísko mělo za sebou sotva 2 roky funkčního období a mně se doslova zbláznily hormony a začala jsem chtít miminko. A samozřejmě nejlépe hned. Tak jsem si nechala tělísko vyjmout, první cyklus jsem dala tělu na vzpamatování a pak začala studovat, jak že to žena pozná svojí ovulaci a plodné dny.
Druhý cyklus jsme to tedy zkusili podle „zaručených příznaků“. Další cyklus jsem si koupila ovulační testy a zjistila, že příznaky mám úplně jindy než samotnou ovulaci. Ten cyklus s ovulačními testy se ukázal jako podařený a já držela na začátku prosince v ruce pozitivní těhotenský test.
Ke gynekoložce jsem kdovíjak nespěchala, vím, že mám dlouhé cykly a později ovulaci, takže jsem se objednala na první prohlídku, když jsem byla v devátém týdnu. Miminko bylo o něco menší, ale už bilo srdíčko a všechno se zdálo v pořádku. Na další kontrole už po Novém roce byl proveden screening v 1. trimestru, vyšlo nám úplně zdravé miminko. Triple testy jsem odmítla, tak nějak jsem se naladila na co nejmíň lékařských prohlídek, když to není nezbytné.
Chtěla jsem si rodit co nejpřirozeněji, takže jsem si začala shánět literaturu k tomuhle tématu, zašla jsem si na přednášku a pomalu, ale jistě plánovala buď ambulantní porod, nebo rovnou porod doma.
Těhotenství mě opět nijak neomezovalo, až na pár dní nevolností jsem byla fit. Občas mě chytnul rapl a já celý den uklízela, stěhovala nábytek a tahala těžké krabice na půdu. Je pravda, že mi asi od 12. týdne tvrdnulo břicho, ale nepřikládala jsem tomu velký význam. No měla jsem přibrzdit a začít se chovat víc jako těhotná.
Jednu krásnou březnovou neděli mě ráno chytla křeč do podbřišku, bolelo to jako kontrakce a pak jsem začala krvácet. Hodně krvácet. Nastala panika. Došla jsem vzbudit manžela, ten byl chudák úplně mimo. Volali jsme sanitku. Když lékařka přijela, jen stačilo říct, že jsem 19 týdnů těhotná a že krvácím - a víc jsem říkat nemusela. Naložili mě a jeli jsme k Apolináři.
Vzali mě na ambulanci, doktor mě vyšetřil, udělal ultrazvuk a když mi řekl, že miminko žije, málem jsem vyskočila a objala ho. Cestou v sanitce jsem se pomalu smiřovala s tím, že jedu porodit mrtvé dítě, tak moc mě to krvácení vyděsilo. Doktor taky našel v děloze hematom, z toho místa to tolik krvácelo. Rozhodl pro hospitalizaci.
Uložili mě tedy na pokoj na gynekologii, dostala jsem kapačku s čímsi na zastavení krvácení. Pak taky Ascorutin na posílení cév a Utrogestan na udržení těhotenství. Pak přidali ještě magnezium, protože mi pořád tvrdnulo břicho. V pondělí mi udělali kontrolní ultrazvuk, miminko stále v pořádku, hematom se o něco zvětšil. V úterý v poledne mě propustili domů s tím, že ležet a polykat prášky můžu i doma a že stejně by pro mě nemohli nic udělat, kdybych začala rodit.
Manžel si mě odvezl domů a začal mu život „matky samoživitelky“. Nejen že chodí do práce a vydělává, ale stará se o nákupy, o vaření, o úklid, o kluky a ještě o mě, coby o mrzáka, který nemůže skoro nic. Už po týdnu jsem fňukala, jak mě to strašně nebaví.
Hematom se pomalu, ale jistě vstřebával, zato mě čekala další podpásovka v podobě myomu v děloze. Objevila ho moje gynekoložka na jedné kontrole, byť říkala, že neví, co to je, že si není jistá. Za pár dní mě čekal ultrazvuk ve 20. týdnu v benešovské nemocnici, tam mi to paní doktorka víceméně potvrdila. Takže já se pomalu dávám psychicky dohromady z hematomu a v tom přijde další ráda v podobě myomu.
Myom je nezhoubný nádor, trpí jím až 30 % žen v produktivním věku, především prý těch bezdětných. Kde se vzal u mě, nevím. Problém je, že vlivem těhotenských hormonů roste. Takže jak poroste dítě, poroste i myom. Když ho našli, měl 5×3 cm, mám ho samozřejmě uvnitř v děloze – některé typy myomů vyrostou i vně dělohy, pak těhotenství nepřekáží. Ten můj překáží, minimálně to bude překážka při porodu, takže mě velmi pravděpodobně čeká císařský řez, kterému jsem se vždycky bránila jak čert kříži.
Vím, že spousta maminek řekne, že císař není takové zlo, ale pro mě je to celkem šok. Malovala jsem si těhotenství a porod bez zbytečných a stresujících vyšetření a zásahů a teď mám přesný opak. Rizikové těhotenství s možností buď předčasného porodu a nebo v lepším případě toho císařského řezu.
Ale naše malé štěstí je zatím velký bojovník, jak se zdá. Pohlaví nevíme, proto je to v celém deníčku tak nějak neurčitě popsané. Původně jsme se chtěli nechat překvapit, ale tchyně by hrozně ráda pohlaví věděla, chce totiž po čtyřech vnucích konečně vnučku. Já sice tuším dalšího kluka, i bříško dostalo pracovní název Arnošt, ale ona si to nenechá rozmluvit. Tak už asi měsíc chci to pohlaví vědět, ale mrně se odmítá ukázat, takže máme stejně všichni smůlu. 
Ještě bych chtěla „do nebe“ vychválit mého manžela za to, jak to statečně zvládá, jak se bez křivého slova ujal vedení celé domácnosti. Taky za tu starost o mě a o naše nenarozené dítě. Neberu to jako samozřejmost, protože vím, že jsou i muži, se kterými by tahle situace vůbec nehnula a neudělali by nic, aby pomohli. Takže za to jsem mu neskonale vděčná, i za to, že si stále udržuje svůj nadhled a humor, i když ho trápí strach o miminko.
Deníček určitě nemá žádnou informační hodnotu, za což se závěrem omlouvám. Potřebovala jsem si jen utřídit myšlenky a celou tuhle patálii někomu a nějak sdělit. Rodině jsme řekli jen to nejnutnější, nechtěli jsme šířit paniku, jak se říká. Věřím, že ten nádor už znamená konec mých komplikací, že už se nic dalšího nenajde. A budu se snad i modlit, za každý týden, kdy dítě vydrží u mě. Nakonec to doufám dopadne tak, že budu ještě přenášet a rodit přirozeně.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2150
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1667
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 982
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1249
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1091
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3242
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2455
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4243
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 14813
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1110
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Přeji pohodový zbytek těhotenství 
..At jste oba v poradku 
a sama si to neumim při své činorodosti představit, ale někdy to holt jinak nejde…takže plně chápu tvůj šok, avšak důležitý je ten výsledek a jak tu někdo psal je to jenom epizoda 
a kdyby to dopadlo jinak, tak ať je hlavně miminko zdravé, evidentně bude bojovníček 
to označení mě pobavilo.
A pak si tě může více vážit, za to, co zvládáš. A dodám k tvoji podpoře, že i když to u mě takto bylo, první dítě jsem rodila jen 7 dní před termínem a druhé 10 dní před termínem. I když jsem tam měla také nějaké nálezy naznačující císařský porod, rodila jsem přirozeně. Tak snad to tak taky bude. Držím palce 