Přichází Jaro
- O životě
- Frnda
- 02.05.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ne, tento deníček se nikde týdny netoulal, než se dostal kam měl. To jen v mé duši se počasí zbláznilo víc, než to za okny.
Letošní zima u nás byla dlouhá, delší než ty předchozí a doufám, že ji nepřekoná ani žádná nadcházející. Byla to zima, od které jsem toho tolik očekávala a která mi vzala víc, než jsem si dovedla představit, mého Matýska, jehož příběh jsem popsala v deníčku minulém.
Zima, kterou se mi podařilo přežít ve zdraví díky své rodině - pomyslnému krbu, do kterého přikládali mí kluci polínka, která se mi sice zpočátku zdála strašně malá, aby mohla dostatečně hřát, ale která udržela oheň dostatečně silný, aby se ta emoční ledová vánice dala přežít.
Ač to byla zima dlouhá a třeskutá, v jejíchž polovině bych se zapřísáhla, že nikdy neskončí, začínám ve vzduchu cítit teplé jaro.
Tak jako v zahradách na jaře začínají klíčit květiny, tak i pod mým srdcem začal opět růst další život. Spousta z vás s nejspíš řekne, že jsem nevděčná, jedno zdravé a krásné dítě doma mám a přece se prezentuji jako nešťastná. Ale to není nevděk, je to jen vítězství mého bojovného já, které si chce urvat ještě další kus štěstí a aspoň částečně si vrátit ten, život, který jsem měla naplánovaný, i když navždy jiný. Tentokrát s obrovskou pokorou a strachem za zády a velkou, i když navenek neviditelnou jizvou.
Vím, že ani s dalším miminkem nebude o nic méně bolet slyšet jméno, mého chlapečka kdysi s láskou vybírané, pro nás to nejkrásnější, dnes těžké a s tak ostrými hranami, že bude hodně dlouho trvat, než se s ním naučím „bezpečně“ zacházet. Že úsměv při pohledu na fotku v bílém rámečku nikdy nebude tak veselý a šťastný, jak by si ta nevinná tvářička zasloužila, ale vždy bude milující.
Ovšem bude to krok vstříc našemu dalšímu životu, životu s další velkou láskou, miluji jaro! Ale…
Jak já se těším, až v kalendáři spatřím podzim a k nám přijde Léto! Až si pomuchlám své třetí miminko v náručí a tentokrát už jej nepustím! I když toto léto stejně jako každé další roční období si sebou ponese kousek loňské zimy, možná vločku v mých vlasech, možná střípek ledu pod kůží, ale stejně bude krásné! A teď mě zatím omluvte, je načase vyklouznout z teplého pyžama, obléknout šaty a vyběhnout jaru vstříc.
Doufám, že byl deníček čitelný, protože se ještě vrátím představit vám naše Léto.
Prozatím krásné jaro všem!
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1083
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 2022
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 802
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 796
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 514
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3334
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 4875
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4163
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 3922
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2427
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Přeju do budoucna už jenom štěstí a dalšího zdravého prcka 
