Půl roku s Tebou!
Největší štěstí je mít dítě, největší štěstí je mít TEBE!!!
- 1
Páni! Kolik dní uplynulo od doby, cos vykoukla na svět, kolik pokroků jsi udělala. Kolik radosti jsi nám dala. Nedá se ani vypovědět, jak moc jsi rozzářila můj život!!!
Když jsi se narodila, přišel neuvěřitelný pocit a příval lásky, který trvá doteď. Vzpomínám, jak jsi byla malá tečka. Malá tečka, kterou jsme bezvýhradně s tatínkem milovali a ochraňovali od prvního dne, kdy jsme o Tobě věděli! Uběhlo půl roku a pár dní. Naučila jsi se tolik věcí! Umíš pást koníčky, umíš sedět! Narostly ti dva krásné zoubky, které jsem oba objevila já! Tvoje první slovo bylo MÁMA a teď už říkáš i BÁBA a TÁTA! Přestěhovali jsme se do krásného domečku se zahradou a plánujeme, kde budeš mít domeček na hraní, kde budeš mít pískoviště. S tatinkem se milujeme čím dál víc a naše láska kvete díky Tobě, Klárko.
Je krásné vidět, jak mě potřebuješ, jak mě voláš, jak mě miluješ tím nesobeckým způsobem. Roli Tvojí maminky si plně užívám a přestože je tento deníček plný vykřičníků, které mají zdůraznit velikost mojí lásky k Tobě, ta láska se nedá ani popsat. Miluju každý nový den s Tebou, kdy se mazlíme u mě v posteli, kdy voláš máma, když Tě krmím a Ty voláš HAM! Když tě uspávám a ty si broukáš. Když tě večer ukládám a Ty se přítulíš a tak krásně voníš.
Miluju Tvoje malé prstíky, přestože mě štípeš, miluju Tvoje nožičky, přestože do mě kopeš. Miluju Tebe, celým svým srdcem a celou svou duší. Budu tu vždycky pro Tebe! Za Tvůj smích udělám cokoliv bude třeba. Jednou si to snad přečteš, jednou poznáš sama ten dar, mít miminko. Miluju Tě, Klárko a děkuji za příležitost Tě mít, milovat Tě a vědět, že jsi to největší štěstí, jaké mě kdy mohlo potkat.
S láskou MAMINKA
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1949
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1129
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 805
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 509
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 436
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2308
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3108
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2570
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 940
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1307
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
krasa!
