Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky

„Už to přeháníš, měla bys jim dát trochu volnosti,“ říká mi neustále manžel, máma i tchyně. Prý z dětí dělám skleníkové květinky, protože je pořád ochraňuju. Nenechám je skákat z lavičky, lézt po stromech ani jezdit na koloběžce bez helmy. Jenže já se o ně prostě bojím. Jsem kvůli tomu špatná matka?

Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky Všichni mi říkají, že jsem přehnaně starostlivá. Moje děti tím trpí, ale já taky Zdroj: Canva

„Je to v tvé hlavě,“ řekla mi máma, když jsem se jí svěřovala. Jasně, to já vím, že je to v mé hlavě. Ale pořád si nemyslím, že bych dělala něco špatného. Starám se o děti, jak můžu. Myslím, že je zase nijak výrazně neomezuju. Jen opravdu nechci, aby si něco zlomily nebo si nějak ublížily. S mužem se pak často hádáme, protože on je v tomhle dost laxní.

„Pane bože, tak si odře koleno, to je toho,“ říká. Jenže já to vidím jinak. Vadí mi, že všechno bagatelizuje a ještě se na mě dívá jako na blázna. A tchyně, to je to samé. „Danuško, nepřeháníš to s tím strachem? Přenášíš to na ty děcka,“ říká mi. Tohle zrovna byla reakce na to, když šestiletá Adélka odmítla jet na koloběžce bez helmy, kterou jsme zapomněli doma.

„Ten kousek to nevadí,“ dodala. To určitě, říkala jsem si. To jsou přesně ty okamžiky, které o všem rozhodují. Možná můj strach pramení z dospívání. Můj nejlepší kamarád skočil do vody. Neznal to tam a bylo to z velké výšky. Říkala jsem mu, ať to nedělá. Ale on, že to bude sranda. A od té doby je na vozíku, pije a je to s ním opravdu špatné. Dokonce mi jednou řekl, že skočil kvůli mně, abych si ho dokázala vážit.

Taky to byla vteřina, která změnila jeho život navždy. A nejen jeho, ale i život jeho rodičů a všech, kteří ho mají rádi. Už jsem objednaná k psycholožce. Sice jsem kdysi chodila na terapie, ale možná to ještě nemám úplně zpracované.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
Anonymní
13.4.26 08:14

Všeho moc škodí. Nebudete s dětmi nonstop a stejně ta situace, kdy si odře koleno nastane.. tomu se prostě nevyhnete..

  • Upravit
Anonymní
13.4.26 13:53

Opatrnost je v pořádku, ale pokud strach začne řídit život celé rodiny, je dobře, že to řešíte s psycholožkou. Děti potřebují bezpečí, ale i prostor naučit se svět poznávat samy

  • Upravit
98
13.4.26 23:13

No nevím, ale když váš kamarád skočil do té vody, tak u toho počítám jeho matka nebyla, že? A nenapadlo vás někdy, že možná i to byl jeden z podvědomých důvodů proč skočil? Protože byl celý život vychováván v tom, že je třeba být opatrný, a potřeboval sám sobě i okolí dokázat, že to není potřeba? Že to bude sranda? Odvaz? Cool moment? Něco zakázaného? Něco, co s rodiči za zadkem nezažije?

  • načítám...
  • Zmínit