Už jsem nedoufala
- Snažení
- Charlie13
- 13.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celou dobu doufám a věřím, že to přijde. Že jednou prostě budu mít v bříšku malého drobečka a pomalu se budu moci titulovat máma. A teď, když to přišlo, tomu nevěřím.
Cyklus začal jako každý jiný - menstruací vyvolanou Agolutinem. Doktor mě opět před ovulací sledoval přes UTZ. Ovulka jako vždycky proběhla, ale sliznice byla prostě nizoučká. Odnesla jsem si recept na Duphaston a zvědavě vyčkávala, co z toho vzejde. I když musím přiznat, že jsem už ani moc nedoufala. A udělala jsem dobře. Na konci cyklu dorazilo opět zklamání. Menstruace nikde a v rukou jsem svírala test, kde zářila jak jinak než jedna čárka. Takže mě zase čekala cesta k doktůrkovi, UTZ a další Agolutin. „Až injekce zabere a dostane menstruaci, zavolejte mi a pošlu vás na vyšetření. Udělá se hormonální profil a laparoskopie“, rozhodl pan doktor. A tak jsem se cestou domů smiřovala s faktem, že budu mít další díru do břicha ![]()
Ta červená potvora mi po Agolutinu dorazila vždycky 5. den. Když tento den nastal, vyrazila jsem do práce vyzbrojena kabelkou naplněnou intimkami, vložkami a Nimesilem. Jako vždycky byly očekávány i velké menstruační bolesti. Jenže tentokrát nic. 6. den - nic. 8., 9., i 10. taky nic
Začala jsem propadat panice. Co když je to už tak špatné, že i ten Agolutin přestal zabírat? Zvedla jsem telefon a volala svému doktorovi, abych se dověděla co dál. „Pozítří se nám přijďte ukázat. Mimochodem, zkoušela jste si pro jistotu udělat test?“ vyzvídala sestřička. „Nezkoušela. Pan doktor na ultrazvuku nic neviděl, takže je to asi bezpředmětné“, odpověděla jsem přesvědčeně. „No dobře, jak myslíte. Takže pozítří“ loučila se se mnou sestřička.
Hned po hovoru mi to začalo vrtat hlavou. Test? Test? Test? Je to nesmysl, ale co kdyby náhodou? Jeden mám přece ještě doma. Fofrem jsem zaběhla do koupelny a po chvilince už koukala na právě zjevené //. Nevěřila jsem tomu. Spím? To ne. Spíš už blbnu. Už mě i oči šálí. Prostě je to nesmysl, aby tam byly. Dala jsem test do skříňky a snažila jsem se tím nezabývat. Hned jak se manžel vrátil z práce, tak mu před čumákem přistál proužek a můj dotaz: „Co vidíš?“. Odpověď mě moc nepřekvapila: „Čí to je?“. Začala jsem se smát: „Taky tomu nevěříš, viď.“ „Jako počkej, to je naše?“ Na jeho výraz ve tváři, když to řekl, asi nikdy nezapomenu. Tvář plná naděje a štěstí - asi stejná jako ta moje. Kývla jsem. Ten den byl jen náš. Můj, mého milovaného manžílka a našeho 7týdenního zatím nic netušícího drobečka.
Moc bych všem chtěla poděkovat za podporu a vzkázat snažilkám: NEVZDÁVEJTE TO! Sama jsem si už připadala beznadějně a najednou je to tam ![]()
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 2173
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1297
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 880
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 552
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 491
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2350
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3173
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2638
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 969
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1341
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...