Školka - první měsíce
- Rodičovství
- miru81
- 28.02.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
A najednou tu bylo tady. :) Konec prázdnin, začátek školky. Dcerku – mamánka – jsem na školku dlouho předem připravovala, povídala jsem jí i pohádky o oslíkovi, který šel první den do školky, a jak to probíhalo... bezva, těší se, paráda. :P
První den ráno vstala, úplně v pohodě se umyla, nasnídala, oblékla, natěšená si vzala batůžek do školky, pláštěnku (venku pršelo) a s úsměvem na rtech šla. A já pyšně vedle ní.
To jsem nevěděla, co nás čeká.
(no, teď už se tomu směju)
Problém nastal, jakmile jsme došli do šatny. Nebude se převlékat, nechce do školky, popřípadě ano, ale se mnou. Nakonec se převlékla, já s ní šla do třídy, byla jsem tam s ní 5 minut a když jsem viděla, že tohle nemá cenu – být tam s ní – domluvila jsem se s učitelkou, že si pro ní přijdu v 10 hodin. Ta si ji převzala a já šla…
Bylo mi hrozně.
Nemohla jsem ani domů, pořád jsem měla před očima, jak pláče. Tak jsem chodila hodinu s kočárkem po městě, až po uklidnění jsem se vrátila domů. Peklo najednou, to ticho. Ještě že jsem měla mimiňáka. ♥ Do deseti hodin jsem byla uzlík nervů. No já tam přijdu a dozvím se, že po 10 minutách přestala plakat a hrála si s dětmi. Nicméně hodně mě zasáhlo, jak tam VŠECHNY děti někde seděly a plakaly, fňukaly (celý první měsíc…).
Další den ještě horší, naštěstí si vzal manžel dovolenou a týden jí vodil do školky sám. Hned ráno pláč, že do školky nechce. Manžel ji tam musel odnést v ruce. Předávání z náruče do náruče paní učitelky. Naštěstí vždy nám bylo řečeno, že do 10 minut přestala plakat a začala si hrát s dětmi (jo, 2× měla ráno prý hysterický záchvat). A už zůstávala ve školce i na oběd.
Ty problémy, že do školky nechce, se táhly celý měsíc. Kolikrát jsem už nad tím chtěla zlomit hůl. Do školky se oblékla a šla, ale s brekem. Interval pláče ve školce se snížil z 10 minut na necelých 5, popřípadě jen co jsem zmizla za roh, přestala plakat.
Začalo se to lepšit. Oblíbila si jednu paní učitelku, pořád o ní vyprávěla, malovala jí obrázky… a kamarádky
Přestala plakat, už se do školky těšila – na paní učitelku, na děti, na hraní, divadélka, karneval. A samá chvála, jak je hodná a pomáhá. ♥
Nebudu psát o tom, že dítě, které 3 roky nebylo nemocné, najednou marodí. To ví snad každý, že s příchodem do školky se to mele…
Po Novém roce si našla ve třídě další kamarádky. To jsme se teda s paní učitelkou shodly, že od té doby zlobí. Jedna z nich je totiž pěkné torpédo – takže jasný, je s ní největší prča a holky se jí chytly. Takže zlobí, odmlouvají (i doma a ano, i ta naše), jsou drzé, dělají si ze všech akorát cochcárnu. Jsem zvědavá, jak s tímhle zatočíme.
Nicméně Anička si je pěkně ve školce i na spinkání, chodím si pro ni v půl třetí. A je to bezva – jak pro Aničku (ve školce se jí líbí, je mezi dětmi, učí se novým věcem, autoritě, socializaci), i pro mě (mám víc času se věnovat Matyáškovi).
Já vím, že se tu určitě ozvou maminky, kterým se nelíbí, že jsem doma na rodičáku s druhým dítětem a dcerku jsem dala do školky. Ale ona ty děti potřebuje. Potřebuje to všechno – jako každé jiné tříleté dítě. A já jsem moc ráda, už to není takový maman, naučila se půjčovat si s dětmi hračky, trochu trpělivosti, pár životních náležitostí, pořádně jíst apod.
Školka jí dává prostě moc. ![]()
Přečtěte si také
„Tak se mluví u vás na vesnici?“ Tchyně mě ponížila před všemi
- Anonymní
- 23.05.26
- 868
Na rodinných obědech už poslední dobou skoro radši mlčím. Stačí totiž, abych něco řekla po svém, a moje tchyně si ze mě okamžitě začne dělat srandu před ostatními. A čím dál víc mám pocit, že jí...
První výročí svatby mělo být romantické. Manžel ale odešel do hospody na hokej
- Anonymní
- 23.05.26
- 296
Nedávno to byl rok, co jsme měli s Michalem svatbu. Doufala jsem, že zajdeme na večeři, do kina nebo se jen projdeme večerním centrem. Nemusela to být žádná drahá romantika jako z filmu. Stačilo by...
Na oslavě mě přemluvili stoupnout si na váhu. To, co následovalo, bolelo
- Anonymní
- 23.05.26
- 423
Měla to být obyčejná rodinná oslava, během které jsem jen nešťastně zmínila, že se mi po porodu podařilo trochu zhubnout. Netušila jsem ale, že o pár minut později budu stát před celou rodinou na...
Fitness trenér se navážel do mé postavy. Teď nemám vůbec žádnou motivaci
- Anonymní
- 23.05.26
- 218
Sebrat odvahu a poprvé přijít do fitka pro mě bylo těžší, než si asi někdo umí představit. O to víc mě zasáhlo, když mi trenér během prvního tréninku řekl větu, po které jsem měla chuť se otočit a...
Kadeřnice mi úplně zničila vlasy. Teď tvrdí, že je to moje vina
- Anonymní
- 23.05.26
- 261
Po dlouhé době jsem se chtěla cítit hezky a objednala se na zesvětlení vlasů. Místo radosti jsem ale odcházela z kadeřnictví v šoku, se zničenými vlasy a pocitem, že za všechno vlastně můžu já sama.
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2276
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 805
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 3135
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 1068
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1380
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...