Viktorek
Miminko jsme si s přítelem moc přáli, jako snad každá normální rodinka. Když jsme viděli //na testu, byli jsme šťastní. Na Viktorka jsme se moc těšili. O to horší pro mne porod byl, když jsem věděla, že nebude mít dobrý konec a já nebudu mít našeho Viktorka v náručí...
S přítelem jsme spolu už 5 let, a tak nebylo divu, že jsme se rozhodli o miminko. Netrvalo dlouho a splnilo se nám to. // na testu jsem zahlédla okamžitě. Přítel měl velkou radost. K mému gynekologovi jsem chodila jednou za tři týdny a vždy mi bylo řečeno, že je vše v naprostém pořádku. Tak to šlo až do 21.tt. Během té doby jsme se připravovali na příchod našeho dítka. Až na kočárek a postýlku jsme měli vše zařízené a doma.
Ve 21. tt jsem ještě byla navštívit svého starého gynekologa na poslední prohlídku, kde nám oznámil, že čekáme chlapečka. Z důvodů stěhování jsem si našla novou gynekoložku. Mladá, ale velice šikovná. Přišla jsem k ní ve 24.tt na další ultrazvukovou kontrolu. Jakmile na mě nanesla gel a začala mi jezdit po bříšku, začala nalézat nějaké nesrovnalosti. Ačkoli byl Viktorek velmi aktivní a nedal ani na chvíli pokoj, zahlédla v jeho pozadí tzv. amniální pruh. Ale nebyla si tím až tak jistá, a tak mě poslala za tři týdny na konzultaci k dalšímu, staršímu, zkušenějšímu gynekologovi.
Když se mi představil, začali jsme ultrazvukem. Měřil pěkně všechny kostičky od hlavičky až k nožičkám a neustále něco zapisoval do protokolu. Když skončil, řekl mi, že se mohu utřít a mohu si sednout k němu. Poté, co jsem se utřela a sedla jsem si, zakroutil hlavou a řekl, abych si ještě na chvíli lehla.
Takto to šlo celkem 3×, ale já si říkala, co bych pro toho našeho chlapečka neudělala, že… Doktor k mému zděšení přišel na závažnější nesrovnalosti a tím amniálním pruhem si ani hlavu nelámal. Když mi naposledy řekl, že si mohu sednout k němu, doufala jsem, že to dělal vše jen pro jistotu a nic závažného nenašel. Opak byl pravdou…
Ihned zvedl telefon a jako urgentní případ mě objednal do Fakultní nemocnice do Ostravy. Jakmile položil telefon, chtěla jsem se ho zeptat, zda je něco v nepořádku. Ale než jsem to ze sebe dostala, vyhrkl ze sebe, že je mu to strašně líto, ale že vidí mírnou deformaci končetin, ale že si není tak jistý. V tu ránu se mi zatmělo před očima.
Celou noc jsem probrečela a doufala, že třeba jen byly všechny končetiny špatně vidět..
Na druhý den jsme dojeli do Ostravy. Byli jsme posláni na prenatální ultrazvuk. Když jsem ten ultrazvuk viděla, rozbrečela jsem se. MUDr. se nemýlil. Bohužel. Bylo zjištěno, že náš chlapeček nemá vůbec žádné zápěstí, ani loketní kost, že v nožičkách mu chybí některé kosti a ty, co tam má, má ohnuté nebo zlomené.
Zhroutil se mi opravdu celý svět. Nevěděla jsem, co na to mám říct. Jen jsem brečela. Takový život by nechtěl nikdo… O to více mi ho bylo líto, jaký byl bojovník…
Bohužel se to zjistilo velice pozdě, byla jsem již ve 27. tt. V tom jsme se dozvěděli, že i kdybychom byli pro potrat, že už to nezáleží jen na nás. Že v tuto chvíli se musí uskutečnit konsilium a na něm projednat, zda jsou tato zranění slučitelná se životem či nikoli.
Nastaly tři dny v nejistotě a v slzách. 
Při každém pohledu na ty drobounké věcičky a při každém jeho kopnutí mi bylo strašně ouzko. Jiná věc je, když člověk potratí, a druhá, když musí rozhodnout o tom, zda bude jeho dítě žít. Bylo to pro nás těžké, ale všichni se shodli na tom, že si nemohou být nijak jistí, že by nebyl i mentálně postižený a že zranění jsou opravdu závažná.
Ve středu v 6 hodin jsem měla nastoupit do FNO a měla mi být podána hned ráno první vyvolávací tabletka. Nečekala jsem, že to bude pro mě tak nepříjemné, ale bylo. A s každou tabletou to bylo ještě horší a horší. Hned, jak mi zavedli první tabletku, mě poslali na odběr plodové vody a poté i na usmrcení „plodu“. Bolestivější věc jsem snad nezažila, ale říkala jsem si, den ještě neskončil… A měla jsem pravdu.
Po přijetí na pokoj mi byla zavedena druhá tabletka a takto to šlo až do nějaké 20. tabletky. Po každé kontrole jsem od MUDr. slyšela, že už je to na spadnutí, ale že se ještě neotevírám. To pro mě znamenalo dva dny utrpení, protože záda mě bolela tak, že jsem si nemohla ani lehnout, ani opřít se, ani chodit. Už jsem nevěděla, co dělat. Kontrakce jsem také měla stále, ale tím to pro mě končilo. Kromě bolesti na mě nezabíralo opravdu nic.
V pátek 21.3.2014 ráno ve 4 hodiny jsem už byla opravdu vyčerpaná a chtěla jsem epidurál. Byl mi zaveden a hned na to podán zklidňujíci prostředek, po kterém jsem usnula jako zabitá. To už mě nechali ležet na porodním sále, že by to už konečně mohlo být. Takže jsem usnula a kolem 8 jsem se vzbudila. Přišel za mnou MUDr. a řekl, že se nám maličký přetočil podélně (tzn. že ho ještě otáčel). A potom mi druhá MUDr. praskla vodu. No žádná sláva… Jsem se lekla! Potom začalo to nejhorší, porod.
Nasadili mi kapačku, která začala účinkovat dříve, než mi stihli dát do epidurálu nějaký umrtvovač. Začala jsem mít tak strašné tlaky do konečníku, že jsem nevěděla zprvu, kudyma se co dere na svět. Kroutila jsem se jako želva, o to ještě více, když jsem si při každém tom zákroku říkala, že tolik bolesti a pro nic. Nikdo mi nezůstane. Bylo to strašné. Nakonec šel náš chlapeček ven KP, ale hlavička se mu ve mně nějak zasekla. Museli pomoct tím, že do mě ještě strčili své ruce. Vše pro mě bylo opravdu peklo! Na minutu jsem ho potom zahlédla, maličkého, nevinného. Bylo mi ho opravdu moc líto. :'( Narodil se nám v 8:50 ráno.
Potom mě už jen zašili. Vše, co mi po něm zbyde, bude rodný a úmrtní list, pár sešitých jizev a vzpomínky na našeho malého bojovníka, kterého budeme mít v srdíčku na vždy.
S přítelem nás to ale hodně sblížilo. Je to všechno ještě čerstvé, ale doufám v lepší zítřky. Snad se přijde na to, čím to bylo zapříčiněno a příště tomu předejdeme. Děkuji všem, kteří měli zájem tento opravdu dlouhý příběh číst.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2243
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 1734
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1031
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1309
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1122
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3255
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2483
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4260
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 14901
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1113
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
přeji hodně sil. Váš andílek vám určitě brzy pošle zdravé miminko 
a ted jsem nad miru spokojena 
. Myslím, že kdyby věděla, co malou i jí čeká, tak že by se rozhodla stejně jako Ty. I k takovému rozhodnutí je třeba síla, není to zbabělost.
ja mužu děkovat panu bohu, že mam doktora, kterej ja pečlivej a i ve 30 tt nam dělal velký ultrazvuk 
