První těhotenství zakončené porodem zdravé dcery
- Těhotenství
- Tečka22
- 29.03.21
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Relativně smutný příběh, zakončený krásným koncem...
Psal se rok 2012. Poprvé v životě jsem si dělala těhotenský test. Poprvé v životě byl pozitivní. Poprvé v životě jsem měla obrovskou radost. Poprvé v životě jsem cítila nepopsatelnou prázdnotu, když jsem ve 13. týdnu těhotenství porodila své první miminko. Issabellu. Nemohla jsem si ji pochovat, nemohla jsem si ji přivést domů a nemohla jsem se o ni starat, jak by matka po porodu chtěla. Dcera zemřela ještě ve mně, má jen pomyslný hrobeček, který je prázdný, ale místo v mém srdci má navždy a moc se těším, až ji v nebi budu moci obejmout.
Ale k tomu šťastnému konci, který začal v roce 2019. V lednu jsem opět našla 2 čárky na testu. Opět jsem byla neskutečně šťastná a opět přišlo hrozné zklamání. Mám celkem 6 hvězdiček na nebi, 6 strážných andílků, které hlídají moji dceru a svoji sestřičku.
Když jsem v srpnu téhož roku našla znovu 2 čárky na testu, byla jsem znovu neskutečně ráda, bohužel život měl s miminkem jiné plány a já opět propadla zoufalství.
O měsíc později jsem seděla v posteli, počítala dny do další červené návštěvy a zjistila jsem, že mám týden zpoždění. Byla jsem v šoku, něvěděla jsem jestli nemám v těle ještě nějaké hGH z minulého těhotenství a nebo je ve mně nový život. Druhý den jsem si jela koupit digitální test a on mi ukázal 1.-2. týden těhoteství. Ihned jsem jela za svým doktorem, jestli to je pravda, nebo jestli je to stále minulé těhotenství. Odjížděla jsem s první fotkou, kde nic nebylo vidět, ale mimi tam bylo. A já nebyla ráda. Bála jsem se opětovného zklamání, bolesti a desítek probrečených nocí.
Moje noční můra se začala plnit asi v 5.-6. týdnu. Začala jsem špinit a opět jsem si myslela, že je to konec. Jela jsem na pohotovost, kde mi velice arogantí doktorka řekla, že to vidí na 99 % na potrat. Ale dostala jsem Utrogestan s tím, že je to buď a nebo. Další týden znovu, jelikož špinění se opět vrátilo a k mé smůle tam znovu byla ta samá doktorka. Opět mi sdělila, že těhotenství je neprosperující, že navrhuje revizi. Řekla jsem jí, že ne, že chci počkat, tak jako jsem počkala předtím, jak se tělo s tím samo popere.
Na další kontrole v 7+5 týdnu bylo vidět srdíčko, které se klepalo jako o život. To samé na dalších kontrolách, rostoucí embryo, bijící srdíčko a moje vytoužené a duhové miminko. Už jsem si začala těhotenství užívat, přijala jsem veškeré nevolnosti, nevyspání, pálení žáhy, jen aby se moje miminko narodilo zdravé.
Od 5. do 37. týdne jsem docházela ke svému skvělému lékaři, který pokaždé vtipkoval. Třeba když se přítel na ultrazvuku ve 20. týdnu ptal: „Je to stále děvče?“ a doktor mu s úsměvem odpověděl: „Z tohohle kluka už neuděláš.“ Nebo poté v porodnici na kontrole, když se malá moc neozývala, protože usnula: „Kláro, co nám to zase děláte.“
Na kontrole v 38+4 týdnu těhotenství byla domluvena indukce porodu, jelikož tam malá byla bez plodové vody. Vůbec nevím, že by mi odtekla. Malá ale naštěstí měla průtoky pupečníkem v pořádku, takže nástup na vyvolání porodu se domluvil na neděli 17. 5. 2020, kdy mi kolem 21. hod zavedli balónek napuštěný tekutinou, který měl připravit nepřipravené. No, balónek o půlnoci vypadl a já se mohla trochu vyspat, protože malé se balonek nelíbil a dávala to najevo nepravidelnými kontrakcemi.
Ráno, 18. 5. 2020 v 6 hodin budíček, v 7 hod odchod na porodní sál, kde jsem dostala jen jeden jogurt. Jako snídaně před porodem vážně skvělé. V cca 7:50 zavedena polovina tabletky s tím, že druhá půlka se zavede asi za 2 hodiny. Já ale měla od 8 hodin pravidelné kontrakce po 2-3 minutách, takže na druhou polovinu tabletky nedošlo. Kolem 10. hod jsem si zvolila klystýr a mohla jsem zavolat příteli, že konečně může dorazit. K mé smůle jsem se zasekla na stejném nálezu jako večer tj. 3cm. Od 9 do 13 hod jsem se neotvírala. Byla jsem už vyřízená, několik hodin kontrakcí, kdy některé se už slívaly dohromady, byly strašné. Ve 13:30 mi byl nabídnut epidural, že buď rozjede porod a nebo zmírní bolesti. Brala jsem jej všemi deseti. Kolem 14. hodiny přišel celkem mladý anesteziolog, příteli dal do rukou papír, protože já byla totálně vyřízená a na nějaké čtení bych se vůbec nesoustředila. K mému štěstí se jim epidural podařil píchnout hned napoprvé, ale k mé smůle vůbec bolesti nezmírnil. Naopak, bolesti, které byly předtím do břicha, se přemístily do zad, takže na monitoru nebyly vidět a já jsem už chtěla prosit o císaře. Naštěstí za hodinu jsem se otevřela o zbývajících 7 cm a mohlo se jít tlačit.
Můj poklad, moje dcera se narodila 18. 5. 2020 v 16:09 a byla nádherná, dokonalá. Ihned se přisála. A ihned mě poblinkala. Před porodem bych se nejspíš pozvracela také, protože nesnesu zápach, ale v tu chvíli jsem byla ráda, že je to moje dcera, že jsem konečně po 7 těhotenstvích dokázala porodit zdravé dítě, které mě bude zbožňovat a já jeho.
Přečtěte si také
Snoubenec mi roky tajil, že platí nájem své bývalé partnerce. Asi nechci svatbu
- Anonymní
- 25.06.26
- 1624
Do svatby nám zbývalo jen pár týdnů a já se těšila, že už máme to nejnáročnější za sebou. Místo radosti z blížícího se velkého dne ale přišel šok, po kterém jsem začala přemýšlet, jestli svého...
Našel si jinou. Ale já musela vysvětlit dvouleté dceři, proč už s námi táta není
- Anonymní
- 25.06.26
- 964
Když mi manžel řekl, že se zamiloval do kolegyně z práce, mojí první reakcí nebyl křik. Ale uzavření se do sebe. Totální zděšení, co bude následovat. Dceři byly pouhé dva roky. Hrála si ve své...
Je mi 38 a chci dítě. Výsledky testů mě ale šokovaly: Jsem prý v přechodu!
- Anonymní
- 25.06.26
- 917
Celý život jsem žila v přesvědčení, že na všechno je dost času. Nechtěla jsem v pětadvaceti zapadnout do stereotypu plenek, vaření a mateřské dovolené. Chtěla jsem nejdřív něco dokázat. Vybudovala...
Zhubla jsem z velikosti 48 na 38. Manžel mě ale přestal chtít
- Anonymní
- 25.06.26
- 902
Dřív jsem nosila velikost 48, měla velká prsa, měkké břicho, výrazné boky i stehna. Takovou si mě manžel vzal a taková ho přitahovala. Jenže já jsem změnila životní styl, začala se hýbat, zhubla na...
Jsem matka, která si užívá noční život. Sousedé mě řeší víc než vlastní život
- Anonymní
- 25.06.26
- 743
„A to jako necháš dítě doma a jdeš se bavit?“ řekla mi sousedka přes plot. Neřekla to nějak útočně, spíš zvědavě... A dřív by mě to možná i zranilo, ale teď už ne. Jsem dál. A necítím potřebu se...
Tchyně ze mě dělá neschopného chlapa. A moje žena jí začíná věřit
- Anonymní
- 24.06.26
- 1853
Jsem manžel a táta, který se snaží postarat o rodinu, děti i domácnost. Jenže matka mojí ženy je u nás pořád a do všeho mluví. Kritizuje, jak vychováváme děti, shazuje mě před ženou a nenápadně jí...
Nechala jsem syna (3m) manželovi a odjela pryč. Opravdu jsem tak špatná máma?
- Anonymní
- 24.06.26
- 2083
Myslela jsem, že největší problém bude odloučení od miminka. Nakonec byly mnohem horší reakce lidí kolem.
„Ještě jednou a dítě vyřadím!“ Ředitelka na mě křičela kvůli zpoždění v zácpě
- Anonymní
- 24.06.26
- 1442
Být pracující mámou znamená žít v neustálém napětí. Každý den je to závod s časem – odpracovat své hodiny, bleskově nakoupit a utíkat pro dítě do školky dřív, než se zavřou dveře. Většinou tenhle...
Deset let po svatbě spíme odděleně. Ticho je hlasitější než hádky
- Anonymní
- 24.06.26
- 1005
Sedím v obýváku, za oknem už je tma a z vedlejšího pokoje slyším jen klapání klávesnice. Manžel zase sedí u počítače, jako každý večer. Naše dítě už dávno spí, já jsem ho uložila, přečetla mu...
Dopis pro ni: Dnes by ti bylo šest let. Pořád jsi moje dcera
- Anonymní
- 24.06.26
- 795
Tolik let už uplynulo, ale bolest v srdci zůstává...
uzila sis teda sve 
snad uz bude jen dobre!
