Rok 2016 aneb rok změn
- Těhotenství
- VikiJ
- 08.01.17
- Sdílet
Přeji hezký den, chtěla bych se s vámi podělit o svůj příběh.
Když se řekne rok 2016, první, co mě napadá, je mé novoroční předsevzetí, že opravdu přestanu kouřit. Vydrželo mě to zhruba tři dny, během kterých jsem si okousala všechny nehty a jediný kdo mohl upoutat mou pozornost, byl člověk držící cigaretu a uspokojivě šlukující cigaretový kouř. Tak jsem se na vše vyprdla. Hlavou mi běhala spousta myšlenek. Přece nepřestanu kouřit, když za chvíli maturuji, to nezvládnu, ale čekají mě přijímačky a fyzické zkoušky.
Pár dní po tomto parádním neúspěchu jsem seděla na lavičce ve vojenské nemocnici v Praze. Ano, čekalo mě zdravotní vyšetření a psychotesty. Vojenský záchranář, to byla jedna ze dvou mých přihlášek na vysokou školu. Prošla jsem a nemohla jsem tomu uvěřit. Tak teď už je to jen na mých vědomostech a fyzičce.
Duben vystřídal březen a já oslavila své 19. narozeniny. Nejhorší měsíce mého života se blížily. Musím přiznat, že nyní se nad svými slovy usmívám, ale napsat to musím. Jedná se o klíčovou situaci mého příběhu. Přihlášky byly podány, maturitní otázky se pomalu začaly kupit a nervozita stoupala.
Přesto v tomto velmi vypjatém období přišel krásný moment. S přítelem jsme pokukovali po vlastním bydlení. Nevím, jak se to stalo, ale snad během tří týdnu jsme koupili byt a za dalších 14 dní jsme již bydleli. V tu chvíli jsem si říkala, že se již stalo takových změn, že mám pro tento rok vybráno. No, byl to teprve začátek.
Pilně jsem vypracovávala otázky a chodila běhat. Těsně před maturitou se nám však s přítelem stala nehoda. Ani už nevím, proč jsem si v té době nekoupila Postinor. Prášky jsem nebrala asi dva roky a vůbec mě nenapadlo, že bych mohla otěhotnět. Přišlo zpoždění a já ani nevím proč, ale upnula jsem se k tomu, že jsem těhotná. Měla jsem snad všechny těhotenské příznaky. Nikdy jsem opožděnou menstruaci neměla. Nicméně testy byly negativní a a příznaky byly opravdu jen vsugerované.
Věřte nebo ne, ale já byla velmi zklamaná. Najednou jsem si připadala zvláštně. Toužím po miminku! Nechtělo se mi ani maturovat, ani k přijímačkám. Každopádně po potvrzení doktora, že v jiném stavu opravdu nejsem, jsem se začala týden před maturitou učit. Maturitu jsem zvládla za tři jedničky a dvě dvojky a já byla více než spokojená. Dostavila jsem se na přijímačky jak na vojenského tak na civilního záchranáře. Vše jsem zvládla nad své očekávání a zbývalo mi jen už čekat na výsledky.
Musím dodat, že od té doby, co jsem si myslela, že čekám miminko, jsem si dělala testy každý měsíc a hledala duchy, i když jsem k tomu důvod neměla. Přesto jsem však tajně doufala, že se dvě čárky objeví. Byla jsem jako blázen a dokonce si pamatuji, že jsem poprvé ve svém životě viděla padat hvězdu, při které jsem si přála otěhotnět. Cítila jsem v sobě velký rozpor a něco se v mé hlavě změnilo. Připadala jsem si zvláštně, že v 19 letech toužím po dítěti a cítila jsem se vůči svým vrstevnicím až divně.
Jednoho dne přišel dopis a v něm stálo, že jsem sice splnila podmínky přijetí do oboru vojenského záchranáře, ale nedostala jsem se do limitu. Přijímali dvanáct lidí a já to brala jako největší selhání v mém životě, přesto, že jsem si vedla dobře. Měla jsem z toho úzkostné stavy a druhý dopis, zda jsem přijata na záložní školu, bych ani otevírat nemusela. Věděla jsem a byla jsem si na sto procent jistá, že mě přijali. A taky přijali!
Nakonec jsem se začala těšit. Léto uteklo jako voda a já nastoupila do školy. Začala jsem žít vysokoškolský život, kterým jsem byla zprvu uchvácená, ale po pár týdnech mírně zkoprnělá. Ve škole se mi dařilo a vidina záchranáře mě dělala šťastnou.
Poslední říjnový týden jsem cítila, že je něco jinak. Menstruace se mi opozdila a já si nechtěla připustit, že by mohlo jít o těhotenství. Říkala jsem si, že zase opět plaším. Po pár dnech mě to však donutilo zajít do lékárny a těhotenský test si koupit. Hned, co jsem přiběhla z přednášky domu, jsem si test udělala. Během pár vteřin naskočily dvě růžové čárky a já tomu nemohla uvěřit.
O miminku jsme se s přítelem bavili, jen jsme chtěli počkat, až dostuduji. Byla jsem zmatená, rozbrečela jsem se a myslela na školu. Najednou mi vše dávalo smysl. Takových příznaků a já je neviděla! Jak se to jenom stalo? Ne, že bych nevěděla, jak se děti dělají, ale spíš mě zarazilo, jaká to byla náhoda. No náhoda, co bych také čekala po dvou a půl letech bez antikoncepce. Nic není 100%.
Během pár dní se mé priority naprosto otočily a já se cítila šťastněji jako nikdy dřív. Zjistila jsem, že škola nebylo to, co mě dělalo opravdu šťastnou. Navíc to odloučení neprospívalo ani našemu vztahu a já to beru jako osud. Mělo to tak být! Každá věc v našem životě má nějaký smysl.
Několik týdnu jsem dokázala číst o těhotenství a byla jsem jako omámená. Na Vánoce jsme s přítelem oslavili páté výročí a oznámili těhotenství příbuzným a kamarádům, kteří vzali novinku pozitivně. Jak mí, tak přítele rodiče byli šťastní a už teď se nemohou dočkat vnoučete. Jsem si určitě jistá, že to co se stalo, se mělo stát. Jsem ráda, že budu mít své první dítě ve dvaceti letech.
Nyní jsem ve 14. týdnu a těším se na další ultrazvuk. Poohlížím se
po nějakém dálkovém studiu a troufám si říci, že s přítelem
prožíváme zatím nejkrásnější rok našeho života. Občas si říkám,
jestli s tím nemá co dočinění ta padající hvězda. 
Rok 2016 je pro mě jednoznačně rok
největších změn a myslím si, že stál opravdu za to!
PS: Často když čtu deníčky, setkávám se s negativními ohlasy na mladé budoucí maminky. Nad některými sice taky občas zvednu oči v sloup, ale chtěla bych říci, že nezáleží na tom, zda je vám 18 nebo 40, každá matka miluje své dítě stejně.
Nádherné přeji hodně štěstíčka a
krásné zdravé miminko 
je to úplně něco jiného 
starsi budouci maminka, ale kdybych potkala toho
spravneho chlapa drive, tak uz davno deti mam 
