Štěstí, které trvalo krátce
Nikdy bych nevěřila, že se to stane mně... Jak jsem byla naivní, potrat potká mnoho žen.
Psal se rok 2009, duben, a já na testu našla //. Nemohla jsem tomu uvěřit, vždyť o miminko jsme se snažili s bývalým mužem takových let… Po rozvodu jsem si našla přítele a hle. Doktorka mi na ultrazvuku ukázala to malé štěstí, byla jsem v 6.tt.
Po oznámení příteli, že jsem těhotná, mu něco přeskočilo v hlavě a opustil mě. Od té doby jsem o něm neslyšela. Sice to bolelo, ale já čekala ten malý zázrak. Týden po kontrole jsem začala mírně špinit, doktorka mi nasadila utrogestan a měla jsem být v klidu. Miminko bylo, kde má být, a dokonce jsme viděli bít srdíčko. Další kontrola byla naplánovaná za tři týdny. Byla sem tak šťastná…
Kontrola se blížila, já neměla žádný příznaky, kromě bolení prsou a bolesti v podbřišku.
Den kontroly byl tu… už z výrazu paní doktorky jsem vytušila, že je něco zle. Ultrazvukem pořád jakoby něco hledala. A v tom jsem si toho všimla i já… našemu medvídkovi přestalo bít srdíčko… ![]()
Cestu do nemocnice mám pořád i po těch letech jako v mlze, udělali mi znovu vyšetření i ultrazvuk, musela jsem čekat mezi šťastnýma těhulkama. Pořád jsem jen brečela, nekontrolovatelně, protože já o své štěstí přišla. Ještě ten den jsem podstoupila revizi.
Abych toho neměla málo, druhý den jsem dostala silný zánět dělohy. V tu dobu se mi zhroutil svět a nad vodou mě držela moje prvorozená, můj zázrak… Moje holčička… A taky veliké díky patřilo mé babičce, která mě držela hodně nad vodou.
Naštěstí byl ke mně osud milosrdný a já potkala za tři měsíce po potratu toho nejlepšího chlapa pod sluncem. V květnu jsme oslavili osm let od naší svatby
Život dostal nový impuls. Člověk prostě nesmí ztrácet naději. Věřím, že vše má svůj důvod. I když to bylo strašně těžké a i teď, když to píšu, mám slzy v očích, protože mi ten drobeček moc chybí, i když byl se mnou jen chvíli, vryl se mi do srdíčka.
Přečtěte si také
Tchyně nám přinesla smaženici. Druhý den jsme bojovali o její život
- Anonymní
- 29.09.26
- 8143
Moje tchyně chodí na houby snad celý život. Zná místa, kam se vydává ještě za tmy, a z lesa se pravidelně vrací s plným košíkem. Pozná druhy, o kterých jsem nikdy neslyšela, a vždycky přesně ví,...
Po 26 letech jsem odešel. Ne kvůli sexu, chtěl jsem zase žít
- Anonymní
- 29.09.26
- 2814
Byl jsem ženatý šestadvacet let. Ženil jsem se z velké lásky a nikdy by mě tehdy nenapadlo, že jednou budu tím, kdo od své ženy odejde. Kdo opustí rodinu. Kdo bude v očích některých lidí za sobce a...
Dcera nechtěla vstávat. Zdržovalo to celou rodinu, dokud jsme nenajeli na systém
- Anonymní
- 29.09.26
- 1848
Je to už několik let, co naše celá rodina má ranní rituál, přes který lidově řečeno „nejede vlak“. Jednoduše všichni respektujeme systém, který jsme si kvůli dceři několik let zpátky nastavili, aby...
Vdaná milenka: V posteli je dokonalá, ale děsím se, co přijde dál
- Anonymní
- 29.09.26
- 2359
V posteli je to naprostá bomba. Je skvělá, zkušená, má skvělou fyzičku a neskutečně mě přitahuje. Jsem svobodný chlap a tenhle čistě fyzický vztah mi od začátku dokonale vyhovoval. Jenže, asi...
Učitelka označila naši dceru za problémovou. Pravdu jsme zjistili z nahrávky
- Anonymní
- 29.09.26
- 2961
Když nám třídní učitelka řekla, že naše dcera je ve škole problémová, snažili jsme se jí věřit. Nechtěli jsme být rodiče, kteří automaticky hájí svoje dítě. Jenže pak jsme slyšeli nahrávku, kterou...
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 1085
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 704
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 10669
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 6040
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 8936
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Věřím že vše má svůj důvod.Také jsme se snažili a nic.Potom přišla žádost o ruku a já o dva týdny později zjistila,že jsem těhotná.