Šestinedělí na Bulovce prosinec 07

Pak přišla sestra ze šestinedělí a pomohla mi se umýt a dojít na záchod. K snídani mi přinesli jenom piškoty a na oběd už jsem si měla dojít sama. Na Bulovce mají na konci chodby jídelnu, kam si mámy chodí na jídlo sami. Kuchyně je pověstná svojí nepoživatelností a můžu potvrdit, že je to tak. K obědu Vás třeba čekají rozvařené těstoviny s jasně růžovou paštikou. Jedině snad snídaně jsou v pohodě, čerstvé pečivo a k tomu třeba máslo, med, marmeláda, jogurt a podobně. Já i holky, co byly se mnou na pokoji si pak nechávaly nosit jídlo z domova, jinak bychom se ani nenajedly. Taky doby jídla jsou striktně dané, takže když Vám řeknou přijďte si v půl 1 vykoupat miminko, musíte ještě před tím ve 12 stihnout oběd a pak ještě v 1 honem na pokoji vizitu. To Vám na klidu zrovna nepřidá.

Sestry ze šestinedělí jsou celkem fajn, ale potkáváte se s nimi jenom ráno v 6 kdy Vám nesou teploměr nebo měří tlak, jinak si i třeba postel musíte povlíknout sama. S dětskými sestrami je to tak, že se asi 3× za den střídají směny. Některé jsou milé a snaží se Vám pomoct a vidíte i jak se mile chovají k miminkům. Pak je tam pár z nich, které jsou nepříjemné i vyloženě protivné a dokážou Vás odpálit s tím, že na Vás teď nemají čas a nebo stylem: Vždyť jsem Vám to už vysvětlovala, tak co chcete? A vemte si, že opravdu pořád budete něco potřebovat, tam plínku, pak koupat mimčo, zvážit, pomoct s kojením, prostě za těmi dětskými sestrami chodíte pořád. Spíše vyjímečně se některá přijde zeptat sama, jestli něco nepotřebujete. Taky si jedna druhé nic neříkají, na něčem se s jednou domluvíte a když přijdete, druhá sestra o ničem neví.

Já jsem měla problém, že jsem neměla mlíko a tak malá řvala 3 dny hlady. Jedna setřička mi pak dala pro ní aspoň do stříkačky glukózu, jinak by ji snad nechali dehydrovat. Až třetí den odpoledne, když se vystřídali doktoři, mi konečně napsali pro malou příkrm, ale zase mi řekli, že když nepřibere, že mě druhý den nepustí domů. Jak měla přibrat přes noc, to už nechali na mě:o. Jinak mlíko se mi spustilo, jakmile jsem přijela domů, takže to bylo jenom těžkým stresem ze šestinedělí.

Jinak na pokoji jsme byly tři. Ale jenom já jsem měla mmčo u sebe, ostatní dvě mámy porodily předčasně a tak měli děti na JIPce. Tohle uspořádání mi taky nepřišlo zrovna šťastné, ale Bulovka se zrovna nějak rekonstruuje a tak asi nebylo místo. Takže nám tam celé dopoledne řvaly vrtačky a okolo oken na lešení chodili dělníci. Když mi volali kamarádi, tak se mě ptali, jestli jsem na stavbě nebo v porodniciJ.

O vybavení pokoje snad ani nebudu psát, vypadá jak z roku 1987, kdy tam porodnici otevřeliJ. Ale na druhé straně to přece není hotel.
Nakonec se nade mnou asi sestřička slitovala a napsala malé do karty o nějakých pár gramů navíc, a tak jsem šla 4 den domů. Celkově bych řekla, že je sice hezké mít dítě stále u sebe, ale když jste vyčerpaná z porodu, bolí Vás šití, nemůžete spát, dítě stále řve hlady, pak řvou děti všude okolo, pořádně se nenajíte a pořád Vás někdo někam honí, tak ten rooming in bych ty dvě tři první noci klidně oželela. Jakmile jsem ale přišla domů, všechen stres ze mě hned spadl, všechno s malou děláme kdy a jak se nám chce a jsme obě mnohem víc v pohodě.

Jinak na Bulovku bych šla rodit i příště a to čistě kvůli skvělým doktorům a porodním asistentkám, ale tentokrát už budu vědět, jak se chovat na šestinedělí, o co si říct a na co se připravit.