Vánoce, Level 3

Prvním okamžikem, kdy se změnily naše Vánoce (moje a manžela), byla svatba nás dvou. Brali jsme se po…ehm… už se mi to začíná špatně počítat, po 8 letech. I když jsme spolu už 4 roky bydleli, Štědrý večer jsme do té doby trávili každý u své rodiny. Po svatbě už jsem se ale s manželem nechtěla na Štědrý večer loučit. Přišel Level 2.
A tak první rok byl Štědrý večer u manželových rodičů, druhý rok, a to už jsem se hezky kulatila, byl u našich. Šmarjá… nebo to bylo naopak?! Mimochodem, dostala jsem tehdy pod stromečkem hromadu oblečení pro miminko až do jeho 9 měsíců! A co myslíte? Už mu začíná být malé, jak to uteklo..
Letos už mi tady pod nohama hobluje osmiměsíční štěstí a já uvažuju komu bude obírat baňky ze spodních větví stromku jako první. Nám? Nebo rodině? Přichází Level č. 3.
Obě rodiny by nás samozřejmě moc chtěly, ale velkoryse se obě vzdávají nároku na Štědrý večer. Uff. Já si to totiž fakt nepamatuju, u koho jsme loni byli, u koho bychom tudíž měli být teď. A odmítám lovit vánoční fotky v počítači, abych to zjistila. Za celý rok jsem se totiž nedostala k tomu, abych je vytiskla, natož udělala album. A tak své poprvé ve třech asi ještě odložíme a naježíme si dárky společně s našima. Možná si dáme své vánoční poprvé až ve čtyřech.

Babička začíná přemýšlet. „Co by si malej přál k Vánocům?“
„Nííc… kůrku chleba dostane.“
To se na mě mamka mračí a směje zároveň, jestli si jako dělám prču, že by dostal stejný dárek jako náš pes. „..no vážně, z té má největší radost!“ (zas tak vážně to nemyslím) Pes by na tom byl teda líp. Dostal by klobásku…

Taky prý opět nazdobíme jejich dvoumetrový fikus. Loni se to vyzkoušelo, vneslo to do té zimy bez sněhu trochu exotiky a alespoň nebude malej strhávat baňky a papat jehličí. Tak to je fakt.
Co se týče výzdoby stolu (v tom jsme fakt jedničky) bude letos asi ve stylu nahého dortu. Žádný fondán, žádný ubrus. Vyhneme se tak pokusům syna o strhnutí té třpytivé nádhery s co největším počtem shozených skleniček. Pak se zhluboka vyděsí, jakoby viděla švába:
„Nemám dát vyčistit koberec!?“ Valí na mě oči a ukazuje prstem na koberec pod obývákovým stolem… „Už bude lozit,“ dodává natěšeně. Ani nemrknu a ona upravuje svoje rozhodnutí. „Koupím novej.“ Joo, změna je život.

Přeji všem krásné Vánoce!
Užijte si je se svými dětmi a vnoučaty a nezapomeňte: Čím větší vánoční pohromy, tím záživnější vzpomínky!
Já se už těším, co všechno se stane.

**Hoblovat = pérovat na kolínkách