Naše druhé zlato
- Porod
- Lencaaaa
- 20.05.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když jsem v dubnu zjistila, že čekáme druhé miminko, byla jsem moc šťastná. O miminko jsme se snažili půl roku.
Průběh těhotenství nebyl nijak zvláštní, všechny testy byly v pořádk, u jen jsem byla moc unavená. A s 2letou treperendou na krku jsem tomu odpočinku moc nedala. Jestli to bude kluk nebo holka, jsme nevěděli, chtěli jsme mít překvapení.
Když jsem byla na kontrole asi 4 týdny před Vánoci, tak jsem se pana doktora ptala, zda vydržím do Vánoc 2v1 (protože jsem si připadala, že už snad každým dnem musím porodit). Pan doktor říkal, že nevidí důvod, proč bych neměla vydržet.
Když jsem přišla na další kontrolu cca za 2 týdny, tak jsem se ptala na tu samou věc. A když jsem slezla z kozy, tak mi doktor kladl na srdce, jestli chci ten Štědrý den slavit doma, tak se musím hodně šetřit, nebo porodím.
24.12. jsem se ráno probudila naprosto v pohodě, tak si říkám super, dnes to nebude, do večera to vydržím. Tak jsme připravili vše potřebné, večer zasedli ke stromečku. Když jsem šla večer spát, tak si říkám „Už mi nic nebrání tomu, abych šla rodit“ a usnula jsem.
25.12. jsem se v 9 ráno probudila a musela jsem vstát z postele, protože mi bylo nepříjemné ležet. Udělala jsem ranní hygienu a šla dolů snídat (vždy o Vánocích jsme u přítelových rodičů a sejde se tam celá rodina, přítel je ze 3 dětí). Dala jsem si kakao a vánočku a začalo mě bolet břicho cca po 6-7 minutách.
Po necelé hodince to byo 5 minut a já začala uvažovat o sprše, jenže (v baráku plných lidí) mi do sprchy vlezla „skorošvagrová“, tak jsem nikam nešla. Bolesti byly nepříjemné, ale nic hroznýho to nebylo. Nikomu jsem nic neřekla, jen příteli. A ten mi říká, že pojedeme. Já s ním nesouhlasila, protože jsem nechtěla v porodnici trávit x hodin, než porodím. Když bolesti byly po 3-4 minutách, tak jsem souhlasila, že pojedeme.
Když jsme dorazili do porodnice v 11:15, tak mě nejprve napojili na monitor. Bolesti byly najednou tak 6-7 minut od sebe a podle monitoru mi doktor i PA říkají, že takhle se hlásí jen poslíčci. Ptali se mě, jestli rodím poprvé. Připadala jsem si jak blb, že nepoznám porod, ale doktor mi říká „Tak já vás teda ještě prohlédnu, ale dnes spíš nepočítejte, že to bude.“
Vylezla jsem na kozu, doktor mě prohlíží. Viděla jsem jeho výraz ve tváři. „Vy opravdu rodíte, jste na 8 cm otevřená, pojďte rovnou na sál.“ Trochu se mi ulevilo, že nejsem natvrdlá a poznám porod. ![]()
Po příchodu na sál jsem šla do sprchy, ve které mě naprosto přešly kontrakce (ještě že doma mi do sprchy někdo vlezl, jinak bych rodila doma
. Vylezla jsem ven naprosto v pohodě a asi po 10 minutách mi začaly zase slabé bolesti.
Po hodině na sále přišel doktor (původně měl přijít za 10 minut, ale zdržel se u akutního císaře) a píchl mi vodu (mimochodem doktor to byl pravdu mladý). Jak odtekla voda, téměř okamžitě nastaly megabolesti. Ale v tu chvíli jsem se otevřela úplně a mohla tlačit. Jelikož mi můj gynekolog říkal, že mimi bude malé cca 3 kila, tak jsem se nebála.
Ten doktor, co mě rodil, byl dost nervní z toho, že neví, zda je mimčo velké nebo malé. Nevěděl, zda mě má střihnout nebo ne. Nakonec se rozhodl pro to nestříhat a snažil se udržet hráz (nakonec jsem se trhla v jizvě po nástřihu u prvního porodu).
Tlačila jsem jako blázen a vylezla hlavička, teda jen půlka, a dál to nešlo. Doktor začal tak trochu zmatkovat, dal pokyn PA, aby došla pro druhou doktorku, ale než přišla, tak byl malej na světě. Měl sice okolo hlavičky takovou čárku, jak byl skříplej, ale to se za 2 dny ztratilo. Malej se narodil 25.12.2013 ve 13:08.
Porod to byl pro mne velice rychlý, ale těch pár kontrakcí bylo bolestivějších než první porod.
Přečtěte si také
Myslela jsem, že jsem připravená na porod. Třetí trimestr mě vyvedl z omylu
- Anonymní
- 01.06.26
- 1392
Ty poslední měsíce těhotenství přišly nějak moc rychle. Ještě jsem měla v hlavě, že „je čas“, ale tělo už jelo na úplně jiný režim než moje představy. Najednou jsem se nemohla pořádně vyspat,...
Ex mi po rozchodu poslal fakturu. Prý mu dlužím za večeře, dárky i dovolenou
- Anonymní
- 01.06.26
- 3091
S Davidem jsem se rozešla po čtyřech letech. Nebyl to hezký rozchod, přesto jsem doufala, že ho zvládneme důstojně a třeba si časem zachováme alespoň přátelský vztah. Prožili jsme spolu spoustu...
Celý život závidím krásným ženám. Připadá mi, že mají všechno zadarmo
- Anonymní
- 01.06.26
- 1009
Vždycky jsem chtěla být krásná. Ne jen hezká nebo sympatická. Krásná. Taková ta žena, za kterou se lidé otočí na ulici, která vejde do místnosti a okamžitě na sebe strhne pozornost. Nikdy jsem...
Dva roky lžu manželovi. Myslí si, že chodím na cvičení, ale pravda je úplně jiná
- Anonymní
- 01.06.26
- 2661
Dva roky tvrdím Karlovi, že chodím na pilates. Každý čtvrtek v půl sedmé si sbalím sportovní tašku, rozloučím se a odcházím z domova. Vrátím se kolem deváté s tím, že jsme si po lekci ještě zašly s...
Jak mám vyjít s penězi? Šetřím na jídle, kočce i lécích. A stejně vyjdu tak tak
- Anonymní
- 01.06.26
- 1228
Je mi 54 let, jsem v invalidním důchodu a mám velký problém vyjít s penězi. Musela jsem si najít přivýdělek, jinak bych asi skončila na ulici. Žiju sama, děti nemám a manžel mi před několika lety...
Neustálá soutěž tchyně: Jak se nenechat rozhodit srovnáváním
- Anonymní
- 31.05.26
- 3775
Každá návštěva tchyně je pro mě test trpělivosti. Mezi snídaní a obědem neustále připomíná úspěchy dcery své kamarádky, zatímco moje děti jsou podle ní pořád „méně schopné“. Jak přežít den plný...
Po pozitivním testu jsem se psychicky složila. První trimestr byl brutální
- Anonymní
- 31.05.26
- 1599
Dvě čárky na testu. Ten moment jsem si představovala roky a čekala jsem příval štěstí, dojetí a možná i nějaký ten filmový okamžik. Jenže místo toho přišla panika. Seděla jsem na zemi v koupelně a...
Když tajemné místo rande překvapí: Baseballové pálky a tma
- Anonymní
- 31.05.26
- 593
Rande s partnerem na opuštěném místě mělo být vzrušující a tajemné. Jenže večer pod mostem se proměnil v okamžiky strachu, když se z tmy objevili dva muži s bejzbolovými pálkami. Jediná šance byla...
Chtěla jsem domácí porod. Nakonec šlo o život mně i miminku
- Anonymní
- 31.05.26
- 1621
Když jsem oznámila rodině, že chci rodit doma, spustilo to menší válku. Máma si klepala na čelo, tchyně mě strašila historkami z devadesátek a kamarádka mi poslala asi deset článků o tom, proč je...
Děsí mě představa, že bych měla děti. Jenže bez nich jako žena nikoho nezajímám
- Anonymní
- 31.05.26
- 1147
Potkala jsem několik mužů, se kterými jsem měla kratší i delší vztahy. U toho posledního to už vypadalo nadějně. Jenže jakmile přijde řeč na děti, většinou se všechno zadrhne.