Všechno poprvé
- Porod
- smurfka
- 13.07.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chci se s vámi podělit o zážitky z porodu. Jako prvorodička jsem hltala zdejší deníčky a hrozila se toho, co mě čeká. Budoucím maminkám bych ráda řekla, že ne každý porod musí být hrozný nebo trvat několik hodin.
Otěhotněla jsem po 4 měsících snažení, ale tuto stránku jsem objevila ještě v době snažení a tím, že jsem hltala diskuze a četla, co všechno může být špatně ( o zamlklém těhotenství, mimoděložních těhotenstvích a tak ), tak jsem si to nechávala hodně dlouho pro sebe. Přítel se to dozvěděl až v době, kdy jsem držela v ruce první fotečku, a bylo mi potvrzeno srdíčko( 6tt). Ostatní - jak v práci tak celá rodina, se to dozvěděli až po NT screeningu, příhodně zrovna na vánoce. Měla jsem velké štěstí, nepoznala jsem nevolnosti, nechutenství, bolesti, otoky, neměla jsem těhotenskou cukrovku, nepoznala poslíčky, prostě jsem měla bezproblémové těhotenství, a kdyby mi nerostlo břicho, tak si ani těhotná nepřipadám. Jen jednou kolem 7tt jsem špinila, což mě hodně vyděsilo, ale vše bylo v pořádku a já si to užívala. Zdárně jsme procházeli všema testama, dostávali fotečky a těšili, se komu se bude podobat.
Chodila jsem celou dobu do práce, ale jak se blížil termín kdy odejít na mateřskou, tak už mě to tak nebavilo, že jsem odešla na mateřskou 7 týdnů před porodem. Doma mi to samozřejmě neutíkalo, ale lepší než ty stresy v práci. Poslední týdny byly nejhorší, na naší diskuzi červňátek se již zdárně rodilo a všechny před termínem, jenom já pořád nic. Znáte to všechny, člověk už se nevyspí, protože se nepřetočí z jedné strany na druhou a tak už to chce mít za sebou. Na poslední kontrole v 39+6tt jsem si požádala o Hemiltna. Z různých diskuzí jsem byla poučena, jak to bolí a jak budu špinit. U mě se tak nedělo. Při výkonu jsem ani nevěděla, že mi to udělal, pořád jsem očekávala se zavřenýma očima a zaťatýma zubama tu bolest, a po poučení od dr. že budu špinit, ať se neplaším, jsem celý den čekala na zašpinění a furt nic. Tak jsem si říkala, že asi HH nepomohl a já budu přenášet. Celý den jsem dělala vše proto, aby se to rozjelo. Skákala na baloně, dala si víno, večer skořicová koupel a světe div se, v noci mi odešla hlenová zátka. Nic se však nedělo, kromě toho, že mě začaly bolet záda. Kolem 4té ráno jsem ještě juchala na emiminu, no a v 5ráno to začalo. Pořád jsem však měla jen bolesti zad – ne břicha. Jediná poloha, ve které se dalo vydržet byla na záchodě. Já opřená o opěradlo, nohy natažené před sebe a takhle jsem rozdýchávala bolesti. Byla jsem však překvapena jak rychle za sebou chodí. Žádné co 10 minut, nebo co 8 minut. Hned od začátku jsem měla bolesti co minutu, nebo dvě. Jelikož jsem byla doma sama, ani jsem nevěděla kdy si teda zavolat sanitku, jestli už je čas, nebo je ještě brzo – ani mi nepraskla voda. Tak jsem furt seděla na tom záchodě, kde mi bylo relativně dobře. Kolem šesté ráno jsem se rozhodla si zavolat sanitku, protože už mě ty záda bolely téměř nepřetržitě. Obléct se a alespoň trochu po ránu omýt obličej jsem lezla po čtyřech, chodit vzpřímeně mi dělalo potíže.
Když jsem přijela do nemocnice, kterou mám naštěstí 15 minut pěšky od baráku, tak se na mě sestřičky ještě dívali jak na mimozemšťana, s tím, co tam dělám, když jsem prvorodička a mám bolesti teprve dvě hodiny. Po vyšetření už se teda moc nesmály. Nahnaly mě ihned na sál, nestihlo se vůbec nic, ani oholení, ani klystýr ani nějaké drogy. Hned se mi tam objevilo 5 sestřiček, a dokonce 3 doktoři, kteří se přišli podívat na ten úkaz, co rodí poprvé a hned tak rychle. Vůbec jsem ale ty lidi nevnímala. Lehla jsem na postel, jedna sestra mi přidržovala kyslík, druhá nohu ( tlačila jsem na boku ), třetí mi roztahovala hráz, 4 praskla vodu a ostatní vůbec nevím, co tam dělaly. Malý prcek byl venku asi na 4 zatlačení. Doktor mě ani nestihl nastřihnout, takže jsem se trošku potrhala sama. Šlo to tak rychle, že se malý nestihl venku pořádně nadechnout, takže měl ze začátku problém s dýcháním a tak mi ho jen ukázali a dali do inkubátoru. Taky jsem prý měla zakalenou plodovou vodu. Abych řekla pravdu, v tu chvíli mi to bylo celkem jedno, že jsem ho hned nedostala k sobě. Byla jsem nevyspalá, zmatená, že šlo všechno tak rychle a že už je teda na světě, prostě úplný mimoň. Navíc byl tak malý, že jsem se bála ho vzít do ruky a být s ním 2 hodiny sama.
No takže musím říct, že celý porod od prvních bolestí ( 5h ráno ) do vypuzení prcka ( 7.20h )trval dvě a půl hodiny. Připadal mi celkem bezbolestný – teda víc mě bolely ty záda, než samotné tlačení a porod. Takže budoucí prvomaminy, nestresujte z porodu (já se na něj celou dobu těšila), jeďte do porodnice s pozitivním myšlením a všechno půjde hned lépe. Přeju všem takový porod, jaký jsem měla já.
Přečtěte si také
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 1692
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 450
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 740
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 1832
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 447
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 3086
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 5854
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 1519
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 1130
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 1118
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Ale takové štěstí jako ty - pochybuju, že bych měla takovou kliku.
)
