Únorňátka a Březňátka 2006 č. 4 - Jak se tu objevil zázrak jménem Kačenka
- Rodičovství
- HankaB
- 25.04.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všichni, chci se podělit o to, jak přišla na svět naše Kačenka, aneb jak to všechno začalo a pokračuje.
Zhruba před rokem byla situace u nás doma poněkud odlišná té dnešní. V té době jsem na plný úvazek pracovala v pedagogicko psychologické poradně, k tomu řádně denně (
) dostudovávala spec.pedagogiku a psychologii. Na mimi jsme byli s mužem domluveni až na léto, kdy tedy začneme. Dost jsem se bála, že to nepůjde - 30 let, to člověk nikdy neví a kolem mě samé problémy s otěhotněním.
Takže v lednu státnice ze specky, pak finiš na psycho diplomce a v půlce května státnice z psychologie. Poslední!
Dávali jsme si pozor, aby mimčo nepřišlo (plodné - neplodné dny, ale už jen dle příznaků, na teplotu jsem se už vykašlala, otěhotnění by zas tak nevadilo). Poslední milování bylo těsně po měsíčkách - takže dost nepravděpodobné … Pak byl manžel v Itálii na skalách (jsme horolezci) a já ležela v učení. Žádné příznaky nebyly, ale já „něco" cítila. Takže jsem, jako koneckonců dost často, mastila do lékárny pro pár testů na těhotenství. Po 3 minutách nic, jedna čárka - plané naděje. Ale když jsem se na ten papírek mrkla za hodinu, ejhle, čárky dvě. Hloupost, to jen divně reaguje, to neplatí. Druhý den další test (kupovala jsem ty levné) - jedna čárka i za x hodin (papírek jsem hypnotizovala snad nepřetržitě, děsně jsem si mimi přála). Další den jsem to vydržela a test nedělala. Bolela mě prsa!!! No - další test byly zase po hodině 2 čárky, ta druhá sotva rozpoznatelná. Takhle to pokračovalo několik dní a nic nebylo jasné - jednou nic, jindy náznak. Umíte si představit, jak jsem se asi učila, Freud nefreud
.
Přišel den státnic. Den předem obhájena diplomka, čili poslední zkouška. Jela jsem ráno do Prahy a další, už asi 8. testík - a 2 ČÁRKY zcela jasné. Státnice mi byly putna, uměla jsem ale dobře a po jejich ukončení (samé 1, heč) pro mne již škola neexistovala (doktorát chci, ale v tu chvíli nebylo nic důležitějšího, než to malé, co se právě zahnízdilo). Řekla jsem to mamce a dvěma kamarádkám, nemohla jsem to vydržet. Manžel měl za týden narozeniny, tak jsem to chtěla dát jako dáreček. Vydržela jsem to, ale byla to dřina ![]()
Narozeniny - Vašek dostal dárky a pak jeden poslední: malé botičky. Koukal na to nechápavě, a tak jsem mu řekla, že je budeme potřebovat. Zase nic - jasně, vždyť chceme brzy mimi. Kdepak lásko, budeme je potřebovat trochu dřív. Pak mu to secvaklo. Reagoval náramně, byl šťastný jak blecha, smál se jak po marjánce a hned to volal kamarádům.
Těhotenství proběhlo naprosto v pohodě, jen termínů jsme měli hned několik. Reálný byl 22.1.2006. Bylo 1.2. a doktoři se rozhodli porod vyvolávat. Tedy jeden doktor - ať prý druhý den přijdu na příjem, přenáším prý 11 dní (každý říkal něco jiného, kvůli těm termínům). Tak jsem tedy přišla a jiný doktor dělal pořádné sono a řekl, že klidně bych mohgla domů, že vše je v pořádku. Jenže můj gynekolog je primář a ten mu záhy řekl, ať mě přijme, že by vypadali jako blbci, kdyby každý říkal něco jiného (a ten doktor mi to řádně přetlumočil). Ale co - šla jsem na nadstandard, dostala tabletu a celý den NIC. Manžel odjel v devět večer. V jedenáct mě začalo bolet děsně břicho, ale ne kontrakce. Všichni stále říkají, jak se kontrakce poznají - tak to u mě tedy ne, jen to dole bolelo, žádné stahy a tak. Myslela jsem, že to nic není, ale po hodině a půl svíjení (žádná malá bolest, nevydržela jsem ani sedět, ležet - nic) jsem vzbudila sestřičku. Ta zkonstatovala, že se neotevírám, že se jen připravuje čípek (úžasné vyvolávání) a ať spím. Ha ha ha. Na porod to totiž není ani náhodou. Tak jsem si představovala, jak se takhle budu svíjet několik hodin a nic z toho nebude - pěkný psycho. Pochopila ale, že spát fakt nemohu a přišla s injekcí proti bolesti. Nezabrala a bolelo to ještě víc. Vlastně nepřetržitě, jen po 2 minutách víc. Prý ať zkusím vanu. Manželovi jsem to sice psala, ale v tuto chvíli jsem přestala i s ním komunikovat, páč bych neudržela ani telefon. Jen jsem mu psala, ať nejezdí, že to není k porodu. Pak jsem byla ve vaně - tak nějak v polosnu, napůl mimo. Tlusté červené omámené prasátko
. Asi ve tři přišla sestra a manžel, který to neustál doma. Naštěstí. Sestřička se mě totiž ptala, kdy mi odtekla plodovka - copak já vím? Asi ve vaně. Pak už to šlo ráz naráz. Co hodina 2 cm, bolesti děsné. Chudák manžel, nesnesla jsem, aby se mě dotýkal a on byl nešťastný z toho, že neví, co má dělat. Aspoň mi dával pít. Doktor mi pak píchl zas něco proti bolesti (dolzin - pokud vím, už se nedává, člověka oblbne, dává se nubein) - což tedy nezabralo (i když kdo ví, jak by to bolelo bez toho) a byla jsem jak ve snu. Ale cítila jsem se celkem dobře díky tomu, že už to byl skutečný porod.
V 5.45 se šlo rodit. Mám potíže s dýcháním, ale doktoři to celkem ignorovali. No noc, stejně jsem na to nemyslela. Tlačení bylo v pohodě, vlastně ta druhá doba porodní mě ani nebolela. Možná i proto, že jsem ztrácela vědomí. Já jsem se totiž při svém porodu procházela po pláži na krásném palmovém ostrově, brouzdala nohama v písku a užívala si moře. Jen pak chvílemi na mě někdo zcela nesmyslně řval „tlačte" - což jsem nechápala. Na WC jsem nepotřebovala, že?! Ale když řvali víc a víc, tak jsem tedy tlačila. A zase jsem se vrátila na ostrov. Manžel pak říkal, že měl strach, jak to dopadne. Chvílemi jsem věděla, že rodím a zdálo se mi to dlouhé (na pláži jsem totiž byla vždy dlouho - sny zkreslují) a bála jsem se, že vezmou kleště. Prý to ale byly 4 kontrakce, v 6.08 byla malá venku. To už jsem vnímala - vyklouzla jako ještěrka. Dali mi jí hned na bříško. Vůbec neplakala, až jsem se bála, zda je v pořádku - byla a byla spokojená
A já nejšťastnější maminka pod sluncem. Manžel brečel jak malý kluk (vydrželo mu to celý den, byl úplně hotový - což bylo nádherné). A dál už to znáte.
Dnes na to vzpomínám jako na něco náramného. Jen vím, že kdyby mi to nevyvolávali, bylo by to v pohodě, protože malá byla úplně dole již dlouho (doktor říkal, že tím mám 1/3 porodu za sebou). Ale co …
Měla jsem ještě štěstí, že jedna sestřička pro maminy na šestinedělí byla u mne v poradně nedávno se svým synem a byli spokojení
Krásně se tam o mě starala …
A dnes - Kačenka roste jako z vody, stále prohlížím fotky (manžel fotil těsně po porodu docela dost a jsem za to vděčná) a i teď, když to píšu, bulím štěstím.
Tak ať ta naše štěstíčka rostou!
Hanka
Přečtěte si také
Tchyně nás bere na Maledivy. Radši bych si zlomila nohu, než abych tam jela!
- Anonymní
- 28.06.26
- 4477
Mít bohatou tchyně se může na první pohled zdát jako obrovská životní výhra. Představa, že máte v rodině někoho, kdo topí v penězích a rád své příbuzné obdarovává, zní jako pohádka. Jenže v našem...
K miminku nás nepustí kvůli virům. Na sítích se přitom chlubí fotkami z herny
- Anonymní
- 28.06.26
- 1853
Když se do rodiny narodí nové miminko, většinou je to důvod k obrovské radosti. Všichni se těší, až si uzlíček štěstí pochovají, a těší se na to, jak budou bratranci a sestřenice vyrůstat společně....
Po letech jsem si řekla o přidání. Reakce šéfa mě šokovala
- Anonymní
- 28.06.26
- 3638
Dlouho jsem si říkala, že peníze nejsou všechno a že hlavní je mít práci, která mě baví. Když jsem si ale po několika letech konečně řekla o vyšší plat, čekala jsem všechno možné. Jen ne reakci,...
Po nastěhování do nového domu mám pocit, že v něm nejsme sami
- Anonymní
- 28.06.26
- 1502
Když jsme se s manželem a dětmi nastěhovali do vysněného domu, měla jsem pocit, že začínáme novou kapitolu života. Jenže po několika týdnech se začaly dít věci, které si dodnes neumím rozumně...
Manžel si vsadil, že do léta nezhubnu. Tvrdí, že šlo jen o vtip
- Anonymní
- 28.06.26
- 1164
Nikdy jsem si nemyslela, že mě něco takového dokáže ranit. Nešlo ani tak o samotnou poznámku, ale o způsob, jakým jsem se ji dozvěděla. Od té chvíle se na svého manžela dívám úplně jinak.
Tchyně nám pomohla s bydlením. Teď má pocit, že jí patří celý náš život
- Anonymní
- 27.06.26
- 4325
Tchyně nám finančně pomohla s bydlením a já jí za to byla opravdu vděčná. Jenže od té doby má pocit, že může rozhodovat o všem: o zařízení bytu, výchově dětí, našich dovolených i o tom, jak...
Švagrová pojmenovala dítě po mé zesnulé dceři. Nikdo nechápe, proč mi to vadí
- Anonymní
- 27.06.26
- 3359
Když moje švagrová porodila dceru, měla jsem z ní upřímnou radost. Ta ale zmizela ve chvíli, kdy oznámila její jméno. Od té doby je mezi námi napětí a část rodiny si myslí, že reaguji přehnaně.
Partner v 55 letech už dítě nechce. Já ho chci, uvažuju, že si to „zařídím“
- Anonymní
- 27.06.26
- 1951
Láska si nevybírá a neptá se na datum narození v občance. Když jsem před čtyřmi měsíci potkala Igora, věkový rozdíl devětadvaceti let jsem vůbec neřešila. Je mi šestadvacet, jemu pětapadesát, ale...
Manžel chce třetí dítě, já už ale nemůžu. Bojím se, že mi to nikdy neodpustí
- Anonymní
- 27.06.26
- 1155
Máme dvě děti, domácnost, práci a každodenní kolotoč, který mě vyčerpává víc, než si manžel připouští. On by si přál ještě třetí dítě, protože sní o velké rodině a dalším miminku. Já ale cítím, že...
Chlap v base, 2 děti na krku a rodičák k smíchu. Stát mě hodil přes palubu
- Anonymní
- 27.06.26
- 1472
Včera jsem stála u pokladny v supermarketu, v peněžence poslední dvě stovky a v košíku jenom ty nejlevnější plíny, mléko a pár rohlíků. Když mi prodavačka řekla výslednou částku, udělalo se mi...