Úmrtí malého bojovníčka
Mé druhé předčasně narozené děťátko od samého začátku bojovalo, a když se probojovalo k lepšímu stavu, zemřelo.
Všechno začalo v dubnu minulého roku, kdy se mi narodil malinký chlapeček o váze 920 g. Doma na něj čekala dvouletá sestřička. Po 3 měsících v nemocnici v inkubátoru jsme byli všichni doma pohromadě, spolu… Ovšem to nebylo tak snadné, jak se zdálo býti…
Maličký byl často nemocný, málo nabíral na váze a hodně blinkal… Přes všechno bojoval, jak mohl, a rostl z něj nádherný chlapeček, který měl úžasná očička… Pak přišla obyčejná nemoc, rýma a kašel… Byli jsme v nemocnici a pak nastal onen den (4.2.2020), kdy maličký vdechl mlíčko a měl refluxní zástavu…
Personál nemocnice se jej snažil oživit, po půlhodině se podařilo a maličký byl převezen na ARO do Motola… Tam jsme dlouho nic nevěděli, za maličkého dýchal přístroj a on se ani nepohnul… 14.2.2020 nám bylo oznámeno, že mozeček vůbec nefunguje, nic…
Dostali jsme čas na rozloučenou… Měla jsem jej na sobě, chovala a povídala jsem mu… Slíbila jsem mu, že druhý den přijdu hned ráno a budu s ním… Bohužel to jsem už nestihla… V 7 ráno mi zvonil telefon, kde mi paní lékařka oznámila, že maličký zemřel. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi říká… Jeli jsme tam, chovala jsem si ho, vypadal pořád stejně, jako by jen spinkal… Prý odešel bezbolestně, v klidu…
Byl tu s námi 9 měsíců a denně na něj myslíme, je to neskutečná bolest, ale určitým způsobem mi to změnilo pohled na život… Drží mě malá velká slečna, která bude mít brzy 3 roky… Emoce ve mně dnes a denně bojují, ačkoliv je to už skoro 5 měsíců od toho nejhoršího dne, bolest je stále stejná…
Věříme, že sestřičku z nebíčka opatruje! ❤️
Přečtěte si také
Našla jsem si boháče a rodina mě má za zlatokopku. Já ho ale doopravdy miluju
- Anonymní
- 20.06.26
- 1070
Mám pocit, že ať udělám cokoliv, nikdy to nebude správně. Když jsem si kdysi našla kluka, který měl lehký hendikep, máma mi říkala, ať si raději najdu zdravého. Teď mám bohatého a je to zase...
Celý rok jsem se těšila na dovolenou. Po třech dnech jsem chtěla jet domů
- Anonymní
- 20.06.26
- 3222
Celý rok jsem odškrtávala týdny v kalendáři. Když jsem měla špatný den v práci, říkala jsem si, že už jen pár měsíců a budu ležet u moře s knihou v ruce. Když jsem řešila domácnost, účty nebo...
Sousedka chodí každé léto nahoře bez. A můj manžel na ní může oči nechat
- Anonymní
- 20.06.26
- 1748
Naše sousedka je kost, to musím uznat. A dobře to o sobě ví. Každé léto vytáhne lehátko, sundá podprsenku a vystaví slunci svá dokonale vytvarovaná prsa. Když jsme se sem před lety nastěhovali,...
Červenec měl být jen náš. Pak mi manžel oznámil něco, co mě úplně odzbrojilo
- Anonymní
- 20.06.26
- 1891
Někdy mám pocit, že s Karlem mluvíme každý jinou řečí. Nebo snad žijeme úplně jiné životy. Už od Velikonoc mu připomínám, že mám na červenec naplánované dva týdny dovolené. Bavili jsme se o tom...
Na benzín padne polovina mé výplaty. Přesto se z venkova stěhovat nechci
- Anonymní
- 20.06.26
- 598
Bydlím v malé obci asi čtyřicet kilometrů od krajského města. Když jsem se sem s manželem před lety stěhovala, připadalo mi to jako splněný sen. Za domem pole, les na dosah, žádný ruch, žádné...
Nechci být matkou. Každé ráno doufám, že se probudím a břicho bude pryč
- Anonymní
- 19.06.26
- 3678
Nikdy jsem nepatřila mezi ženy, které od dětství snily o kočárku a miminku. Měla jsem jiné plány. Vlastní podnikání, cestování, práci, kterou miluji, a život, který jsem si několik let poctivě...
Soused si pořídil psa z útulku. Celé dny ho nechává uvázaného a pes pořád štěká
- Anonymní
- 19.06.26
- 1151
Sousedy si člověk nevybírá, to víme všichni. A ti naši opravdu stojí za to. Vedle nás žije starší pán se synem. Oba jsou dost nepříjemní, nezdraví a často dělají problémy. Na to jsme si už tak...
Patnáctiletý syn si našel kamarády milionáře. Teď se stydí za vlastní rodinu
- Anonymní
- 19.06.26
- 1969
Vím, že to zní dost absurdně. Jsme normální průměrná rodina a nemyslím si, že bychom si žili špatně. Jen zkrátka nemáme miliony na účtu. S tatínkem našeho syna jsme rozvedení. Ani on není žádný...
Kamarádka pozvala dceru na oslavu. Podmínka její matky mě opravdu ponížila
- Anonymní
- 19.06.26
- 3754
Mateřství mě naučilo spoustu věcí. Trpělivosti, schopnosti fungovat s minimem spánku a taky tomu, že každé dítě je naprostý originál. Moje pětiletá dcera Nelinka je úžasná holčička. Je nesmírně...
Na dárku od přítele zůstala cena. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo urazit
- Anonymní
- 19.06.26
- 3717
Chodím s Michalem pár měsíců. Zpočátku by mi snesl snad modré z nebe, ale postupně jsem si všimla, že je dost šetřivý. To by mi zase tak nevadilo, vydělám si vlastní peníze. Jenže už se mi...