Sedm minut ticha
- Pro zábavu
- Frnda
- 25.08.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Manžel zamčený v koupelně skrývajíc se před pětiletým teroristou houpajícím se na klice, zoufalá matka na konci sedmého měsíce čůrající v rohu zahrady, i tak může vypadat den úplně obyčejné rodiny...
Prázdniny, období neskutečné krásné! Ještě teď si vzpomenu na ten blahý pocit, když jsem odpočítávala poslední dny do konce školního roku. Málokdo vám ovšem na rovinu řekne, že tohle nadšení z prázdnin povětšinou opadne potom, co vás první po rodičovské dovolené zhýčkají a rozmazlí servisem školy či školy, aby vás následně předhodili vašim ratolestem zpátky napospas.
První měsíc prázdnin je vždy krásný. Děti spokojené doma, čekající na ranní pohádku, matky rozněžnělé, jak dlouhý kakaový ranní rituál můžou těm svým roztomilostem poskytnout oproti běžnému rannímu stresu alá „Ale jez ti říkám, nebo nám v té školce zavřou!“
Abych se zase neprezentovala jako úplná hyena, nutno podotknout, že i u nás se ještě někde někdy za půlí prázdnin po ránu rozléhala vůně čerstvého pečiva, nebo koláčů a moje vlastní krev se mi zdála jako to nejroztomilejší stvoření pod sluncem.
Konec prázdnin je už ovšem (tedy u nás) už trochu jiný příběh. Ze žánru pohádky se dostáváme až někde ke thrilleru, kdy je dítě značně rozbrnkáno, rozmazleno, rodiče mírně zoufalí.
Trouba v kuchyni nesvítí v 7 ráno jako vánoční stromeček. Místo něžného buzení, zda se může tulit, se naše dítě jen teatrálně a (zcela nelogicky) vydává velmi hlučně nejdelší cestou přes dům (samozřejmě přes naši ložnici) do obýváku, aby si v 5:30 ráno pustilo ČT, 
kde je závěr vysílání, což ho z neznámých důvodů vede k myšlence, že i my bychom si měli vychutnat libý zvuk chrápajících písmenek „Dé“, a obratně zvedá volume na minimálně 40. Aby se vzápětí jejich chrápání pokusil přeřvat výkřikem: „Mám hlad!“
Přísahám, že ještě před měsícem, to bylo minimálně „Prosím, mám hlad!“
Zatímco si přehrávám v hlavě schované pod peřinou, jak dlouho vydrží asi dítě bez jídla, aby ho začaly sžírat křeče žaludku, mění malý diktátor své stanovisko na „Mám žízeň!“
Což mi značně ulehčuje práci a místo dlouhého milého Dobré ráno miláčku, můžu rovnou přejít k frázi. „A jak se to říká Rá..?!“ Přes zkyslý pohled se jeho slovní zásoba rozšiřuje i na slova, které se zjevně celé prázdniny snažil vytěsnit a prosím a děkuji se pod tlakem hladu a sucha v ústech opět derou do popředí.
Potom, co se obdobným stylem překlepe poledne, kdy se dítku věnuje manžel, abych jim mohla poskytnout full servis, který jako každý rok už pravděpodobně zase lituje, že si veškerou dovolenou vyflákal na období, kdy máme doma našeho broučka a až do příštího léta, kdy svůj čin zopakuje, bude remcat, že si vlastně vůbec neodpočinul, se nám rýsuje krásné odpoledne.
Procházka, pomazlení, 3 minuty stavění sevy, abychom mohli vzápětí 15 minut sbírat součástky rozkutálené pomalu po celém domě. Svačinka a následující pokus chlapa urvat si kus svobody pro sebe, protože je táák strašně zpocený a potřebuje si napustit vanu. Zdvihnuté obočí mláděte chtíc otci zpříjemnit lázeň dlouhým vyprávěním, případně mu zajistit společnost v podobě veškeré 3-30 centimetrové veteše nacházející se někde v bednách s hračkami, se ovšem rázem mění na dvě rovnoběžky nad zúženýma očima, když zatímco loví zmiňovanou veteš, slyší ve dveřích koupelny zarachotit klíč.
Z malého tatínkova kumpána se rázem stává nemilosrdný práskač a já se dozvídám o veškerých ohavných činech, které můj choť spáchal, kam sahá paměť našeho syna. Od samotného zamčení se v koupelně, přes odmítnutí mu koupit melounové žvýkačky, po to, že se domlouval se strejdou na pivo.
Mé pokyvování hlavou s úsměvem od ucha k uchu nad lamentováním toho lumpa přeruší nutná potřeba čůrat a začíná vnitřní boj sobeckosti, ženy v 7. měsíci s močákem o velikosti vlašského ořechu a charakterním přístupem dopřát chlapovi o jeho dovolené aspoň nerušenou vanu. Zcela blbě se rozhodnu pro druhou variantu a už se nenápadně rozhlížím po zahradě, odhodlaná najít si co nejdůstojnější rožek, aby se nade mou vzápětí mohl tyčit mladej a pohoršeně řvát: „Mamí, ty tu čůráš?“
Pokud o mém ohavném činu sousedé doteď nevěděli díky vhodnému výběru místa, už to bezpečně ví i „obsousedé“.
„Ano Ra..,protože se tatínek v koupelně koupe,“ šeptám a trochu se pohoupnu v kolenech ve snaze okapat, abych mohla zdrhnout z místa činu, „A teď jdi na chvilku na písek, uvařím si kafe a za pět minut přijdu za tebou!“
Potom, co proběhne krátká potoaletní hygiena ve dřezu, dobublá voda na moje (ne)chutné bezkofeinové kafe, vyhrabu dobře ukrytý zbytek sušenek se nejistě podívám na hodiny - SEDM! Sedm zlověstných minut ticha!
Nejistým krokem se vydávám na zahradu. Na skráních se mi samovolně rýsuje úsměv, leč se snažím o velmi vážný obličej.
„Polož ty nůžky!“
Bačež zcela bez námitek opravdu padají k zemi asi dvoukilové zahradní nůžky, aby dělali společnost odstřihlým větvičkám thůjí.
Dnes jsem si užila sedm minut ticha! Sice se teď pár let na zahradě nevyčůrám, protože přes naše tůje uvidí i z vedleší ulice, ale optimisticky musím ocenit to, že se ten náš zahradník nezmrzačil ani nezapíchl. Kdo by se jinak zrovna teď snažil zvednout chlapa i s postelí heverem?!
A příští léto bude ještě krásnější - přibude rošťanda! ♥ Mezitím si ale teď, v rámci zachování psychického zdraví, dáme zase chvíli pauzu v podobě školkovní docházky! 
P. S.
Kdyby chtěl někdo zatěžovat sociálku - adresu předám ve zprávách. Dnes jsem se konečně přemohla vytřít kocoury prachu ve všech rozích naší nesterilní domácnosti, tak ať se mám komu pochlubit!
Krásný zbytek prázdnin!
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 241
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 131
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 143
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 159
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 231
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 5820
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 5411
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1779
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1093
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 526
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Naprosto chápu, taky už počítám dny do začátku nového školního roku. A utíká to tedy zoufale pomalu 
