Připadám si neschopná

Můj první deníček je o tom, co vše mě potkalo, co mě čeká a co musím vydržet. Jelikož mám v hlavě strašně moc věcí, které bych sem chtěla napsat, tak to možná bude dlouhé a chaotické. Máme půlroční krásnou zdravou holčičku Kačenku, je to naše sluníčko. Poslední dobou se v noci docela často budí, což je pro mě šílené, ale snad to nějak vydržíme a Kačenka bude zase v klidu spinkat.

Proč to vlastně píši, jsem taková v rozpacích, protože to teď máme trochu složité. Přítel má firmu a rekonstrujeme barák. A to je ta moje starost. Jelikož se teď dělá hodně na baráku, tak já s Kačenkou jsme na firmě v kanceláři a přítel si vždy dohodne práci na určitý den v týdnu a zbytek týdne je na baráku. Takže já jsem často pryč s malou a doma (bydlíme u přítelových rodičů) nestíhám skoro vůbec nic. Připadám si jako úplně neschopná ženská, která se nedokáže postarat o domácnost.

Ano, ráno před půl 8 odjedu a přijedu domů v 6 odpoledne. Víkendy jsem na baráku a snažím se tam pomáhat, takže čas na domácí práce prostě není. Po večerech se snažím žehlit, když Kačka usne, ale často jsem ráda, že padnu do postele a spím. Do toho jsme začali chodit plavat 2× v týdnu, takže ráno jdeme plavat a pak jdu většinou do práce unavená z „plavání“. Poslední dobou jsem nějaká podrážděná, Kačku to v práci nebaví, protože už si chce hrát a tady není pořádně kde, v postýlce ji to nebaví, takže je to s ní dost těžké. V noci ještě zlobí se spaním, tak si to užívám.

Strašně moc se těším na to, až budeme bydlet ve svém baráčku a budeme mít svůj režim, kdy spinkat, kdy si hrát a tak. Už to začínám nějak nezvládat, ale chci pomoci příteli, abychom mohli brzy bydlet. Někdy na jaře bychom se snad mohli nastěhovat. Tak to potom možná bude dobré, ale já jsem v tuhle chvíli po psychické stránce úplně na dně. Potřebuji se z toho nejak vypsat a nic jiného, než to napsat sem, mě nenapadlo. Určitě je na tom plno lidí hůř než já, ale mě to prostě ubíjí, být 3 v jedné místnosti, kterou se snažím mít „uklizenou“, ale prostě to nejde a jelikož jsem taková bláznivá, co se úklidu týče, tak z toho šílím :-)

Přítelovi rodiče jsou fajn, pohlídají mi malou, když potřebuji, nevařím, vaří přítelova mamka, takže kdekdo si řekne, tak co chceš, je o tebe postaráno, ale kdo zažil bydlení s rodiči, i když jsou OK, tak určitě pochopí. Není nad to, když máte své zázemí a pro ženskou hlavně vlastní kuchyň :-) Zrovna nedávno jsem vařila Kačce oběd v hrnci, který si přítelova mamka nedávno koupila a dělala jsem u toho spoustu jiných věcí, viz krmení Kačenky před spaním a koupání (jídlo jsem dělala na druhý den na oběd do práce :-) ) a nějak se mi z nového hrnce vyvařila voda a připálilo se mi jídlo, které muselo putovat do koše. To bych zkousla, stane se… Ale jeho mamka docela vyváděla, že jsem jí připálila hrnec. Jde o „hloupost“, ale já to neudělala schválně. Když přijedu z práce, tak se snažím udělat strašně moc věcí, které jsou potřeba, takže se to stalo, a jestě ten hrnec trošku praskl, nevím, jestli si toho všimla nebo ne, ale to bude další oheň na střeše.

No nic, povídám tu hlouposti, které asi nikoho z vás zajímat nebudou, ale pokud si to někdo přečte, což před ním už teď smekám, tak se možná dozvím, že je na tom někdo podobně jako já a budu možná veselejší, že v tom nejsem sama.

A ještě jednu věc, jelikož má moje holčička svůj první svátek, tak Ti kačenko přeji všecičko nejlepší, hlavně ať jsi zdravá a hodná holčička. S tatínkem Tě oba moc milujeme, sluníčko naše :-*

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
alli_li
27.11.11 11:07

nezoufej :-)

Ahojky, o sobně si myslím, že pocit „neschpnosti“ má v období mateřství každá z nás. Máme na sebe moc vysoké nároky, všechno chceme mít krásné a dokonalé jako z nějakýho filmu či časopisu.
Mám doma 14ti měsíční holčičku a za necelých 14 dní k ní přibyde chlapeček. Od té doby co jsem otěhotněla podruhé a měla doma malý mimčo jsem pochopila, že plno věcí nemusí být tip ťop.:-) Ted už vím, že špinavé badobí, tři dny pověšené suché prádlo apod mi nikam neuteče a hlavně za mě nikdo neuděla. Zbytečně jsem se tím nestresovala a věnovala se dcerce a snažila se být v klidu kvůli prckovi v bříšku. I když pocit zbytečnosti, neschopnosti mám občas taky - když vím že si manžel píše dost osobní sms s kolegynI, která je samozřejmě stále usměvavá a já oproti ní často ztahaná,neupravená a unavená. Když nemůžu pomoc na pracech na novém bydlení a pak poslouchám jak já se válim, zatím vo on..... Apod, ale myslím si že nejsem ani já vyjímkou a občas si tak připadáme všechny, i když to tak neni, protože vychovávat děti a vytvářet domov umíme jen my.....:-)

Příspěvek upraven 27.11.11 v 11:07

  • Upravit
Barboš
27.11.11 12:34

Jak já ti rozumím. Jsem na tom s bytovou situací a pocity marnosti a neschopnosti dost podobně.
Stavíme barák svépomocí (ještě min. rok do nastěhování) a zatím bydlíme u mých rodičů. Též jsme 3 v jedné místosti a já tu šílím, přestože s našima také dobře vycházíme. Štve mě, že nemám vlastní kuchyň, nejsem paní ve své domácnosti. V tom našem pokoji se mačkáme jak sardinky, jsme až po strop zavalený krámama, všechny úložný prostory praskají ve šveh a je tu neustálý bordel, pořádek nelze udžet.
Ty alespoň pracuješ, to tě moc obdivuju a zároveň závidím. Též hledám práci na zkrácený úvazek, abych na pár dní v týdnu si odpočinula od naší 16 měsíční čertice, vypadla z tohoto terária (tak tomu našemu bydlení říkám :) ) a abych finančně přispěla do rozpočtu a stavba aspoň trošku přiblížila konci.
Pěkně si tu stěžuju, přitom co jsem chtěla, to mám - dítě ještě před tím, že bude vlastní bydlení. Přesto jsem přešťastná, že naší holčičku máme.
Tak ti děkuji za tento deníček, kde jsem si mohla taky pofňukat a zjistit, že je nás víc :) :kytka:

  • Upravit
radusa
853
27.11.11 16:27

Leni, nemáš vůbec důvod mít pocit neschopnosti ;) Rekonstrukce baráčku není žádná legrace…a je fajn,že se blíží vaše stěhování do něj,to je motivace k práci :D Pracuješ s tak malým mimkem -to dost obdivuju :palec: Já s naší dračicí zvládnu akorát tak domácí práce a sem tam něco na zahrádce…Máte zázemí u přítelových rodičů,to je taky k nezaplacení ;) Hlavní je,abyste drželi spolu,zvládli ten maraton kolem baráčku ,nenechali se ničím rozhodit… ;) Spíš bych řekla, že bys potřebovala trošku vypnout…odpočinout si…odreagovat se,bez Kačenky a bez přítele,třeba si vyrazit s kámoškou..podrbat..Ale ,na to asi moc času nezbývá,co? Držím palce,ať jste co nejdřív ve „svém“ a pak už to bude jen lepší a lepší :lol: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
kaďaska
4267
27.11.11 20:31

taktéž se musím přidat s tím, že ti rozumím … my stavíme domeček od základů své pomocí a to ještě tak, že pokud to opravdu jde tak to moje drahá polovička dělá všechno sama takže už to trvá třetím rokem ještě na jaře jsem měla naději, že letošní vánoce budem ve svém,ale bohužel :roll: … nyní přebýváme již 5 rokem v jednom pokoji v bytě spolu se skoro tchyní, která je opravdu někde jinde než já (důchodce, ale takový, který nejraději sedí doma na zadku u televize)takže s tou kuchyní a se vším ti opravdu rozumím a jelikož v dubnu čekáme další přírůstek a teď už bychom se sem nevešli tak doufám,že nejpozději do konce ledna se přestěhujem … takže nejsi v tom sama snad ti to aspoň trošku pomůže a držím palce ať to bydleníčko dáte do kupy co nejdříve a budete si to užívat :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
27.11.11 22:10

Ahojky tak za prvé-Kačence taky opožděně všechno nejlepší k svátku :kytka:
Za druhé jste jí dali nádherné jméno, naše druhé pokud bude holčička bude taky Kačenka :srdce:
Za třetí uf, vítej v klubu zajatců rekonstrukce :roll: :-( My v tom rekonstruovaném baráčku bydlíme a věř mi, že vím NAPROSTO PŘESNĚ jak se cítíš. měli a máme tu zimu, protože topení jaksi ještě není, kuchyň-to není kuchyň, ale provizorium se 4mi plotýnkami, troubou, 3mi hrnci a 4mi talíři(nechceme kupovat nové nádobí…až do hotového), jediná voda v domě je u vany a mnoho a mnoho dalšího. Ale jsme DOMA.

Nedovedu si představit s dcerou ještě někde cestovat a mít kuchyň s tchýní(i když i ta moje je v pohodě). Naprosto tě chápu v tom, jak říkáš, že jsi ženská a máma a potřebuješ mít vlastní domácnost. MÁŠ PRÁVO SE CÍTIT POD PSA A VYČERPANĚ! Tohle by utahalo i vola! :( Ale ty ani tvoje dcera a ani tvoje blízké okolí, na které seš jak říkáš nepříjemná a podrážděná si nezasloužíš aby ses takhle tejrala. Vymysli nějaký oddych. Pokud ti můžou rodiče pohlídat, tak hurá-zmiz na nákupy, nebo na kafe s kámoškou, prostě vypadni a odfrkni! A snaž se to vymyslet, pokud to jde tak, abys nebyla tak vyčerpaná-myslím tím seřadit si denní povinnosti tak, abys nebyla večer zbitá jak pes.

já vím, mě se to lehce říká, ale nikdo jiný než ty s tím nemůže nic udělat. |Mě nemá kdo dceru pohlídat. jsme rok zavřené doma. Teď navíc přichází zima a ani autem s ní mě nikdo nedostane, v létě jsme byly aspoň na zahradě nebo jsme jely na výlet. Teď mám depku z toho, že je přede mnou půl roku vězení v provizoriu a zimě(doma zimě) ale snažím se tomu nepoddávat. Člověk si, i když to vypadá že žádné možnosti nejsou, musí svůj únik najít.

Přeji mnoho sil a když budeš chtít, napiš mi SZ. Mám sice už 13ti měsíční slečnu, ale procházíme třeba s tím spánkem podobným, zároveň ve věku tvé holčičky jsme rozbourali půl domu a vím co to je s dítětem, které už se chce hýbat, nemít si s ní pomalu kde hrát…prostě máme hodně společného…

  • načítám...
  • Zmínit
eginka
457
27.11.11 23:15

Presne taak, Lencaa, nezufaj. Obrnit sa trpezlivostu a nezufat. Predsa to vsetko je investicie do lepsieho zazemia pre nase andelky, at uz ako materialne (treba barak) alebo moralne (treba od nas sa naucia sile voli).
My tiez dostavame barak, sice zijeme zvlast od tchanovcov, ale som v 5. mesiace tehotenstvi a mame 13 mesiacneho chlapceka. Sme tento tyzden najali stahovakov a s nalozenou dodavkou prisli na barak, a tam podlahy vobec neboli hotovy, ako sme sa dohodli, do konca do niektorych izeb bolo zakazano vojist. Nevydrzla som a vyletela som na naseho podlahara, za co nesom vubec hrda na seba. V piatok rano som sa pohadala s nasou znamou, ktora sa chystala byvat u nas v byte. Samozrema teraz uz nie. A v ten isty vecer my sme sa pohadali s manzelom. Ono to vsetke vieci dost vycerpava, nehovoria o tom, ze mne je stale zle na zialudok, a kazdy den zvracam.
Mame teraz vsetke vieci v baraku, a v bytu nic, iba par hrncov. Aj ked budu podlahy hotovy, budeme par mesiacov zit provizorne s krabic, kedze nemame skrine, a budeme spat na podlahe. Manzel je vetsinou cez tyzden prec a ja som doma sama s malym batoletem, a k tomu tehotna :-) A najprek tomu musim riesit spustu vieci k nasemu byvaniu. Tak tak …
Ked by aj mne niekto natankoval viac trpezlivosti ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Emilie
20518
28.11.11 07:06

Dům jsme stavěli, a tak z vlastní zkušenosti můžu říct, že to je záhul, který si nikdo nedovede představit. Můj obdiv máte všechny ty, které k tomu ještě jen tak mimochodem máte rodinu. :hug: :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucka s Tinkou
28.11.11 16:00

Tak promiň… Ty máš v tom životě trochu hokej viď… víš, jsi jenom jeden člověk a nemůžeš stihnout všechno. Musíš si sama určit hranici, co zvládáš a co už ne… a víc nedělej. Nejsi spasitel světa . 8o

  • Upravit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Naše druhé zlato

Poblázněné hormony