Společná cesta I
Kde vládne láska, tam není touha po moci.
V posledních dnech jsem zapřemýšlela, co je vlastně podstatou všech vztahů a jak se vyrovnat s rozdílnými povahami mezi muži a ženami. Jak si zpříjemnit společnou cestu, jak se dělat dlouhodobě spokojenými a čím oživit stereotyp, který se každý den vkrádá do našich životů.
Ze svého okolí čerpám velkou část energie, která mne pohání vpřed a která obrušuje mé ostré hrany, takže si mnohdy sama uvědomím, co dělám špatně a jak se k tomu postavit. Díky deníčku, který si píšu od 16 let, se mohu podívat do pokladnice své minulosti a poučit se ze svých chyb.
Díky své rodině, partnerovi, různým publikacím a kolegyním z práce dostávám zpětnou vazbu, a tudíž mohu na svých nedostatcích neustále pracovat. Proto je velmi důležité neuzavírat se do svého světa, ale být neustále otevřený různým příležitostem. Naslouchat ostatním i za cenu, že neuslyším hřejivá a konejšivá slova. Být upřímný, i když mne čeká nejistá budoucnost, která mi otevírá dveře do světa plného nových příležitostí.
Jak se vyvíjí naše osobnost, vyvíjí se i vztahy. Dostáváme se do různých situací, působí na nás miliony vlivů, které ovlivňují, jak se cítíme a jednáme. Dalo by se říci, že ve vztazích hledáme jistotu a bezpečí, klidné místo, kde si odpočineme.
A tak se mnohdy stává, že nečinnost přechází do stereotypu, stereotyp do nudy, nuda do hledání nových vzruchů, které by obohatily náš život. Nikdo nám neřekne, jak jsou vztahy těžké, kolik energie padne na to, aby vše fungovalo.
Ano, slyšíme o podpantoflácích, manipulátorech, alkoholicích, mamánkách, hysterkách atd. Ale na jedno zapomínáme, každý jsme lidská bytost, která je hodna respektu. Nic není černobílé, na všem se dá pracovat, jen je důležité najít ten správný klíč, jak toho druhého namotivovat a přesvědčit, že změny přinesou výhody oběma.
Poslední dva roky, co žiji s přítelem, jsem již od prvních Vánoc pomýšlela na svatbu a založení rodiny. Nejenže můj přítel se nacházel v jiné životní etapě, ale představoval si to jinak. Proto často docházelo k rozhovorům na toto téma.
On jednal na základě společenského mínění, přeci se nezasnoubí rok po seznámení, co by na to chlapi v práci řekli. Já jednala na základě toho, že jsem prožila dětství v neúplné rodině a již dlouhou dobu cítila, že jedna část ve mně se hlásí o to, abych tuto mezeru vyplnila, mohla tuto životní etapu uzavřít a jít dál.
Nedostačující komunikace ze strany partnera způsobila, že se vše točilo okolo mne, já jsem viděla problémy, já jsem chodila a ukazovala - tady jsou. Ale utekla mi jedna zásadní věc… Neviděla jsem sama sebe v objektivním světle. I já jsem jednala v mnoha případech neadekvátně, ale chyběla mi zpětná vazba, tudíž jsem neměla důvod něco změnit.
Přestala jsem naslouchat tomu, co mi partner říkal a neviděla varovné signály. Myslela jsem si, že mám vše pod palcem, jsem dokonalá a tím, že jsem v této oblasti zkušenější, mohu vše řídit a určovat směr.
Zlom přišel v momentě, kdy jsem si uvědomila, že těžko snáším konstruktivní kritiku, protože jsem se bála svobodně vyjádřit názor, jak ve své původní rodině, tak i u bývalého přítele. Místo toho jsem buď přešla do protiútoku nebo se bránila. Toto sem píšu, protože spousta konfliktních situací, které zažíváme ve vztazích, nás odkazuje na to, co jsme prožili v dětství a minulých vztazích. Pokud se věcí mají změnit, je potřeba začít u sebe…
Změnu lze provést v nanosekundě, jen ji musíme zařadit na první příčku důležitosti. Pokud opravdu stojíme o to udržet si vztah, tak musíme zainvestovat. Stereotyp, nevěra, to, že si každý jde vlastní cestou je jen vyhýbání se problémům a strach z toho, co přijde.
Lidé mají od nepaměti bujnou fantazii a schopnost vidět ve svém strachu nepřítele. A tak se uzavřou do sebe, řeší si vše po svém, nepustí do svého světa nikoho jiného, mají tendenci ospravedlnit všechny své prohřešky a odmítají za ně nést odpovědnost. Ale nic z toho by se nestalo, kdyby byli upřímní a svěřili se tomu, o kterém prohlašují, že ho milují. 
Přečtěte si také
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 25
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 79
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 57
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Frustraci a zoufalství si vybíjím na manželovi. On mi to zatím tiše trpí
- Anonymní
- 25.10.26
- 118
Jsem si moc dobře vědoma, že jsem s manželem vyhrála v loterii. Je hodný, laskavý a vždycky je mi nablízku, když potřebuji oporu. Zároveň si uvědomuji, že právě na něj házím všechny svoje...
Základka dceru nic nenaučila. Teď platím tisíce za přípravné kurzy na střední
- Anonymní
- 24.10.26
- 4678
Moje patnáctiletá dcera je letos v deváté třídě a brzy ji čekají přijímačky na střední školu. Je chytrá, po celou dobu na základce měla jedničky a dvojky. Přesto jí musím platit přípravné kurzy,...
Nájemník nám vytopil byt. Manželka šla situaci vyřešit po svém
- Anonymní
- 24.10.26
- 2368
Když nám nájemník vytopil byt, čekala jsem hádku, telefonáty a pojišťovnu. Místo toho manželka oznámila, že to vyřeší osobně. Když se vrátila, byla až podezřele spokojená. A mně začalo vrtat...
Syn ve školce nespí a ruší. Zjistila jsem, že ho učitelka trestá delším ležením
- Anonymní
- 24.10.26
- 1394
Vyzvedávala jsem ze školky svého čtyřletého syna a těšila se na obvyklé poklidné odpoledne. Místo toho mě paní učitelka hned ve dveřích zastavila s výrazem člověka, který právě odhalil mezinárodní...
Všichni si myslí, že jsem silná máma. Neví, že bez léků sotva vstanu z postele
- Anonymní
- 24.10.26
- 791
Když mě potkáte na ulici, nejspíš by vás nenapadlo, že se léčím s depresí. Vodím děti do školky, nakupuji, vařím, chodím do práce a na zprávy od kamarádek odpovídám smajlíkem. Když se mě někdo...
Narodila jsem se jako nechtěné dítě. Teď jsem jediná, kdo se o rodiče stará
- Anonymní
- 24.10.26
- 6824
Některé děti vyrůstají s pocitem, že jsou pro své rodiče tím největším štěstím. Já jsem od dětství cítila pravý opak. Máma mi nikdy nemusela přímo říct, že mě nechtěla. Poznávala jsem to z jejích...
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 5611
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
.
