Strach z porodu

Dnes jsem v 36+2 tt, a tak nějak to na mě všechno začíná doléhat. Právě jsem si pročítala deníčky z různých porodů a nějak to na mě přišlo. Pořád jsem si říkala, že mě to stejně čeká, že se tomu nevyhnu a proč bych se měla stresovat, ten porod proběhne tak jako tak, ale prostě mi to nedá.

Už mi moc času nezbývá a dolehlo to na mě. Jak jsem řekla, pročetla jsem tady spoustu deníčků o porodech a chtě nechtě musím říct: Každý porod je úplně jiný. Říkala jsem si, zda se na to dá nějak připravit, ale soudím, že nedá. Rodička nikdy nemůže vědět, co přesně se stane, zda bude přenášet nebo ne, co ji čeká za problémy atd.

Dneska ráno jsem vstala, šla jsem si vyčistit zuby a najednou jsem cítila, že ze mě něco vyteklo. Nebylo toho moc, navíc pravidelně po celou dobu těhotenství mám bělavý výtok, což podle doktora není nic neobvyklého, ale tohle bylo trochu jiné, prostě jsem najednou ucítila teplo mezi nohama a něco málo ze mě vyteklo. Já se příšerně vyděsila a rozklepala (nevím proč, prostě to na mě nějak padlo) a rychle běžela pro těhu průkazku, kde mám číslo na svého doktora. Bohužel nebyl v ordinaci, tak jsme se s přítelem sbalili a jeli do nemocnice.

Tam dopadlo naštěstí vše dobře, sestřička mi dala na monitoru poslechnout srdíčko miminka, abych se přesvědčila, že je vše ok a řekla mi, že to mohla být hlenová zátka. Ale problém je v tom, že v tom nebyla ani krev, ani to nebyla žádná hlenová tekutina, bylo to prostě jako voda, takže netuším co si o tom myslet. Vlastně vůbec nevím, jak se pozná hlenová zátka, protože jak říkám, pravidelně v celém těhu mám bělavý výtok a ten je taky mazlavý, takže jsem z toho trochu jelen.

Každopádně vše je jinak v pořádku. Kontrakce ani bolesti nemám a plodová voda nejspíš taky neodtekla, protože tak málo jí v sobě určitě nemám :-D Ale prostě po tomhle zážitku jsem si tak nějak uvědomila, že už to mám za pár, že mám porod za dvěřmi a začala jsem mít strach, jak to vše zvládnu. Nemám strach z bolesti, o té vím, že mě čeká tak jako tak a že se jí nevyhnu, spíš jde o strach z neznámého, nevím jak to bude probíhat, co všechno mě čeká, jak dlouho to bude trvat a hlavně mám strach z toho, aby vše dopadlo dobře, aby se malému nic nestalo, aby se třeba nepřidusil nebo tak nějak. A také aby se nestalo něco se mnou.

Jasně, uklidňuje mě fakt, že by tu měl milujícího tatínka, ale i tak… malý se ve mně v poslední době strašně moc vrtí, což na jednu stranu vítám, jsem ráda že o něm stále vím, navíc srdíčko má prý krásně pravidelné, ale nejspíš už by chtěl asi ven, že tam dělá psí kusy :-D Snad to ještě těch pár týdnů vydrží. No a další věc, ze které mám strach je poporodní splín, bojím se, abych netrpěla nějakými depresemi, abych byla schopná se o malého postarat, já vím, že to není zas tak časté a i kdyby ano, ve většině případů to za pár dnů odezní. Co se týče přímo laktační psychózy, osobně nevím o nikom, koho by to potkalo, ale i tak mě to napadlo… nejspíš moc přemýšlím :-D Jj, mateřská je prevít, když jste zvyklí být v jednom kole a najednou nemáte do čeho píchnout.

Já navíc bydlím na vesnici (ono je to sice město, ale hodně, hodně malé :-D) není tu kam jít, v baráku sice máme nad sebou tetu se strejdou, ale oba jsou velice zaměstnaní, naproti přítelova sestřenice, která je momentálně celý leden na Sardinii a kamarádky daleko. Přítel si bere auto do práce a MHD už mi v tomhle stavu zrovna dvakrát nevyhovuje, přestože je v dosahu, takže se snažím odpočívat, ale příšerně se nudím a pak přemýšlím nad kravinami, co bude, jak bude a tak. Doufám, že vše dopadne dobře a já budu moci svůj příští deníček napsat už o našem malém raráškovi :-D

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Adaneli
15426
29.1.11 15:37

Ahojky Páji, ani nevíš, jak chápu tvoje pocity a obavy. Na mě to padlo před porodem úplně stejně jako na tebe. Já jsem se porodu bála a hrozně. Bála jsem se i bolesti, i toho, aby to dobře dopadlo, prostě všeho. S tou tekutinou se mi to stalo taky a několikrát, už jsme taky málem jeli, ale asi to byl jenom silnější výtok (taky jsem ho měla celé těhu). Několik týdnů před porodem jsem v noci vstávala na záchod s obavou, že právě teď mi praskne voda.

Nakonec musím říct, že jsem se bála úplně zbytečně, porod byl v pohodě a kupodivu jsem byla při něm naprosto v klidu, a to jsem normálně strašpytel a zmatkař. Nevím, čím to bylo, ale nebála jsem se, nějak jsem v tu chvíli věděla, že to dobře dopadne, a to je základ, zachovat klid, nezačít hysterčit. Nepoddávat se tomu, nebránit se, nechat se tou bolestí vést, spolupracovat. Ani nevím, jestli to byla přímo bolest, byly to spíš takové divné tlaky, bylo to hodně zvláštní, nedá se to k ničemu přirovnat. Zkus se mrknout na můj deníček, třeba ti to trošku pomůže. Držím moc pěstičky!!!

  • načítám...
  • Zmínit
rezinka29
898
29.1.11 16:21

Ahoj Páji,
jsem jen o jeden den víc těhu než ty, čekám svoje třetí dítko a věř mi, že smíšené pocity z porodu mám taky, opravdu je to normální. :-)
Jestli ti odešla zátka těžko říct, jelikož zátka může být mléčná, průhledná, s krví i bez, řídká i hustá, dokonce i hrudkovitá…tak a babo raď…já to nevěděla ani jednou. :lol:
Hlavně se snaž teď myslet na něco jiného, třeba si čti nebo koukej na filmy…hlavně se zabav, obvolej kámošky…nejhorší je, když zůstaneme před porodem doma a pak moooc přemýšlíme :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Mahora
693
29.1.11 16:56

Pájinko, já si myslím, že není třeba se něčeho bát dopředu, tím myslím nějakou poporodní depresi, lqktační psychózu apod. Pokud to přijde, budeš to muset řešit, ale rozhodně ne teď, před porodem.

Já jsem potřetí těhotná, zažila jsem dva porody, ačkoliv oba dopadly dobře, první byl nejhorším a druhý nejlepším zážitkem mého života, opravdu z extrému do extrému. Myslím, že máš pravdu, když píšeš, že na porod se připravit nedá… Můžeš si to kreslit sebevíc růžově a být sebejistá, nebo naopak, na průběhu porodu to moc nezmění. Buď to zkrátka jde, cítíš se „vcelku“ fajn, anebo se necítíš fajn, ale jít to musí taky. Cesty už není zpátky.

Ten strach o miminko je přirozený, kor po tom, co si tady na emiminu těhotná žena přečte… /manželovi se vůbec nelíbí, že ty smutné a negativní příběhy čtu/.

Každopádně ti přeji, a i všem ostatním těhulkám, aby jejich porod dopadl dobře, aby se k nim personál choval vlídně a nakonec, ať všechny chováme ZDRAVÉ MIMINKO :kytka: .

  • načítám...
  • Zmínit
Ajla
8384
29.1.11 20:45

ahojky ja mam do porodu 7 tydnu a zatim se vubec nebojim (jen se bojim jako ty o maleho aby byl v poradku a na to myslim nejvic), docela me i nekdy rozcilujou lidi co za mnou prijdou a reknou ty blaho uz za chvili co? Uz se asi musis strasne bat to bdue strasny…A ja jim rikam proc bolesti? Ta k tomu patri, jo ted mozna sem hrdina a az to prijde tak budu vyklepana, ale zatim sem opravdu v klidu a nechci se zbytecne stresovat predem…Proto jak se tu jiz psalo o pribezich z emimina, tak uz si davam pozor na to co ctu. Uz nejak nectu spatny pribehy a denicky se spatnym koncem…to pak moc permyslim a mam strach…Ale porad si rikam jo bude to bolet, mozna min a mozna taky hodne moc..ale to k tomu patri a za to miminko to stoji a pak si na tu bolest ani nevzpomeneme…a snazim se myslet spsi optimistickyp orad si rikam ze to bude v pohode a hladkej prubeh :-)
Ale pak si vzpomenu jaky to asi bude az budu mrnouska drzet a nemuzu se dockat proto uz se docela na prodo i tesim :-) uz aby to bylo
Takze drzim palceky at jde vse hladce a hodne stesticka a zdravicka

  • načítám...
  • Zmínit
zuzanaM
1120
29.1.11 21:16

Páji, mě moje maminka řekla jednu skvělou věc :D Jednou tam to děťátko je a musí prostě ven, tak to je. A tak to bylo. Porodu jsem se nebála a ani ty až to na tebe přijde nebudeš, protože budeš vědět, že už brzy budeš se svým miminkem. Držím palce

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzylka
1061
29.1.11 21:28

Naštěstí to příroda zařídila tak, že jak se nám to krátí a termín se blíží nebo už i přenášíme, tak se na porod už většinou těšíme (9. měsíc není žádný med).
Tak ať ti vše dobře dopadne. Neboj se a těš se na miminko :kytka: :mavam: .

  • načítám...
  • Zmínit
JanaGi
29.1.11 21:30

ulevilo se mi

Ježiš díky, že jsi to dnes napsala… jsem 35+4 a s tím výtokem se mi dnes stalo to samé (trochu silnější než obvykle a vylekalo mě to). Díky za uklidnění, že je to normální. Ufff. Řeším doma „naštěstí“ problémy s opravou podlah v bytě, instalací vestavěné skříně, stěhování nábytku z jednoho pokoje do druhého, nemocného přítele (kombinace chřipky a malé operace na zádech)… prostě mám tolik jiných věcí k řešení, že se nemám zatím moc času stresovat kolem porodu. Jen se bojím, abych to nepřehnala a maličká se nenarodila příliš brzy - vzhledem k rozkramařenému bytu. :-)

  • Upravit
žirafííí
29.1.11 21:57

Každá rodička má strah z neznámeho :wink: .
Já jsem se i těšila na ten porod,byla jsem zvědavá jaký to bude jak to bude probíhatd atd.a na začátku těhu jsem měla hrůzu.
Určitě si užívej poslední dny s pupíčkem a v klídku.
Za chvíly budeš mít mimčo v náruči :-)

Příspěvek upraven 29.01.11 v 21:57

  • Upravit
Habibi2606
163
30.1.11 12:56

Naprosto tě chápu. Já jsem měla strach z toho neznámého také. Jak to zvládnu? Jak to zvládne mimi? Jak to poznám, že už je to tady…? Hltala jsem všechny příběhy z deníčků maminek, které to už měly za sebou a vlivem hormonů jsem u každého brečela :-). Nakonec jsem přenášela a museli mi porod vyvolávat, takže to dopadlo úplně jinak, než jsem si představovala. Držím palečky ať to ty i mimi zvládnete a pak se budu těšit na Tvůj deníček… :-)

  • načítám...
  • Zmínit
marhulka13
167
30.1.11 16:22

:O

tak teraz mam pocit, ze som tento dennicek pisala ja…presne do bodky si vystihla vsetko, co citim aj ja, coho sa obavam a nad cim premyslam, kedze sa tiez doma desne nudim :roll:
ja mam termin za par dni a uz mam tiez z toho lepy, aj ked sa snazim upokojovat, ze zvladli ine, musim aj ja :-? no moc mi to nepomaha

  • načítám...
  • Zmínit
Choli
1587
30.1.11 16:48

Tvé obavy plně chápu. Je to něco neznámého. Taky se bojím hlavmě o to, aby to zvládlo mimčo i já… je to normální se takto bát :)

Držím palce, ať vše dopadne dle tvých představ :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Karinkaaa
1475
30.1.11 20:00

Ahojík u mě je to stejné už sem 37 týden bojím se ale i těším že už to bude zamnou a malého budu mít konečně v náručí :hug: Držím palečky :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Dadul
4524
31.1.11 12:33

Jsem na tom dost podobně… přes den je to ještě dobrý, to jsem optimista, ale přes noc moc přemýšlím. :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Jannes
4854
31.1.11 13:17

Ahoj,

tak já mám porod ještě dost daleko, jsem totiž teprve 26 tt,ale ono to uteče… Musím uznat, že porodu se bojím už dávno. Považuju to za skutečnou zkoušku dospělosti, nejtěžší zkoušku v životě. Jsem prvorodička a těším se až " to " budu mít za sebou. Ať už bude porod jakýkoliv, tak hlavně ať je miminko zdravé …
Přeju, ať máš krásný a pohodový porod…pa

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
31.1.11 19:32

Ahoj tak já budu trošku machrovat jo? :mrgreen: No protože už to mám za sebou :mrgreen:

Cejtila jsem se podobně, je fakt že jsem si s tim nedělala až takovou hlavu, protože jsem si furt říkala, že veškeré mé plány a představy budou stejně nakonec jinak (známe zákon schválnosti že :mrgreen: ) A hlavně že má porod každá jiný a že se nebudu vytrapovat něčím, s čím teď stejně nic neudělám. Nechala jsem to teda opravdu pořádně až na ten den.

jela jsem teda s kontrakcemi 22.10. Byla jsem tam až do 24.10 s tím, že to ještě není porod, rozehnali mi to. Pak jsem tam jela 26.10 s mnohem většími a pravidelnějšími kontrakcemi, ale zase mě chtěli poslat domu s vysvětlením, že moje děloha prostě takhle „zlobí“. No tak jsem si nechala dát tabletku na otvírání. Narvali mi hromady oxytocinu, a já po 10 hodinách velmi častých stazích konečně mohla tlačit. Tlačila jsem půl hodiny a ortel: akutní císař. Tedy, zažila jsem si tři v jednom. Normální, vyvolávaný a sekci.
Takže představy od reality úplně jinde.

Říkala jsem si, jestli to všechno na por.sále budu umět. Tam to ze mě všechno spadlo, protože mi PA všechno říkaly, učily mě dýchat, radily lepší polohy, při tlačení to tam bylo jak na fotbalovém hřišti :mrgreen: jak mě všichni povzbuzovali, ten den jsem dostala tolik pochval, jako ne za celej život snad :mrgreen:

Tyjo a stálo to za to. Fakt, i když to nebylo lehký, není to nemoc a bolí to pro toho malýho človíčka! :srdce: Klidně bych rodila každej měsíc, kdyby mi to zaručilo zdraví mojí holčičky!

Holky nebojte se, všem píšu všude do diskusí, že těch pár hodin uteče jako voda…jsem vůbec nestíhala hodiny, jak to letělo a nenadála jsem se a viděla svou maličkou. V tu chvíli se všechno na světě změnilo, zem se se mnou zatřásla a od té doby je všechno jinak-krásně, šťastně! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Strašák jménem skafocefalie II

Strašák jménem skafocefalie

Jak moc lze milovat své dítě

Neustálý strach

Dojmy a zážitky z nového života

Mateřská a rodičovská

Těhotenství není nemoc