Těšitelky: Jak se narodila Natálka
Jak se narodila Natálka Ahoj všem. Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám napsala, jak to naše druhé štěstíčko přišlo na svět. Jak většina z vás ví, máme doma už Verunku.
Těhotenství s ní bylo plné obav z potratu, ke konci potíží se zánětem žil a samotný porod byl vyvolávaný…tudíž dlouhý, se stálým sledováním Verunky. Nakonec Veru přišla na svět jako „švestkově modré" dítko neb se krášlila cestou porodními cestami pupeční šňůrou kolem krčku. Po porodu Verunky jsem byla vyčerpaná, šťastná, že to máme obě za sebou. Šití po nástřihu hráze také bolelo dost dlouho a ještě 14 dnů po propuštění z porodnice jsem nebyla schopná sedět jinak, než na nafukovacím kruhu.
Ovšem čas běžel, všechny bolesti byly zapomenuty a oba jsme si s manželem řekli, že na druhé dítko nechceme dlouho čekat. Dr. mi antikoncepci v tabletkách nedoporučila a tak to všechno měla na starosti hlavně „příroda". S Verunčinými příkrmy a postupným nahrazováním kojení, na příjemné dovolené v Třeboni, přišla Natálka.
Bylo mi divně…jako v předchozích těhu bléé stavy a v půlce září už byly na testíku //. Všechno bylo jiné…já tak nějak klidnější, neměla jsem čas se sledovat. K Dr. jsem také nespěchala s pocitem v duši, že to nějak dopadne. V 11tt jsem na UZ už viděla Natálku a její srdíčko…hezký pocit. Na hematom a lehké krvácení jsem dostala Ascorutin a doporučení se šetřit …no zkuste si to, nic nenosit se 7měsíčním miminem . Ovšem byla jsem klidná jak nikdy před tím. Na UZ ve 20tt mne zase Dr. z nemocnice strašila vcestným lůžkem, později přišel zánět žil jako u Verunky a zkoumání, jestli, když mám menší bříško, mimi nějak netrpí.
Vše tentokrát bylo na 1*.
V poradně jsem se Dr. svěřila, že mou noční můrou je přenášení (to bylo ve 40tt)…24.5.2007. Ta to chápala a nabídla mi provedení Hamiltonova hmatu. Znaje z těhu s Verunkou, byla jsem pro.
Celkem nic se nedělo…odpoledne kontrakce á 5min pak á 3 min a pak to všechno přešlo. Řekla jsem si, že je to škoda. Na porod už jsem se těšila. Manželovi šéf v práci doporučil termín porodu v pátek 25.5. a to nejlépe až po práci . Kamarádka, která měla hlídat Verunku v době, kdy bude Michal u porodu se na tomto datu i hodině shodla se šéfem…nu což, …vynasnažím se , řekla jsem si.
Následující den…pátek ve 14,00 …kontrakce á 5min. S Michalem jsem byla domluvená, že ho vyzvednu u autobusu v 16,15h a pojedeme na velký nákup. Chvilku jsem přemýšlela nad tím, zda mu volat či ne. Od 15,45h kontrakce á 3 min a já se vydala do města naproti manželovi. S kontrakcemi jsem si věděla rady…rozdýchat se to dalo a v nejhorším si někde zastavím. ( Do města to mám autem cca 6 min ) Verunka byla hodná. Michal mne při příjezdu políbil a chystal se na nákup. Vyvedla jsem ho z omylu…nikam nepojedeme…možná spíš do porodnice. Musím ještě podotknout, že bylo domluvené grilování s kamarády. Po příjezdu domů hned kamarád hlásil…„Tak co bude s tím grilováním?“.....„Asi spíš dnes budete hlídat Verunku“…podotkla jsem. „Se neptám, jestli jdeš rodit, mám děsnej hlad". No co, třeba to budou zase poslíčci.....tak jsem připravila Michalovi vše potřebné a nechala je hezky si ugrilovat večeři. Já si zatím ulevovala od bolestí ve sprše, pak trochu poklidila, připravila vše pro Verunku a kamarádku.
Když bylo vše snědeno, hurá do auta a do porodnice. Sepsání všech nezbytností, monitor…lékařská prohlídka. Dr. mi oznámil, že jsem otevřená na 3cm a budu „krásně" rodit. Bylo 18,20 a já se sprchovala ve sprše alternativního porodního pokoje. Prima milá asistentka mi řekla, že by to nemuselo trvat dlouho…nejdéle do půlnoci. Všechno bylo jak má být, tak jsem se mohla „cachtat" ve vodě dle libosti.
Kontrakce byly stále silnější a ve 20,30 jsem byla otevřená na 6cm. Pak to tak nějak uteklo…po natočení monitoru jsem opět chtěla do sprchy, ovšem jak jsem se tam s Michalem došourala, začalo nucení tlačit…měla jsem co dělat, abych zvládla cestu zpět na porodní lůžko… Michal šel pro asistentku..... byla jsem na 8cm. Vydržela jsem ještě 2 kontrakce a dostala svolení tlačit…na dvě kontrakce byla Natálka na světě. Bylo 21,25h.
Prostě nádhera. Viděla jsem jí…vlasatý mimino a holčička k tomu. Ukápla mi slza. Zkušený taťka si celé 2 hodinky po porodu Natálku nosil a choval…já posílala sms do všech světových stran a bylo mi krásně…už máme dvě štěstíčka.
Takže shrnuto a podtrženo…s Natálkou to byl „knižní" porod.
A teď? Máme se fajn…holky jsou od sebe cca 15,5měsíce. Verunka sleduje miminko, ale nežárlí a Natálka je zatím hodné mimi, které krásně spinká. Michal mi večer pomáhá …koupe a ukládá Verunku. Holky se doplňují…Veru je rozumbrada, která se nechce chovat, když se mi zachce
a Natálka je voňavej uzlíček na chování. Jsou prima.
Miluju je a jejich taťku taky.
A to je vše. Omlouvám se za tak dlouhé psaní, ale nějak mi to nešlo zkrátit.
Bramborka s Verunkou (16m) a Natálkou (4týdny)
Přečtěte si také
Kvůli rodině své manželky se syn může přetrhnout. Pro nás ale nehne prstem
- Anonymní
- 22.05.26
- 2005
David byl vždycky hodný kluk, na kterého jsme se s manželem mohli spolehnout. Nikdy nebyl konfliktní, doma pomáhal a měli jsme hezký vztah. Možná právě proto mě tolik bolí, jak moc se všechno...
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 719
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 2618
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 928
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 1200
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3837
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 4134
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 3828
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 5496
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 1020
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...