Snažilky - čekatelky č.1
- Snažení
- megy
- 30.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky všem stálicím, povídalkám i nakukovatelkám. Prostě všem kdo navštěvuje tyto stránky. Ráda bych tento deníček věnovala právě těm, které čekají na //. Já vím, že deníčků je tady víc než dost, ale jelikož do nich nepatřím od začátku, tak mám trošku problém se zařadit. Právě pro to jsem se rozhodla napsat tento deníček a pevně věřím, že v něm najdou místečko všechny čekatelky. Všechny jistě víme jak hrozné jsou poslední dny, před MS, v měsíci. :) Kdy kupujeme testy potom potají v koupelně je děláme a spřádáme plány jak to oznámit našim drahým polovičkám, no a nakonec slzičky protože zase nic.
Já Vám napíšu jak to začínalo u mně a budu moc ráda za každičkou radu, připomínku, stížnost, no prostě příspěvek.
Před rokem a půl jsme se s manželem rozhodli pro miminko. Měli jsme zaplacenou dovolenou v Tunisu a u moře se to prý daří nejlíp. Jenže ouvej měsíc před odjezdem jsme měli autonehodu. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale já protože mám problémy se srážlivostí krve jsem skončila v nemocnici se zánětem žil. Takže na dovolenou jsme ojížděli a já měla nasazené prášky přes které nemůžu být těhu. Tohle byl srpen 2004 a tyhle prášky jsem brala do října a pak tedy hurá do toho. Zase jsem se projevila jako správná naivka a optimista. No prostě šla jsem do toho s tím, že maximálně 2 měsíce a budu se radovat s bříška. Tenhle optimismus mi vydržel asi tak půl roku. Připomínám, že jsem neměřila teplotu ani nedělala jiné věci, které mi radily kamarádky okolo. Každý na mně, že na to nemám myslet a takové ty další řeči, které všechny znáte a které tak akorát dokážou člověka vytočit. V průběhu tohohle maratonu za mimi jsem začala cvičit, sport byl totiž od jak živa mým nepřítelem. A studovat angličtinu, další takový bubák v mém životě.
Uběhl rok a pořád nic, tak jsem se z doktorem dohodla, že mně doporučí na Centrum reprodukční medicíny. Samozřejmě až při příští návštěvě. Jenže to bych nemohla být ani já aby to šlo tak lehce. Než se tak stalo přestala jsem vidět na oko. Doktorka mně okamžitě poslala do nemocnice a tam mi po různých vyšetřeních zjistili roztroušenou sklerózu. To už byl říjen 2005. Takže jsme zase dostali stopku a to až do ledna.
V lednu jsem valila na centrum a zase se živila svým věčným optimismem. Tam mě objednali na laparoskopii, kde zjistili endometriozu a septum v děloze. Zkusili jsme inseminaci a teď v pátek mi řekli, že se samozřejmě, jak taky jinak, nezdařila. To jsem byla už na dně. Ale zase se musím pustit do dalšího boje. Kvůli tomu septu teď musím podstoupit HSG z čehož mám úplně až panickou hrůzu a pokud mi zjistí, že tam miminko nemá dost místa pro vývin čeká mně operace dělohy. V opačném případě podstupujeme IUI. Ještě bych asi měla podotknout, že manžel je v pořádku.
Z věčné optimistky se pomalu začíná stávat pesimistka, ale ještě tak někde je kousek místa pro další pozitivní myšlenky.
To jsem se to vykecala, ale vážně jsem to potřebovala. Budu se těšit na Vaše příspěvky. Mějte se moc hezky a přeji hezký zbytek prodlouženého víkendu.
Megy
Přečtěte si také
Vyhodili mě z volební místnosti kvůli plačícímu synovi. Mají na to právo?
- Anonymní
- 10.10.26
- 380
Dnes odpoledne jsem si říkala, že si jen na otočku odskočím k volbám. Otázka deseti minut. Vzala jsem s sebou svého čtyřletého syna Olivera – přece nebudu na takovou chvilku shánět hlídání, ani...
„Nesahejte na ni!“ bráním dceru v MHD. Jsem přecitlivělá?
- Anonymní
- 10.10.26
- 888
Sedíme v tramvaji, kola rytmicky drkotají o kolejnice a moje pětiletá dcera Sofinka si prohlíží lidi kolem. Pak se nakloní blíže ke mně a polohlasem, s naprostou vážností v hlase, pronese větu, ze...
V manželově telefonu jsem našla zprávu: „Včera to bylo krásné. Děkuju.“
- Anonymní
- 10.10.26
- 1120
Včera večer byl manžel pryč. Říkal, že má něco pracovního. Já zůstala doma, uspávala děti a vlastně jsem se nad tím ani nepozastavila. Teď mi ale najednou všechno začalo dávat smysl. Neznámé číslo,...
Nejsem automat na sex. Když manžela odmítnu, tváří se, jako bych ho nemilovala
- Anonymní
- 10.10.26
- 345
Mám svého muže Adama ráda. Jenže někdy mi přijde, že kdybychom spolu týden nespali, začal by pochybovat o našem manželství. On totiž moji lásku vnímá podle toho, jestli se s ním mám chuť milovat,...
Na starostu kandiduje můj ex. S obcí to (možná) myslí dobře, mě ale okradl
- Anonymní
- 10.10.26
- 252
Kdybych ho znala jen jako souseda, možná bych mu svůj hlas dala. Zajímá se o dění v obci, má nápady a umí lidi přesvědčit, že mu na nich záleží. Jenže já za něj byla vdaná. A zatímco dnes mluví o...
Stačila jedna pomluva ve školce. Teď jsem ta nejhorší matka ve městě
- Anonymní
- 09.10.26
- 995
Stačilo, aby jedna maminka zaslechla část mého telefonátu, a po školce se začalo šířit, že nechávám dceru samotnou doma. Nikdo se mě nezeptal, co se opravdu stalo. Zato jsem brzy zjistila, jak...
Dcera pořád ztrácela věci. Přestala jsem jí je hledat a nastolila pravidla
- Anonymní
- 09.10.26
- 1790
Láhev, mikina, klíče, sluchátka, nabíječka, věci do školy. Některé věci jsme doma hledali tak často, že jsem měla pocit, že už vlastně nedělám nic jiného. Pomohla nám až pravidla.
Děti konečně usnuly. A já zjistila, že vlastně nechci být s manželem sama
- Anonymní
- 09.10.26
- 2042
Po celém dni se těším na jedinou chvíli. Až děti konečně usnou, v bytě bude ticho a já si budu moct na chvíli sednout. Jenže poslední dobou jsem si začala všímat něčeho, co se mi přiznává opravdu...
Myslela jsem, že manžel na moji nevěru nepřijde. Udělala jsem ale jednu chybu
- Anonymní
- 09.10.26
- 1002
S manželem jsme spolu přes dvacet let a v posledních asi pěti letech bych řekla, že jsme spíš spolubydlící. Občas se doma potkáme, řekneme si pár vět a tím to hasne. Intimní život je prakticky...
Nejvíc mi do výchovy nemluví tchyně, ale moje vlastní máma. Bolí mě to shazování
- Anonymní
- 09.10.26
- 1060
Čekala jsem, že po narození dětí bude nejvíc komentářů přicházet od tchyně. Jenže ta je nakonec docela v klidu. Nejvíc mě kontroluje, opravuje a shazuje moje vlastní máma. A bolí to víc, protože od...