Snažilky - čekatelky č.1
- Snažení
- megy
- 30.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahojky všem stálicím, povídalkám i nakukovatelkám. Prostě všem kdo navštěvuje tyto stránky. Ráda bych tento deníček věnovala právě těm, které čekají na //. Já vím, že deníčků je tady víc než dost, ale jelikož do nich nepatřím od začátku, tak mám trošku problém se zařadit. Právě pro to jsem se rozhodla napsat tento deníček a pevně věřím, že v něm najdou místečko všechny čekatelky. Všechny jistě víme jak hrozné jsou poslední dny, před MS, v měsíci. :) Kdy kupujeme testy potom potají v koupelně je děláme a spřádáme plány jak to oznámit našim drahým polovičkám, no a nakonec slzičky protože zase nic.
Já Vám napíšu jak to začínalo u mně a budu moc ráda za každičkou radu, připomínku, stížnost, no prostě příspěvek.
Před rokem a půl jsme se s manželem rozhodli pro miminko. Měli jsme zaplacenou dovolenou v Tunisu a u moře se to prý daří nejlíp. Jenže ouvej měsíc před odjezdem jsme měli autonehodu. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale já protože mám problémy se srážlivostí krve jsem skončila v nemocnici se zánětem žil. Takže na dovolenou jsme ojížděli a já měla nasazené prášky přes které nemůžu být těhu. Tohle byl srpen 2004 a tyhle prášky jsem brala do října a pak tedy hurá do toho. Zase jsem se projevila jako správná naivka a optimista. No prostě šla jsem do toho s tím, že maximálně 2 měsíce a budu se radovat s bříška. Tenhle optimismus mi vydržel asi tak půl roku. Připomínám, že jsem neměřila teplotu ani nedělala jiné věci, které mi radily kamarádky okolo. Každý na mně, že na to nemám myslet a takové ty další řeči, které všechny znáte a které tak akorát dokážou člověka vytočit. V průběhu tohohle maratonu za mimi jsem začala cvičit, sport byl totiž od jak živa mým nepřítelem. A studovat angličtinu, další takový bubák v mém životě.
Uběhl rok a pořád nic, tak jsem se z doktorem dohodla, že mně doporučí na Centrum reprodukční medicíny. Samozřejmě až při příští návštěvě. Jenže to bych nemohla být ani já aby to šlo tak lehce. Než se tak stalo přestala jsem vidět na oko. Doktorka mně okamžitě poslala do nemocnice a tam mi po různých vyšetřeních zjistili roztroušenou sklerózu. To už byl říjen 2005. Takže jsme zase dostali stopku a to až do ledna.
V lednu jsem valila na centrum a zase se živila svým věčným optimismem. Tam mě objednali na laparoskopii, kde zjistili endometriozu a septum v děloze. Zkusili jsme inseminaci a teď v pátek mi řekli, že se samozřejmě, jak taky jinak, nezdařila. To jsem byla už na dně. Ale zase se musím pustit do dalšího boje. Kvůli tomu septu teď musím podstoupit HSG z čehož mám úplně až panickou hrůzu a pokud mi zjistí, že tam miminko nemá dost místa pro vývin čeká mně operace dělohy. V opačném případě podstupujeme IUI. Ještě bych asi měla podotknout, že manžel je v pořádku.
Z věčné optimistky se pomalu začíná stávat pesimistka, ale ještě tak někde je kousek místa pro další pozitivní myšlenky.
To jsem se to vykecala, ale vážně jsem to potřebovala. Budu se těšit na Vaše příspěvky. Mějte se moc hezky a přeji hezký zbytek prodlouženého víkendu.
Megy
Přečtěte si také
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1553
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3013
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1124
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1087
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 664
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3456
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 5215
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 4576
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 4142
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 2598
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...