P.S.T.M. 73 - Výlet do Vodňan
- Snažení
- Gabinka1
- 25.07.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Na tuhle cestu jsme se těšily moc dlouho. S Market (Bolerem) si věčně píšem na ICQ a tak jsem byla moooc zvědavá, jak se bude lišit naše povídání v reálu. A jak si vlastně padnem, protože psát si s někym přes net je zcela něco jiného než pak realita. Já vím, už jsme se viděly, ale to bylo na chvilku.
Manža mě doma s Bárou zanechal již v pondělí 4. července a tak jsem měla celé úterý klid na zabalení. No co vám budu povídat, bylo to jak když se stěhujeme. Oblečení, pleny, hračky, jídlo…Bářiny věci zabraly celou velkou cestovní tašku a igelitku a na mě zbyla taková malá. A ještě jsem o ni svedla bitvu s manžou.
Večer jsem samozřejmě nemohla usnout, vytiskla jsem si z ICQ od Markéty zprávu, jak se pak vyznam ve Vodňanech. Hrůza mě spíš jímala z toho, jak projedu Příbram. Noc byla špatně prospaná - nervy z cesty udělaly své, navíc jsem spala bez manži a na to nejsem zvyklá. ![]()
Budíček byl v 7 ráno. Nakrmit dítě, hygiena, oblíknout, odnést bagáž do auta a vyrážíme. Bylo 8 ráno. Do Příbrami cesta celkem OK. Pořád jsem počítala, že cestou potkám ceduli s ukazatelem na ČB nebo Písek. Prd. Nikde nic. Před Příbramí jsem se plazila za dodávkou Vodňanské kuře, SPZ na Strakonice, říkám si, super! Záchytný bod, za tím autem se přeplazim přes Příbram. Jak hluboce jsem se zmýlila jsem, to jsem poznala ihned po příjezdu do Příbrami, hned za první křižovatkou. Ona dodávka totiž zajela k první benzínce nacházející se prakticky ihned za křižovatkou. Tak co teď - pojedu za ní nebo ne? Ne. Nejsem přece žádný béčko, ne? Lovim v paměti, kudy jsme to před rokem a půl cestou z ČB jeli. Matně vzpomínám, že jsme jeli kolem Hypernovy. A náhodou vidím i reklamní ceduli zmíněného ochodního domu. Za Hypernovou už jsem pak riskovala a vyplatilo se. Konečně jsem se napojila na cestu na Písek. Další cesta byla už bez problémů. Jedině jsem mírně znejistěla, když jsem minula ceduli Vodňany - 6km a asi o 100metrů dál byl ukazatel 4km. No což, jela jsem dál. Jenže jak kilometry minuly, znejistěla jsem znovu. I těch 6km dávno uběhlo a sjezd nikde. Že bych přejela? Ne. Támhle…Konečně. Vytahuji papír od Markétky: po sjezdu z obchvatu doleva a za železnicí hned doprava. Markétka mi ovšem nenapsala, že nemyslí sjezd hned z dálnice, kde je i ukazatel, kde jsou Vodňany, takže jsem si Vodňany projela skrz na skrz, než jsem se k nim dostala.
2hodiny po výjezdu jsem v cíli. Huráááá! Holky už nás vyhlížely, Markétka už chtěla spát. Samozřejmě, že příjezd jiného děcka jí klidnou nenechal, takže z mrzuté holčičky se stala holčička velmi aktivní. Holky se seznámily. Proběhlo jídlo, obléknout a vyrážíme ven.
Vodňany jsou moc hezké městečko. Líbí se mi, jak je malé. Příjemné. Hezky jsem zírala, jak Markétka v kočárku řádí. Bára byla samozřejmě za hodnou. Odpoledne jsme navštívily Markétinu kamarádku, co s ní chodí na brusle, a jejího Vašíka. Kus chlapa. A byly na něj 2 ženský. Ale popral se s tím! Statečně. Udělali jsme zas jiný okruh po Vodňanech. Kolem rybníků. To nemělo chybu. To bych si dala líbit. Teda neřikam, Markéta mě zkusila nalákat i na brusle, ale odolala jsem! Bohužel sešlo z původního plánu holkám dát vodu do bazénu, protože počasí stálo celkem za starou bačkoru. V podvečer jsme pak holkám udělaly hrací plac na dvorku, zatímco já s Markétou a Jirkou (manžel M - pozn. Autora
povídali. Holky honily míčky a kdo ví co ještě a začaly se projevovat - hlavně tim, že si začaly brát hračky
. Bára byla moc opatrná na to, aby si vlezla na beton, zato Markétka, divoška, s tou to ani nehlo. Večer se pak konala koupačka, samo, že společná! Myslíte, že si hrály? Ani náhodou…stoupaly si, pořád padaly…pěknej rachot to teda byl. Pak šup z vody, utřít, oblíknout, dát véču (v mém případě spíš pokus) a holky si zas hrály. Vydržely docela dlouho, jestli se nepletu, spát šly až někdy kolem 21,30. Báře půjčila Markéta cestovní postýlku. Docela se do ní nechala položit. Markétka šla spát až po Báře. Hezky do své postele. A spala. Zatímco Bára se za hodinu probudila. Jirka docela zíral a měl obavu, jestli tohle je Bářino všechno. Ujistila jsem ho, že je to v poho. Nakojila jsem, pohoupala a šup zpátky. Ještě jsme pokecali, pak se postupně šli umýt a nechali Jirku spát v obýváku a my šly do ložnice. Ještě jsme si s Markétou povídaly, koukaly na telku a někdy kolem 23hodiny jsme šly spát taky. Bára vypadala, že se budí, tak k ní Markéta šla, prý ji pohladila po obličeji přes očíčka a B spala dál. Ale ještě před půlnocí se Bára probudila a šla ke mně. Spaly jsme spolu (vlastně všechny 3) až do rána. K ránu si Bára chtěla hrát, ale nakonec to vzala, opřela se mi o břicho a hlavou mi na něm spala dál. To se Markétě moc líbilo ![]()
Daly jsme snídani, holky si pohrály a pak jsme oblékly děcka a vydaly se na výlet. Počasí nic moc a tak jsme vyrazily na Hlubokou. Nejdřív do ZOO a pak se projít na zámek - resp. Do zámecké zahrady. Tak ta ZOO byla teda super. Malinká, ale to nevadilo. Jen medvědi se před náma schovali. Ještě v ZOO jsme nakrmily holky. Teda, já šla dát Báře, Markétka, že si dá taky, ovšem její maminka zapomněla lžičku! No to si dovolila! Nakonec Markéta lžičku vyžebřila u stánku. My nejsme lakomé, podělily bychom se, ale…nám trvá, než něco sníme a naopak Markétka když někdo jí, tak chce taký. Pro holky měly největší úspěch kačenky a kačátka, která byla v řece před ZOO. Pak jsme tedy vyrazily na tu Hlubokou. Markéta zaparkovala v jiném místě a kousek jsme si vyšláply. Ale bylo tááák krásně a příjemně. Jen jsme vylezly kopec a dostaly se do areálu, napadlo jí, že když Markétka tak řádí v kočáru ,tak jí ho obrátí, aby se nepřevažoval. To byla akce! Kočáru se moc do změn evidentně nechtělo, ale nakonec se povedlo. A myslíte, že to pomohlo? Ne! Markétka je v kočáru jak utržená ze řetězu. A já někdy řekla, že mám aktivní dítě?:) Na Hluboké se mi líbilo ,ale těch lidí…takže jsme se tam zas tak moc nezdržovaly a zas pomalu šly zpátky k autu. Cestou začalo poprchávat, ale v poho…pak jsme si daly ještě krátký výlet do ČB do Globusu na jídlo. To už pršelo trošku víc ,ale dalo se to. Já si pak sama natočila (teda stroj mi natočil, já jen zmáčkla čudlík) zmrzlinu a jelo se domů. Tam si holky hrály. Nejradši nám utíkaly do chodby. V chodbě totiž byl schod a holky trénovaly. No musim se pochlubit, že to naučila Bára domácí Markétku
. Co se mi u Markéty hrozně líbilo, bylo to, že tam byla spousta místa, kde holky lezly a nehrozilo jim, že si něco udělaj. U nás je všechen prostor zastavěnej nábytkem a našim všim. Tam se holky nalítaly. Později odpoledne, to už byl doma i Jirka, jsme vzali kočáry a šly ven. Jirka bruslil a my si zas pokecaly. Pěknej kousek jsme ušly. Mě to neva, ráda chodim, když je kam a s kym, tak ta cesta i hezky utíká. To není jak u nás. Tu nikde nic. Večer jsme ani nekoupaly. Ten večer Bára spát jen tak nehodlala, takže nakonec spala se mnou v posteli celou noc. Teda, já ji nechtěla nechat pořvat, protože jsme byly na návštěvě a navíc návštěva má tak hodné miminko, že spí celou noc a když se probere, stačí dát dudlík a spí dál. A to u nás nehrozí. Dudlík jsem Báře s sebou sice vzala, ale jaksi o něj nejeví zájem…Ale aspoň nespala hůř než doma, nijak s ní nehlo, že spala jinde.
Ráno si k nám přilehla i Markétka. Všude kolem postele mají Markéta a Jirka zrcadla a tak byly holky jak u vytržení. Od rána ten den pršelo, takže jsme nespěchaly z postele, v klidu si daly snídani a zas byla spousta hraní. Pak jsme na chvíli vyrazily ven, když nepršelo, došly nakoupit a já pomalu začala balit věci domů. Původně jsem měla jet v sobotu ráno, jenže to jsem počítala, že se Pavel vrátí až někdy dost po půlnoci. Jenže psal, že se vrací kolem 22 hodiny a doma nebylo nic k jídlu. Markéta ještě než jsem odjela, udělala pizzu, abych asi jako nejela hladová
. A byla mňamozní. Holky nás špízlovaly, Bára teda už pak řvala a vypadala ospale, tak jsem jí prdla do autosedačky, že teda kdyžtak usne a nebudu jí pak budit oblékáním a přendáváním. No, a pak už jsme se rozloučili a my odjely.
Cesta domů teda zdaleka nebyla tak zajímavá jako tam
. A doma? Markétka Báře chyběla. A jak. Navíc jí chyběla i ta spousta prostoru. Holky od sebe pochytaly, co mohly
. Řekla bych, že od té doby Bára jí super kaši, i když teda jiný jídlo zas tak moc nee. Určitě to pro ní byla zas jiná zkušenost, když s někym byla delší dobu a celé dny. Ach jo, mít si kam přivézt Markétu. A nebo škoda, že nebydlíme blíž sobě. Bylo mi s ní strašně fajn. Moje krevní skupina. Z její strany nemůžu teda soudit
. Ale tak super výlet jsem nezažila teda hodně dlouho.
No, tak to byl náš výlet. Fotky jste měly možnost vidět v galerce. Já doufám, že se bude někdy ještě opakovat.
Jinak co se mi moc líbilo? Třeba Markétčiny vlásky (Market, to není výsměch!). Ona má ještě krásný chmýříčko z porodnice! Markétčin „Sandálek". Nebo když holky spustily stereo
hned ten první den a každá ve své autosedačce (měly obě úplně stejnou). Jak si braly hračky a nedaly se jen tak
. Taky se Markétě omlouvám za neduhy, které jsme Markétku naučily (hlavně to spaní, ale jak jsem asi již psala, myslím, že tím, že se Markétka dostala do postele k rodičům, cítila tam Báru a tak jí měla aspoň tak
. A taky děkujeme Markétce za pomoc s bříškem!
Na Petino psaní to samozřejmě nemá ani omylem, ale splní to svůj účel. Navíc kdybych to napsala hned, napadala mě lepší slova, ale znáte to, čas na to jako na potvoru není.
Tady vidíte, jak si žijem na MD
. Což mi připomíná, že Markéta tam kolem nás prakticky skákala, jak mohla, taky je pořád v pohybu a neposedí chvíli v klidu. Ale maj to tam mooooc hezký. Takže Markétky, díky za krásný 3 dny!
Gabča a Barča
PS: je sobota ráno a já si přečetla, co se tu včera dělo. Takže jdu odeslat deníček a budu napjatě vyhlížet nové zprávy o Petě. Držíme palce, ať to je hlavně rychlé!
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 4023
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 2438
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 1583
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 870
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 986
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2834
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3825
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 3291
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 1185
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1610
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Klíštěti jsem právě vyřídila… Pokud bude nějaká reakce, dám sámo vědět…
Peta a Vojta a Klíště