Společná cesta II.
Pokus č. 2. Bojovnou náladou oplývám od dětství, pro ránu nejdu daleko. Takže se dost často stává, že se můj spolunocležník v tom lepším případě ocitne na zemi nebo s pár kopanci na svých 30 centimetrech.
Přítel žil v domnění, že když koupí velkou a prostornou postel, konečně se bez obav vyspí. Bohužel realita je trochu jiná. Takže když se k přítelově hlavě blíží moje pěst, instinktivně se odtáhne a unikne o vlásek hrozícímu nebezpečí.
Tento scénář se u nás doma opakuje celkem často, jen naposledy když přítel opět utíkal, ze zálohy ho překvapila moje druhá ruka, se kterou nepočítal. A tak se stalo, že jednu schytal.
Někdy jen leží a jako papiňák čeká na příležitost, kdy do něj zase šťouchnu a on vybouchne.
Jako chápu, že se nevyspí, ale co mám říkat já, když mě každý večer probudí tím, že rozsvítí na chodbě světla a zavře okno v ložnici a to nemluvím o tom, když se pracně zahřeju pod peřinou a on se pak celý zmrzlý přitulí.
Jak jsem nedávno zjistila, postelové problémy se nevyhnou žádné domácnosti. Takže se tento námět stává zdrojem veselí při různých sešlostech. Třeba moje babička, když jde večer spát, nechává si boty u dveří v obýváku, do kterých v noci po tmě šlápne děda a aby se babičce pomstil, vleze si k ní pod peřinu, což vyvolá, že babička od půl druhé nemůže spát.
Jednou jsem se prý v noci probudila a pravila: „Nehýbej se.“
Přítele to probudilo, a tak se ptá: „Co se děje lásko,“ a já na to: *„To se mi asi zdálo.“
Trvalo mi dva roky vysvětlit příteli, že noční násilí, kterého se dopouštím, je opravdu nevědomé a nelze proti němu účinně bojovat, možná tak nějakou bariérou mezi matracemi. Dokonce padl návrh na pořízení kamery s nočním viděním, protože některé kousky stojí opravdu za to.
Další problémy nastávají většinou v létě. Tam se pro jistotu balím já a odcházím spát do obýváku. Několikrát za prázdniny se stává, že přes den dosahují teploty 35 a v noci klesnou na 25. Normální člověk si nechá otevřená okna, aby se mu lépe spalo. U nás to nehrozí.
Zaprvé spím dál od balkonových dveří, tudíž nemám přísun čerstvého vzduchu, zadruhé přítel nemá rád, když mu táhne na nohy a kdyby mohl, tak nosí termoprádlo i v létě a k tomu se přikryje teplou peřinou. (Teď mluvím trochu nadneseně).
K termoprádlu se vrátím za chvilku. Takže přes den se byt vyhřeje, večer se krátce vyvětrá a zavřou se okna, takže není divu, že po deseti minutách se v ložnici nedá ležet, natož spát. Mně proto nezbývá, než emigrovat. ![]()
Minulý víkend jsme jeli na výlet po jižních Čechách. Přítel projížděl internet, zkontroloval počasí a uznal, že deset stupňů je úplně v pohodě na to, aby si vzal pouze tenké nepromokavé kalhoty a bundu. Už den předem jsem pro něj měla sbalené navíc šusťáky a jeho oblíbené termoprádlo. Nakonec znalecky prorokoval, že bude dost teplo a nebude to potřebovat.
Říkám mu OK, ale v duchu si myslím opak. Přitom minulý srpen by bez termoprádla nevyjel z domu a to hlásili déšť a teploty okolo 18º. Možná na tom mám také svůj díl viny, protože když se někdy zmíní o termoprádle, neubráním se úsměvným poznámkám.
Takže jaké ponaučení z toho plyne… Boj o moc probíhá na všech frontách, ve dne, v noci, prakticky nepřetržitě. Nepřítel nikdy nespí a je potřeba být ve střehu, neustále hledat způsoby, jak se efektivně ochránit a vyváznout se zdravou kůží. Muži se chtějí odlišit od žen, a proto občas hledají způsoby, jak toho dosáhnout, i když někdy prostě přestřelí.
Pokud máte chuť a chcete se také podělit o vtipné historky, tak sem s nimi. ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1601
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1645
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20647
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2610
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2880
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2596
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....