Viktorek
- Prázdná náruč
- Andělka55
- 30.03.14 načítám...
Miminko jsme si s přítelem moc přáli, jako snad každá normální rodinka. Když jsme viděli //na testu, byli jsme šťastní. Na Viktorka jsme se moc těšili. O to horší pro mne porod byl, když jsem věděla, že nebude mít dobrý konec a já nebudu mít našeho Viktorka v náručí...
S přítelem jsme spolu už 5 let, a tak nebylo divu, že jsme se rozhodli o miminko. Netrvalo dlouho a splnilo se nám to. // na testu jsem zahlédla okamžitě. Přítel měl velkou radost. K mému gynekologovi jsem chodila jednou za tři týdny a vždy mi bylo řečeno, že je vše v naprostém pořádku. Tak to šlo až do 21.tt. Během té doby jsme se připravovali na příchod našeho dítka. Až na kočárek a postýlku jsme měli vše zařízené a doma.
Ve 21. tt jsem ještě byla navštívit svého starého gynekologa na poslední prohlídku, kde nám oznámil, že čekáme chlapečka. Z důvodů stěhování jsem si našla novou gynekoložku. Mladá, ale velice šikovná. Přišla jsem k ní ve 24.tt na další ultrazvukovou kontrolu. Jakmile na mě nanesla gel a začala mi jezdit po bříšku, začala nalézat nějaké nesrovnalosti. Ačkoli byl Viktorek velmi aktivní a nedal ani na chvíli pokoj, zahlédla v jeho pozadí tzv. amniální pruh. Ale nebyla si tím až tak jistá, a tak mě poslala za tři týdny na konzultaci k dalšímu, staršímu, zkušenějšímu gynekologovi.
Když se mi představil, začali jsme ultrazvukem. Měřil pěkně všechny kostičky od hlavičky až k nožičkám a neustále něco zapisoval do protokolu. Když skončil, řekl mi, že se mohu utřít a mohu si sednout k němu. Poté, co jsem se utřela a sedla jsem si, zakroutil hlavou a řekl, abych si ještě na chvíli lehla.
Takto to šlo celkem 3×, ale já si říkala, co bych pro toho našeho chlapečka neudělala, že… Doktor k mému zděšení přišel na závažnější nesrovnalosti a tím amniálním pruhem si ani hlavu nelámal. Když mi naposledy řekl, že si mohu sednout k němu, doufala jsem, že to dělal vše jen pro jistotu a nic závažného nenašel. Opak byl pravdou…
Ihned zvedl telefon a jako urgentní případ mě objednal do Fakultní nemocnice do Ostravy. Jakmile položil telefon, chtěla jsem se ho zeptat, zda je něco v nepořádku. Ale než jsem to ze sebe dostala, vyhrkl ze sebe, že je mu to strašně líto, ale že vidí mírnou deformaci končetin, ale že si není tak jistý. V tu ránu se mi zatmělo před očima.
Celou noc jsem probrečela a doufala, že třeba jen byly všechny končetiny špatně vidět..
Na druhý den jsme dojeli do Ostravy. Byli jsme posláni na prenatální ultrazvuk. Když jsem ten ultrazvuk viděla, rozbrečela jsem se. MUDr. se nemýlil. Bohužel. Bylo zjištěno, že náš chlapeček nemá vůbec žádné zápěstí, ani loketní kost, že v nožičkách mu chybí některé kosti a ty, co tam má, má ohnuté nebo zlomené.
Zhroutil se mi opravdu celý svět. Nevěděla jsem, co na to mám říct. Jen jsem brečela. Takový život by nechtěl nikdo… O to více mi ho bylo líto, jaký byl bojovník…
Bohužel se to zjistilo velice pozdě, byla jsem již ve 27. tt. V tom jsme se dozvěděli, že i kdybychom byli pro potrat, že už to nezáleží jen na nás. Že v tuto chvíli se musí uskutečnit konsilium a na něm projednat, zda jsou tato zranění slučitelná se životem či nikoli.
Nastaly tři dny v nejistotě a v slzách. 
Při každém pohledu na ty drobounké věcičky a při každém jeho kopnutí mi bylo strašně ouzko. Jiná věc je, když člověk potratí, a druhá, když musí rozhodnout o tom, zda bude jeho dítě žít. Bylo to pro nás těžké, ale všichni se shodli na tom, že si nemohou být nijak jistí, že by nebyl i mentálně postižený a že zranění jsou opravdu závažná.
Ve středu v 6 hodin jsem měla nastoupit do FNO a měla mi být podána hned ráno první vyvolávací tabletka. Nečekala jsem, že to bude pro mě tak nepříjemné, ale bylo. A s každou tabletou to bylo ještě horší a horší. Hned, jak mi zavedli první tabletku, mě poslali na odběr plodové vody a poté i na usmrcení „plodu“. Bolestivější věc jsem snad nezažila, ale říkala jsem si, den ještě neskončil… A měla jsem pravdu.
Po přijetí na pokoj mi byla zavedena druhá tabletka a takto to šlo až do nějaké 20. tabletky. Po každé kontrole jsem od MUDr. slyšela, že už je to na spadnutí, ale že se ještě neotevírám. To pro mě znamenalo dva dny utrpení, protože záda mě bolela tak, že jsem si nemohla ani lehnout, ani opřít se, ani chodit. Už jsem nevěděla, co dělat. Kontrakce jsem také měla stále, ale tím to pro mě končilo. Kromě bolesti na mě nezabíralo opravdu nic.
V pátek 21.3.2014 ráno ve 4 hodiny jsem už byla opravdu vyčerpaná a chtěla jsem epidurál. Byl mi zaveden a hned na to podán zklidňujíci prostředek, po kterém jsem usnula jako zabitá. To už mě nechali ležet na porodním sále, že by to už konečně mohlo být. Takže jsem usnula a kolem 8 jsem se vzbudila. Přišel za mnou MUDr. a řekl, že se nám maličký přetočil podélně (tzn. že ho ještě otáčel). A potom mi druhá MUDr. praskla vodu. No žádná sláva… Jsem se lekla! Potom začalo to nejhorší, porod.
Nasadili mi kapačku, která začala účinkovat dříve, než mi stihli dát do epidurálu nějaký umrtvovač. Začala jsem mít tak strašné tlaky do konečníku, že jsem nevěděla zprvu, kudyma se co dere na svět. Kroutila jsem se jako želva, o to ještě více, když jsem si při každém tom zákroku říkala, že tolik bolesti a pro nic. Nikdo mi nezůstane. Bylo to strašné. Nakonec šel náš chlapeček ven KP, ale hlavička se mu ve mně nějak zasekla. Museli pomoct tím, že do mě ještě strčili své ruce. Vše pro mě bylo opravdu peklo! Na minutu jsem ho potom zahlédla, maličkého, nevinného. Bylo mi ho opravdu moc líto. :'( Narodil se nám v 8:50 ráno.
Potom mě už jen zašili. Vše, co mi po něm zbyde, bude rodný a úmrtní list, pár sešitých jizev a vzpomínky na našeho malého bojovníka, kterého budeme mít v srdíčku na vždy.
S přítelem nás to ale hodně sblížilo. Je to všechno ještě čerstvé, ale doufám v lepší zítřky. Snad se přijde na to, čím to bylo zapříčiněno a příště tomu předejdeme. Děkuji všem, kteří měli zájem tento opravdu dlouhý příběh číst.
Přečtěte si také
Doufala jsem, že najdu lásku na seznamce. Nevěřili byste, co je tam za individua
- Anonymní
- 14.04.26
- 4136
Na muže mám prostě smůlu. Ve dvaceti jsem se vdávala, mám dvě děti, které už si žijí vlastní život. S jejich otcem jsme se po čase rozvedli. Mám za sebou ještě jedno manželství, které také...
„Nemáme ani korunu,“ brečí kamarádka, ale hračky kupuje po kvantech
- Anonymní
- 14.04.26
- 1809
Tenhle fenomén mě fascinuje a zároveň neskutečně vytáčí. Znáte to taky? Otevřete Messenger a tam na vás svítí pět odkazů na „totální výprodej“ v hračkářství, doprovázených textem: „Hele, to musíš...
Manžel si přál syna, porodila jsem tři dcery. On chce další, já už nemám sílu
- Anonymní
- 14.04.26
- 2310
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě opravdu hodně trápí. A vlastně o tom ani nemůžu s nikým mluvit, protože se za svého muže i za sebe stydím. Můj manžel Pepa si vždycky přál syna. Řekla bych, až...
Najít práci jako samoživitelka na zkrácený úvazek je dnes prakticky nemožné
- Anonymní
- 14.04.26
- 1248
Mám sedmiletou dceru, která chodí do první třídy. Jsem s ní sama, tatínek není ani v rodném listě. Mám tedy ještě obrovské štěstí, že žijeme s rodiči v rodinném domě. Sama bych to nezvládla vůbec....
„Maminko, ty záříš!“ – 1. část
- PenelopaW
- 14.04.26
- 692
Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...
Můj přítel se vyspal s mojí mámou, která mi to bez studu vmetla do očí
- Anonymní
- 13.04.26
- 5214
Musím se svěřit s něčím, co mě velmi bolí, a myslím, že to navždy poznamenalo můj vztah s mámou, ale i k mužům. Je mi 28 let, měla jsem přítele Davida, se kterým jsem byla asi rok. Byl to opravdu...
Svítící boty z tržnice vyhrály, na barefoot za majlant se můžu vykašlat
- Anonymní
- 13.04.26
- 1783
Dneska jsem se oficiálně rozhodla, že nákupy s mým synem by měly být uznány jako extrémní sport. Možná by se za to měly dávat i nějaké medaile, nebo aspoň poukazy na týdenní pobyt v lázních o...
Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky
- Anonymní
- 13.04.26
- 1408
„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po...
Svět je málo toleratní k dětem! Řekla kamarádka, když jí syn skočil do silnice
- Anonymní
- 13.04.26
- 1694
Tak z dneška, z dneška jsem úplně hotová. Moje setkání s Lindou mě totiž totálně rozhodilo. Nečekala jsem, že pohodová procházka centrem města se promění v jeden dlouhý, nekonečný hororový film, ve...
„Máte postižené dítě,“ vmetla mi učitelka, přitom má jen vývojovou dysfazii
- Anonymní
- 12.04.26
- 4532
Z dnešního incidentu je mi úplně špatně. Natálka konečně usnula. Sledovala jsem ji, jak klidně spinká, zlaté vlásky rozprostřené na polštáři. Nikdo by neřekl, kolik chaosu se v té její malé...
přeji hodně sil. Váš andílek vám určitě brzy pošle zdravé miminko 
a ted jsem nad miru spokojena 
. Myslím, že kdyby věděla, co malou i jí čeká, tak že by se rozhodla stejně jako Ty. I k takovému rozhodnutí je třeba síla, není to zbabělost.
ja mužu děkovat panu bohu, že mam doktora, kterej ja pečlivej a i ve 30 tt nam dělal velký ultrazvuk 
