Společná cesta I
Kde vládne láska, tam není touha po moci.
V posledních dnech jsem zapřemýšlela, co je vlastně podstatou všech vztahů a jak se vyrovnat s rozdílnými povahami mezi muži a ženami. Jak si zpříjemnit společnou cestu, jak se dělat dlouhodobě spokojenými a čím oživit stereotyp, který se každý den vkrádá do našich životů.
Ze svého okolí čerpám velkou část energie, která mne pohání vpřed a která obrušuje mé ostré hrany, takže si mnohdy sama uvědomím, co dělám špatně a jak se k tomu postavit. Díky deníčku, který si píšu od 16 let, se mohu podívat do pokladnice své minulosti a poučit se ze svých chyb.
Díky své rodině, partnerovi, různým publikacím a kolegyním z práce dostávám zpětnou vazbu, a tudíž mohu na svých nedostatcích neustále pracovat. Proto je velmi důležité neuzavírat se do svého světa, ale být neustále otevřený různým příležitostem. Naslouchat ostatním i za cenu, že neuslyším hřejivá a konejšivá slova. Být upřímný, i když mne čeká nejistá budoucnost, která mi otevírá dveře do světa plného nových příležitostí.
Jak se vyvíjí naše osobnost, vyvíjí se i vztahy. Dostáváme se do různých situací, působí na nás miliony vlivů, které ovlivňují, jak se cítíme a jednáme. Dalo by se říci, že ve vztazích hledáme jistotu a bezpečí, klidné místo, kde si odpočineme.
A tak se mnohdy stává, že nečinnost přechází do stereotypu, stereotyp do nudy, nuda do hledání nových vzruchů, které by obohatily náš život. Nikdo nám neřekne, jak jsou vztahy těžké, kolik energie padne na to, aby vše fungovalo.
Ano, slyšíme o podpantoflácích, manipulátorech, alkoholicích, mamánkách, hysterkách atd. Ale na jedno zapomínáme, každý jsme lidská bytost, která je hodna respektu. Nic není černobílé, na všem se dá pracovat, jen je důležité najít ten správný klíč, jak toho druhého namotivovat a přesvědčit, že změny přinesou výhody oběma.
Poslední dva roky, co žiji s přítelem, jsem již od prvních Vánoc pomýšlela na svatbu a založení rodiny. Nejenže můj přítel se nacházel v jiné životní etapě, ale představoval si to jinak. Proto často docházelo k rozhovorům na toto téma.
On jednal na základě společenského mínění, přeci se nezasnoubí rok po seznámení, co by na to chlapi v práci řekli. Já jednala na základě toho, že jsem prožila dětství v neúplné rodině a již dlouhou dobu cítila, že jedna část ve mně se hlásí o to, abych tuto mezeru vyplnila, mohla tuto životní etapu uzavřít a jít dál.
Nedostačující komunikace ze strany partnera způsobila, že se vše točilo okolo mne, já jsem viděla problémy, já jsem chodila a ukazovala - tady jsou. Ale utekla mi jedna zásadní věc… Neviděla jsem sama sebe v objektivním světle. I já jsem jednala v mnoha případech neadekvátně, ale chyběla mi zpětná vazba, tudíž jsem neměla důvod něco změnit.
Přestala jsem naslouchat tomu, co mi partner říkal a neviděla varovné signály. Myslela jsem si, že mám vše pod palcem, jsem dokonalá a tím, že jsem v této oblasti zkušenější, mohu vše řídit a určovat směr.
Zlom přišel v momentě, kdy jsem si uvědomila, že těžko snáším konstruktivní kritiku, protože jsem se bála svobodně vyjádřit názor, jak ve své původní rodině, tak i u bývalého přítele. Místo toho jsem buď přešla do protiútoku nebo se bránila. Toto sem píšu, protože spousta konfliktních situací, které zažíváme ve vztazích, nás odkazuje na to, co jsme prožili v dětství a minulých vztazích. Pokud se věcí mají změnit, je potřeba začít u sebe…
Změnu lze provést v nanosekundě, jen ji musíme zařadit na první příčku důležitosti. Pokud opravdu stojíme o to udržet si vztah, tak musíme zainvestovat. Stereotyp, nevěra, to, že si každý jde vlastní cestou je jen vyhýbání se problémům a strach z toho, co přijde.
Lidé mají od nepaměti bujnou fantazii a schopnost vidět ve svém strachu nepřítele. A tak se uzavřou do sebe, řeší si vše po svém, nepustí do svého světa nikoho jiného, mají tendenci ospravedlnit všechny své prohřešky a odmítají za ně nést odpovědnost. Ale nic z toho by se nestalo, kdyby byli upřímní a svěřili se tomu, o kterém prohlašují, že ho milují. 
Přečtěte si také
„Ostříhej se, děláš tu bordel!“ Tchyně mě seřvala kvůli dlouhým vlasům
- Anonymní
- 16.07.26
- 96
Mít „dokonalou“ tchyni je někdy pěkně o nervy. Člověk se může snažit sebevíc, chodit kolem ní po špičkách, uklízet po sobě do sterilního lesku, ale stejně to nikdy nebude dost dobré. Tenhle víkend...
„Ty můžeš zůstat.“ Protože nemám děti, jsem v práci vždycky ta poslední
- Anonymní
- 16.07.26
- 113
Nikdy jsem netvrdila, že rodiče to mají jednoduché. Naopak. Obdivuju každého, kdo zvládá práci, školku, kroužky, domácnost i probdělé noci. Jen mě už unavuje být automaticky tou, která všechno...
„Nejste na dovolené, slečno.“ Z ordinace gynekologa jsem odcházela se slzami
- Anonymní
- 16.07.26
- 233
Byla to obyčejná preventivní prohlídka. Aspoň jsem si to myslela, když jsem ráno odcházela z domu. Je mi třiatřicet a ke gynekologovi chodím pravidelně. Nikdy to není příjemné, ale beru to jako...
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 145
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1891
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1131
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 2035
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 833
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 504
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
.
