Proč právě já?

  • Těhotenství
  • emimino
  • 13.04.03
    • načítám...

Jak je člověk naivní, když se mu něco bolestného přihodí, že si pokládá otázku : Proč právě já? Po čase zjistí, že bolest neprožívá sám.... Je to právě 7 měsíců, co i nás potkalo neštěstí...

I když mi je 30 let, tak těhotenství nebylo vyloženě plánované. Možná i proto byla lékařova slova nádherným překvapením. Těhotenství probíhalo dobře, pan doktor mi při každé návštěvě říkal, že je to „předpisové těhotenství“.Cítila jsem se dobře fyzicky i psychicky.Když byl ukončen 12 týden, tak jsem si oddychla, neboť jsem věděla, že v této době dochází nejčastěji k potratům a byla celkem v klidu, mimo obav z porodu.

Vraceli jsme se z dovolené, byl teplý zářijový den a já začala krvácet. Moc jsem se bála, aby bylo mimi v pořádku. Asi nikdy nezapomenu na to, jak poté vše probíhalo. V porodnici nám sdělili, že miminku netluče srdíčko. Nechápala jsem! Týden před „TÍM“ jsem chlapečka viděla na ultrazvuku. Byla jsem ve druhém trimestru, ve 22.týdnu!! Stále se mi to v mysli odvíjí jak smutnej film. Pamatuji si každý detail - tváře lékařů+sester, pacientky, pokoje, kdo co řekl, bolest, slzy na tváři manžela, sebeobviňování, sebelítost… Hroznej strach z porodu, bolesti a o to větší, že na konci neměla být radost…

Lékaři nám doporučili vyčkat půl roku - ta doba je tu. O co větší je však touha po miminku, o to více také narůstá strach. Lékaři mi v tomhle nepomohou, s tím se asi musím poprat sama. Cítím, že by mi mohla pomoci rada někoho, kdo si tímhle vším prošel. Ozve se mi někdo ??

Magda

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Toffifee
622
13.4.03 12:29

Magdi,
mám za sebou něco podobného. Jestli chceš, tak mi napiš na adresu: cerzu@seznam.cz Popíšu Ti svůj příběh a taky Ti napíšu, jak jsem se z toho dostala. Ze svého života to nikdy nevymažeš, ale mně se aspoň povedlo se s tím vyrovnat.
 Zuzka

  • načítám...
  • Zmínit
lenca3
55
13.4.03 13:52

Ahoj Magdi,
taky jsem jednou potratila. I když to bylo „teprve“ ve 12. týdnu, tak mi to dalo pořádně psychicky zabrat a vím asi jak se cítíš. Nyní jsem znovu těhotná, celé těhotenství mám problémy, ale díky skvělé lékařské péči už jsem kousek od porodu, tak teprve teď se přestávám bát, že miminko donosím v pořádku. Nejprve jsem se bála, že opět potratím, měla jsem veškeré příznaky, takže jsem se snažila si své těhotenství nepřipouštět a pak zase jsem měla starost, abych neporodila příliš brzy na to, aby se dalo miminko zachránit. Teď už jsem konečně klidná a začínám se připravovat do porodnice. Neboj, jeden potrat ještě neznamená, že nebudeš mít další miminko bez problémů. Myslím ale, že opravdu je potřebný neustálý a pečlivý dohled zkušeného lékaře. Moc ti přeji, aby ti další těhotenství proběhlo úplně předpisově a ty jsi se mohla radovat ze svého mimíska. Pa a hodně štěstí. Lenca

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
13.4.03 19:42

Ahoj Magdi,
prožila sis svoje, vím o čem mluvím, bohužel. Před 3 lety jsme se s mužíčkem rozhodli mít miminko, hrozně jsme se těšili. Zprvu nám početí moc nevycházelo, ale po půl roce jsme se dočkali. Vše probíhalo ok, jen nějaké ty nevolnosti, ale vše bylo v pořádku. Ve 12. týdnu šok, mimi nebilo srdíčko. Následovala nemocnice, kyretáž a doporučení za půl roku to zkusit znovu. Fyzicky jsem byla v pohodě za pár týdnů, psychicky jsem se z toho dostávala hodně dlouho.

Přesně za půl roku se povedlo otěhotnět podruhé, hned na první pokus. Kolem 10. týdne nastaly problémy, krvácení, hospitalizace v nemocnici. Po 2 týdnech se to uklidnilo a já šla domů. V 16. týdnu se krvácení opakovalo, další hospitalizace, injekce, infuze, ruce a zadek rozpíchané. Nepomohlo. v 19. týdnu mi praskla voda a po třech dnech čekání jsem porodila chlapečka. Oni tomu sice říkali potrat, ale z mého hlediska to byl nefalšovaný porod. Absolvovali jsme spoustu vyšetření, genetické testy, vše OK. Příčina neznámá. Tahle ztráta dalšího miminka byla pro mě psychicky naprosto úděsná, byla jsem totálně na dně. doporučili nám 3/4 roku pauzu.

Vloni v říjnu jsme otěhotněli potřetí. Opět od 5. týdne krvácení, tentokrát jsem se na nemocnici vykašlala, jedla jsem prášky na udržení a zůstala jsem doma. Koncem 3. měsíce mi předepsal doktor injekce proti srážlivosti krve a lepšímu vyživování placenty. Denně si je dodnes sama píchám, ležím doma, koukám na bednu a úspěšně kynu. A výsledek? Od 4. měsíce nekrvácím a jsem v půlce 7. měsíce!!!!!!

Takže nezoufej, vše zlé se jednou v dobré obrátí. Chce to ale obrovskou dávku odvahy a pevné nervy. Přeji, ať se vám to povede!

Janina
jajanina@seznam.cz

  • Upravit
Anonymní
13.4.03 20:22

MAGDI JE TO ROK A PŮL CO JSEM SI POKLADALA STEJNOU OTAZKU.PROC PRAVE JA?PRISLA JSEM O MIMI VE 21.TYDNU,A PROSLA JSEM SI STEJNYM STRACHEM Z VYVOLANEHO PORODU A HLAVNE POTOM SMIRENIM SE S TOU SITUACI,KTERA JE TOU NEJSTRASNEJSI VECI JAKA SE MUZE MLADE ZENE OCEKAVAJICI SVE MIMINKO PRIHODIT.POTREBUJES POVZBUDIT JE MI TO UPLNE JASNE.JA JSEM TED VE 35.TYDNU TEHOTENSTVI.OTEHOTNELA JSEM PODRUHE PODLE POKYNU LEKARE ZA PUL ROKU A TED UZ JSEM MOHU RICT KAZDYM DNEM NEBO SPISE TYDNEM V OCEKAVANI.SAMOZREJME JSEM MELA TAKE VELKY STRACH Z DRUHEHO TEHOTENSTVI,ALE MAGDI NESMIS SI TO CO JSI PROZILA ZASE TAK MOC PRIPOMINAT,NEBO SE K DALSIMU TEHOTENSTVI NIKDY NEROZHOUPES.TO JE MA RADA.NEBO VIS CO?A JESTE JEDNU RADU TI DAM.VEZMI TED MANZELA NEBO PRITELE ZA RUKU A JEDNODUSE JDETE NA TO.MAGDI OPRAVDU TO STOJI ZA TO.TED NEMAM NA MYSLI TEN SEX,ALE MIMI.HA HA.ALE TEN TAKY.POKUD BUDES CHTIT SE ME JESTE NA NECO ZEPTAT,NEBO SI POKECAT A ULEVIT OD STRACHU TAK NAPIS AHOJ JITKA radas@sanet.cz

  • Upravit
Anonymní
13.4.03 21:08

Mila Magdo, vim presne, jakou bolest jste s manzelem prozili, duse se hoji velmi velmi pomalu a bude to trvat dlouho, nez se zaceli tak, abys nemela slzny v ocich pri vzpomince na udalost, kterou jsi prozila a ver, ze jizva na dusi Ti zustane po cely zivot, i kdyz ji nikdo nepozna, ty o ni vzdy budes vedet…Mam podobnou zkusenost. Prozivala jsem sve prvni planovane tehotenstvi, citila jsem se velmi dobre, miminko bylo vporadku az do oznameni vysledku hladiny alfafetoproteinu a pak udalosti vzaly velmi rychly spad. Podezreni na vrozenou vyvojovou vadu se kvalitnim ultrazvukem potvrdilo. Nase holcicka mela rozstep patere. Dali mi na vybranou, bud se pokusim donosit plod s velmi nejistou perspektivou (trvala inkontinence, nehybnost dolnich koncetin, velmi pravdepod. mentalni poskozeni, nevylucov. se casne umrti) a nebo tehotenstvi ukoncit.
Bylo to velmi tezke, bolestne, o to horsi, ze muj plod zil. Taky si vybavuji dodnes vse velmi zive, nikdy nezapomenu na zakrokovy salek, kde se provadel vpich pres brisni stenu do delohy k plodlu, aby bylo mozno aplikovat latku umoznujici vyvolani predcasneho porodu. Byla jsem v 19.tydnu tehotenstvi. Infuze, cipky, bolest, zvraceni, ochotny a mily personal, ktery se snazi pomoci, ale ty vis, ze vysledek nikoho nepotesi. Odchod z porodnice, pohled na stastne maminky, ktere si odnaseji vonave bile uzlicky a vy vlacite velkou kabelu…
Pak jsem mela pocit, ze uz nic nema cenu, zivot se mi zhroutil jako domecek z karet. Ale rika se, ze casem vsechno preboli a je to pravda. Po pul roce jsme se zase zacali s manzelem snazit a na podruhe to vyslo. Jsem stastnou maminkou temer 9-mesicni Natalky, ktera je zdrava, krasna, hodna.
Preji vsem, ktere potkal podobny osud, aby je vse smutne co nejrychleji prebolelo a aby se dockali zdraveho potomka. Mirka

  • Upravit
Lucus
22
14.4.03 07:35

Ahoj Magdi,
chápu docela dobře Tvé pocity a i já mám od minulého října na srdíčku ještě malou jizvičku.
Pokud budeš chtít, tak mi napiš svůj e-mail a já Ti přesně popíšu co se nám tenkrát přihodilo, mimochodem byla jsem ve 21.týdnu těhotenství.
Ale… . V nemocnici mi doktoři říkali, počkejte tak půl roku a potm to můžete zkusit znova.Jenže na konzulaci u pana doktora genetika ( koncem porsince ), který celý můj problém odhalil ,jsem se dozvěděla něco jiného.Podotýkám, že přerušení těhotenství jsem prodělala 8.listopadu.Porstě mi řekl, ať to zkoušíme hned, že pokud by tělo nebylo na thotenství připravené tak ani neotěhotním.A co se nestalo,hned koncem ledna jsem znova otěhotněla.Teď jsem ve 13. tt, je mi špatně a jsem pořád jak spící panna. V každém případě se teď na těhotenství dívám trochu jinak, už si samozřejmě připouštím co vše se může stát a také si myslím, že jsem silnější a dokonce nás to s manželem ještě víc k sobě připoutalo.Jinak mám fotky z ultazvuku v nové fotogalerii.
Hlavně nevěs hlavu, já vím moc to bolí a ještě nějaký čas bude, ale nauč se o tom mluvit a uvidíš bude Ti líp.Já mám kolem sebe samé bezvadné lidi a všem jim dík za to že se mnou zvládli to blbé období.
Měj se krásně a doufám, že se brzy zařadíš do řad těhulek.Ahoj Lucka
mailto:lucie.pfutznerova@jce.cz

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
17.4.03 11:57

Ahoj Magdi,

znám na vlastní kůži něco podobného. Před třemi týdny jsem přišla po druhé o mimi. U prvního jsem to čekala, v osmém týdnu bez srd. ozev - missed ab., kyretáž, půl roku pauza, půl roku snažení, v lednu se zadařilo, vše vypadalo líp, užívala jsem utrogestan, v osmém týdnu srdeční akce a ve 13 týdnu zas missed ab (plod se přestane vyvíjet a vstřebává se). Takže teď si také smutním, ale říkám si že vše má nějakou příčinu.
Musíme být silné holky a pořádně se poprat s osudem, jednou to přece musí vyjít.
Přeju Ti do budoucna moooc štěstí a pokud by jsi chtěla, tak mi napiš na mail (kamila.marvanova@seznam.cz)
Ahoj Kamila

  • Upravit
gabriella
48
20.4.03 16:44

Ahoj Magdi,

moc dobře vím o čem píšeš a jak se cítíš.
Jsou to 4 měsíce, co jsem musela ukončit těhotentsví ve 21. týdnu, pár dnů, před Štědrým dnem.
Byla jsem na běžné prohlídce u gynekologa a UTZ vyšetření. Taky nikdy nezapomenu, čím vším jsme museli od osudného UTZ projít. Čekali jsme holčičku. Také pocelou dobu, bezproblémové těhotenství.
Bohužel nám našli vrozenou srdeční vadu ( stenoza plicnice, dilatace pravé komory a nedomykavost chlopně ) takže vada, neslučitelná se životem.
Po všech vyšetřeních následoval nástup do nemocnice. Co se odehrávalo dál, máš v živé paměti i ty, takže o tom nebudu psát. Ale bylo to jako noční můra.
Odchod z nemocnice a začínající vánoční svátky, bylo strašné období. Nechuť cokoliv dělat, neustále slzy a bohužel i deprese. Nad vodou mě držel 6 letý syn.
Proto jsem s velkým nadšením zahnala rok 2002 a s velkým optimismem a nedějí jsem přivítala rok 2003. A vyplatilo se to! Zase čekáme miminko.
Pořád to bolí a myslím, že nejde na to zapomenout. Musíme se s tím, naučit žít že právě nás něco takového potkalo.Taky jsem se ptala a ptám se do dneška, proč se to muselo stát právě nám?!
Vím, že to nikdy nepochopíš, že to nikdy nepřebolí a že máš v hlavince spousty nezodpovězených otázek ale nesmíš mít strach z dalšího těhotenství.
Jsem v 8 týdnu a věřím, že teď, už bude všechno v pořádku!!!
Víš co nám řekl pán v čekárně, když jsme čekali na výsledky vyšetření srdíčka, když nás viděl, jak sedíme jako hromádky neštěstí?
„Všechno špatné se v dobré obrátí, věřte mi“!
Tak tomu věřte i vy s manželem! Držím vám pěstičky a palečky ať vám to brzy vyjde a máte malé štěstíčko na cestě.
Nebudeš v očekávání sama ale s celým eMiminem :0) které na vás bude myslet a bude vám fandit i radit!!!

Mějte se s manželem moc dobře a určitě napiš, jak to všechno dopadlo!

A vám všem, které potkal podobný osud, strašně moc síly a hlavně dlouhé nožičky na klacky, které nám hází život pod nohy :0) a samozřejme co nejdřív zdravá miminka!!!
gabriella

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
23.4.03 16:57

MILA MAGDO!PRAVE JSEM SI PRECETLA TVUJ MOC SMUTNY PRIBEH A ROZHODLA JSEM SE TI NAPSAT SVUJ.JE TO UZ DVA A PUL ROKU CO JSEM CEKALA SVE PRVNI MIMINKO.MOC JSEM SE TESILA A TEHOTENSTVI JSEM MELA UPLNE BEZ PROBLEMU.SNAZILA JSEM SE ZIT ZDRAVE,DOBRE JIST,SPAT,PRAVIDELNE JSEM CVICILA,ZKRATKA JSEM DELALA VSE ABY BYLO MIMINKO ZDRAVE.VE 31 TYDNU JSEM PRESTALA CITIT POHYBY A PRI UTZ.VYSETRENI LEKARI ZJISTILI ZE MIMINKO NEZIJE.BYLA JSEM V SOKU!!!!!BYLO TO STRASNE,TO CIM VSIM JSEM POTOM MUSELA PROJIT…12 HODIN PORODNICH BOLESTI,PO KTERYCH ME NIC KRASNEHO NECEKALO,STRACH CO BUDE DAL,ZAHANBENI,NEUSTALE OBVINOVANI NECEHO NEBO NEKOHO VCETNE SEBE,ZKRATKA BYLI TO SNAD NEJHORSI DNY A MESICE V MEM ZIVOTE.Z NEJHORSIHO MI POMOHLI RODICE A PRATELE.MUJ TEHDEJSI PRITEL TO NEZVLADL A ODESEL ODE MNE.TAKZE TO MI TENKRAT NA KLIDU NEPRIDALO.ALE NECHME MINULOST MINULOSTI.DNES MAM BAJECNEHO PRITELE,MAME SE MOC RADI.MINULY ROK V CERVNU JSME ZACLI PREMYSLET O MIMINKU.PROZIVALA JSEM PRESNE TO,CO TY.TOUZILA JSEM PO MIMINKU A ZAROVEN JSEM MELA OBROVSKY STRACH.PRITELOVI JSEM O VSEM CO SE STALO REKLA A ON REKL ZE MI VE VSEM POMUZE.PO MESICI A PUL SNAZENI JSEM OTEHOTNELA.NYNI JSEM VE 39 TYDNU,MOC SE TESIM A VERIM ZE VSE DOBRE DOPADNE.A I KDYZ TO NEBYLO ZE ZACATKU LEHKE,SPOUSTA VYSETRENI,STRACH PRI CEKANI NA VYSLEDKY ATD,JSEM RADA ZE JSEM TO PREKONALA.A PROTO TI CHCI RICT :NEBOJ SE A JDI DO TOHO,VIM ZE JE TO TEZKE,ALE MUSIS VERIT ZE TO VYJDE!!!MOZNA JSEM TI MOC NEPORADILA,SNAD TI ASPON POMUZE ,ZE JE NAS TAKOVYCH VIC!MOC MOC TI BUDU DRZET PALECKY AT TI TO VYJDE!A PAMATUJ,ZE STESTI SE MA POKOUSET!!!PA K.

  • Upravit
Anonymní
24.4.03 17:18

Skuste si pozriet stranku: www.anjeliky.sk venovanu rodicom, ktori prisli o svoje nenarodene deti.

Tana

  • Upravit
Anonymní
24.4.03 21:29

Ahoj Gabriello, moc děkuji za Tvoji odpověď.

Magda

  • Upravit
Anonymní
28.4.03 18:48

Milá Magdo, v tomto směru panuje velká nespravedlnost, když člověk vidí, jak se některé matky zbavují karásných zdravých dětí, ale je to, bohužel, osud. Já jsem zažila také zklamání s prvním miminkem, teď po 3/4 roce jsem v 18. týdnu těhotenství a mám strach, jak bude vše probíhat, můžu jen doufat.
Pokud máš zájem, ozvi se mi na e:mail: RenataBla@seznam.cz
Zatím pa Renata

  • Upravit
Anonymní
3.5.03 13:43

Mila Magda i ostatne maminky

I ja mam podobnu zivotnu skusenost, stratila som moju dcerku v 39. TT, 3 pred planovanym terminom porodu. Bola som bezradna a na pokraji mojich sil, nesmierne sa snazila patrat po odpovedi PRECO i na internete, ale vsetko marne. Ziadny odkaz, ktory by mi aspon trochu pomohol.
Ten hrozny tabuizmus v nasej spolocnosti alebo spravanie sa „vsak o nic nejde, dieta este nebolo na svete“ mi nedal spavat a tak som sa rozhodla pre rodicov a ich milovane deticky vytvorit internet. stranky a jednoducho ich nazvala Anjeliky.
Prosim nahliadnite na ne, mojou velkou tuzbou je, aby mohli pomoct i Vam …

  • Upravit
Anonymní
3.5.03 13:49

Prepacte zabudla som v mojom odkaze, napisat udaje o adrese.

http://www.anjeliky.sk
email- info@anjeliky.sk

Srdecne pozdravuje
Denisa Trnkova
(Vivienkina mamina a autorka stranok Anjeliky)

  • Upravit
Kajdula1
240
3.5.03 16:41

Milé holčinky,
nedá mi to abych nereagovala.
Je to přesně 3 roky. Bylo mi necelých 21 let, byla jsem mladá, štastná a samostatná žena, plná síly a životního optimismu, když jsem si jednoho dne plná očekávání dělala těhotenský test (byl již třetí v řadě, první dva se ukázaly jako negativní, jen s /). Snažili jsme se teprve chviličku, nedávala jsem tomu moc šancí, ale menstruace stále nikde......Test jsem si udělala, ale šla jsem hned pryč, nerada čekám na něco, co nevidím dopředu jako 100% a já jsem pak zbytečně zklamaná:)Jsem holt tvrdohlavý beran a když něco není po mém.................................
Když jsem usoudila, že už je správná doba se jít podívat na výsledek, tak se koukám a nevěřím vlastním očím, byly tam opravdu //!!!Neznám šťastnější okamžik v mém životě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!První problémy již v osmém týdnu jsme oba s mimískem přečkali ve zdraví a tak jsem si bláhově myslela, že vše špatné je už za mnou.........
A radovala se z každého ultrazvukového snímku, ze všech těch nádherných kopanečků..............................................Další potíže nastaly ke konci 23.týdne, kdy jsem začala slabě špinit. V doprovodu mojí maminky jsme spolu s jejími těhotenskými průkazkami (z dob, kdy čekala nejdříve mého brášku - upozorňuji, že se narodil v 7. měsíci, a pak i mne - mne sice donosila, ale zřejmě více méně díky sešití děložního čípku - ale na tyto okolnosti jsem upozorňovala svou doktorku již na začátku mého těhotenství) vyrazili o pár dní dříve na kontrolu k paní doktorce. Stačilo jí přečíst si pár věcí v těch starých těhotenských průkazkách… Následovala prohlídka a okamžité objednání na druhý den do nemocnice na ten samý zákrok, který podstoupila moje mamča v době, kdy jsem si já hovila v jejím bříšku......Nástup byl ráno v 8:00hod. Nekonal se. V noci mi začaly porodní bolesti a v 8:00 hod, byl můj malý Ondrášek na světě - ve 24.týdnu (30cm, 790g).Ihned byl odvezen na JIP do Ústí nad Labem, kde nám po třech dnech zemřel na krvácení do mozku.......Několik dalších dnů si moc nepamatuji, jen úřady, vysvětlování všem a všude, dohady s pohřební službou a pošťačku mezi dveřmi s balíkem, v kterém měl být můj syn.........Nikomu v životě nepřeji tu bezmocnost a smutek nad ztrátou vlastního dítěte......X krát jsem si říkala, proč já?Proč my?A když občas vidím „ty úžasné maminy“ okolo mě, chce se mi brečet...........................................A dál? Rozchod s partnerem, o kterém jsem si myslela, že je ten nej.......Jenže v době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala, se ukázal jako naprostej slaboch. A pak znovu přišel do mého života jeden starý známý. A já zjistila, že nikdo jiný si nezaslouží mé objetí tolik, jako zrovna ON - za všechny mé od něj otřené slzičky, za ty tuny objetí a pochopení......................................... Jsme spolu víc než dva roky a na našem svatebním oznámení je den 14.června 2003. A i přesto, že mám veliké obavy, má touha dát život malému človíčku, který bude jen náš, je mnohem silnější než můj zbabělý strach.................................................
Našla jsem si dvě práce, dovybavujeme si byteček a koupili jsme si nové auto.........A to všechno pro jednoho malého tvorečka, který až se u:,–(í v mém bříšku tak mne i mého manžela učiní těmi nejšťastnějšími lidmi na světě!!!!!!!!!!!!!!
Holčičky, vím o čem mluvím.Je to strašné, zvlášť, když okolí nemá žádné pochopení.......Jenže ty malé řvoucí uzlíčky za to stojí. Za strach, „zkaženou“ figuru i prsa a za miliony probdělých nocí.......
Všem tady přeju ta nejkrásnější, spokojená a zdravá miminka, protože tady jsou ženy s velkým Ž - maminy..............................

Zdraví všechny Kajdula
P.S.: Kdyby měl kdokoliv zájem, jsem k dispozici na rady, smutnění i povídání.

  • načítám...
  • Zmínit
Macejka
1
10.8.03 20:18

Mila Magdo, tak tuto otazku jsem si pokladala i ja, snad tisickrat denne. Jsi prvni osoba, ktere se takto verejne sveruji se svou bolesti. Je mi 36 let, doma mam skoro patnactiletou pubertacku a loni jsem se podruhe vdala. Velmi brzy, k nasi velke radosti, jsem zjistila ze budeme mit miminko. Tehotenstvi probihalo celkem normalne, mela jsem sice gestacni cukrovku a velky problem s prirustkem vahy, protoze rada jim, ale jinak vse bylo vporadku. Moc jsme se vsichni tesili a z meho tehotenstvi se radovala cela rodina. Prodelala jsem spousty testu a tak jsem si nepripoustela, ze by se mohlo neco stat. Termin porodu jsem mela na 24/12/02. Na zacatku 39. tydne, 2 tydny pred porodem jsem prozila hroznou noc. Nedokazu ten stav popsat, nemohla jsem spat, bylo mi opravdu zle. Jela jsem k lekari, protoze jsem mela pocit, ze neni neco vporadku. Po vysetreni mi lekar sdelil hrozny ortel „je mi to lito, ale vase dite zemrelo“. Chtelo se mi umrit taky. Rikala jsem si, ze uz nemam proc zit. Nikdo si nedokaze predstavit co jsme s manzelem prozivali po teto hrozne zprave. 2 tydny pred porodem a moje dite umrelo. Proc? Proc prave me? Tim cela ta hruza nekoncila, protoze jsem musela tehotenstvi zakoncit porodem. Kazdy den navic byl pro me nebezpecny a mrtvy plod musel ven. Touto cestou musim moc podekovat porodnickemu odddeleni v Liberci, kde se o me po celou tu dobu starali a snazili se mi tuto hroznou zkusenost ulehcit jak jen to slo. Musim podekovat take manzelovi, zustal se mnou na porodnim sale po celou tu dobu nez jsem porodila. Snazil se me utisit, zmirnoval bolest, byl opravdu statecny. Hrozne chvile jsme prozivali kdyz nektera maminka porodila a my jsme slyseli detsky plac. My tento plac neuslysime.
Porodila jsem mrtveho chlapecka, vedeli jsme, ze budeme mit chlapecka uz od odberu plodove vody a taky jsme ho pojmenovali Jan. To jmeno mu zustalo.
Dalsi rana prisla, kdyz mi sdelili, ze musime na pohrebni sluzbu zaridit pohreb. Netusila jsem co vsechno musime jeste zaridit. Jakoby te bolesti nebylo dost. Vratila jsem se domu, tam jsem poprve videla manzela brecet. Muj zivot byl bez cile, bez zivota, bez radosti. A tady zasahl muj manzel. Ukazal mi, ze zivot musi jit dal. Jsem mu za vsechnu tu podporu velmi vdecna. Pomalu jsem se dala dohromady, zacala jsem pracovat, prestala jsem tolik premyslet o tom proc prave ja. Dnes se opet usmivam a raduji. Cela rodina se raduje, jsem 13. tydnu tehotna.
Vsechno jde, ver mi. Mam za sebou velmi spatnou zkusenost, ale tentokrat verim, ze vsechno dopadne dobre. Budu pod vetsim dozorem a asi taky nejaky ten cas pobudu v nemocnici, ale niceho se nebojim. Mam vedle sebe manzela a dceru. Jsou mi opravdu velkou oporou. Uz se moc tesim az si z porodnice povezeme kricici miminko.

Marcela

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
9.10.03 21:15

Milá Magdo
vím,že to musel být otřesný zážitek.Já jsem si prožila také své ,dvakrát jsem čekala miminko a dvakrát jsem o ně přišla.Poprvé to bylo v 8.týdnu a po druhé v 5.týdnu.Ta obava byla strašná,pak jsme se s manželem domluvili,že si pořídíme pejska když se nám to nevede.No a náhoda to chtěla,že mám pejska a zároveň čekám miminko.Jsem v 14.týdnu a zatím vše vypadá slibně.Čekají mě sice různá vyšetření,ale snažím se myslet pozitivně a vůbec na to nemyslím,můj čas věnuji pejskovi.Držím Ti palečky a uvidíš,že bude vše v pořádku. Leona

  • Upravit
Anonymní
22.6.04 12:28

Milá Magdo, z vlastní zkušenosti která byla stejně bolestná jako ta Tvoje Ti musím doporučit abys hlavně na svůj strach nezůstala sama, mluv o tom s rodiči, manželem s kamarádkami ale nenechávej si to pro sebe. Mluv o svých obavách a úzkosti, klidně plač ale dostaň to ven. Nevím jestli Ti pomáhá když čteš příběhy jiných maminek nebo ne ale pokud ano mrkni na www.anjeliky.sk je tam spousta příběhů i horších, popláčeš si, zase se několik dní budeš trápit ale pak Tě přemůže touha po miminku a zvítězí naděje že právě další těhotenství Tě z toho dostane a bude v pořádku. I já se právě chystám znovu otěhotnět takže vím přesně co prožíváš. Přeju vám hodně štěstí, síly a naděje, nezapoměň na svého partnera protože i jeho se to dost vážně týká a i on Ti bude velikanánskou oporou a zásobárnou optimismu. Měj se hezky a zapoměň na obavy a užij si své bříško.

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Letní románek s hořkou příchutí: Byla jsem jen náhradní řešení?

Naše cesta nemocí: Centrální mozková příhoda mého tatínka

Můj boj s tím, proč moje děti přišly o prarodiče: Čekáte lásku, přijdou podmínky

„Maminko, ty záříš!“ – 1. část

Má cesta k miminku: Rok plný nadějí, zákroků a nekonečného čekání

Když dětské bolesti hlavy nejsou jen migrénou: Můj deník nejistoty

Seděli jsme tam v bundách. Ale vnoučka snacha vůbec neoblékla

Od emailu až ke knize. Někdy stačí jeden e-mail... a změní se úplně všechno

Lékař mě nutí změnit pojišťovnu, musím mu prostě vyhovět. Nechci o něj přijít

„To tě manžel ještě vůbec chce, když vypadáš jako hroch?“ Vpálil mi švagr