Trable s usínáním

V 11:00 Dana obléká Martinku do kombinézy, venku jsou asi 2 stupně nad nulou. Na chodbě ji kšíruje do kočárku a já se obouvám a oblékám. Vyjíždíme s Martinkou ven na násep. Normálně stačí s Marťou jezdit chvíli dopředu a dozadu a ona usne. Dnes se rozhodla, že bude vše jinak.

11:05 Martinka se začíná usilovně otáčet na pravou stranu za účelem posazení v kočárku. Nejdříve jenom naznačuje otočení a potom se do toho pořádně opře. Musím ji srovnat zpátky na zádíčka. Pokus o otočku opakuje asi 8×.

11:10 Otáčení na pravou stranu přestalo Martinku bavit, zkouší se pro změnu otáčet na levou stranu. Když ji položím zpátky asi po šesté, rozčílí se a začíná křičet. Její protesty pokračují a plynule přechází ve veselé prozpěvování.

11:20 Konečně ztichla a snaží se stáhnout si rukavičku z ručky. Jakmile má jednu dole, sundat i druhou je otázkou jedné vteřiny. Martinka radostí výská, má radost, že se jí to povedlo. Jediný, kdo s ní nesdílí její nadšení jsem já. Natahuji Marťě rukavičky a sundává si je už jenom jednou.

Blíží se půla a Martinka konečně zmožená usíná. Brzdím kočárek a jdu domů. V kuchyni mě vítá Dana se slovy,„Dnes usínala nějak dlouho, viď? Když ji uspávám já, tak spí za deset minut.“ To je sice hezké ale táta je Martinčin oblíbenec, přece jen tak neusne 

Netrvá dloho a Martinka se ozývá z vysílačky. Za domem začal někdo řezat dřevo motorovou pilou a Martinka se probrala. Znovu se oblékám a jdu posunovat kočárek. Tentokrát to trvá jenom 10 minut a Martinka spí. Dokonce si už zvykla na nervy drásající kvílení pily. Snad chvíli vydrží, odpoledne jedeme do Hradce, brácha slaví narozeniny.

Je přesně poledne a zvenku se začíná ozývat příšerný zvuk. Už jsem zapoměl, co se dnes v poledne má dít. Celostátní zkouška sirén! Padesát metrů od domu máme Hasičskou zbrojnici se sirénou. Houkání je slyšet silně i přes zavřená okna. Jdu se podívat ven na Martinku. Kupodivu, po celou minutu houkání to s ní ani nehne. Je jisté, že se hned tak nevzbudí.