Toffifee - Tak jsme hotovi
- Těhotenství
- Toffifee
- 13.06.03
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vážené dámy, jak podotkla moje švagrová Soňa, tak se něco dělo.Takže...dne 13.6.2003 pár minut po 8:45 se narodila Valentýnka (míry 50cm, 3300g). Byl jsem u toho....teda zčásti.
Do porodnice jsme přijeli po půlnoci s nejistými příznaky…neboť jak říká moje žena…jí pořád něco bolí během těhotenství. Jak se ale ukázalo, tak to stahy byly…no moje milovaná žena trpěla jako kůň (myslím to doslova!!) Zažívala kontrakce zpočátku po 15 minutách, ale pak to bylo po 2 min.....a to přes 8 hodin (beze spánku)…jenže Valča chtěla ven, ale nemohla, protože vrátka byla málo otevřena…snad mi žena ty podrobnosti promine…až doktoři vyčerpali všechny možnosti jak pomoci porodu přirozenou cestou, tak provedli „císaře“.
Řeknu Vám, že nechápu ty tatíky, co jsou unešeni z porodu a jaká že to byla krása. Já když viděl jak žena trpí a svolává všechny svaté (a to je neznaboh) tak sem fakt brečel (vždycky jen chvilku, ale zato nesčetněkrát)…a když si na to vzpomenu, tak mám zase slzu v oku. Pro mě to byl doopravdy nejhorší zážitek v životě! ale zaplať pánbůh, že jsem tam byl a ženě aspoň doufám trošku ulehčil.
Jinak Valča se má k světu (fotky budou na síti v pondělí) a ženu uvidím, bohužel až zítra neb jest omámená anestezií.
Manžel Libor
Přečtěte si také
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za tu jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 1009
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 475
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...
„Vydělávej dál!“ Manžel mi zakazuje změnu práce. Má trauma z dětství
- Anonymní
- 16.05.26
- 459
Sedím v obýváku a dívám se na hromadu nevyžehleného prádla, která tu straší už od úterý. Vedle ní leží můj pracovní notebook, do kterého i teď, v sobotu odpoledne, naskakují maily. Můj život je...
„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
- PenelopaW
- 16.05.26
- 204
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Tchyně mě celý život nesnášela. Po smrti tchána jsem jí začala být dobrá
- Anonymní
- 15.05.26
- 1834
Milena byla vždycky pedantská a odtažitá. Jako bývalá učitelka ze zvláštní školy měla náročné požadavky na všechny kolem sebe. Nikdy jsem se nedivila, že tchán v mládí pil a často se na několik dní...
O manželově nevěře jsem věděla. Když jsem zjistila, s kým spí, byla jsem v šoku
- Anonymní
- 15.05.26
- 3584
S manželem jsme spolu skoro dvacet let. Máme děti, které chodí na druhý stupeň základní školy, a žijeme tak nějak spíš vedle sebe než spolu. Už delší dobu jsem tušila, že někoho má. To žena prostě...
Tohle se mnou udělala antikoncepce. A nemluvila o tom ani moje gynekoložka
- Anonymní
- 15.05.26
- 1322
Nechci tvrdit, že je hormonální antikoncepce špatná úplně. Sama jsem ji roky brala. Jen si čím dál častěji kladu otázku, jestli jsme si nezvykly brát jako normální něco, co nás ale odpojuje od...
„Hnije vám tam mail!“ řvala šéfová. Že byl v pátek státní svátek, ji nezajímalo
- Anonymní
- 15.05.26
- 1340
Sedím v autě před školkou, v hlavě mi ještě doznívá smích dětí z víkendového výletu v horách, ale ruce na volantu se mi třesou. Je pondělí, sedm hodin ráno a můj telefon právě přežil první nálet...
Válka na chodbě: Sousedka mi vyčetla hluk, já jí zase obezitu jejího syna
- Anonymní
- 15.05.26
- 808
Stála tam, rudá v obličeji, s prstem namířeným na mou pětiletou dceru, která se mi schovávala za nohou. Tenhle výstup na chodbě našeho bytového domu jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že sousedka...
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 3548
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...