Lynnčin deníček - díl č.6

Ahojky holky! Jak vidíte je tady nový deníček i když pod novým názvem. Komka ho navrhla, Lynnka schválila a já ho píšu. No tomu alespoň říkám spolupráce! :)

Kařdá z nás jistě ráda vzpomíná na to jak jsme ho uviděly poprvé. Na první trapasy když jsme ho chtěly „zbalit“, nebo naopak jak se nám vůbec nelíbil! Takže téma dnešního deníčku jsem zvolila: Jak, kde a za jakých okolností jste se seznámily nebo by jste se chtěly seznámit s Vašimi Miláčky? Jaké to bylo těsně před tím než jste je poznaly a jak jste zjistily, že zrovna on je ten pravý pro cestu životem? No prostě všechno s tím spojené.

Asi bych měla začít u sebe. Ale začnu ještě před tím, než jsem vůbec věděla, že existuje. To aby jste pochopily pointu, neboť jak se říká všechno souvisí se vším!

V květnu mi zemřel tatínek a v den jeho pohřbu mi tehdejší přítel oznámil, že se se mnou rozchází. Asi si dovedete představit jak to se mnou zacloumalo! V červnu jsem dělala závěrečné zkoušky na učilišti. A nějak o prázdninách došla k rozhodnutí, že teď začnu chlapy využívat já.

Pro takové seznámení nebylo nic jednodužšího, než si podat inzerát do místích novin. Je to dobrá věc jak poznat spoustu nových kluků a jejich kamarádů. Můj plán byl od každého se nechat někam pozvat, pokecat a hotovo. O nic víc jsem nestála! Inzerát jsem schválně volila takový aby zaujal co největší procento mužské populace.

Pravda je ta, že odpovědí přišlo opravdu hodně. Mezi nimi byla jedna asi takového typu (přesně si to už nepamatuji). Prostě psal, že je narozený 29.2. takže by měl mít 5,5 roku ale vidina dvoumetrového dítěte jak si hraje na písečku s kyblíčkem a lopatičkou je přinejmenším směšná. No a dopis končil tím, že nemá vilu na Bahamách, ani luxusní jachtu, ale že pokud budu chtít, rád mě pozná. Tato odpověď mě přinejmenším rozesmála a já se rozhodla, že na ni odpovím jako na první (chtěla jsem totiž postupně odpovědět na všechny).

Takže jsme se domluvili na schůzce u Velkého kina ve Zlíně. Kdo to tu zná ví, že kousek od něho je hotel Moskva, ve kterém býval a možná ještě je noční podnik. Samozřejmě jsem se načesala, namalovala a oblékla tak abych udělala dojem. Což se mi taky podařilo! Když jsem ho uviděla tak se mi honilo hlavou, jestli je to on tak jdu pryč. A co si myslel on o mně? Jak mi později prozradil, myslel si, že jsem jedna z holek z toho nočního podniku :-).

Večeře na kterou mně pozval byla výborná, nálada také do okamžiku, kdy ke stolu přistoupila paní a nabídla mu kytku"pro hezkou slečnu". A on, chtějíc se projevit jako gentleman a muž činu a protože té paní špatně rozuměl, kytku koupil. On totiž tá dobrotivé prodavačce rozuměl cenu 60,–Kč. Jenže prodavačka s milým úsměvěm pronesla „600 Kč prosím…“ Oběma se nám protáhly obličeje, nicméně trochu zkoprnělý vytáhl peněženku a kytku se zmrzlým úsměvem na rtech zaplatil. Já jakožto holka z vesnice, které od malička vštěpovali aby šetřila, jsem se ho zeptala jestli ho těch 600 kč, nemrzí. A on s klidem odpověděl: „A věříš, že ano“? Tak jsem si pomyslela, že za tu kytku se s ním musím ještě jednou sejít. A tady někde začíná náš příběh.

Asi po dvou měsících dost nezodpovědného sexu se nám stal malér a já otěhotněla. Bylo mi sedmnáct a nejlepším řešením v daný okamžik bylo jít na miniinterupci. Denně za mnou jezdil a byl mi v té chvíli velkou oporou. Je možné, že už tehdy jsem věděla, že zrovna on je ten pravý! Nakonec jsme spolu vydrželi ještě dalších 8 let, naskládali společnými silami na náš byteček a teď jsme už dva roky manželé.

Hodně jsem se rozepsala a doufám, že se proto na mě nebudete zlobit. No nechala jsem se trochu unést vzpomínkami. Mějte se moc hezky a děším se na vaše krásně romantické příběhy.

Megy

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Katrin
34
27.10.04 09:29

Ahoj,
na tvůj příspěvek mi nedá nereagovat, protože okolnosti našeho seznámení byly dost podobné. Po třech poměrně dlouhých nevydařených vztazích jsem v 29 letech zůstala sama a začala přemýšlet, kde v tomto „pokročilém“ věku asi seženu partnera. Od rána do večera v práci, kolem mě spousta kamarádů, které znám již od dětství, ale jinak nikdo na obzoru. Začala jsem chodit na randata po internetu, která jsem považovala za nezávazná. Asi po třech měsících jsem potkala svého nastávajícího. Nádherný večer (i s kytkou, jak píšeš ty, jen s tím rozdílem, že stála podstatně méně…), přes všechna moje dobrá předsevzetí jsme skončili u mě a v posteli. Vše bylo skvělé, rozuměli jsme si v těch podstatných věcech a zůstali spolu. Teď jsme spolu tři roky, máme hezký domeček, společného psa, jsme rok manželé a tento týden očekáváme přírůstek do rodiny. Takže „happy-end“, alespoň prozatím… Katka, 40 tt.

  • načítám...
  • Zmínit
Lynnka
853
27.10.04 09:39

Ahojky, to je super téma a vaše seznámení jak z filmu:) Já v tom tolik té romantiky nemám, ale taky něco prásknu.
Byla jsem na střední, ve třeťáku a zrovna začínala éra mobilních telefonů. Kdo neměl mobil, byl out:) To jen tak na okraj, protože mobil dál hraje velkou roli. Někdy z podzimu mě začalo prozvánět jedno číslo. Já,tehdy ještě nadšená z toho, že mobil vůbec zvoní, jsem ho samozřejmě prozváněla zpět. Trvalo to hodně dlouho,až jeden večer to vygradovalo do toho, že jsme se prozváněli tam a zpět asi čtyři hodiny v kuse. Jak jsem z toho byla na nervy a chtěla toho dotyčnýho zavraždit, dala jsem číslo kámošce,ať to taky zkusí. Jenže…zkusila to a on jí volal zpět. Dokonce si domluvili že se setkají, kamoška vybavená mými instrukcemi, že z něj má za každou cenu vymlátit,kde vzal moje číslo. No, neřekl nic, ale z indicií co se objevily jsme tak nějak vykoumaly,co by asi mohl dělat za školu. Tu stejnou dělal i můj bratranec,takže by to bylo jasný a já uhodila na příbuznýho, ale ten se tvářil nechápavě,cože kdo?já tvý číslo nerozdávám. Tak jsem to nechala být a nejspíš bych se k tomu nikdy nevracela, zůstalo jenom číslo v mobilu. V březnu jsme ovšem jeli s partou na hory a bratránek vzal sebou svýho kamaráda. Byla to všechno asi blbá shoda náhod, bratranec mi dal svůj mobil, ať tam najdu jedno číslo a já jak projížděla seznam a hledala, našla přezdívku pod kterou mě tehdy v březnu prozvánělo to číslo. A hele, byl to ten kamarád:) Samozřejmě jsem hned psala kamošce, jak je ten borec divnej a zajímaj ho akorát holky a chlast a cigarety, jenže za dva dny už mi tak divnej nepřipadal a já se spíš děsila toho, že se vrátím domů a už ho nikdy neuvidím. Vůbec nepomáhalo opakování, že na mě doma čeká přítel. Prostě jsem se zamilovala jak blázen. No abych to zkrátila, na horách nezačalo vůbec nic, já byla přesvědčená, že si začal s jednou holkou a jeli jsme domů. Když jsem se dozvěděla, že s žádnou nechodil, nadávala jsem si do blbců, tupců a ještě horšího:)) Ale poslala jsem sms, ať žijí mobily:) on odepsal a v pátek jsme se sešli. První rande jsem strávila hraním kulečníku, já která v životě nedržela tágo v ruce. Ale co bych neudělala proto, abych se předvedla, že jo? No konec byl samozřejmě šťastný. Přítel teda dodnes tvrdí, že v té tramvaji,když jsme jeli domů, jsem se na něj vrhla já, ale já mám pocit, že to bylo spíš na opak:))) Ale ať je to jak chce, jsme spolu už přes tři a půl roku:)))
Ježíš já se rozepsala, doufám, že to nevadí.
Tak ahojky a Megy díky za deníček, super téma, už dlouho jsem takhle nevzpomínala:))

  • načítám...
  • Zmínit
Komka
202
27.10.04 10:41

Sakra, tak jsem si říkala, že si to tentokrát pohlídám abych byla první, až jsem se zapomněla kdesi v diskuzi a přišla sem s křížkem po funuse… no co nadělám :-)

Takže neb všechny rády vzpomínáme, i já se připojím… (Megy, fakt super téma)

Můj příběh začíná mou naprostou nedůvěrou sama v sebe. Měla jsem za sebou dlouhé období bez přítele. Žila jsem dlouhou dobu ve Státech, tam jsem znala několik ?vhodných? kluků, ale protože jsem věděla že se vracím zpět do Čech, nikdy jsem nic nezačala. A tak když jsem jednou seděla s kamarádama u jednoho doma, den před Štědrým dnem, a mlsala spolu s ostatníma cukroví, vůbec jsem netušila, že tento den bude ten ?osudný?. Když se otevřely dveře a do místnosti vstoupil náš kámoš s nějakým ?neznámým?, první co mě napadlo bylo: ?na toho se vůbec nedívej, na toho nemáš, je moc hezký a na tebe starý, vzdej to a to hned!?
A tak se i stalo, kupodivu mi to nečinilo obzvlášť velké problémy. Chovala jsem se tudíž úplně přirozeně a nelámala si hlavu tím co mám na sobě a jak asi působím. Až sama hledím jak moc se mi to povedlo. Když jsme odcházeli domů, ještě jsem stihla onoho dotyčného seřvat, ať mi neříká hnusnou přezdívou, kterou si na mě škádlivě vymysleli ostatní. On zcela konsternován se mě zeptal jak mi teda může říkat a já (v tu chvíli už trochu lovící) jsem řekla ?Aličko? :-)
Tenhle okamžik byl, jak jsem se později dozvěděla, pro mého přítele rozhodující. Moc se mu to prý líbilo.
Pak nastalo období, kdy jsem o něm občas mluvila s kamarádkou (právě její přítel to byl, kdo ho přivedl tenkrát večer) a ona mi na něho zjistila více informací. Pořád jsem ješte ale byla tak nesbevědomá, že by mě opravdu nenapadlo, že o mě skutečně může mít zájem. A kamarádka neboť se na to už nemohla dívat a protože měla asi i informace z druhé ruky, zkonstruovala s jejím přítelem velkou lest, díky které jsem se octla s ?neznámým? na plese. Nechápu jak jsem se do toho mohla nechat vmanipulovat, plesy nesnáším, neumím tančit, jsem při těle a žádá krasavice a tak večerní oblečení byla pro mě katastrofická záležitost. Naštěstí pomohla maminka, která se mnou vybrala krásný komplet (sukně a halena), k tomu kabelku a boty. Když si mě můj ?partner? přijel vyzvednout (opět lest, měli pro mě jet ti kamarádi co za to mohli, ale nějak záhadně ?nestíhali), byla jsem úplně unešená. Tak strašně mu to slušelo a byl tak krásný?.. aaaach?..

No, teď už jsme spolu téměř dva roky, koupili jsme byt, máme dvě kočky a snažíme se o mímíska. Občas od kamarádů posloucháme story kolik intrik a námahy je to stálo nás dát dohromady a jak hrozně se museli ovládat a nesmát, když jsme cestou z plesu vzadu v autě tak mlaskali :-)

To je dlouhá story co?

Mějte krásný den
Komka

  • načítám...
  • Zmínit
jusa
11
27.10.04 11:20

Musím uznat,že to je naprosto dokonalé téma.Jak tak sleduju,tak ty kamarádi jsou pěkní filutové.Mě a mou polovičku totiž dala dohromady naše společná kamarádka.Byla jsem po rozchodu(s bývalým jsme byli čtyři roky),totálně zdeptaná, na dně, sebevědomí na nule,no prostě hrůza.A jak už to tak bývá,měla jsem potřebu se někomu svěřit.Tak jsem psala té mé kamáradce a shodou okolností má drahá polovička jí taky psala,protože se nacházel ve stejném stádiu jako já.A co kamarádku nenapadlo za spásný nápad? „Co kdyby se ty dva dali dohromady“. Tak jsme si začali nejdřív psát a po pár dnech jsme se viděli na oslavě narozenin oné kamarádky.Začalo to opravdu nevinně.Jen jsem naproti sobě seděli,pak letmé dotyky,polibky...........Netrvalo dlouho,přeskočila jiskra(kamarádka říkala,že to byla přímo vatra) a byla „ruka v rukávě“. Od té doby jsme se od sebe nehnuli.Jsou to 4 měsíce a pár dní,jsme zasnoubení,hledáme bydlení a plánujeme mimíska.Vím,že on je ten pravý a tak se mě jen tak nezbaví :-)) Není to sice jako román z červené knihovny,ale aspoň jsem přispěla svou troškou do mlýna.Mějte se krásně

  • načítám...
  • Zmínit
pupula
1207
27.10.04 11:40

Ahoj holky,tak jsem si našla chvilku a přišla se na vás podívat.A co nevidím,nový deníček:-)A docela zajímavé téma:-)
Abych se přiznala,můj příběh je něco málo shodný s příběhem od Megy.Uvažovala jsem jestli to vůbec psát,zřejmě mě odsoudíte,jaká jsem mrcha.Jen chci upozornit,že v životě není nic černé a nic bílé.
Se svým nynějším manželem jsem se seznámila v práci.Znali jsem se několik let,ale já o něm věděla,že je ženatý a má děti.Nikdy se mi nijak zvlášť nelíbil a pak jsem si říkala,že s ženatým nikdy.Ale pracovně jsem spolu byli denně,měl moje telefonní číslo,tak mi párkrát volal,že mě zve na večeři.Třikrát jsem odmítla a na počtvré jsem souhlasila.A to jsem zřejmě neměla dělat.po dvou měsících naší tajné známosti jsem se hrozně zamilovala,ale zároveň si uvědomovala,že má rodinu.O jeho ženě jsem nic nevěděla,nikdy o ní nemluvil.Taky jsem ho do ničeho netlačila,o budoucnosti jsme spolu nemluvili.Mezi tím jsem zjistila,že jsem těhotná,bylo mi 23 let a nastoupila jsem do nové práce.Taky jsem se rozhodla pro miniinterupci.Hodně mi v té době pomohla mamina a samozřejmě,že i on.Ikdyž to miminko jsem si přála,ale věděla jsem,že sama to neutáhnu.Ale po 5 měsících a 1 měsíci po interupci ,náš vztah prasknul.Takže jeho žena za mnou přijela,šly jsem si sednout.Vůbec nekřičela,nechtěla ho zpátky.nabídla mi,abych bydlela s nimi a že když budeme mít dítě,že nám ho bude hlídat.To bylo na mě trochu moc.Takže jsem se postupně začala na ní dovídat různé věci a pochopila,že to není zas taková slušná paní,za jsou jsem jí měla.Manžel podal žádost o rozvod a mi začaly krušné chvíle plné vyčítek.Několikrát jsem navštvíla psychologa a 2 roky se trápila.Ať už kvůli sobě,jeho dětem,jeho,jí,kolegům v práci a rodičům.Nevím,jak ty Megy,ale měla jsem hrozné deprese i kvůli potratu.Nemohla jsem vidět reklamy s malými dětmi a o dětech v kočárcích na ulicích ani nemluvím.Dodneška když si na to vzpomenu,je mi z toho smutno.Rozvedli se do půl roku,jeho žena si v zápětí někoho našla a odstěhovala se do vedlejšího města.Za rok na to odjela na skoro rok do USA,děti zůstaly u babičky.My si je brali každý víkend a prázdniny.Uvažovali jsem o přidělení do naší péče,ale bylo nám doporučeno to nezkoušet,že stejně nemáme šanci.Situace se už hodně uklidnila,my se loni vzali,děcka k nám jezdí pořád a s jeho bývalou si naschvály neděláme.Snažím se jim to nějak vynahradit,vycházíme spolu skvěle.Vím,že jsem jim vzala tátu,ikdyž to rozhodnutí nebylo jen na mě.P.

  • načítám...
  • Zmínit
Lynnka
853
27.10.04 11:49

Ahoj, chci ti jen říct, že si nemyslím, že by tě některá z nás odsoudila.Jak píšeš ty, není jenom černá a bílá.

  • načítám...
  • Zmínit
Komka
202
27.10.04 13:29

Ahoj,

Opravdu není důvod tě odsuzovat. Chovala ses celou dobu podle svého nejlepšího svědomí a myslím že kdybys byla opravdu mrcha, těžila bys z této situace víc. Shodou okolností mám dvě kamarádky, které jsou milenky ženatých mužů. Co je horší, jsou kamarádky jejich podváděných manželek. O těch, i přesto že je mám ráda by se dalo mnohem víc říct, že jsou „mrchy“.
Ty si nakonec dokázala, že se celá situace vyjasnila a narovnala a to je myslím skvělé, už proto, že to vůbec není jednoduché.

Měj se krásně
Komka

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
27.10.04 14:20

Ahojda holky!
Tak som zhruba po tyzdni naspat, a co nevidim, krasny novy dennicek! ;) Pochvala vsetkym!
Najprv by som chcela Pupule napisat, ze odsudenia sa bat nemusi, aspon u nas. Ona ta laska kvitne za kazdych okolnosti. Prajem hodne deticiek! ;)
No ja zatial teda manzela ani snubenca nemam; momentalne len ten Martin co mi „strasi“ v zivote…my sme sa poznali tiez cez net, ja som s kamoskou hledala par lidi na beachvolejbal, no a Martin, byvajuc blizko hriste nam taky napsal. No a slo to jedno s druhym ;) A potom prisla sprava z Bruselu ze by ma zamestnali, takze teraz planujem odchod a Martina tu budem musiet nechat. Coz ale nic nemeni na tom ze zatial je nam spolu dobre a ked nic ine tak snad mi tu snad zostane jeden priatel a pekne spomienky. Aj vy ste sa holky uz niekedy zamyslali preco nic, vobec nic v zivote nemoze byt jednoduche? Ja som sa do Bruselu tesila cely rok, co som bola v jednani o zamestnani, kedykolvek som bola ochotna odist, a s radostou. A ked uz mam ist, tak zrazu sa tu vyskytne fajn chlap a je to vsetko tazsie a smutnejsie…ja som vedela preco som bola rada sama a bez vztahu ;))
To som sa zas rozpisala, i ked v porovnani s vami moc neni o com…no ale kazdeho trapia tie jeho „male-velke“ starosti, takze musime kazda zabojovat jak vieme :-D
Prajem Vam holky, aby ste museli bojovat co najmenej. A ja sa idem pasovat s praci ;) Pekny dnik Vam vsetkym!

quaille

  • Upravit
Lynnka
853
27.10.04 14:34

Nad otázkou proč v životě nemůže být vůbec nic jednoduché, se zamýšlím poslední dobou čím dál tím víc. Kamoška zastává názor, že je to proto, abysme se nenudily, že kdyby to bylo jednoduchý, tak by nás to nebavilo, ale já nevím
Takže na tuhle otázku ti asi neodpovím, jenom můžu držet palce, aby ti to všechno hezky vyšlo

  • načítám...
  • Zmínit
megy
65
27.10.04 19:50

Ahoj, máš pravdu těsně po té interupci to bylo šílené. Navíc jsem teta teď už 5 dětí. Tehdy byly jenom 4 a nejstarší neteři byly 4 roky. Byl to fakt záhul a i když jsem se to snažila zvládnout sama nusela jsem navštívit psychologa. Manžel mi tehdy hodně pomohl. A s tím odsuzováním? Nikdo nejsme bez chyby a každý by si měl napřed zamést před vlastním prahem, jak se říká. Navíc si myslím, že jsi nic špatného neudělala.
Přeji Ti abys byla se svím manželam hodně šťastná!
 Megy

  • načítám...
  • Zmínit
megy
65
27.10.04 20:04

Ahojky holky! Jako obvykle se hlásím až večer. Jsem děsně ráda, že se vám deníček líbí a děkuji všem za příspěvky.
Lynnko - nemyslím si, že by vaše seznámení bylo bez romantiky! Na mě to působilo spíš opačně. Navíc si myslím, že každé seznámení je romantické a v našich srdíčkách to nejkrásnější! Doufám, že už neležíš v postely. Přeji Ti brzké uzdravení!
Komko - nechápu jak můžeš mít o sobě tak nízké sebevědomí. Kdo Tě nezná tak si musí myslet něco úplně šíleného! Holky nevěřte jí, přehání! :-))
Přeji všem příjemně prožité volno!

  • načítám...
  • Zmínit
katusa1
20
28.10.04 15:43

Ahoj holky, moc pěkný deníček a moc pěkná seznámení :)
Tak napíšu i moje:
Bylo mi sladkých 18, měla po maturitě a studovala angličtinu. Moje kamarádka je věčná hledačka muže svých snů (dosud) a tak mě přemluvila ať jednu únorovou sobotu jdeme do místního kulturního domu na ples 80tých let. Když jsme dorazili (samozřejmě vymóděné styl 80léta) tak už byl jediný volný stůl hnedle u vchodu, tak jsme ho zabraly. Bylo nás 5 holek. Jelikož jsme šetřilky neplatily šatnu tak jsme si na zbylé židle daly bundy a ostatní věci. Pak jsme všechny vyrazily na parket.. a trsaly a trsaly. Po menším tanečním maratonku jsme šly k baru pro pití a pak si sednout. Jenže když jsme se vracely od baru tak koukáme a náš stůl je obsazený.. docela nás to načuřelo a červené vzteky jsme šly k nim. Samozřejmě u našeho stolu sedělo 6 kluků a naše věci byli částečně nacpané na jediné židli a částečně na zemi. Já jakožto největší kecálek jsem okamžitě začala šílet, že jsou slepí nebo co a že naše věci leží na zemi a tak vůbec.
Klukům to přišlo velmi vtipné a začali se smát.. tak mě to vytočilo ještě víc a jala jsem se po stole přelézt dozadu pro naše věci. Bohužel samozřejmě se mi povedlo na sebe vylít jedno z jejich piv.. no co vám mám povídat byla jsem naštvaná, mokrá a v sukni jsem lezla po stole :))))
Jak jsem se tam tak sápala tak jeden z těch kluků tedy řekl, že se vejdeme všichni ne? (všude jinde bylo absolutně plno) No a holky se teda nějak tak nacpaly ke klukům vepředu.. a já zůstala uplně vzadu. No tak mi holky podaly moje pití a chvíli jsme jen tak pokukovaly a pak už povídaly. Vtom kluk co seděl nejblíže řekl jestli půjdu tancovat.. tak jsem řekla NE! (ani jsem se na něj nekoukla) A on ale pojd a suverénně mě chytil za ruku a šlo se :o)) Při tanci jsem si všimla, že je nějak krásnej.. (zrovna den předtím přiletěl z dlouhodobého pobytu v Izraeli, takže byl super opálenej :))) Vyměnili jsme si čísla a začali se stýkat. Jenže za měsíc mi oznámil, že se má do Izraele vrátit, že je tak domluvený s kamarády… Nevěděla jsem co vlastně dělat tak jsem hrála, že no jo tak ať si jede. A on jel… a za 14 dní, jsem byla doma a začal mi zvonit telefon, koukla jsem a ono skryté číslo, zvedla jsem to a byl to on! Řekl, že volá z Jeruzaléma a že by se chtěl vrátit a co tomu říkám. Samozřejmě jsem souhlasila a on si koupil letenku a za dva dny byl zpátky :) za další dva měsíce jsem dostala od babičky byt a tak jsme se do něj spolu přestěhovali.
Poté jsme se stěhovali ještě dvakrát a ted naposled už do našeho bytečku. Jsme spolu skoro 5 let, máme psa a plánujeme na příští rok po mých státnicích svatbu :o)

Katusa

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
28.10.04 19:35

Ahojky, tak tomu říkám super seznámení. Moc se mi líbí, že se kvůli Tobě odhodlal k tak důležitému kroku. Přeji ti hodně štěstí a spokojenosti ve vašem vztahu!
 Megy

  • Upravit
Komka
202
29.10.04 11:52

Jak přeháním??! To není pravda… právě ty mě znáš tak mě musíš chápat, ne??
Ale já nepopírám že si za to můžu sama, že nejsem krasavice, každá žena může být krásná, jen na to dbát…
Já jsem ovšem líná a kašlu na to. No nic, nebudu si tady přece léčit své mindráky.

Měj se krásně.
K.

  • načítám...
  • Zmínit
Komka
202
29.10.04 11:55

Ahojte,

teda Lynnko, ty si to na mě přenesla snad přez ty dráty. Je mi blbě, mám hroznou rýmu a bolí mě v krku. Ach jo. A to dneska jednu s babama slavit Samhain (což obnáší že budu ze soboty na neděli běhat po lese a vařit lektvary, tančit kolem ohně apod.). Asi se v pondělí v práci zhroutím… :-( No, třeba se vyléčím právě tím že budu v lese. Kdo ví.
Mějte se holky moc fajn a v pondělí zas ahoj…

Komka

  • načítám...
  • Zmínit
pupula
1207
29.10.04 13:20

Ahoj holky,chtěla jsem vám poděkovat,že jste to vzaly takle dobře a žádná z vás to nebrala jako něco hrozného.Bohužel jsem si už během našeho vztahu hodněkrát vyslechla negativní reakce.když se o tom nikde nezmiňuji a nechlubím,tal ono to na povrch vždycyky vyjde.
Lynnko-včera jsem projížděla Brnem,tak jsem si na tebe vzpoměla:-)
Tak se tady mějte holky hezky,já za chvilku končím a budu si užívat víkend.Zítra budu s kamarádkou a v neděli s děckama:-)A co vy????
 P.

  • načítám...
  • Zmínit
Lynnka
853
31.10.04 17:23

Ahojda holky,
tak se ozývám v neděli večer, před chvílí jsem se vrátila, byla jsem se léčit u přítele, tak se mi to snad povedlo, zítra jdu na kontrolu tak pak podám hlášení.
Komko - ježíš, já netušila, že by nemoc šla přenášet po drátech:) Doufám, že už se cítíš líp. Jestli ne, tak to raději moc nehroť, ono je asi jednodušší strávit týden v posteli než z toho pak chytit bůh ví co.

Jinak ještě jsem chtěla říct, že se nám konečně povedlo sehnat na horách ubytování a jedem tam slavit silvestra. Po štědrým dnu odjedeme a na nový rok se vracíme:)) Fakt se těším, lyže mám strašně ráda a pokud to vyjde, tak bych letos ráda zkusila i snowboard. A co vy, dámy, jak jste na tom se zimními sporty?

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
2.11.04 08:43

Ahoj holky,
tak jak ste na tom? Jak sa mate? Dufam, ze ste v tomto hnusnom pocasi zdrave!
Lynnko, toho silvestra na horach uprimne zavidim ;) Tesim se i za Tebe, dufam ze si to tam poriadne s pritulem uzijete. Ja teda moc nelyzujem, a ked uz, tak so smrtou v ociach susom dolu ;)) Snowboard by som strasne rada vyskusala, ale obavam sa ze by to skoncilo nestastne. Nejak na tom snehu nekoordinujem pohyby…ja neviem ani ovladat sanky!!
Ja teda moc prilezitosti k lyzovaniu nemam, ale ked je, tak sa jej moc rada chopim. ;) Uvidime, ako to bude v tohtorocnej sezone :-D Ked nahodou uvidite titulok v novinach: „Blazniva lyziarka - rozruch na horach“ tak to som urcite ja (-:
Majte sa pekne, ja idem pri praci snivat o zimnych radovankach…
quaille

  • Upravit
Lynnka
853
2.11.04 08:55

Ale jdi. Určitě se podceňuješ. I když s těma sáňkama si mi připomněla…byla jsem ještě na základce, asi v osmičce a vyrazili sme s kamoškama na saně. Nacpalo se nás na ně pět, já je kočírovala, rozjely sme se a dole zabrzdily o sloupek. Jedinej co tam byl:))) Saně se samozřejmě vzdaly dřív, ruply a bylo po sáňkování:)
Jinak lyže jsou pro mě jako droga, alespoň jednou za rok na ně musím:))

  • načítám...
  • Zmínit
pupula
1207
2.11.04 11:02

Ahoj holky,tak tady se už pomalu plánuje Silvestr,co???Letos poprvé jedeme taky na chatu a strašně moc se těším.Nějak se letos těším i na vánoce a dokonce mi i to pochmurné počasí přestalo vadit:-)Tak jsem včera prolízala obchody a většinou už jsou všude baňky a další ozdoby na stromek.To je něco pro mě:-)Asi je to tím,že jsem se narodila v prosinci,takže zimu miluju.A lyže k tomu patří.Loni jsem si přišetřili a vyrazili na lyže do Itálie.Byla jsem opravdu nadšená a musela jsem dát za pravdu všem,kteří říkali,že je opravdu rozdíl ve sjezdovkách u nás a v zahraničí.Jen těch sjezdovek bylo tolik,že jsem se asi 3 den ztratila a můžu vám říct,že takový strach,jak se dostanu zpátky dolů,když za 30minut jela poslední lanovka,tak takový jsem ještě neměla.Ještě,že jsem měla mobil,ale stejně jsem manželovi nedokázala popsat kde jsem,jen jsem do mobilu hystericky křičela.Nakonec jsem se chytla nějkého Angličana ,který vypadal ,že je na tom stejně a opravdu jsem to stihla.Bohužel už si mě pak všichni ze zájezdu pamatovali.Letos jedem zase,tak snad to nezopakuju:-)
Jen ještě pořád nevím,co koupit komu za dárky.Už máte něco vymyšlené????

  • načítám...
  • Zmínit
Lynnka
853
2.11.04 11:55

Jo dárky, ani nemluv, mám pocit, že to vymýšlení je rok od roku horší. Jediný co jsem zvládla je dárek mamině. Souprava keramických misek a táců na stůl na různý slaný pohoštění. Ale co mám dát příteli, tak to je pro mě záhadou a ten zbytek snad ani neřeším. Kdyby jste měla některá nějakej tip, tak sem s ním.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
2.11.04 15:40

Ahojky!
Abych se přiznala, jsem tu dnes poprvé. Snad proto, že má sestřenice je těhotná a já jí moc ráda přeposílám různé odkazy spojené s tak krásným tématem jako je narození miminka, snad i proto, že se moc těším až to bude čekat i mě.
Moc se mi líbí tahle rubrika a tak bych ráda napsala své malé seznámení s přítelem.
Pracovala jsem v realitní kanceláři jako makléřka a šla jsem na prohlídku bytu. Klienta, který ho chtěl vidět, jsem neznala, po telefonu zněl jako starší muž. Měla jsem asi minutu zpoždění, když v tom mi on volá na tel, kde jako jsem. Což mě trošku naštvalo a s chutí jsem mu řekla, že 5 m od něj, ale on seděl v autě, takže jsem ho pořád neviděla. Říkala jsem si, co to bude za člověka, když takhle prudí…no nic. Vylezl z auta a mně se podlomila kolena. Byl (a pořád je) nádhernej. Nemohla jsem z něj spustit oči. Mladej, krásnej kluk, stylově oblečenej. Ale vzápětí si zapálil cigaretu, což je pro mě děsběs a v tu ránu jsem ho zavrhla, ale pokukovala jsem dál. Prohlídka trvala místo obvyklých 10 min asi hodinu. Paní majitelka mi to moc ulehčila. Ptala se ho na dost osobní věci, ze kterých vyplynulo, že je svobodný a byt si hledá pro sebe :o))). Nelenila jsem a hned druhý mu „nenápadně“ poslala nabídku dalších bytů ze svého osobního mailu. Nevěděla jsem jak jinak ho ještě vidět. A klaplo to. Měsíc na to jsme si dali rande v kině, ale ještě předtím jsem zjistila, že mě potkal týden před první prohlídkou v kině. Byla jsem tam sama, na dost pozdní promítání a všimla jsem si kluka, který měl na sobě bekovku, v tu chvíli jsem si jen (opět)pomyslela, co je to za frajírka :o)). Ten frajírek byl můj miláček. Pamatoval si mě z kina a prohlídka bytu byla už jen náhoda. Někde mezi mým „odborným“ výkladem o bytě mu došlo, že to jsem já, ta holka co šla sama v noci do kina na Gothiku. Za 3 měsíce jsme spolu začali bydlet. Za rok začneme zařizovat svůj byteček, který se nám staví. A pak snad miminko. Držte mi pěstičky :o)))
Krásný den. *Kasyjopea

P.S. A přestal kouřit :o))

  • Upravit
Anonymní
2.11.04 17:20

Kasyjopeo,
moc pekne zoznamenie, ja si to tak v kutiku duse myslim…ked maju byt dvaja spolu, tak proste spolu budu…ty a pritel ste toho ziarivym prikladom, tak dlho Vas cosi zvadzalo dohromady az sa to nakoniec podarilo. (-.
quaille

  • Upravit
Komka
202
3.11.04 12:51

Ahoj holky,

tak jak se máte? Já docela fajn, to nachlazení, které mi úspěšně předala Lynnka přes dráty jsem o víkendu rozběhala v lese. Byly jsme s holkama slavit Samhain - jako každý rok jsme si poseděli u ohně, udělaly oltář a uvařily lektvar. Bylo to naprosto super. Úplně jsem zapomněla na nějakou rýmu a bolení v krku.
Megy vás všechny moc pozdravuje, volala mi včera celá zkroušená, že jim doma nejede internet. By mě fakt zajímalo jestli se něco pokazilo nebo jestli její manžel splnil všechny hrozby a odpojil ho. Vadilo mu, jak často a dlouho čumí na emiminu:-)
Ale spíš bych řekla že ne, je moc hodný a má ji moc rád.
Lynnko tak co? Bude nový deníček? Sem si všimla, že jste nakously téma Vánoc. O tom mi ani nemluvte, co se týče dárků jsem obyvkle naprosto bez nápadu a co se týče peněz, jsem momentálně tak vyšťavená rekonstrukcí bytu a hypotékou, že každému koupím max. pytlík buráků :-))

Užívejte krásných dnů dokud to jde a mějte se super.

Komka

PS.: říkají myslivci, že letos bude neobyčejně tuhá zima, že zvířata mají tak velké tukové zásoby, že to ještě neviděli. Takže varujte své drahé polovičky a vyražte na zimní nákupy :-)) Anebo zapracujte na tukových zásobách ;-)) Tak či tak je to důležitá informace, které musíte využít, ne?

  • načítám...
  • Zmínit
Lynnka
853
3.11.04 17:23

Ahojky, pokud se mi ho podaří ve vaně napsat a pak přepsat sem a odeslat, tak deníček zítra bude. Budu se snažit.:)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Snažilky - čekatelky č.1